Život vám dokáže obrátit naruby spousta věcí. V případě Richarda z Lívance, tedy chtěl jsem říct „Línavce“, je to nález mrtvoly hejtmana Kozího hrádku na okraji říčky Bělavy. Aby to ale nebylo málo, přidá se k tomu hromadná vražda a také i únos jeho sestry.

Sami musíte uznat, že toho ten kluk nemá zrovna málo. Míla Linc uvedl Richarda z Línavce, pána z Nemanic, chudého jako kostelní myš, do pěkně prekérní situace. A asi je vám jasné, že nebude nic lehkého se z ní vyhrabat. Stín Černého hvozdu je prvním regulérním románem Míli Lince, a zároveň je i prvním dílem této série zabývající se Černým hvozdem a světem kolem něj.

O čem to tedy je?

Inu hlavně o pomstě, zradách, podrazech a různých jiných věcech které známe ze spousty dalších románů. Tak, jak už jsme si řekli, Richard z Línavce se jednoho krásného rána probudí a zjistí, že se jeho svět obrátil vzhůru nohama. Někdo zavraždil hejtmana a s ním i spoustu dalších lidí. K tomu všemu zmizela Richardova sestra a všechno to má samozřejmě skrytou souvislost… 

Richard se tedy vydává na strastiplnou pouť za záchranou své sestry, během které zjišťuje nejedno tajemství o tom, co vše vedlo k jejímu únosu, ale i něco málo o své vlastní minulosti. Na této pouti Richarda doprovází spousta zajímavých postav, jako je třeba rytíř Sovička – bývalý člen tajemného řádu, pan Terenc – záhadný šlechtic a samozřejmě i Žibřid. Kejklíř, bard, děvkař, prostě takový ten parťák pro každou špatnost.

Opravdu komplexní příběh?

Dalo by se to tak říct, a to i přesto, že může ze začátku působit vyloženě jednoduše. Přece jen jde hlavně o záchranu sličné děvy no ne? Černý hvozd v sobě naštěstí ukrývá i zradu, intriky, lásku, přátelství, nečekaná odhalení, zvraty ale i spoustu dalších věcí, které ho táhnou strmě vzhůru až do posledních stránek.

A že jich není zrovna málo, 405 stran… to už je pořádná bichle! Jenže příběh není tak úplně celý, pokud ho nedoplňujete i dalšími prvky. Popis postav, prostředí, ve kterém se příběh odehrává, zpracování akčních pasáží, magie atd. Linc ve spoustě z těchto věcí odvádí skvělou práci.

Každá kapitola je tu například brána z pohledu někoho jiného. Autor tak čtenáři dává dostatek prostoru na seznámení se s postavami, jejich pohnutkami, životními příběhy i cíli. Jejich popis je tu na skvělé úrovni. Postavy jednají realisticky a až na pár menších kiksů logicky.

To, co je ale dělá tak výjimečnými je, že každá z postav má svou propracovanou historii, o které se postupem příběhu dozvídáme víc a víc. Všichni tu mají nějaká tajemství, která je provázejí celým životem, a právě i díky tomu se dokážete do postav pořádně vcítit jako u málokteré knihy.

Například kejklíř Žibřid je přesně ten typ člověka, kterého zná spousta z nás. Je s ním neskutečná zábava a dají se s ním podnikat šílené věci. Někdy tak moc, že se dostanete do problémů, ale ty za tu zábavu prostě stojí. V příběhu navíc hraje velmi důležitou roli a projde si vývojem jako málokdo jiný.

To ovšem neplatí o Richardovi. Ten pro mě od začátku do konce spadal do takové té kolonky „nemastný, neslaný“. Skrz celý příběh jsem nenašel nic kvůli čemu bych si ho oblíbil nebo ho nenáviděl. Neumí moc bojovat, jeho smysl pro zodpovědnost je na bídné úrovni a je celkově sobecký, líný, lehce odraditelný a hlavně nezajímavý. 

Výpravná fantasy bez archetypu hrdiny

A ano, naprosto chápu, že se Richarda autor snažil vyobrazit jako normálního člověka s chybami, a ne jako superhrdinu, který se proseká příběhem jako Conan nebo Rogan a jim podobní. Tohle prostě není „ten“ typ příběhu, kde cáká krev proudem a střeva létají vzduchem na každé stránce. Superhrdina by sem prostě nezapadl, ale chybí mi tu něco víc. Něco, co by Richarda pozvedlo nad ostatní postavy, něco, co by mě donutilo mít ho raději než ostatní. Přece jen je hlavní postavou…

To, co naopak nezajímavé není, je pak Richardova historie (vlastně historie Černého hvozdu) a historie celého světa jako taková. Linc odvádí skvělou práci, co se týče popisu světa, který se tak úplně neliší od toho našeho. Najdete tu podobné lokace, které jsou dopodrobna popsané, ale i historii každého místa, které v knize navštívíme. Když hlavní hrdina prochází Černým hvozdem čiší z knihy ponurá, temná atmosféra, a to je něco, co mě prostě baví.

A pak je tu magie. I když jak se to vezme. Když se řekne fantasy příběh s kouzly a magií, všichni si představí něco ve stylu Pána Prstenů, Zaklínače a jim podobných příběhů. Jenže tady, tady hraje magie tak trošku vedlejší housle.

A to je možná i to, co mi na knize vlastně vadí nejvíce. Hlavní záporák je totiž „mocný čaroděj“ a opravdu to platí jen v uvozovkách. Ač se ho všichni bojí, ač má velké nadání a schopnosti, nikdy je vlastně tak úplně neukáže. Ve výsledku tak tyto jeho schopnosti působí docela bezvýznamně a nebýt jiných charakterových vlastností, vůbec nic by pro vás neznamenal.

Můžete samozřejmě namítnout, že se jedná o pseudohistorické fantasy, tak co bych vlastně chtěl, ale je to opravdu tak? Proč dělat z hlavního záporáka mocného mága, když onen potenciál ve výsledku vůbec nevyužijete? 

Vzhled a zpracování knihy samotné…

Je vcelku v pořádku. Dané vydání je sice v měkké vazbě, ale zpracování je natolik kvalitní, že ani po přečtení nemám odchlípnuté rohy ani žádné jiné problémy. Jediné, co mi trošku vadí, je hlavní kresba na obálce. Působí nevýrazně, nepřitahuje pozornost a za mě ani nevystihuje nic z knihy tak, jak by měla. Tím nechci říct, že je to špatná kresba, jen mi prostě k obsahu knihy nesedí.

Má tedy smysl knihu číst?

Ano! Nenechte se odradit nevýraznou obálkou ani tím, že hlavní postava je tak trošku zbytečná. Autor totiž skvěle využívá všechny ostatní postavy a jejich vlastní příběhy, které se odehrávají na pozadí „hlavního“ děje.

Dozvíte se o historii Černého hvozdu i o historii jednotlivých postav a přečtete si příběh každé z nich. A přesně v tom, je kouzlo této knihy. Nezaměřuje se jen na příběh Richarda z Línavce, ale vypráví jich několik naráz a každý z vás si najde ten, který vás zaujme.

Když jsem se po přečtení podíval zpátky na hlavní obálku, uvědomil jsem si proč se kniha jmenuje Stín Černého hvozdu, a ne Příběh Richarda z Línavce. Je to proto, že nevypráví jen jeho příběh ale příběhy všech, které Černý hvozd ovlivnil.

Míla Linc: Stín Černého hvozdu

Vydal: Nakladatelství Straky na vrbě, 2009

Obálka: Jana Šouflová

Počet stran: 405

Cena: 225,-