Lidové rčení praví, že když jsou na to dva, je všechno mnohem jednodušší. Jenže co když jsou na to rovnou tři? Ne, nebudeme řešit zapeklitý manželský trojúhelník, ale vydáme se s Michaelem Broncem do krajin české space opery na exkurzi za Třemi kapitány.

Pokud máte pocit, že je vám jméno Michaela Bronce povědomé, pak pro vás máme malou nápovědu:  Straky na vrbě. Ano, právě toto vydavatelství se poslední roky stalo osudem páně Broncovým. Ale v nedávné době se tento muž rozhodl, že když už se kolem spisovatelského řemesla tak dlouho motá a vydává knihy druhým, mohl by si třeba sám opět něco napsat (a vydat) – čistě pro potěchu svoji i čtenářstva. A tak začala vznikat sága Tří kapitánů.

Třikrát tři

Dějiny ságy se začaly psát v roce 2016, kdy spatři pulty knihkupectví první díl s podtitulem Aréna. O rok později se tři kapitáni vydali na velké Putování a za další rok si se čtenáři zatančili Korzárskou čtverylku. Na světě jsou tedy zatím tři díly; pokud vše půjde dobře, přečteme si v roce 2019 něco o tom, že Život je boj. Inu, trochu se autorovi ta plánovaná trilogie natáhla, a to navíc není vůbec jisté, že čtvrtý díl bude poslední.

K provedení se váže jedna zajímavost: Kapitány totiž můžete zakoupit v luxusnějším vydání s pevnými deskami nebo jako klasický levnější paperback, který sice díky parádním obálkám Tomáše Kučerovského vypadá také proklatě dobře, ale co si budeme povídat  – ten pocit, když držíte knihu v ruce, je zkrátka nesrovnatelný. 

Obsah obou knih je víceméně totožný, každé vydání má však odlišnou sadu vnitřních ilustrací – paperback od Janiny Strnadové, hardback od Jana Pekárka.  Paperback má navíc ještě jeden „bonus“ – na svém konci obsahuje krátký doslov o plánech Michaela Bronce nejen v roli autora, ale především nakladatele.  

A kdyby vám náhodou byly tyto možnosti málo nebo prostě jen rádi posloucháte ušima, můžete si první díl Kapitánů pořídit na CD coby audioknihu namluvenou výborným Jiřím Pobudou; dvojka se již usilovně připravuje.

Tři rozverní chlapíci

Technikálie máme zdárně za sebou a vzhůru k obsahu, byť malou oklikou.

Není divu, že ihned po oznámení, že Bronec „vydá něco svého“ začala čtenářská očekávání stoupat. Posuďte sami: člověk, který spoustu let pracuje v branži, radí autorům zkušeným i začátečníkům a zná nejběžnější chyby i většinu literárních nešvarů, to je přece solidní předpoklad k tomu, aby jeho vlastní kniha byla vážně dobrá.  

Ponejprve se podívejme na věc, která čtenáře udeří do očí hned od první strany. Kapitáni jsou psáni poměrně netradičním jazykem. Text působí archaicky, podobně jako třeba v případě pánů Medka či Tučky; na chvilku budete mít pocit, že jste se díky tomu namísto budoucnosti ocitli ve filmu pro pamětníky.

Na papíře mnohá slova vypadají elegatně, pojetí dává textu lehkost a vzdušnost, což dokonale koresponduje s tónem knih, který se také po většinu času nese v duchu nadsázky a nevážna. Mnozí čtenáři možná budou mít tento druh mluvy spojený spíše se steampunkem, ale ani ve space opeře výsledný dojem nikterak nekazí.

Počátek Arény může být pro čtenáře trochu matoucí. Chvilku trvá, než se přežene vlna flashbacků a úvodních formalit, a začne se rozvíjet příběh samotný. Postupem času (poměrně očekávaně) zjistíte, že v hlavních rolích se ocitnou tři postavy: Arnošt Kodex, Filip Fix a Petr Askorta. Tihle tři jsou dávní nerozluční přátelé, jejichž cesty se však v průběhu času rozešly a vztahy pošramotily.

Oproti názvu nejsou členové naší trojice žádní kapitáni. Arnošt Kodex zastává funkci Koordinátora, což v praxi znamená, že je mužem nesoucím odpovědnost za osud nejen Země, ale i dalších planet Republiky. Je vrchním vojenským velitelem, pokladníkem i čelným politickým představitelem v jedné osobě, zkrátka demokraticky zvoleným „diktátorem“ se svéráznými metodami.

A protože je prototypem úžasného muže, je také idolem mnoha občanů. Když se na Zemi objeví mince z nejcennějšího známého kovu, vytuší Koordinátor šanci naplnit prázdnou státní pokladnu. Po stopách pokladu vyšle Petra Askortu, jednoho z nejschopnějších vyjednávačů Republiky. Pravda, dá to trochu přemlouvání, ale co by člověk pro prachy blaho občanů neobětoval, že?

Bohužel je tu ještě další problém úzce se dotýkající ochemulí a s nimi spojené třetí galaktické války, na jehož řešení nasadí Koordinátor pro změnu astrobiologa Filipa Fixe. A pokud se ptáte co že jsou ty ochemule, pak vězte, že se jedná o exotický živočišný druh. 

Slova, samá slova

Když se řekne space opera, představí si většina čtenářů cestování vesmírem ve všemožných meziplanetárních kocábkách a případně i nějakou tu bitvu. V tomhle ohledu nás budou Kapitáni dost dlouho napínat, protože v průběhu Arény, tedy prvního dílu, zůstane děj hooodně dlouho při zemi, nebo spíše při Zemi. 

Ona totiž konstrukce celého příběhu a způsob vyprávění jsou trochu jiné než by člověk očekával. Velká část příběhu (a nyní hovoříme o všech třech zatím vydaných částech) je tvořena z velké části statickými scénami naplněnými rozhovory většinou pouze mezi dvěma až třemi postavami. Michael Bronec má jednu literární nectnost: je s prominutím upovídaný.

Rozhovor mezi Koordinátorem a jeho podřízeným Alfrédem dokáže natáhnout na padesát i více stran (v paperbackovém vydání), což znamená, že děj se nehýbe zrovna raketovým tempem. Na druhou stranu má tento tvůrčí přístup nepopiratelné kouzlo, protože dialogy jsou doslova nacpané humorem a popkulturními odkazy, a i ze zdánlivě banální a nezáživné situace dokáže autor vyždímat spoustu humoru (a to nikoliv násilně) a v momentě, kdy už máte pocit, že je téma vyčerpáno, dokáže  Bronec celou záležitost dohnat až do absurdních poloh a přivodit čtenáři minimálně úsměv na tváři. Není divu, že s takovou se mu plánovaná trilogie poněkud rozrostla, ale je zřejmé, že autor si psaní užíval a že jeho primární snahou bylo skvěle bavit především čtenáře.

Rozmáchlost pak poznamenala i Putování, neboli druhý díl série. Po jeho dočtení budete mít pocit, že se vlastně stále skoro nic nestalo, že se autor jen rozehřívá, představuje postavy, byť již v mnohem propracovanějších konturách, a nastiňuje věci budoucí. Dobře, konečně se vyrazí vstříc novým dobrodružstvím a vzdáleným planetám, a dojde i na nějakou tu akci, ale pořád jsou to jen dietní předkrmy.

Pokud budete majiteli brožované verze, dozvíte se z doslovu, že druhý díl oproti předpokladům trochu nakynul a že Putování spolu s Korzárskou čtverylkou měly být původně jednou knihou. A řeknete si: no dobrá, takže ta bomba na nás čeká v dalším dílu. Jenže ani pak to není žádná sláva, pořád se především mele pantem, mudruje, do toho sem tam nějaká láska či bitka, trochu napětí a pořád spousta příslibů. 

Po třech dílech začíná série pomalu chytat šmrnc, ale pořád je to hlavně tak trochu výměnný obchod. Příběhu by slušel větší tah na branku, koncentrovanost; na druhou stranu dostanete kopu humoru a zábavy. Tenhle přístup rozhodně nesedne všem, a nejnakrknutějšími budou ti, kteří se nechají zlákat popisem space opera na zadní straně knihy, protože v rámci žánru je toto dílo opravdu jeho netypickým představitelem.

Dovolte, abych se představil

Pokud můžou kromě humoru Kapitáni z něčeho těžit plnými hrstmi, jsou to postavy. Ty jsou díky autorovým zkušenostem dovedeny téměř k dokonalosti. Paradoxně k tomu přispívají právě i ony kritizované dlouhé dialogy, které odhalují vnitřní pohnutky a způsoby, jakým protagonisté přemýšlí. Zatím se sice nedočkáme žádných zvratů v chování ani kontroverzních činů, takže všichni se drží v hranicích vytyčených jejich rolí, ale zvrat a zrada visí ve vzduchu.

S tímhle stavebním kamenem dobrého příběhu si autor poradil na výbornou. A jen pro zajímavost: s jednou z postav, svérázným mimozemským bojovníkem, vypomáhal i M. D. Antonín, což vypovídá o humorném ladění celé knihy.

Podařené je i prostředí a zápletky. Bronec má dostatek fantazie, a tak se neuchyluje k okoukaným klišé; a když už, tak záměrně a často parodicky. Ve všech třech dílech Kapitánů je cítit autorův obdiv k dobrodružným knihám. Budovaný svět není popsán příliš do detailů, ale přesto si čtenář s poskytnutými informace vystačí; technických hraček a mimozemských ras je „tak akorát“, takže se neztratíte. Dějové linky jsou prozatím pouze mírně spletité a každá si ubíhá svojí nezávislou cestou. A vše dohromady je líbivé a především čtivé. 

Michael Bronec těží ze svých letitých zkušeností při práci s textem. On vlastně neudělal nic vyloženě špatně, jen prostě rád vypráví, hraje si se slovy… Vyčítat Kapitánům cokoliv jiného by bylo nefér, protože propriety i postavy fungují. Jen to proklaté tempo a vývoj příběhu hapruje. Je tedy na čtenáři, jestli přečte tři zábavné, leč utahané knihy s vidinou, že v dalším dílu se konečně věci rozhýbou, nebo sáhne po nějakém typičtějším příslušníku kategorie space opera.

Michael Bronec: série Tři kapitáni

Aréna, Putování a Korzárská čtverylka

Obálky: Tomáš Kučerovský

Vydaly: Straky na vrbě 2016, 2017, 2018

Počty stran: 304 + 440 + 480 paperback  240 + 368 + 400 hardback

Ceny: 190 + 250 + 280 paperback  240 + 330 +350 hardback



Kromě literární činnosti hraju aktivně volejbal a nepohrdnu ani fotbalem, tenisem a pingpongem Taky mám rád deskove hry - zejména si pestuju závislost na Dungeon and Dragons miniaturach Z literárních žánrů fandím zejména fantasy.