Stíny často ukrývají různé zlé věci. Ale pokud se jedná o stín říše, je čas myslet hned na to nejhorší, protože v něm se ukrývá celá armáda fanatiků v čele s cholerickým chlapíkem s knírkem a podivnou patkou. Vyzbrojte se pořádnou pochodní a pojďte si s námi na tyto pomatence posvítit!

Editoři Boris Hokr a Leoš Kyša jsou poměrně svérázní muži, kteří nemají problém s kontroverzí. Proto nejednomu čtenáři při oznámení, že jejich antologie ponese název Ve stínu Říše, začal nervózně tikat koutek v očekávání pořádného nářezu. Naštěstí se však všichni zúčastnění drželi při zemi, a namísto skandálu dodali svoji kreativitu, osobitost a spisovatelské dovednosti.

Než se začalo bojovat

Ve sborníku se nachází celkem sedmnáct povídek. Co se týče jmen autorů, je největším marketingovým tahákem jméno Františka Kotlety, který byl jedním z prvních, kdo slíbil svým textem přispět. Ani další jména však rozhodně nejsou nezajímavá: Tomáš Bandžuch, Míla Linc, Jan Kotouč, Petr Stančík, Julie Nováková nebo Petr Schink… Zkrátka – mix zkušených (nejen) povídkářů říznutý několika vycházejícími hvězdami. A to nejen v rámci fantastiky. Samozřejmě neplatí, že známá jména rovná se automaticky kvalitní povídka. Troufnu si však tvrdit, že naprostá většina obsažených děl je nadprůměrná, a bude záležet pouze na vkusu čtenáře, ve kterém z nich najde zalíbení.

Knihu Ve stínu Říše lze charakterizovat jedním všeříkajícím slovem: rozmanitá. Každá z povídek je odlišná svým pojetím a osobitým pohledem autora. I přesto, že se několik děl shodně ochomýtá okolo duchů a okultismu, je jejich vyznění pokaždé jiné; kromě toho na stránkách sborníku najdete i několik neotřelých a vskutku originálních námětů. Sluší se dodat, že každý z autorů přidal ke svému textu pár slov o jeho vzniku či pozadí tvorby. A když už jsme u těch doprovodných textů, měli bychom zmínit i předmluvu Martina Fajkuse, doslov pánů editorů a medailonky autorů.

Povídky samotné jsou rozděleny do tří časově seřazených oddílů. První nese název Boj začíná a obsahuje díla zasazená do doby před druhou světovou válkou, oddíl Boj zuří je zasazen do válečné vřavy a Boj nekončí pojednává o poválečných událostech.

Něco je ve vzduchu

Podívejme se nyní konečně na povídky samotné. Oddíl Boj začíná otevírá povídka Oni Markéty Klobasové, která prezentuje příběh svého oblíbeného hrdiny/padoucha. Hanse Siegfrieda. Tentokrát se s ním vydáme po stopách sněžného muže a budete žasnout, že i toto téma může souviset s blížící se válkou.

Julie Nováková se vrací k podobnému tématu, které zpracovala již v antologii Bájná stvoření. Opět se podíváme za kulisy divadla, kde straší zlovolný duch, tentokrát se však děj nese v mnohem vážnějším a temnějším tónu.

Tomáš Bandžuch nabízí čtenářům krušné Jitro po zlé noci. Tato povídka je neskutečně atmosférická, v pozdější fázi čtenář doslova cítí napětí spojené s přicházející válkou. Lékař a bavič se dostávají do víru událostí, a i na ně vycení zuby přicházející nezastavitelná vlna násilí a lidského šílenství.

Oddíl uzavírá David Šenk s Dýmem nad Mnichovem. I Šenk vsadil na hutnou atmosféru, ačkoliv zasadil svůj hořce ironický příběh do kulis Německa. A v této zemi nemá český občan zrovna na růžích ustláno, přesto, že je vyhlášeným řezníkem…

Z tohoto oddílu se čtenáři pod kůži zaryje zřejmě nejvíce dílo Tomáše Bandžucha v těsném závěsu následováno Davidem Šenkem. Celá část je velmi příjemnou návnadou, ale někde vzadu v hlavě budete živit myšlenku, že ty opravdové perly na vás ještě čekají.

[miptheme_quote author=”Martin Bečvář” style=”text-left”]Nekonají se žádné nudné popisy a krvavé bitvy, válka a nejhorší zrůdy skutečné Říše v textech slouží spíš jen jako kulisa, strašák a memento. Troufám si prorokovat, že ve vzduchu visí i nějaká ta cena Akademie SFFH![/miptheme_quote]

Když propukly boje

Druhý oddíl s názvem Boj zuří otevírá svým příspěvkem František Kotleta. Jeho Dosgrojsegenereraj je povedenou okultistickou taškařicí, ve které Kotleta prokazuje svoji neustále rostoucí spisovatelskou zručnost. Při čtení některých pasáží se vám nejspíš vybaví Tarantinovi Hanební pancharti. Tato povídka je velmi příjemným překvapením – kopa humoru s pomyslnou oprátkou na krku a plán v plánovaném plánu, vše ve slušivém řemeslném kabátku.

Tenkrát na Ukrajině Pavla Fritze zavede čtenáře mezi osádku německého tanku bojujícího proti ruské armádě. Zjistíte, že protivníci mohou mít různé a mnohdy nečekané podoby. Tato povídka je děsivá svojí strohostí, nebál bych se říci až strojovým pojetím textu. Kromě toho nabízí i pohled na válku očima „těch zlých“.

Petr Stančík posílá do bitvy Ahaswehrmacht. Jedná se o jedno z nejlepších děl v celé knize – ironickou nadsázku pojednávající o tom, kterak židé v řadách nacistů (už toto spojení prozrazuje mnohé, leč celá věc je trochu složitější) téměř vyhráli válku. Snad jen závěrečná pointa je mírně přitažená za vlasy a odbočuje od původního tématu. Celý text má netradiční formu – skládá se z různých zápisků, dopisů a úryvků.

Petr Schink vrací do hry starého známého ze svých předchozích děl, Charlieho Parkera. V textu nazvaném Meyrink se tento tvrďák bude muset vypořádat s pár parchanty a srovnat několik starých dluhů. A také se dozvíte něco o tom, jak je možné využít létající drony! Schink dokazuje, že umí psát čtivě, ale v kontextu ostatních povídek si vybral poměrně všední námět, takže jeho dílo možná tak docela nenaplní očekávání vyvolané známým jménem autora.

Roman Bureš nabízí originální náhled na problematiku holokaustu. Povídka O lidském dobytku líčí, kterak se ani samo peklo nedokázalo dívat na to, co za zvěrstva se děje na Zemi, a rozhodlo se do dění vložit. Text je dost skličující a má sílu čtenáře doslova psychicky převálcovat.

Jakub Mařík nás přenese do Londýna, v jehož ulicích se prochází nehmotní špioni, a přední němečtí okultisté se snaží zvrátit poměr sil ve válce. Statečný anglický zachránce a jeho tajuplný pomocník na vlastní kůži v nerovném boji v dobrodružně pojaté svižné povídce pocítí Chlad věčnosti. Tento text zaboduje u čtenářů zejména díky svému spádu a gradaci.

Genetické pokusy. Ano, i ty se za války děly. A když výsledky těchto na lidech páchaných zvěrstev nápadně podobné vlkodlakům uprchnou, vymknou se kontrole a začnou zabíjet lidi, je čas nabít zbraně a vyrazit na lov. Vaším průvodcem bude Míla Linc v textu Dokud nás smrt nerozdělí.

Vyznění druhého oddílu je značně pochmurné a depresivní. Veselé či dobrodružné kusy přebije atmosféra těch vážných a ponurých, ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že se jedná o díla zasazená do doby války, což samo o sobě vlastně ani nemohlo skončit jinak.

Konec války neznamená konec boje

Třetí oddíl časově řazený po konci války nese název Boj nekončí. To hned v první povídce Argentinské probuzení jasně dokazuje Jan Kotouč, který vezme čtenáře na lov uprchlých nacistických pohlavárů do daleké Argentiny. Argentinská epizoda představuje další originální námět s chytlavým zpracováním.

Některá díla ve sborníku jsou originální. Digimengele Reného Vaňka je však dokonalá šílenost v nejlepším smyslu toho slova. Když se duch nechvalně známého doktora vyvolaný partou teenagerů vtělí do sekačky… Pokračovat nemá cenu, tohle si prostě musíte vychutnat sami a bez nápověd! Vaněk prokázal velmi specifický smysl pro humor a je pouze na čtenáři, zda se bude královsky bavit nebo si ťukat na čelo.

Petra Lukačovičová navazuje na události svého příběhu Trny v očích z antologie Temné časy. Ve Stroji na výrobu havranů se zadaného tématu dotýká spíše okrajově prostřednictvím severské mytologie a okultismu. Bohužel, nezbývá než konstatovat, že tentokrát se nepodařilo její spisovatelské umění příliš prodat, text působí utahaně a patří k tomu nejslabšímu, co sborník Ve stínu Říše nabízí.

Jednoznačným protikladem je Na vlastní kůži Kristiny Sněgoňové. Povídka se zpočátku tváří jako veselá historka o rodině, která se účastní reality show zasazené do protektorátního Německa. Humor je však pouze na povrchu, a postupně ho přestanete vnímat. Formou deníkových zápisků autorka líčí, jak ideologie dokáže nahlodat obyčejné lidi, jak mohou vztahy vykrystalizovat… Zkrátka – vrchol celé sbírky, ze kterého vám padne čelist a bude běhat mráz po zádech!

Ještě však není konec. Druhá ze sester Lukačovičových, Lucie, přichází bojovat s přízraky minulosti. Bývalý koncentrační tábor totiž při objevení skrývá nečekané překvapení na jehož likvidaci nestačí pouhý Jediný člověk. Námět se dotýká okultismu a duchařiny, ale úhel pohledu je opět zcela odlišný oproti předchozím textům ve sborníku s podobným tématem.

A nakonec další literární šílenost – tentokrát v podání komiksového kreslíře a scenáristy Dana Černého. Už sám název Nacimars mnoho napoví, a pokud znáte komiksové stripy nebo třeba Kejdu od tohoto autora, tušíte, že se budete bavit. Mnohé ohledně povídky objasní i doprovodný komentář autora.

Přestože se třetí část nese převážně ve znamení bujné autorské fantazie, zábavy a dobrodružství, jasně vyčnívá povídka Kristiny Sněgoňové, která vám vymaže úsměv z tváře na dlouhou dobu. V kontextu celé knihy je však tento oddíl příjemným osvěžením přinášející mnoho nových pohledů; a zároveň je i důkazem, jak editory dané téma autory nesvazovalo v jejich tvůrčím rozletu.

Sborník Ve stínu Říše je nabitý opravdu těžkými kalibry. Páni editoři dokázali z autorů vyždímat opravdovou kvalitu. Mnoho pohledů, mnoho působivých momentů, mnoho zábavy a mrazení v zádech. A pokud nejste zrovna příznivci války, vůbec nevadí. Nekonají se žádné nudné popisy a krvavé bitvy, válka a nejhorší zrůdy skutečné Říše v textech slouží spíš jen jako kulisa, strašák a memento. Troufám si prorokovat, že ve vzduchu visí i nějaká ta cena Akademie SFFH!

 

Boris Hokr a Leoš Kyša (editoři): Ve stínu Říše

Obálka: Satine Zillah

Vydavatel: Epocha, Praha 2017

Počet stran: 656

Cena: 575Kč

[review]

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

Reklama

Reklama