Vždy, když se mě někdo zeptá, kdo je můj nejoblíbenější spisovatel či kterou knihu nejvíce zbožňuji, mám ohromnou chuť ho za takovou otázku okamžitě vystřelit na Mars. Víte, jak je těžké na takovou otázku odpovědět? Ale po intenzivním zamyšlení se nad tím všemi možnými i nemožnými směry se odpověď může zdát vcelku i snadná. Daný autor či kniha mě musí umět něčím ovlivnit, překvapit či okouzlit a Ray to vše dokázal. To on mou osobu přivedl na čtení sci-fi a fantasy a ukázal mi, jak moc jsou tyto žánry jedinečné. Taktéž jsem ráda, že je jeho bezpochyby nejznámější kniha, 451 stupňů Fahrenheita, stále zařazována mezi středoškolskou povinnou četbu, jelikož tento příběh si opravdu zaslouží velké pozornosti.
Mládí a studia
Raymond Douglas Bradbury se narodil 22. srpna roku 1920 v americkém státě Illinois a zemřel 5. června roku 2012 v Los Angeles. Nebyl jen spisovatelem či přesněji romanopiscem, ale taktéž básníkem, esejistou, povídkářem či autorem mnoha divadelních her a scénářů. Již od svého začátku se coby spisovatel zaměřoval především na žánry sci-fi, fantasy či horor. Do českého podvědomí se nejvíce zapsal již zmiňovaným románem 451 stupňů Fahrenheita (1953) či Tudy přijde něco zlého (1962). Mezi jeho nejznámější povídkové soubory patří Marťanská kronika (1950) a Ilustrovaný muž (1951).
Již od mládí se velmi věnoval čtení knih a psaní. Ač se to může zdát jako velké klišé u spisovatelů, ani Raymonda tato skutečnost neminula. Seděl hodiny a hodiny v knihovně jeho rodného města Waukegan a četl své oblíbené spisovatele (např. Wellse či Verna). Dokonce se dá říci, že jeho tvorba byla značně ovlivněna čtecím místem, jelikož část jeho románu Tudy přijde něco zlého, byla zasazena do již zmiňované knihovny. Také v dalších povídkách se objevilo jeho rodné město, ale už ne tak zřetelně jako tomu bylo zde.
V životě každého spisovatele se najdou okamžiky, díky kterým se stali tím, kým nebo čím jsou. Ryamond měl celý život ve zvyku každý den psát a k tomuto časovému režimu se dostal díky dvěma pro něj významným životním mezníkům. Tím prvním bylo představení L. Chaneyho Zvoník u Matky Boží, které absolvoval v neuvěřitelných třech letech díky své matce. Druhý milník nastal v roce 1932 během karnevalu, kdy se jeho nosu dotkl umělec elektrifikovaným mečem a způsobil, že se mu vlasy na hlavě postavily. To by ovšem nebylo nic závratného, kdyby umělec nevykřikl „Žij navždy!“ a Raye tím naprosto neohromil. Od té chvíle netoužil po ničem jiném, než opravdu žít věčně, a proto se rozhodl dát svému životu směr a stát se autorem knih, které i po jeho smrti budou žít navěky.
Během absolvování střední školy se jeho zájem o psaní více prohloubil díky kurzům poezie a psaní povídek, ale vysokou školu nikdy nenavštěvoval. Místo toho se radši věnoval prodeji novin, ke kterým měl taktéž blízko, jelikož jeho příbuzní z otcovy strany byli vydavatelé tisku. Autor o svém vzdělání rád říkal, že neměl důvěru v univerzity a vysoké školy. Věřil pouze knihovnám, jelikož on sám, tak jako většina studentů v jeho době, neměl na další vzdělání finance a tak opět chodil čerpat nové informace do knihovny jako tehdy v dětství. Knihovnické instituty měly na tohoto autora velmi pozitivní vliv, jelikož právě v jednom z nich (Powell Library při UCLA) napsal svůj nejznámější román o budoucnosti a spalování knih, a to dokonce na pronajatém psacím stroji ve studovně.
Od Pendula po Fahrenheita
Mezi jeho první zviditelnění jistě patřily publikované sci-fi povídky ve fanzinech v roce 1938 (např. Hollerbochenovo dilema). Díky F. J. Ackermanovi navštěvoval Losangeleský sci-fi spolek, kde se seznámil s mnoha velmi zajímavými a později slavnými spisovateli. Krom samotného psaní do těchto periodik také začal vydávat své vlastní fanziny s názvem Futuria Fantasia či v pozdějších letech dostal prostor ve filmovém časopise Script, kam taktéž přispíval svými nápady.
Čtyřicátá léta 20. století byla skutečně pro Raymonda průlomová. Získal díky povídce Pendulum, která se objevila v časopise Super Science Stories a kterou napsal společně s H. Hassem, své první peníze a stal se konečně spisovatelem na plný úvazek. V roce 1947 vyšla oficiálně jeho první sbírka povídek nesoucí název Temný karneval.
Do této doby byl sice už v nějakém tom podvědomí svého okolí, ale skutečný start jeho spisovatelské kariéry, jakou známe a o jaké jsme již slyšeli ve škole, přišel až s publikací sbírky povídek nesoucí název Marťanská kronika (1950). Jedná se o filozofické sci-fi zabývající se otázkou pozemšťanů a jejich pokusů o dobytí a osídlení dalekého Marsu. V tomto díle se také nachází jeho názory ohledně znepokojivé budoucnosti člověka a jeho lidskosti.
Další jeho velmi slavným spisovatelským počinem byla sbírka z roku 1951 Ilustrovaný muž pojednávající o konfliktu lidské psychiky a technik různě ohrožující jejich svět. O dva roky později, v roce 1953, světlo světa spatřilo jeho vrcholného dílo 451 stupňů Fahrenheita. Tak jako jeho předešlá díla, i toto je zasazeno do budoucnosti, kde přísný cenzurní režim nařizuje pálení všech forem psaného slova a jak už to tak v románech bývá, nachází se zde skupinka odvážných rebelů s cílem zachránit všechny knihy pro budoucí generace.
Na svém spisovatelském účtu má přes 30 publikovaných knih, téměř 600 povídek a nespočet divadelních her, básní či esejí. Nedá se říci, že by se jako autor zaměřoval pouze na literaturu. Na své konto si také může připsat nominaci na filmového Oscara za animovaný film či několik dalších výher v tomto směru. Mimo jiné měl dokonce vlastní televizní pořad s názvem Divadlo Raye Bradburyho, kde měl možnost vytvořit adaptace pro své povídky.
Osobní život a zajímavosti
Když si odmyslíme spisovatelskou stránku jeho osobnosti, byl to obyčejný člověk jako každý jiný. V roce 1947 se oženil a zůstal až do své smrti ve městě Los Angeles. Žil zde se svou manželkou, čtyřmi dcerami a početnou smečkou koček.
– Byl zarytým odpůrcem počítače a internetu.
– Ke svému životu bohatě potřeboval pouze telefon a psací stroj.
– Nikdy si nepořídil řidičský průkaz.
– Získal mnoho prestižních ocenění za svá knižní díla.
– Díky zážitku s mečem, který mu zelektrizoval vlasy, se chtěl stát kouzelníkem, kdyby mu náhodou spisovatelská kariéra nevyšla.
– Jeho díla patří do tzv. Zlatého věku science fiction.
– Nerad se nechával škatulkovat do konkrétní narativní kategorie, jelikož se nepovažoval pouze za autora sci-fi, ale taktéž přiřazoval svá díla do žánru fantasy.
– Mezi jeho díla také patří krátké eseje na téma umění a kultury.
– V osmdesátých letech minulého století se jeho styl psaní přeorientoval na detektivní žánr.
– Má vlastní hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
– Mnoho jeho děl bylo převedeno do filmových adaptací.
– Přál si uložit popel svých ostatků na Mars.
– Celý život bojoval se strachem z cestování letadlem.
– Jak sám rád říkal, za domácího kutila by ho nikdo nepovažoval, když měl problém vyměnit i žárovku.
– Své první příběhy sepisoval na papír, který používali řezníci na balení masa.
– V roce 2018 se můžeme těšit na novou filmovou adaptaci knihy 451 stupňů Fahrenheita na stanici HBO.
