Hvězdné království Mantichora je domovinou nejednoho fanouška té nejlepší military sci-fi už pěknou řádku let. Ovšem trilogie o jejím vzestupu, na níž s Davidem Weberem spolupracují Timothy Zahn a Thomas Pope, stále dokáže překvapit.

Vzestup Mantichory láká vesmírné žralokyZapomeňte na Honor Harringtonovou, Volání do zbraně se odehrává celá staletí před její první vesmírnou bitvou. A co to znamená, to pochopíte na první pohled. Tak třeba žádný stromový kočky, ty na svou chvíli teprve čekají. Žádná červí díra, i když o ní už některé síly ví a hodlají ji využít. Ale hlavně – prťavoučké vesmírné námořnictvo, které musí bojovat o svou existenci a každý dolar dnes a denně. Že je vesmír nebezpečné místo? Říkejte to politikům, kteří jsou přesvědčení o své pravdě a hodlají si během křížového tažení za zrušením „zbytečné“ flotily a „hraní si na vojáčky“ pořádně namastit kapsy. Naštěstí král a jeho spojenci mají na věc jiný názor. Vzhledem k tomu, že kdosi mocný právě najal brutální pirátský svaz, bude hlas rozumu brzy podpořen střelami a lasery a mrtvými těly plovoucími prostorem mezi hvězdami…

David Weber umí. To je třeba říct jako první. Ne že by nikdy nenapsal něco průměrného nebo dokonce špatného, a ne že by se občas brutálně nezakecal, ale jeho příběhy ze světa Honor Harringtonové jsou trestí všeho, co je na jeho knihách a stylu psaní dobré a v čem pořád nemá konkurenci. A je jedno, jestli se jedná o příspěvky do hlavní série nebo některého ze spin-offů – i když se vám dostane ikstého pohledu na tu samou bitvu, pořád platí, že nebudete dýchat napětím a trnout, kdo z vašich oblíbenců to koupí – protože Weber to umí kosit ve velkém. A tak hltáte stránku za stránkou, kde se prolínají politické debaty se zatraceně žhavými popisy bitev jednotlivých lodí i celých svazů.

Vzestup Mantichory láká vesmírné žralokyOvšem trilogie Vzestup Mantichory je prostě zajímavě jiná a díky svému časovému zařazení má řadu handicapů. Je to pro trio autorů vlastně výzva, nakolik je dokáží obrátit ve výhodu. Předně – co je největší pecka na Weberových knihách? Vesmírné bitvy, kde se děje hrozně moc věcí a zároveň na vás létají jak střely, tak nejrůznější propočty zbraňových a taktických důstojníků, díky kterým máte jednak pocit určité osudovosti (protože existují chvíle, kdy už je jasné, že se z toho dotyční nedostanou, i když střely k nim teprve letí), a jednak opravdu cítíte posvátný úžas před některými taktickými a strategickými fígly.

Tak tohle v dřevních dobách mantichorského námořnictva moc nenajdete. Tady je pár střel, pár laserů a pak prostě šedivé nastavování gravitorových klínů… a sem tam deus ex machina. Ale co, jsme v dobách, kdy se formují mantichorské legendy, tak trocha podobného přístupu nevadí. Zvlášť když mají autoři jiné triky v rukávu.

Vzestup Mantichory láká vesmírné žralokyTím nejpůsobivějším je jiné nastavení vztahů. Tak třeba Haven je tady kamarád a stát, ke kterému jeho sousedé ještě vzhlíží (výborně s tím pracoval první díl trilogie, kde dávají Haveňané Mantichořanům školení v tom, jak svědomitě plnit svoje úkoly a nic neodbývat!) – nikoliv moloch požírající vše okolo a přinášející naprostou degeneraci, spoléhaje na prostou přesilu a hrubou sílu. Zajímavé je také sledovat vznik nejrůznějších institucí nebo fungování toho, co předcházelo stavu, který už známe (ano, žádný ostrov Saganami například, kde by se učila elita). Čtení je tak pro fanoušky ohromně zábavné, protože pořád nacházejí další a další malé dárečky a pomrkávání ze strany autorů.

Ale i když odhlédneme od těchto insiderských potěšení, má Volání do zbraně co nabídnout. Především nechybí akce – a to nejen ve vesmíru, ale i pěkně špionážní a gangsterské ruční prácičky, kde stříká ne proud plazmy z reaktoru, ale proud červené z podříznutých hrdel.

Vzestup Mantichory láká vesmírné žralokyCo je trochu nešťastné, to je skutečnost, že tentokrát nesledujeme jen Travise Uriáše Longa, zvaného Poctivec, ale hned několik postav na straně Mantichořanů i jejich nových nepřátel, kteří dávají do pohybu plán na okupaci soustavy. Směřování k závěrečné řeži funguje dobře, o tom žádná, ale u Webera jsme často zvyklí na sedmisetstránkové bichle s jedním, jasně daným velícím charakterem. Tady máme necelé čtyři stovky stran. Co to znamená? Že se občas hodně skáče v prostoru a čase a ne vždy se podaří scénu náležitě vytěžit.

Jo, pořád je to hodně chutná krmě a zhltenete ji jako malinu, ale nezasytí tolik, jak jste zvyklí. Jakkoliv opravdu platí, že občas by mohl Weber škrtat a škrtat, tady měl naopak sobě i svým kamarádům v triku naopak otěže trochu povolit. Na druhou stranu… aspoň napíše víc podobných knížeček, které jsou coby pomoc v nouzi, kdy máte třeba dvě tři hodiny času a potřebujete prostě vklouznout do známého světa a neztrácet čas nějakým zdlouhavým „naladěním se“, naprosto ideální!

David Weber – Timothy Zahn – Thomas Pope: Volání do zbraně

Obálka: David Mattingly

Překlad: Jiří Engliš

Vydal Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2017

Počet stran: 384

Cena: 380 Kč

[review]