Hlavní hrdina románu Pavel Procházka se jako jediný probouzí z kryospánku a postupně zjišťuje, že vesmírná loď Destiny není tak prázdná, jak by se na první pohled mohlo zdát…
Kniha V prázdnotě je rozdělená do dvou částí a to: Destiny, Proxima Centauri a mezi část Daidalos. Vyprávění má třicet tři kapitol. Ty první jsou psány z pohledu Pavla Procházky, deníkovou ich-formou. Hrdina se probouzí v kryokomoře a nepamatuje si, kdo byl, a co se stalo. Celý popis doprovází jeho údiv nad tím, proč zrovna on a ne nikdo jiný z posádky a z jeho pohledu postupně prozkoumáváme zdánlivě prázdnou loď.
Následně pak přeskakujeme na kapitoly psané v er formě, které vypráví Allison Reevsová. Tam se čtenář dozvídá okolnosti vzniku Daidala a je více vtažen do situace na Zemi.
Jakožto čtenáře mě překvapily kapitoly psané retrospektivním pohledem, které se vrací hodně hluboko do minulosti. Užívala jsem si myšlenky, nápady, které mě víc a víc vtahovaly do děje. A upřímně, už se mi dlouho nestalo, že by mě takhle vtáhla sci-fi. Aby byl čtenář ještě více potěšen, tak se ocitáme i v České republice, která má v příběhu své zastoupení.
Všechny příběhy se poté propojí v jeden a celé vyprávění převezme právě Allison, která se vydává zjistit, co se stalo s lodí Destiny a příběh se stává mnohem zamotanějším. Postupně se pohledem ženské hrdinky dozvídáme, co se stalo a proč.
Příběh se může zdát jednoduchý, ale je mnohem komplikovanější, protože se do situace připlétají finanční podvody, umělá inteligence, jež získává vlastní osobnost a mnoho dalšího.
Spisovatel Filip Kurečka si zde velmi dobře pohrál se ztrátou paměti, která dělá příběh ještě zajímavějším. Bezejmenný, jak jsem mu zpočátku říkala, je tak váš jediný průvodce ztroskotanou lodí Destiny. Je to taková skládačka, kterou dávám za pochodu dohromady.
Po čase se na scéně objevuje Tess, jak umělou inteligenci hrdina pojmenoval. Od začátku čtenáři není jasné, co si o této „postavě“ myslet. Je to přeci jen naprogramovaný stroj. K tomu nemůžete mít vybudovaný vztah. Ale opak je pravdou a postupem času si Tess oblíbíte.
Zaujalo mě, že autor myslel i na to, že hrdina musí jíst, spát či chodit na záchod a nebál se to v příběhu zdůraznit. Věřím, že to někoho může otravovat, ale upřímně, i když jste uvízlí na vesmírné lodi, tak na základní lidské potřeby prostě nezapomenete.
Najednou se ocitáme znovu na zemi, opět sledujeme osudy Allison Reevsové, která za tu dobu dosti postoupila v kariérním žebříčku a stala se z ní sebevědomá žena, která se nebojí jít do střetu, přestože ví, že z něho nemusí vyjít živá. Má pozici generální tajemnice firmy ESEC, která chce stůj, co stůj zjistit, proč se vypuštění lodi Destiny tak pokazilo. S ní se ocitáme ve vyprávění o dva roky napřed.
Do popředí se dostává vylepšená loď Daidalos, kde by se předchozí problémy neměly opakovat. Na loď se dostává i Allison, která tak získá novou pozici. Zde mě překvapil okamžik, kdy se jeden člen posádky hrdince svěří, že má rakovinu, že nemůže vstoupit do kryospánku, a proto několik let bude řídit loď a čekat na svou smrt a předá Reevsové post kapitánky. Tady byl jediný moment, kdy jsem si kladla otázku, jak je možné, že tohle mohl utajit před ostatními. Nechodí se náhodou na povinné prohlídky už v rámci nominace posádky, kde by se tohle mělo zjistit?
Když se čtenář dostává dál, tak má pořád pocit, jak kdyby četl Vetřelce. Což není úplně špatně. Je tam správná dávka napětí, strachu, touhy přežít za každou cenu, ale taky něčeho neznámého, co se vás snaží zabít. Do toho se přidává ještě Tess, která je poslední třešničkou na tomhle tmavém dortu.
Čtivá byla ta část, kdy se loď Daidalos dostane na Měsíc, kde jsou kolonizátoři a již vybudovaná základna. Postupně si uděláme menší výlet po této odvrácené straně Měsíce. A dozvídáme se, jak se tam lidem žije. Čtenář si pak uvědomí, že pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, bude to velmi složité a bude se muset bez některých pozemských požitků obejít. A začíná kolonizátory litovat.
Osobně se mi víc líbily ty části, které se věnovaly Pavlu Procházkovi a jeho osudu. Jakožto postava přiroste čtenáři k srdci mnohem víc. Allison je trochu charakterově plochá a ne všechno ji věříte. Možná proto má čtenář pocit, že je tam vsazená jen proto, aby vyplnila příběh. Což je škoda. Kdyby se trochu víc zapracovalo na jejím charakteru, mohly části s ní být čtivější.
Příběh končí dosti překvapivě a naznačuje, že bude další pokračování.
Jak tedy dílo V prázdnotě od Filipa Kurečky zhodnotit? Pokud jako čtenář nemáte načteno a se sci-fi začínáte, tak je V prázdnotě tou pravou volbou na dlouho zimní večery. Příběh je plynulý, nedrhne a na konci si říkáte, že tenhle konec není fér. A pokud milujete Vetřelce, tak si tuhle vesmírnou jízdu o to víc budete užívat!
Filip Kurečka: V prázdnotě
Vydal: Nakladatelství Pointa, 2021
Autoři obálky: Zuzana Bürgerová, Martin Vinš
Počet stran: 288
Cena: 299 Kč