Edward Lee: Tramvaj č. 1852 cover
Autor: JJCanvas
- Reklama -

Kniha Edwarda Lee už na přebalu jasně dává najevo, že její obsah bude erotický a je jasné, že musí vyvstat otázka: Dokáže spisovatel propojit kvality lovecrafotvského hororu nebo půjde až o pornografický výstřelek, kterému erotika zlomí vaz?

Krátkým úvodem, kdy se všem známý puritánský a zdrženlivý Howard Phillips Lovecraft (jak se na gentlemana první poloviny 20. století sluší a patří) potýká s finančními problémy vlastními kariéře spisovatele hororových povídek. Jistá speciální kasta čtenářů už ovšem vidí jeho talent a mistrovství, a tak získá jedinečnou příležitost psát pod pseudonymem do avantgardního erotického magazínu Erotesque.

Zadání je jednoduché, žánr povídky je stoprocentně volný, cenzura neexistuje, jediný požadavek je aby povídka obsahovala pornografii a tím uspokojila část tužeb čtenářů s rychlou rukou. Finanční odměna je velmi vysoká, a tak se Lovecraft pouští do psaní povídky s prvky, které jsou pro něj pole takřka neprobádané, ale anonymita jeho pseudonymu Winfield Greene (zda jde o odkaz na Elishu Winfielda Greena se můžeme jen domnívat) velice rychle rozváže pouta jeho představivosti.

Tramvaj do nebe a pekla

Edward Lee: Tramvaj č. 1852 obálka
Autor: Nakladatelství Carcosa

Většina obsahu tenké knihy je pak právě ona krátká literární práce. Hlavním hrdinou je Morgan Phillips, bývalý univerzitní profesor humanitních věd, který je stejně zdrženlivý  jako sám autor, který se nezapomene zmínit, jak pro něj byl sexuální styk zbytečný a obtěžující a jeho bývalá manželka ho de facto používala jako souložící podložku.

Po rozvodu navíc přišel o sestru, která se z maloměsta odstěhovala do bouřícího New Yorku a tři roky svému bratříčkovi posílala dopisy, že je v pořádku. Tento pramen jistoty o bezpečí však vyschl a sám Morgan se tedy vydává do metropole hledat svého ztraceného sourozence a zjistit, zda je živá a zdravá. 

Nové a náročné zaměstnání střídá s pochody po přeplněných ulicích a zákoutích s fotkou svojí sestry v ruce a nadějí v srdci. Jeho úsilí neupadá, ale čím dál více se nad ním sbírá černý mrak obav, zda se sestra nemusela dát z nouze na nejhorší a nejstarší řemeslo. Rozhodne se využít slabosti svého kolegy pro jedno takové zařízení a vydává se s ním na noční dobrodružství tramvají číslo 1852. Čímž začíná bizarní a pornografií prolnuté kosmické dobrodružství potácející se na hranicích hororu, nechutnosti a erotiky.

Noční klub, do kterého se hrdinové dostávají, není obyčejný. Slečny obsluhující zákazníky jsou do jedné prvotřídní krasavice a navíc obsluhují zadarmo!

Podnik je pak nabitý mladými svalnatými muži v nejlepší formě a jedinou výjimkou je právě náš hlavní hrdina, který má, jak čtenář uhodne, poněkud jiné tělesné kvality, než tělesnou stavbu. Zvláštní praktiky a pátrání o sestře pak Morgana zavedou na stopu tajemství, které je s každou stránkou hroznější a hroznější, stejně jako je atmosféra dekadentnější. 

A čím více se příběh chýlí ke konci, tím více opouští realitu logického uvažování a zdravý rozum, tím se stupňuje intenzita nejen příběhu ale i sexuálních doplňků. Po poněkud křečovitém závěru povídky se opět střetáváme s H.P. Lovecraftem a koncem celé knihy.

Penisy a kosmické hrůzy

První věc, která je potřeba knize připsat k dobru, je jazyk, kterým je dílo vyprávěno. Nevím v tomhle případě komu blahopřát víc, jestli autorovi nebo překladateli, ale na tom nesejde. Druhou věcí je pak styl vyprávění, který se plíží a pomalu šine právě jako ony pověstné kosmické hrůzy a vyvrcholení (v tomto případě nejen obrazné) přichází se stupňující se tendencí v závěru. V obou výše uvedených disciplínách je jasné, že si autor udělal domácí úkol a řádně si Lovecrafta nastudoval. Precizní poeovská a lovecraftovská atmosféra z díla čiší především při popisech. 

Dobré pokusy jsou i při budování atmosféry, ale nutno říct, že tam se to povede jak kdy. Příjezd do hampejzu a cesta tajuplnými zákoutími na výbornou, ale finální sekvence při odhalení ďábelského plánu, který vznikl mimo naše dimenze, to už prostě nefunguje. Atmosféra je navíc neustále bourána dialogy, které jsou prostě jak z jiného světa. Tím jiným světem ovšem nemyslím daleké dimenze či Planiny Lengu, ale svět Ulice nebo dokonce Modrého Kódu. Tyto výžblebty slaboduchých jedinců zkrátka zboří jakýkoliv pokus o horor.

Člověk by si myslel, že nejvíce rušivým prvkem budou erotické a pornografické scény, ale není tomu tak. Ono jich ve výsledku není ani moc a pokud se jimi autor snažil nějak šokovat, tak se mu to dle mého nepovedlo.

Celý cthulhu mýtus a podobné kosmické hrůzy jsou svou lascivitou a porážením nepřiznaných “tabu” v žánru už velmi úspěšně posouvány do moderní literatury například u nás vydávaným Lairdem Barronem a funguje to perfektně.

Ono se o nějaké do nebe volající a nechutné pornografii nedá mluvit ani obecně, moderní umění nabízí již tak širokou nabídku knih, filmů a dalších děl i s touto tématikou, že Tramvaj nijak nevyčnívá, ba naopak je hodně hodně zdrženlivá. Erotický horor a různé formy tohoto násilí jsou také hororem, a ač já tento specifický subžánr nijak nevyhledávám, zavírat před ním oči a tvrdit, že je špatný, je nesmysl.

Úsměvný je fakt, že během diskusí o Tramvaji číslo 1852 jsem se dostal k argumentu, že kniha je hloupá proto, že H.P. Lovecraft by takovou čuňačinu nikdy nenapsal. Já osobně jsem tohoto slavného pána neznal, ale můžu říct, že během první republiky by asi taky nikdo jen tak nečekal vznik některých děl.

Namátkou můžeme zmínit napříkald Štyrského Eriotická Revue, kam přispívali i takoví velikáni jako například Hrubín nebo dokonce Nezval. Ona anonymita pseudonymu dokáže divy a na důkaz můžu doporučit přečíst Baladu o Šišce a následně si najít, kdo se skrývá pod pseudonymem Sírius Vokno. Navíc nezapomínejme, že stále jde o fikční dílo a jako takové ho je třeba vnímat.

Velkou slabinou knihy je ovšem děj, kterého je i na slabších 140 stran poměrně málo, je narozdíl od vystupujících dívek plochý a samozřejmě do nebe volající hloupost samotného závěru povídky vyvolá spíš kroucení hlavou než čtenářské uspokojení. Naštěstí tady ovšem vyhrává forma nad obsahem, a díky skvělému jazyku a krásně plynoucímu tempu je Tramvaj číslo 1852 krásnou jednohubkou mrkající na fanoušky H.P. Lovecrafta a sem tam i toho Poea.

Edward Lee: Tramvaj č. 1852

Vydal: Nakladatelství Carcosa, 2019

Překladatel: Milan Žáček

Tvůrce obálky: Dawid Boldys

Počet stran: 144/brožovaná

Cena: 219 Kč

- Reklama -
Jedu v komiksech. Ve velkým. Vlastně víc než ve velkým. Zaprodal jsem duši lidem v pláštích a škraboškách a chci vás všechny obrátit na tu správnou komiksovou víru. A nebo z vás udělat fanoušky Stephena Kinga.