Mise V´Ger skončila úspěchem. Země byla zachráněna, admirál Kirk se alespoň na čas stává hrdinou. Jenže vítězství zanechává v samotné posádce Enterprise ošklivou pachuť a ani reputace hrdiny nemusí být vždy příjemná.
Na pravou míru
V případě románu „Ex Machina“ už ostříleného startrekového autora Christophera L. Bennetta je potřeba nejprve uvést na pravou míru anotaci. Třebaže se odehrává bezprostředně po prvním Star Trek filmu, a jeho události v něm silně rezonují, dějově je přímým pokračováním šestašedesáté TOS epizody s předlouhým názvem „Neboť svět je dutý a já se dotkl nebe“.
Enterprise v ní nachází Yonadu, asteroid, který je ve skutečnosti generační kosmickou lodí a záchrannou archou Fabrinů, prchajících před zkázou svého světa.
Její obyvatelé jsou však přesvědčeni, že žijí na planetě, protože vše ovládá Orákulum, počítač, který pomocí svých kněží i „nástrojů poslušnosti“, tedy mozkových implantátů všech obyvatel, potlačuje vědění a zabíjí všechny, kdo se zkusí vzepřít nebo zjistí pravdu o falešné realitě Yonady.
Výsadek z Enterprise se zapojí do dění, což skončí vypnutím Orákula, odhalením pravdy obyvatelům Yonady, a také vyléčením doktora McCoye ze smrtelné choroby, kterou v té době trpěl.
„Ex Machina“ se k tomuto příběhu vrací o několik let později. Yonada zakončila své putování v soustavě Debrin a její obyvatelé úspěšně kolonizovali planetu Lorina. Značná část z nich se však stále drží víry v Orákulum i původní fabrinskou mytologii, zatímco guvernérka a bývalá kněžka Natira se za pomoci poradců Federace snaží staré zvyky urputně vykořenit. Odpor proti ní se mění v otevřený terorismus, v němž vyniká hlavně skupina fanatického kazatele Dovrakiho.
Zbytek debrinské soustavy navíc patří druhu nehumanoidních dravců Sesshranů, kteří dávají jasně najevo, že zábavy jako svatou válku na svém zadním dvorku trpět nebudou, a pokud si loriňané neudělají pořádek, zatočí s nimi se všemi. Za těchto okolností Natira požádá kapitána Kirka, který koneckonců vše odstartoval, aby pomohl situaci vyřešit.
Jenže Kirkova reputace „bohovraha“, jaké se kvůli vypnutí Orákula na Lorině těší, a zprávy o incidentu s V´Gerem jen přiživily, roli mírového vyjednavače nesvědčí. A Dovraki spřádá vlastní plány, k čemu Enterprise využít.
Věda a víra
Christopher L. Bennett je autor orientující se spíše na tvrdší SF, a třebaže to tak z popisu děje nevypadá, „Ex Machina“ není výjimkou. Má sice daleko k totální SF, jakou bylo hlavně „Přes dravé moře“, ale pečlivost v budování vědecké stránky je první, čeho si při čtení všimnete. Původní TOS epizoda i vzhledem k době svého vzniku techniku vlastně neřešila, a Bennett se tak s chutí i invencí vrhl do zaplňování mezer.
Jak vůbec dokázali relativně primitivní Fabrinové postavit loď jako Yonada? Jak vyřešili umělou gravitaci, jejichž technologii vůbec neznali? A jak mohla situace na palubě dospět k takovému extrému, jaký objevil první výsadek? Kdo příčetný by si nechal dobrovolně vložit do hlavy implantát, kterým ho palubní počítač může kdykoliv zabít, a ještě ten počítač uctíval?
Bennett vznáší otázky, hledá odpovědi, mnohdy dosti originální i nečekané, při bližším zamyšlení však vždy smysluplné. Kniha prakticky nemá logicky slabé místo. Žádný bod zápletky není ohnutý, nic nepůsobí ošizeně – čím víc faktů je odkrýváno tím lépe do sebe celá skládanka zapadá.
Zároveň autor příjemně překvapuje i v budování psychologie postav. Binární myšlení náboženského fanatika, který vidí ostatní jen jako jedničky a nuly, přitom však lpěním na strojové logice pouze zahání své vnitřní běsy, je vylíčeno mrazivě přesně.
Přesto Bennett dokáže najít pochopení i pro druhou stranu barikády v podobě umírněné kněžky Rishaly. Užitečnost či neužitečnost víry nelze určit tak jednoduše, jak se na první pohled zdá, a vymýtit víru silou může být stejně destruktivní, jako ji silou vynucovat.
Dospělá posádka
Zatímco mnohé TOS romány si vystačily s vykreslením Kirka jako nezodpovědného kovboje, Spocka jako suchara trousícího vulkánská moudra, McCoye jako užvaněného doktora a zbytku posádky coby bandy nadšených fanoušků ze Star Trek conu, Bennett nám předkládá značně odlišný obraz.
James T. Kirk si uvědomuje, k jakým koncům může „kovbojská diplomacie“ vést a tím rozpačitější je z role hrdiny, která mu připadla. Také chápe, že rozvrátit cizí kulturu, umýt si ruce a nadšeně vyrazit na další misi, není zrovna způsob, jakým by se měly prosazovat ideály Federace nebo Hvězdné flotily.
Spock, který po splynutí myslí s V´Gerem dospěl k rozhodnutí, přijmout svoji emocionální lidskou polovinu, zjišťuje, že takové smíření nepřináší jen věci příjemné. Pokud byl dříve mezi Vulkánci outsiderem, nyní má nakročeno k roli naprostého vyvrhele, a navíc poradit si s vlastními emocemi není nijak snadné.
McCoy čelí trpké osobní krizi nejen v nedořešeném vztahu s Natirou, ale i v pocitu, že přestává stačit na funkci lodního šéflékaře. Stáhl se do ústraní, jenže svět okolo šel dál a možná až moc rychle.
Členové posádky Enterprise sice následují kapitánovy rozkazy, ale nejsou davem slepě tleskajících obdivovatelů. Dokážou i dosti kriticky hodnotit rozhodnutí, která Kirk v minulosti učinil, a hledají cestu, jak se z nich poučit. Ať už jako Sulu v nové funkci velitele ostrahy, anebo Čechov řešící otázku, kterým směrem se vlastně vydat ve své kariéře.
Navíc nejde přehlédnout mírně poťouchlý či sarkasticky laděný humor. Sesshranská pilotka ze všeho nejvíc toužící, konečně někoho sežrat – ideálně svoji vlastní sestru. Mimozemští členové posádky Enterprise, nadšeně zkoumající lidská tabu, k pramalé radosti dotyčných. Špičkování v lodní tělocvičně.
Problémy s redakcí
Překlad Jakuba Marka je vynikající. Všimnete si toho nejpozději u veršovaných dialogů svérázné megaritské členky posádky Enterprise jménem Jarní déšť, anebo některých McCoyových replik.
Hůře už působí redakční práce. Česká redakce si zřejmě čas od času vybere slabší chvilku, a tentokrát to bohužel padlo právě na „Ex Machinu.“ Objeví se překlepy, a dokonce jeden poněkud komicky zpotvořený dialog. Chyb není moc, ale jsou tam a nejspíše si jich při čtení všimnete.
Celkově je „Ex Machina“ přesto skvělou knihou a dalším typem Star Treku, o němž se domnívám, že u nás dosti chyběl. Nejen jako kvalitní SF, ale především do značné míry opravující stereotypní vidění TOS i postavy Jamese Kirka.
Christopher L. Bennett opět potvrdil pozici naprosté špičky Star Trek autorů. A už kvůli obálce Jakuba Schejbala, která patří k nejhezčím, jaké tu zatím byly, si „Ex Machina“ rozhodně zaslouží místo v knihovně každého čtenáře Treku.
Christopher L. Bennett: Star Trek – Ex Machina
Vydal: Nakladatelství Laser-books, 2021
Překlad: Jakub Marek
Obálka: Jakub Schejbal
Počet stran: 336
Cena: 319 Kč
