Píše se rok 1918 a Julián Carax prožívá nejlepší léta svého života. Jako syn kloboučníka nikdy neměl světlou budoucnost, ale přesto se mu dostává dobrého vzdělání a zažívá první lásku. Brzo se mu dokonce podaří napsat jeho první román. O dvacet let později se po Juliánovi slehla zem a jeho knihy někdo pálí. Napínavé pátrání po jeho osudu nám přináší román Stín větru, od Carlose Ruize Zafóna.
Tajemství zapomenutých knih
„Rok 1945 rozevíral pupence prvních letních dní a my jsme kráčeli ulicemi Barcelony, která se krčila pod sivou klenbou nebes a pod sluncem, jež se rozlévalo po promenádě Rambla de Santa Mónica jako nějaká girlanda z tekuté mědi.“
Daniel Sempere je desetiletý chlapec, který přišel velice brzo o svou matku a protlouká se životem spolu se svým otcem, který provozuje antikvariát. Aby ale Daniel mohl jednou řemeslo převzít, musí ho otec zasvětit do veškerých tajů této práce. Mezi to patří i návštěva pohřebiště zapomenutých knih, místa, kde jsou shromažďovány veškeré knihy které zmizely lidem z povědomí a které trpělivě čekají na svého čtenáře.
Právě sem přivede Daniela jeho otec v den, kdy si Daniel uvědomí, že zapomněl na tvář svojí matky. Každý návštěvník si zde musí vybrat knihu, kterou bude opatrovat a navracet do rukou čtenářů. Když se Daniel vydá do spletitých uliček pohřebiště aby našel tu svou, ještě netuší, jaký příběh se na pozadí poválečné Barcelony odehraje.
„Nikdy předtím, mě žádný příběh tak nezaujal a nevábil. Nidky jsem nezakusila podobný pocit jako u této knihy, která mě naprosto pohltila,“ vysvětlovala Clara.
Když se totiž Daniel po dlouhém vybírání rozhodne, drží v ruce výtisk knihy Stín větru od Juliána Caraxe. Autora, o kterém v životě neslyšel, ale jehož literární nadání se nedá zpochybnit. Daniel knihu přečte jedním dechem a rozhodne se přijít na kloub tomu, proč o Caraxovi téměř nikdo neslyšel a proč jeho knihy nejsou nikde k sehnání.
Postava ďábla
Nakladatelství které Caraxe vydávalo již zaniklo a tak se Daniel zkusí obrátit na otcova známého, knihkupce Barcela. Poté, co mu Daniel odmítne knihu odprodat, je Barcelo příjemně překvapen a rozhodne se Danielovi pomoci.
Větší znalkyní Caraxova díla je však Barcelova dcera Clara a tak ho odkáže na ni. Daniel záhy zjistí, že je pojí víc než jen zájem o Juliána Caraxe a do dívky se zamiluje, přestože je dělí deset let rozdílu věku. Platonická láska se ho drží i po další léta, kdy Daniel dospívá a kráčí vstříc klidnému životu v provozu antikvariátu.
„Nato vytáhl z kapsy krabičku sirek, jednu si vzal a zapálil. Plamínek mu ozářil obličej a já jsem poprvé uviděl jeho tvář. Ztuhla mi krev v žilách. Ten člověk neměl nos, rty ani víčka. Jeho obličej byl jakousi černou a zjizvenou maskou, sežehlou plamenem.“
Tomu všemu ale učiní přítrž návštěva tajemného muže, který chce od Daniela získat výtisk Stínu větru. Ukazuje se totiž, že výtisk který má Daniel je jedním z posledních existujících, jelikož někdo úmyslně všechny výtisky kupuje a pálí.
I proto se ho Daniel rozhodne nevzdát a výtisk ochraňovat. Jak ale pátrá po autorově osudu a zabředává do historie, stává se pátrání čím dál těžší a především nebezpečnější. Do jak spletité pavučiny se zamotal, pochopí až poté, co zjistí, jak se muž jmenuje – Laín Coubert, je totiž postava z Caraxova románu. Postava ďábla.
Příběh se skvělými dialogy
Carlos Ruiz Zafón v barcelonských kulisách rozehrál hru, která má mnoho příběhových linek. Daniel musí často pátrat v minulosti, jen aby mu to v současnosti přineslo další problémy. Celý příběh ale drží pohromadě, díky výbornému stylu vyprávění. Zafón kličkuje mezi dvěmi časovými osami přesně tak, aby se děj vždy posunul kupředu a já měl pocit, jako bych spolu s Danielem pátral i já sám.
Každá postava má svůj smysl, hloubku a především vývoj. Jak mladý Daniel, který z melancholického děcka musí proti své vůli dospět v muže, tak jeho parťák v pátrání po Caraxovi, Fermín. Právě postava Fermína je podle mě tou nejpovedenější, neboť do příběhu, který se nese v pochmurném duchu poválečného Španělska, přináší humor a nadhled.
Dalším prvkem, který vynáší knihu vysoko nad průměr, jsou dialogy. Jsou uvěřitelné, plynulé a prostě dobře napsané. Dodávají příběhu lehkost a především podtrhují osudovost celého příběhu, neboť z každého rozhovoru jsou cítit emoce a zoufalost situace, která v Barceloně vládla. Zafón zde opravdu předvedl řemeslo v nejlepším slova smyslu.
Carlos Ruiz Zafón
Zafón je španělský spisovatel, nerozený v Barceloně, roku 1964. Jeho první novela, Kníže z mlhy, vyšla v roce 1993 a spadal do kategorie young adult. Rok po vydání románu se pak přestěhoval do Los Angeles, aby se mohl plně věnovat psaní, jelikož předtím pracoval v reklamní agentuře. Žánru se držel i nadále a do roku 1999 vydal další tři young adult romány.
V roce 2001 pak vydal první „dospělý“ román a to právě Stín větru, který ihned po vydání posbíral spoustu literárních cen. Stín větru následovala Andělská hra, což je tzv. prequel, tedy kniha která dějem předchází a odehrává se v Barceloně v letech 1920-30. Celou sérii prozatím doplňuje Nebeský vězeň, který se opět vrací k postavě Daniela.
Závěr mnoha žánrů
Na závěr bych jen potvrdil, že knihu rozhodně doporučuji všem čtenářům a milovníkům literatury. Stín větru je kvalitně napsaný příběh, který se plynule přesunuje mezi detektivkou, thrillerem, romantikou a obsahuje i prvky hororu.
Zafón výborně pracuje s atmosférou a dokázal vytáhnout maximum z kulis Barcelony. Ihned po dočtení bych se nejraději sebral a jel si Barcelonu prohlédnout, usednout do kavárny, objednat si obložený chlebíček, víno a otevřít si knihu.
Příběh Daniela je smutný, napínavý a melancholický. Ukazuje, že ne vždy máme možnost si svůj osud vybrat a jakkoliv si svou budoucnost malujeme, realita může být krutá. Přesto je v podání Zafóna i takový příbeh radost číst a kniha patří mezi to nejlepší, co jsem v tomto roce četl.
Carlos Ruiz Zafón: Stín větru
Vydal: Knižní klub, 2018
Počet stran: 528
Cena: 399 Kč
[review]
