Filmové adaptace počítačových her jsou snad prokleté. Na stříbrném plátně jich běželo nespočet a ani jedna z nich nebyla skutečně skvělým filmem. Nejdál to dotáhl asi Warcraft, a to ještě do kategorie lehkého nadpůrměru. Studio Paramount se rozhodlo, že to změní a natočí film, který nebude vadit nikomu. Povedlo se jim to. Ježek Sonic se ale tak strašlivě a zoufale snaží nikoho nenaštvat a naopak se všem zalíbit, až je totálně sterilní.
Po zhlédnutí Ježka Sonica jsem se nemohl zbavit dojmu, že scénář, výběr herců i režii prováděla umělá inteligence a autorský tým tam dopsali jen kvůli důvěryhodnosti. Docela tomu věřím, protože odlidštěný rukopis je cítit z celého snímku. UI totiž pravděpodobně dostala za jedinou věc – najít průsečík ve vkusu všech lidí na planetě, aby výsledek nikoho neurazil a zároveň se všem líbil. Což je pochopitelně blbost. Takže na novém Sonicovi je nejhorší to, že je na něm špatně úplně všechno a zároveň vůbec nic.
Upřímně, s tímto filmem jsem měl od začátku problém, protože jsem už po pár minutách tušil, že napsat na něj recenzi bude nesmírně těžké. On není špatný, on není vynikající, je naprosto generický. Je to tak nemastné, neslané, že musím použít i další nenáviděnou floskuli – chybí tomu chemie.
Hlavně neexperimentovat!
Duo scénáristů Patrick Casey a Josh Miller napsalo naprosto a totálně obecný příběh, jehož identickou kostru jsme mohli vidět ve stovce dalších rodinných filmů od E. T. – Mimozemštana, přes Beethovena až po Detektiva Pikachu. Vtip je v tom, že scénáristé se do osvědčené dějové kostry vždy snažili přidat nějaké změny (dobré, špatné či katastrofální), Casey s Millerem ve strachu z neúspěchu neexperimentovali naprosto nikde a v ničem.
Úvod představí Ježka Sonica, který umí strašlivě rychle běhat a v jeho nitru dřímá skrytá supersíla, kterou záporáci chtějí získat. Na útěku proskočí do naší dimenze a už tu nějaký ten pátek žije, šmejdí a pobíhá okolo malého zapadlého městečka kdesi v americké Montaně. Nijak nestrádá, jen ho trápí, že nemá kamarády a je stále sám.
Pak se to celé zvrtne, a aby ježek přežil, bude se muset sblížit s lidmi, které dlouhá léta stalkoval. Po jeho stopě se totiž vydává geniální vědátor s IQ 300 dr. Robotnik a tím končí úvod a začíná vlažná, průměrná, ničím neurážející ničím nepopuzující, naprosto sterilní akce.
Od první vteřiny, kdy se ve filmu objeví představitel geniálního šílence Jim Carrey, většina z vás si řekne: „Ježiš, ten tak strašně přehrává.“ Ona to není pravda. On jen hraje roli, která mu sedí přímo na tělo tak dobře, že v naprosto unylém zbytku filmu vyčnívá jako excentrický klaun na pohřbu melancholiků.
Hodný, silný trouba
Hlavní (lidskou) roli hraje více méně neznámý X-man James Marsden (který vypadá jako mladší a méně vysportovanější bratr Henryho Cavilla). Jeho sošná tvář vypotí tu a tam nějakou emoci a generuje klasické repliky, kterými mluví muž, ochránce a v budoucnu i kamarád exotického tvora, kterého na začátku nemá rád.
Jedná tak, aby vzbudil ty správné emoce – je silný, mužný, ale trochu trouba, aby to nahrálo na pár vtípků, ale v jádru prostě dobrák od kosti. A taky fešák, aby mamky z toho filmu taky něco měly. Jeho partnerem v komediální akci je hyperkativní bodlináč z jiné dimenze.
Vizuální podobu ježka Sonica asi není moc propírat, ale i na ní se ukazuje, jak moc se studio Paramount snažilo, aby film uspěl. Když totiž vypustili ven první trailer, interentová komunita studio během pár dnů tak vyhejtovala, že tvůrci ustoupili a na přání internetových křiklounů původní verzi Sonica (s obrovskými náklady) předělala tak, aby více připomínala počítačový originál.
Modrý běžec naprosto přesně spadá do kategorie milého, přátelského, roztomilého a zároveň vtipného tvora, který svou neznalostí a naivitou bude dostávat svého lidského parťáka do ustavičných potíží. Jeho vztah je naprosto generický a odvíjí se následovně: nechci tě –>, fajn, pomůžu ti –> kámo, mám tě rád. Takhle to je snad v každém filmu!
Přímo jako diváci cítíte, že si k němu máte vybudovat pevné emociální pouto a v obavách o jeho život setrvat až do šťastného konce, jenže se tak nestane. Je to prostě animovaná postavička v hraném filmu, která je tentokrát modrá a umí rychle běhat.
Hlavně bez konfliktů, ano?
Když už se bavíme o akčních scénách, nenajdeme v nich ani kapičku krve, ani náznak nějak přehnaného násilí, ale naprosto komisní souboje, kde přes prsty dostanou opravdu jen ti špatní a zlí pánové, kteří si to zasloužili. A to ještě tak jemně, že by nad tím ohrnula nos i batolata. Sonic totiž přemůžeme jednoho bezejmenného gangstera tím, že ho omotá toaleťákem. Jakože vážně.
To samé platí o vtipech a rádoby humorných hláškách. Ben Schwartz mluví Ježka Sonica vcelku uspokojivě, jenže ani nijak bombasticky. Prostě, milý, hodný ježek, jenže naprosto papírový a neživý. (Musím se přiznat, kdykoliv Sonic mluvil, představoval jsem si, jak by to znělo kdyby jej daboval Ryan Reynolds.)
A jak je gumový samotný hlas Sonica, stejně vlažné jsou i vtipy. Nenajdete v nich ani mikroskopický náznak sprostoty, všechny vtipy můžete naprosto v pohodě použít i ve školce, před zapálenými pracovnicemi norského úřadu na ochranu dětí nebo na rodinné oslavě. Jenže s vtipy je to tak, že jsou buď slušné, nebo dobré…
Poznáte každou repliku, která má diváky rozesmát. Jenže nerozesměje. Spíš si řeknete: „Hmm, to bylo dobrý.“ Existuje horší vysvědčení pro vtipnou hlášku? Fakt mi přišlo, jako kdyby ty pointy vymýšlel robot (což mě trochu děsí).
Zbytek postav? Pevně věřím, že jak zmizí ze scény naposledy, nikdo si na ně ani nevzpomene. To samé platí o naprosto nevtíravém a ani nezáživném soundtracku. I kdyby vás mučili, budete schopní ve vší upřímnosti říci maximálně to, že ve filmu nějaký hudební podkres byl.
Tak jak teda?
Hodnotit Ježka Sonica je pro recenzente velice nevděčné. Pro mnoho diváků to bude trochu napínavý, trochu akční a trochu vtipný film, tedy báječně odpočinková záležitost se sympatickým hrdinou v hlavní roli. Tihle diváci vám řeknou, že to bylo fajn a že by tomu dali tak 70 %, protože to nebylo skvělé, ale ani vysloveně špatné. Tedy ideální volna pro nedělní výlet do kina.
Stejně velká skupina lidí však na filmového Sonica bude koukat s výrazem znechucení, protože akční scény nejsou vůbec akční a naprosto postrádají dynamiku, vtipy jsou tak strašlivě vyčpělé, že se jim nebudou chtít smát ani děti a příběh je tak generický, že po deseti minutách budete přesně vědět, jak to celé bude probíhat a jak to dopadne. Ti Sonicovi dají 30 % a zařadí jej někam k Mortal Combatu na pohřebiště filmových adaptací počítačových her.
Já trochu alibisticky udělám průměr. Protože přesně to Ježek Sonic je. Naprostý, totální, absolutní průměr. Film není špatný. Není ani skvělý. Je prostě dobrý. Za tři. Nuda, šeď a zabitý potenciál.
Čili tvůrcům Sonica se to povedlo. Nenatočili špatnou adaptaci počítačové hry. Jenže oni nenatočili ani výbornou adaptaci počítačové hry. Ach jo.
Ježek Sonic
Akční / Dobrodružný / Komedie / Rodinný / Sci-Fi
Režie: Jeff Fowler
Scénář: Patrick Casey, Josh Miller
Kamera: Stephen F. Windon
Hudba: Junkie XL
Hrají: Ben Schwartz, Jim Carrey, James Marsden, Tika Sumpter, Adam Pally, Natasha Rothwell, Lee Majdoub, Neal McDonough a další
