- Reklama -

Říká se, že člověk by se měl pro to, aby žil hezky, obklopovat hezkými věcmi. Pohádky Tomma Moora patří k tomu nejhezčímu, co jsem kdy viděl na plátně či obrazovce. Proto říkám: “Obklopte vaše děti hezkými příběhy, obklopte je animovanými pohádkami Tomma Moora. Chtěl jsem jít ještě dál a napsat něco ve smyslu, že kdo nepouští dětem pohádky Tomma Moora ohrožuje jejich mravní výchovu, ale to bych už chtěl asi moc. 

Tomm Moore přináší dětem, a nejen jim, klasickou 2D kreslenou animaci, kterou přibližuje irské mýty a legendy z dávných dob, spolupodílel se na některých dílech přibližující ožehavé téma blízkého východu, ale jeho dílo nekončí, proto tenhle výčet neuzavírejme.

Trivia

Zjistit něco o Tommu Moorovi není na první klik snadné, už kvůli tomu jménu s extra “m”. Není to ani Tommy, ani Tom.

Oficiální jméno zní Thomas Moore (*1977). Jako klučina, který vyrůstal v ospalém irském městečku Kilkenny, byl prostě Tommym, a stejně jako existuje Tomm Cok (komiksový kreslíř), Robb Pratt (animátor) nebo Robb Stark, je i Tomm Moore. Berme to tak, že jsou lidé se zálibou v dvojhláskách.

Dost však laciného trefování se do jména. Tomm Moore je jednoduše chlapík, kterému se splnil dětský sen. Jako puberťák byl takový ten zesměšňovaný geek se zálibou v komiksových superhrdinech. Prý z toho však rychle vyrostl a ponořil se do nezávislého komiksu a konečně, a to je naše štěstí, již jako mlaďounký začal i tvořit a následně v Dublinu vystudoval klasickou animaci.

Dále je jeho příběh mile banální. Potkávat lidi, tvořit, založit pelech pro animátory, po kterém začali klienti chtít, aby se etabloval ve společnost, kam půjde srozumitelně fakturovat. A tak vznikl v roce 1999, ihned po studiích, Cartoon Saloon, irská značka, pod kterou vznikají animované příběhy, které protáhnou divákovo estetické cítění z letargie.

Mimo animované filmy Moore ilustroval komiksy o svatém Patrikovi Otrok (An Sclábhaí 2001) a Posel (An Teachtaire 2003). Jako inspirační zdroj pro své animace uvádí často Miyazakiho (Studio Ghibli – Můj soused Totoro, Cesta do fantazie a další) nebo Genndy Tartakovskyho (Hotely Transylvánia).

Cartoon Saloon

Prý byl zvažován i název Cartoon Baloon, ale to se jednou takhle se spolužákem Paulem Youngem sešli v hospodě a název Saloon, původně se stylizovanou šerifskou hvězdou v logu, byl na světě. Dvojici zakladatelů Moore a Young doplnila Nora Twomey, a tím je představenstvo Cartoon Saloonu kompletní.

Jako mnohé umění, i tohle bylo v začátcích placeno ze složenek za reklamu. Internetové animace, flash bannery a podobné kšefty přispěly k tomu, že první výročí založení studia sice bylo slaveno toasty s fazolemi, ale v roce 2005 se již mohlo mimo reklamních zakázek začít rodit něco velkého a nádherného: Secret of Kells.

Pro nejmenší diváky Cartoon Saloon připravil třeba televizní série Skunk Fu!, Puffin Rock (o rodince papuchalků — jako “Skála papuchalků” odvysílala ČT:D), animované irské národní písně Anam an Amhráin, Cúl an Tí, a krátké oceňované animáky, které posbíraly již několikerá ocenění na evropské půdě a letos je jejich Pozdní odpoledne (Late Afternoon — od Louise Bagnalla) nominováno ve své kategorii na Oscara.

Nominace na Oscara je v Cartoon Saloon, které stále sídlí v onom ospalém irském městečku Kilkeny, oblíbenou disciplínou. Na proměněnou zlatou sošku však ještě tvůrci čekají.

Pojďme se podívat na ta velká díla, která Cartoon Saloon, a Tomm Moore zejména, dali světu. Těžko Saloon od Tomma oddělovat a stejně tak mějme na paměti, že velké bijáky, které tvoří, jsou koprodukční, takže vznikají v animátorských studiích po Evropě, ne-li po světě.

Navzdory tomu, jak kolektivní díla to jsou, zejména v případě Secret of Kells, můžeme napočítat v titulcích jméno Tomm Moore několikrát, byť sám říká, že ten, kdo je v titulcích více než dvakrát, je ostatními v týmu považován za “asshole” protože strká prsty do všeho, ale vzdát se toho do budoucna nemíní.

Brendan a tajemství Kellsu (Secret of Kells — 2009)

Téhle animované pohádce z irské historie vyfoukl Oscara Vzhůru do Oblak od Pixaru. Dobře, vavříny nechme Pixaru a podívejme se, co je “Brendan” zač.

Brendan je, jak jinak, malý kluk. Žije v klášteře a chce být iluminátorem a ještě lépe, iluminátorem velké legendární knihy, knihy z Iony, o které si bratři z kláštera vyprávějí s očima navrch hlavy.

Téměř všechno, co si nechávají davy tetovat jako keltské, keltská symbolika, kroje a ornamenty, je inspirováno Knihou z Kellsu, což jsou iluminovaná evangelia, biblické rodokmeny a nějaké další texty, které vznikaly v Ioně, dokončeny byly pravděpodobně v 9. století v klášteře Kells. Jenže není snadné věnovat se iluminacím v dobách, kdy seveřané prahnoucí po zlatě berou Irsko útokem. Opat kláštera, Brendanův strýc (v originále namluvil Brendan Gleeson), investuje raději do zdi, která má klášter chránit. Neoblomí ho ani zjevná Brendanova chuť se iluminacím věnovat, ani příjezd slovutného malíře knih Aidena.

Z příběhu tvorby knihy se tak stává dobrodružství. Jednak, jak jej utajit před strýcem a uchránit před seveřany a jednak dobrodružství kořeněné výpravami do hlubokého lesa, kde žije tajemná Aisling s bílými vlasy. A tak se propojuje svět křesťanství a pohanský svět víry v lesní duchy a Croma Cruaha a sílu přírody.

Obvyklé hodnocení tohoto filmu je “půvabné”, pod to se nezbývá než podepsat, protože ruční animace je skutečně něžná, v barvách vystihujících náladu aktuálního děje, rámovaná do nápaditých geometrických kompozic, kde oblé je dobré a před hranatým je dobře se mít na pozoru, každý okamžik filmu je prokládaný rafinovanou symbolikou a keltskými vzory. V závěru animace graduje oživlými motivy z Knihy.

Brendan a Tajemství Kellsu je ručně animovaná práce, po dokončení naskládaná ve stozích krabic a krabic papírů. A ano, nějaké postprodukční efekty, 3D animace a dosvětlení, jsou dělány ve Flashi, ano čtete správně, ve Flashi. V některých chvílích tyto dodělávky pozornému divákovi neuniknou, ale celek je fascinující.

Tradiční keltská ambientní hudba prokládaná staroanglickými chorály tvoří hudební podkres rovněž modelující náladu filmu. Samostatnou kapitolou a vrcholem jsou Asilinginy písně a magická ukolébavka Pangur Bana v angličtině a staroirštině, která bere za srdce.

Jenom poznámka, písničky v originále jsou o několik řádů vyšším zážitkem než přezpívané do češtiny, kdy se mi bohužel nepodařilo identifikovat českou interpretku. V originále je pod hudbou podepsaný známý francouzský autor filmové hudby Bruno Coulais

Píseň moře (Song of the Sea–2015)

Tohoto Oscara brala Velká šestka od Disneyho, což by mohlo dát za pravdu škarohlídům, že 2D ruční animace má na kahánku. Rozhodně však ještě nezazpívala svoji labutí píseň a rozhodně tou labutí písní není právě Píseň moře.

Upřímně, kdyby Píseň moře byla hraný film, byla by to poměrně ponurá podívaná. Reálná osmdesátá léta, osamělý maják, kde vdovec (opět Brendan Gleeson) vychovává své dvě malé děti, desetiletého Bena a o čtyři roky mladší Saoirse (pro jednoduchost jí říkejme: Sírša).

Scény typu: šestiletá Sírša se se v noci potápí s tuleni v mámině kožichu nebo děti vystoupí takřka za jízdy z autobusu u nějaké nanicovaté pastviny, scénu s plivancem, či to, jak se holčička vrátí po dlouhé cestě s temnými kruhy pod očima prošedivělými vlasy na maják, opravdu nepotřebujete vidět hrané. Animace jim však dodává tolik půvabu, že to zcela mění žánr a vyznění. Maminka dětí zmizela za tajemných okolností v noc Síršina narození a všichni se s tím musejí nějak srovnat.

Zde mám doporučení pro rodiče. Pokud některý z vás, ať už tatínek nebo maminka, je nadpřirozená bytost, prosím vás, řekněte svým dětem zavčas pravdu, ušetříte jim tak spoustu potíží. Vlastně, říkejte jim pravdu obecně, toho není nikdy dost.

Píseň moře je magická možná o chlup více, než byly příhody Brendanovy a současně je i o trošku více lidská, možná je to tím, že je zasazena do nedávné doby.

Děti při sledování žasnou nad tím, jak ožívá kouzelný svět a rodiče k tomu mohou žasnout nad tím, jak je vykreslen svět dětí, od takových detailů, jako je Benův vypadlý zub, způsob, jak spolu děti v této konstelaci starší brácha a mladší nemluvící sestra jednají, nebo jak Sírša všechno zvládá říct očima a výrazem v tváři. Je to prostě animovaná rozkoš.

Celá pohádka propojuje dva světy malých dětí, ten fantazijní i ten reálný, aniž by jeden z nich byl nějak ponížen na úkor toho druhého. Ačkoli je to velká pohádka s velkými kouzelnými věcmi, stále nás v druhém plánu detaily drží v realitě, ať už to jsou na rozmístěné každodenní předměty, a nebo upomíná na reálné prostředí. Například, byť nikdy nezazní slovo Dublin, budovy města a socha Molly Malone, kolem které se děti prosmýknou, nás nenechají na pochybách.

Velké finále, kdy zkamenělé mýtické postavy a celý irský panteon ožívá a děti i dospělí se s úlevou zbavují tajemství či traumat, počínaje samotnou Síršou, konče babičkou, a vezme se to šmahem přes celý mytologický sbor s obrem Mac Lirem a jeho psy v čele. Pohádka o víle Selkí (která je tuleň a občas člověk), se uzavírá.

Na animaci tenhle druhý velký biják Tomma Moora neztratil nic, jen je dělaný trošku jinak. Puristé významně pozdvihují obočí, je totiž animovaný v software TV Paint. Kresba je ruční, jen namísto krabic a krabic papírů máme giga a gaiga dat a některé věci tohle počítačové udělátko pomohlo udělat lépe a detailněji, než kdyby se jen šustilo pauzákem na prosvětlováku.

Hudební složka byla opět v rukou Bruna Coulaise, výhrou pro českou dabovanou verzi je, že producenti u nás oslovili pro nazpívání Markétu Irglovou, která byla nejlepší irskou volbou v českém prostředí a její interpretace snese plně srovnání s originálem.

Prorok – O lásce (2015)

Prorok je tenkou knížkou Chálila Džibrána, která je těhotná životními moudry nad nimiž má každý tendenci pokyvovat hlavou a málokdo odvahu je žít, tak je to ale s většinou životních mouder. Tahle knížka byla koprodukčně zfilmována a hlavní produkční slovo a iniciátorka byla herečka Selma Hayek.

To, co jsem napsal o knize, platí i o obsahu filmu, překypuje něhou a životními moudry, hodnocení se potom zřejmě bude odvíjet od toho, jak se kdo k tomuto žánru staví. Každé “podobenství”, chcete-li “vyprávění” proroka je ilustrované jiným autorem. Rámující příběh malé Almitry režíroval Roger Allers (spolurežisér Lvího krále — 1994).

Tomm Moore dostal na starosti zrežírovat nic menšího než part O lásce, a kdo jeho filmy zná, pozná to na první pohled. Pro něj, nebo pro studio Cartoon Saloon, to znamená vstup do velkého světa hereckých jmen a kontaktů. Pro nás je to oslí můstek do blízkovýchodní tématiky, které se Cartoon Saloon věnuje. Když se totiž podíváme na jejich tvorbu, buďto se pohybuje striktně v Irsku anebo na blízkém východě, ale určitě neřekli své poslední slovo.

Dalším zářezem na pažbě Cartoon Saloon je oscarová nominace Nory Twomey, za animovaný film.

The Breadwinner (Chlebodárce) — 2017

Sošku toho roku si opět odnášela lampička Pixar za film Coco. Nora Twomey jako režisérka, ale odvedla skvělou práci. Tomm Moore byl spoluproducent, vedle například herečky Angeliny Jolie.

Breadwinner nám přináší obrázek o těžkém životě žen a dívek v prostředí afghánského/talibanského státu těsně předtím, než začnou americké nálety.

Mooreův rukopis, či inspirace, je znatelný v pohádkových sekvencích, kdy hrdina Sulayman musí přemoci protivenství obřího Slona.

Oba předchozí filmy, na kterých se Moore spolupodílel, rozhodně doporučuji dětem jako osvěžení ve všech těch animovaných spektáklech, které trh nabízí, u Breadwinnera si nejsem jist.

Zatímco jsou naše děti familiérně seznámené s bojem světelnými meči anebo s tím, že se megacity bortí pod nohama příše,r a nečiní jim problém se na dívat na hynoucí emzáky, srovnat se s tím, že v realitě talibanské moci někdo vezme holí maminku tak, že několik dní leží nemohoucí, nemluvě o tom, jak zavřou tatínka do vězení bez pochopitelné příčiny a malá hrdinka se musí vydávat za kluka, aby rodina přežila, je nejen pro děti silný kafe. Což je spíš kladné hodnocení, jenom buďte obezřetní.

Na co se můžeme těšit

Od Cartoon Saloonu, resp. od Nory Twomey na film The Father`s Dragon (pravděpodobně na Netflixu v r. 2021). Seriál Vikingskool by měl být ke konci roku 2019 na Disney Channels.

V režii Tomma Moora na film Wolfwalkers, který vypadá velmi slibně (v jedné z rolí například legendární Sean Bean).

Půjde o příběh z irské historie, kde podle legendy ti, kteří neuvěřili radostné zvěsti svatého Patrika, byli prokleti, aby se v noci stávali vlky.

Podle téhož legendárního pojetí v sedmnáctém století Oliver Cromwell poslal do Irska zabijáky vlků, aby vymýtili tyhle pohanské potomky. Dcerka jednoho z těchto lovců se skamarádí s irskou dívkou a křesťanský rigidní svět se protne s irskými bájemi, přírodou a vůbec.

Že den vydání ještě nebyl oznámen, tím se netrapte, práce jsou v plném proudu. Odvážné zdroje píší již o premiéře na konci roku 2019, jiné 2020. Jisté je, že práva na Wolfwalkers koupil Apple v září 2018 a předpokládá se, že to bude jeden z klenotů připravované jablečné streamovací služby.

Stručný klíč k určení Mooreova rukopisu

To, co děti přesahuje, je neúměrně veliké, ať to jsou rodičovské nebo autoritativní postavy či stavby nebo přírodní objekty (stromy, skály), dotváří se tak dojem dětského vidění světa.

Geometrie kompozice je promyšlená a často nápaditě rámovaná aktuálním prostředím či aktivitou. To, že seskupení postav, které tvoří rodinu je ve finále sesazené do tvaru, který připomíná domeček či chatrč, také nebývá náhoda.

Kompozice (nezřídka symetrická) se často kryje s keltskou (irskou) symbolikou, v našem prostředí ji můžeme přirovnat ke gotické.

Pokud se v ději vyskytuje magie, je znázorněna světélkujícími poletujícími drobnými objekty.

Postavy jsou jednoduše ale výstižně animované několika čarami, prokreslenost a detaily hledejte na pozadí.

Čím více starostí a odpovědnosti, tím bělejší vlasy, bez ohledu na věk.

Dětské hrdiny provází zvířecí postava (kocour Pangur Bán, pes Cú, ve Wolfwalkers se můžeme těšit na jestřába Merlina)

Animace byla a vždy je 2D ruční kresba a 3D nebude, protože to Tomm Moore řekl a chce to tak. Jeho hlavním cílem je být kreslíř a ne trojrozměrný modelář.

Doporučení

Nejenže pohádky Tomma Moora jsou silným mazadlem pro slzné kanálky při dojímání se nad silnými příběhy dávno zašlých časů. Ale i on samotný, relativně mladý čtyřicátník, může být inspirací. Ten, který prožil dětství v posměchu s komiksovým sešitem a skicákem pod paží, rozdává krásu kreslenými příběhy ze studia, které založil v nevýznamném irském městečku, odkud se nezřídka vydává nejen na oscarový červený koberec, ale sbírá i jiné ceny a nominace.

Často se mne rodiče dětí ptají, co bych doporučil za film, aby to bylo krásné, poučné a neškodné. Se svědomím čistým bez váhání v první řadě odpovím Brendan a tajemství Kellsu a Píseň moře. Mohu si to dovolit s klidem vůči těm maminkám, o nichž vím, že studia Disney, Marvel či Pixar berou z nějakých důvodů s rezervou, ale i vůči těm, které drží kulturní rozhled svých dětí na tepu doby.

Moc se těším, až se seznam jeho děl rozroste a já budu moci jmenovat i Wolfwalkers a další, se kterými přijde. Mile smutné na tom je to překvapení, o které se mnou dělí, když se na některý z těchto filmů podívají, svědčí to o tom, že povědomí o skvělosti těchto pohádek není veliké. Ale nesetkal jsem se se špatnou odezvou.

Pokud o těchto pohádkách čtete poprvé, zkuste je také. A pamatujte. Na tyhle příběhy nejste nikdy dost velcí.

Reklama

- Reklama -
Srdcař amatér, co přečetl Neználka už ve školce a potom pod peřinou vše, co bolševik umožnil. Vzpouru mozků, Kruanovu cestu, Galaxiu, Arnala... Dětská sobotní odpoledne jsem trávil s utěrkou u nádobí při poslechu rozhlasových her, kde královnou mých pozdějších vlhkých snů byla doktorka Draga Milčevová (O. Neff, Ano, jsem robot). Po převratu mi do života vstoupili třebas Tolkien, Vasmírná odyssea 2001, A.C. Clarke a Dračí Doupě, kterým jsem propadl a které tlačím i do svých dětí. A stále hledám a objevuji filmy, knihy, komixy, které o další krůček rozšiřují nekonečné hranice lidské fantazie.