Daniel Polansky: Stavitelé

Do prázdného hostince, jehož znetvořený majitel leští za barovým pultem sklenice, vchází zamračený Kapitán. Už styl jakým vešel, je předzvěstí všech strašných událostí, které jdou za ním hned v závěsu. A jeho společníci, kteří nejsou o nic lepší, se dostaví za chvíli. Začíná odplata za válku Dvou bratrů.

Daniel Polansky není v našich končinách zcela neznámým autorem fantasy. Čtenáři budou znát hlavně sérii Dolní město, která je kombinací dystopie, temnější fantasy a noirového nádechu atmosféry.

U Stavitelů je nutné si hned na začátku říct tři věci. Nebudou se vám líbit, pokud nedáváte příběhy, kde hlavní hrdinové jsou zvířata s lidskými vlastnostmi. Nebudou se vám líbit, pokud nemáte rádi drsné příběhy, černý, až smrtelný humor, ironii a cynismus. A taky se vám Stavitelé nebudou líbit, pokud neskousnete fakt, že je to svou délkou novela, spíše však delší povídka vydaná v knižním formátu.

Příběh tak drsný, že by se na něm dala šavle brousit

Daniel Polansky: Stavitelé Kdysi před lety, kdesi v bezejmenném království, se odehrála válka Dvou bratrů. Za oběť jí padly hromady nevinných duší a spousta i těch vinných. Na straně poraženého bratra, původního vládce celého království, stál i Kapitán se svou družinou. A ta porážka stála Kapitána hodně, jeho ego, hrdost, přátele a také jedno oko. Zbytek jeho spolubojovníku dopadl podobně, s několika výjimkami. S těmi, které přeběhly na druhou stranu fronty k nepříteli. Právě jen díky zradě se podařilo druhému bratrovi válku vyhrát a Kapitána s jeho jednotkou porazit a zdecimovat.

O Kapitánovi se toho vypráví hodně. Třebas to, že je krvežíznivý, bezcitný a zachmuřený bastard. A taky to, že během války Dvou bratrů zemřel.

Nyní však přišel čas, aby se Kapitán vrátil mezi živé, povolal své živé bývalé kumpány a dosadil zpět na trůn původního krále a dokonal strašlivou pomstu na svých nepřátelích a hlavně na zrádcích. Dozrál čas, kdy se přestanou držet při zemi.

Kapitán je myš, se kterou není radno si zahrávat a jeho jediné podcenění může skončit smrtí. Tou vaší.

Dvě poloviny knihy

Daniel Polansky: Stavitelé První polovina knihy je brilantní. Je psána filmovým stylem Quentina Tarantina, kdy vám postupně představuje v jakýchsi flashbacích jednotlivé členy kapitánovy družiny a zároveň mezi řádky (i v nich) odhaluje krvavou minulost poslední války, důvody, proč Kapitán se společníky a králem prohráli, a to stylem, který vás bude sakra bavit.

David Polansky umí pracovat se slovy. Nepoužívá, jako jiní autoři, květnatou mluvu a barvité popisy krajiny, postav či vybavení budov. Naopak, jeho styl je strohý a úderný a skvěle tak doplňuje drsnou atmosféru knihy. Navíc vám dává hodně prostoru pro vaši fantasii, kterou si ověříte u postupně vypouštěných kousků informací, tu o téhle postavě a tamhle o té události.

A pro popisy jeho souputníků je to skvělá strategie. Postupně tak s Kapitánem prožíváte návštěvy jednotlivých hrdinů z týmu/party, kdy krom trefně vybraných jmen, odhalujete i jejich specializace pro boj a způsoby, kterak je Kapitán přesvědčí, aby se vrátili ke krvavé pomstě, což pro spoustu z nich není zrovna vítané.

Motiv pomsty je tu hutný, jak hustý lesní med. Každý v něm najde to své, všechny spojuje touha pomstít zradu, ale ta se dělí do příběhu milenců, u dalšího v bývalé kamarádství, u jiného jde o ego a nebo o touhu dokázat si, že jste ten nejlepší bojovník.

Druhá část knihy je k první jako oblázkové cesta k rozbouřené řece ohně. Je plná akce, kdy se družina vydá za svým cílem, u které jsou si všichni vědomi, že se z něj nemusí vrátit.

Fantasy s westernovým nádechem

Jakmile se překlopíte do druhé poloviny knihy, dostanete se do světa zabíjení a sebeobětování. Polansky píše rozvážným stylem, není ani zde nějak rozmáchlý, ale krev, bolest a smrt doslova cítíte a prožíváte s hlavními hrdiny. Při části odehrávající se na ranči se stodolou máte pocit, jak kdybyste se ocitli někde ve westernu s podkresem hudby od Ennia Morriconeho.

Mlčenliví protivníci stojí nehnutě proti sobě, vypouštějí bezvýznamná slova a uvnitř se připravují na ten okamžik, kdy tasí zbraně a stát zůstane ten nejlepší. Samozřejmě nechybí ani proslulý nejrychlejší zabiják v království nebo rotační kulomet, který v rukou správného operátora klidně vyčistí stodolu od pořádné smečky krys.

Stavitelé jsou fantasy, kde hrdinové jdou za svým cílem s fatalistickým přesvědčením. U běžné zvířecí havěti s klidem vítězí, jsou to přeci jen profesionální zabijáci. Ale jak dojde na střet s bývalými souputníky, i na straně Kapitána a jeho družiny záhy začne docházet k citelným ztrátám. A jak Kapitán postupuje po metaforických schodech nahoru vstříc cíli, každý schod stojí větší a cennější oběť.
Během střelby, vršení hromad mrtvol a výbuchů, které srovnávají kusy pevnosti se zemí, zjistíte, že Kapitán opravdu dostojí své pověsti bezcitného bastarda, který přes mrtvoly dosáhne svého. Navíc se ukáže, že původní král a bratr může být naživu.

A pak je tu ještě jedna věc, kterou musí družina objasnit a následně i po zásluze odměnit. Vypátrat, kdo je ten zrádce, který je prodal ve válce nepřátelům a díky kterému ztratili své druhy a kamarády a někteří i kusy těl. Protože pomsta je sladká, ale protože je také možné, že zrádce je jeden z družiny a může je zradit podruhé…

Chčijou proti větru

Polansky hodně používá drsný jazyk. Nejedná se o svévolnou vulgaritu, kterou by chtěl jen prvoplánově přitáhnout čtenáře, jako to dělají třeba tvůrci Hry o trůny v seriálovém zpracování aneb sex a násilí táhnou. Text je doslova nabitý černým humorem a cynismem, rozhodně nesedne každému fandovi a třebas čtenáři podžánru young adult by se Stavitelům měli zcela vyhnout, aby pak nezačali číst něco zcela jiného.

Každý z členů skupiny je rozeznatelný i dle způsobu mluvy a i toho, zda vůbec mluví. Jsou zde zabijáci, kteří mluví rozvážně a jejich slova jsou vážená zlatem, jiní, kteří jazyk nedokáží zastavit a pak tací, kteří se jen mračí a zabíjí.

Myší hlídka pro dospělé se střelnými zbraněmi

Kapitán a jeho družina vám nejvíce připomenou komiksové příběhy Myší hlídky, ale pro dospělé. Polansky jede na vlně temné fantasy okořeněné střelnými zbraněmi, která by se na komiksové stránky nehodila. Stejně jako některým lidem ve filmech vadí prostřelené hlavy, jiným bude u Stavitelů vadit syrovost, baletní brutalita zabíjení i temnota uvnitř hlavních hrdinů. A jiní v tom najdou opojný příběh, kterého budou chtít víc, ale bohužel víc není.

Nakladatelství Fragment vzalo Polanskeho novelu a udělalo z ní knihu. Na to bohužel žehrá několik detailů. Jako fandové fantasy nebo scifi, kteří již mají něco načteno, budete dotčeni formátem písma, který je nadstandardně velký, volným prostorem na stránkách, jednostránkových kapitol. Připadáte si jako pitomci, zvlášť, když uvidíte cenu knihy, kterou mimochodem Fragment zvládl vtipně chybně vytisknout na obálku.

Navíc, nakladatel uvádí doporučený věk již od třinácti let a tohle rozhodně je spíše kniha pro dospělé.

Ale na to vše kálí mrtvá vrána. Stavitelé za to stojí, protože vás přenesou do zábavné a temné fantasy, jejíž konec není urychlený. Na konci knihy vám zůstane skutečné teskno po dalším díle a nebo tlustším zpracování, protože ani svět Kapitánovy družiny není popsaný nijak detailně, ale během té syrové jízdy za pomstou si toho nestihnete ani všimnout.

Daniel Polansky: Stavitelé

Vydal: Nakladatelství Fragment, 2019

Obálka: Richard Anderson

Překlad: Václav Soukup

Počet stran: 192 / pevná vazba

Cena: 249 Kč

Reklama

Reklama