Ve stínu Hvozdu autorky Naomi Novikové začíná jako pohádka o unesené dívce a zlém Drakovi. Nenechte se tím odradit, úvod se brzy přetaví v plnokrevnou fantasy, ve které je cesta do pekla, nebo vlastně Hvozdu, dlážděna dobrými úmysly.
Draci, kam se podíváš
Naomi Noviková je známá díky své dračí sérii Temeraire z období napoleonských válek. Ve stínu Hvozdu je její první knihou, která do této série nepatří, a stojí zcela samostatně.
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Agnieszka, žijící v mírumilovné vesnici se svými rodiči. Všichni jsou zvyklí na tíživou přítomnost nedalekého Hvozdu. Kdo tam vejde se buď nevrátí, nebo hůře, vrátí se pokřivený mutacemi a temnou magií, šíří zhoubu, dokud není zabit a jeho tělo spáleno.
Aby temné síly zůstaly v Hvozdu, o to se stará čaroděj přezdívaný Drak, žijící ve věži opodál. Kromě běžných daní za to každých deset let požaduje jednu dívku, která mu musí sloužit. Čarodějové jsou dlouhověcí, takže takových dívek už byla pěkná řádka. Den volby se blíží a všichni předpokládají, že tentokrát si Drak vezme Kasiu, která oplývá všemi nej, a je Agnieszčina nejlepší přítelkyně.
Drak si však vybere Agnieszku, která je na první pohled úplně obyčejná. To se stane na prvních dvaceti stranách a odteď se z předvídatelného schématu stává příběh, který se vyvíjí čím dál napínavěji.
Kdo seje vítr
Agnieszka se z počátku zlobí, že si Drak vyvolil ji. Bojí se ho, a ten se k ní nechová zrovna v rukavičkách, i když nečekejte explicitní drastické scény, ty se nevyskytují nikde v knize. Drak navíc nevypadá ze své volby o nic šťastnější než ona, jenže u ní rozpoznal talent na magii, tak se časem snaží naučit ji alespoň trochu kouzlit. Agnieszka jeho snahu odmítá, vždyť magii na nic nepotřebuje. To pokračuje až dokud její vesnice není v ohrožení a ona zjišťuje, jak moc by se jí hodilo umět něco více.
Od té chvíle se učí ráda, ale času je čím dál méně, Hvozd má své vlastní plány, úponky jeho moci prosakují až do hlavního města a dotýkají se královské rodiny. Agnieszka a Drak jsou rozděleni a Agnieszka si bude muset s dvorskými intrikami poradit sama dříve, než Hvozd získá převahu. Ve finálním střetnutí bude záležet už jen na Agnieszce a Drakovi, zda pochopí a přemůžou staré zlo, nebo se Hvozd rozroste po celém kontinentu a pro lidi na něm nebude místo.
V průběhu děje se Agnieszka vyvíjí z nemotorného trdla v sebevědomou čarodějku, jenže celkový koncept postavy zůstává průměrný od začátku do konce. Rozhodně není špatný, autorka, řekla bych, dosáhla svého cíle, ale není ani ničím výjimečný, proč byste si Agnieszku zapamatovali déle.
Děj samotný přináší větší překvapení, úvodní pohádkové klišé se bohatě rozrůstá, a od relativně pomalého začátku, nabírá čím dál větší spád. To, co se zdálo na začátku jasné, se ukazuje být jen povrchem věcí a obecně přijímané pravdy jsou jen zástěrkou skutečnosti, jejíž pozvolné odkrývání udržuje napětí. Svět je přitom důkladně promyšlen, ale drží si svou kompaktnost, takže se nezabývá událostmi a ději, které se příběhu bezprostředně netýkají. Někomu tak může připadat plošší, na druhou stranu nejsme zatěžováni nepodstatnými informacemi o rodokmenech mrtvých králů a zemích, kam se hrdinka nikdy nepodívá
Dva jsou více než jeden
Drak a Agnieszka v příběhu naplňují mužský a ženský princip, on je chladný a logický, ona citlivá a pečující. Stejně tak Drakova magie má pevný řád a Agnieszčina se řídí momentálními pocity. Když se ji Drak snaží učit, oba bolestivě naráží na limity toho druhého. Podstatné ale je, že nejlépe fungují, pokud spolupracují, celek je klasicky více než součet částí, a skutečně velká magie se rodí z nich obou.
Bohužel, části týkající se rozvíjení jejich vztahu se podle mě tolik nepovedly. V úvodu se oba nesnášejí, a pak se najednou milují, bez nějakého uvěřitelného vývoje. Trocha té erotiky působí spíše povinně. Je to emoční kotrmelec, který knize zbytečně ubírá na kráse. Naštěstí kniha na romantice nestojí, takže se to dá přejít.
Přátelství je někdy víc než láska
Autorka se mnohem jistěji pohybuje ve vztazích založených jen na přátelství. Agnieszčina přítelkyně Kasia, a snaha ji ochránit, je od počátku hlavní příčinou Agnieszčina jednání. Není to tak vznešený motiv jako záchrana celého světa, ale o to je realističtější. Ostatně Kasie mi bylo nakonec nejvíce líto, ani krása a talent, dokonce ani dobré srdce nestačili, aby ji život pěkně nesemlel.
Další postavy v knize nedostávají příliš prostoru, přesto jsou jejich motivace uvěřitelné a nepůsobí jen jako papírový doplněk dramatu. Třeba princ Marek, kterému Hvozd vzal matku a on je posedlý touhou ji najít. Neváhá proto nasadit cizí životy, ale když dojde na věc, tak také svůj vlastní. Nebo mocichtivý čaroděj Sarkan, který se chce vyšplhat ve dvorském žebříčku co nejvýše, přesto ale sem tam udělá i laskavost bez oplátky. Není zde klasický záporák, snad kromě Hvozdu, ten ale není lidský a nelze na něj uplatňovat běžná lidská měřítka.
To nejlepší nakonec
Co na knize zaujme na první pohled je česká obálka, kterou vytvořila Alena Gratiasová. Působí luxusně, na první pohled jako tvrdá vazba, i když jí není, navíc velmi dobře odpovídá obsahu knihy. I překlad zkušeného Milana Žáčka hladce plyne a není mu co vytknout.
Ve stínu Hvozdu si vysloužil ceny Locus (2016) a Nebula (2016), britskou cenu Roberta Holdstocka (2016), taky nominace na cenu Hugo (2016) a World Fantasy Award (2016) – tento seznam mluví sám za sebe.
V roce 2015 koupili Warner Bros. práva na zfilmování této knihy, ovšem doteď neexistuje oficiální trailer, tak uvidíme, zda se filmu dočkáme, anebo byl uložen k ledu definitivně.
Při výběru je třeba mít na paměti, že román spadá do kategorie young adult, a mít očekávání tomu odpovídající. Nejde o náročnou četbu, přesto by byla škoda ho opominout, i pokud je vám více než -náct. Autorka má nepopiratelný vypravěčský talent, promyšlený příběh vás přitáhne a touha dozvědět se, co se skrývá ve stínu Hvozdu, udrží v napětí až do konce.
Naomi Noviková: Ve stínu Hvozdu
Vydal: Nakladatelství Host, 2019
Obálka: Alena Gratiasová
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 488 / pevná vazba
Cena: 359 Kč
