Ničivá válka hrozí ve světě Star Treku. Sledujte temné hry za oponou v politickém thrilleru plném intrik a napětí.
Situace mezi Federací a Typhoonským paktem se nadále vyhrocuje. Dosud neutrální civilizace Venneťanů nabídla Tzenkethské koalici pronájem tří kosmických stanic v nebezpečné blízkosti federálních hranic.
Rozbíhá se kolotoč diplomatických jednání i špionážních her ve snaze venettské rozhodnutí zvrátit – a brzy začne téct i krev. Zničující kosmická válka je opět na spadnutí.
Šero za oponou
Na pokraji války, druhý česky vydaný Star Trek román Uny McCormack (tím prvním byl úvodní díl Picarda Nejposlednější z nadějí) dává něco jiného, než na první pohled slibuje. Anotace láká na akční špionovku zhruba ve stylu Mackovy Hry bez vítězů, ale realita je poněkud jiná.
Na pokraji války má nejblíže k politickému thrilleru, kde ústředním bodem je série diplomatických jednání, pohled na často temné rejdy „za oponou“, a také zamyšlení nad některými ošemetnými otázkami stran svobody jednotlivce i celé společnosti.
Una McCormack je výborná především v dialozích, v práci s postavami a nuancích. Hraje si s příběhem, občas naťukne nelineární vyprávění, občas se naopak k něčemu vrátí nebo to postaví do jiného světla.
Více než na jiných Star Trek knihách je na této patrná vypilovanost, preciznost, která není na první pohled vidět, ale postupně, jak dílky skládačky zapadají dohromady, si ji všimneme. Rozhodně nejde o práci spíchnutou ve spěchu na koleně.
Kniha není psaná „na efekt“ ani na prvoplánový pocit úžasu, spíše na zamyšlení – a na opakované čtení. Na pokraji války patří k těm Star Trek knihám, které si člověk chce po dočtení přečíst ihned znovu, jen aby postřehl věci, které mu napoprvé unikly.
Kolečka ve stroji
Druhým hlavním prvkem románu je fungování civilizace Tzenkethů, humanoidů se svítící kůží, přičemž barva vyzařovaného světla určuje částečně jejich nálady i postavení.
Tzenkethská společnost je striktně kastovní, v podobě natolik extrémní, že taková Indie je proti tomu rovnostářská idylka. Jednotlivé kasty jsou cíleně šlechtěné i geneticky predisponované k úkolům, které mají plnit, a přechod mezi nimi je prakticky vyloučený. Nejnižší kasty dokonce ani netuší o existenci jiných civilizací, a v tomto stavu jsou záměrně udržovány.
Právě mezi nejnižšími kastami se přitom pohybují lidští – a nejen lidští – špioni, geneticky upravení do tzenkethské podoby. Jejich mise je pochopitelně nebezpečná, jenže co když se některému z nich začne jeho tzenkethský život časem líbit až příliš? Kde je hranice mezi přizpůsobením a podlehnutím, nebo co ještě je v rámci plnění úkolu přijatelné?
Nesnesitelná lehkost nevědomosti
Na první pohled Tzenkethská civilizace připomíná orwellowské peklo, anebo svět Plástve Josefa Pecinovského. Jenže jak kniha pokračuje, začínají se vkrádat pochybnosti. Tzenkethský systém funguje a je udržován převážně nekrvavými prostředky, a většina obyvatel je v něm spokojená. Navíc, svoboda volby, na nichž si lidé zakládají, nevyhnutelně zahrnuje i možnost, zvolit si nesvobodu.
Co když se pro někoho stane existence v nejistém, neustále na pokraji války balancujícím vesmíru tak nesnesitelná, že se rozhodne od všeho utéct? Cardassijská agentka Neta Efheny je postava, se kterou se obtížně souhlasí, ale v dnešní době je o to snazší ji chápat.
A na druhé straně – jak moc jsou vlastně svobodní všichni ti hráči za oponou? Pohled venettské civilizace, která si nade vše cení otevřenosti a upřímnosti na lidské pojetí diplomacie je nutně nelichotivý: Lžeme a špehujeme každého, spojence i nepřítele. Nikdo nikomu úplně nedůvěřuje, vždy jsou někde schovaná zadní vrátka, a nakonec, slovy Ezri Dax, dojdeme k tomu, že si sami před sebou zdůvodníme cokoliv.
Možná dokonce i bombový teroristický útok.
Úplnou pravdu se přitom nikdy nedozvíme, a snad ji ani znát nechceme. Opravdu jsme natolik lepší než Tzenkethové, kteří si na žádnou rovnost ani hrát nesnaží? Finální hořký závěr doktorky Crusherové nedává dvakrát pozitivní odpověď…
Nesnadný závěr
Největším problémem knihy je pravděpodobně až moc do ztracena vyznívající konec. Vzhledem k pojetí románu šlo asi obtížně vymyslet jiný, a Una McCormack jednoduše není Peter David, ale i tak budou někteří čtenáři nejspíše čekat něco víc. Bohužel je toto pravděpodobně nejslabší zakončení ze všech dosud vydaných románů Typhoonského paktu.
U obálky Jakuba Schejbala mne nikoliv poprvé napadlo, že bych si ji coby plakát hned pověsil na zeď. Český překlad Jiřího Jaňáka je perfektní, ovšem redakci pár překlepů uniklo.
Ve výsledku je Na pokraji války ze všech dosud vydaných dílů série asi nejvíce určen k zamyšlení, a Una McCormack rozhodně nedělá Star Treku ostudu.
Pokud očekáváte divoké dobrodružství, budete dost možná zklamaní, ale jestliže se vám už akční kousky naopak přejedly, dostanete přesně to, co vám chybělo.
A možná po dočtení nebudete tak docela snadno usínat…
Una McCormack: Na pokraji války
Vydal: Nakladatelství Laser, 2023
Překlad: Jiří Jaňák
Autor obálky: Jakub Schejbal
Počet stran: 264 / brožovaná
Cena: 359 Kč
