Larp. Někteří z nás o něm již něco málo zaslechli, jiní ho zažili na vlastní kůži a další tento termín třeba ani neznali. „Live action role play“ v sobě sice skrývá jistá nebezpečenství, víc než šrámy nebo menší zlomeniny si z nich člověk ale nepřiveze. Tedy pokud nejede na několikadenní larp se středověkou skupinou zvanou Saeculum. S ní totiž historie doslova ožívá.
Prokletý larp
Celý příběh začíná na jednom středověce laděném Jarmarku. Bastiana tam dotáhne jeho kamarádka, a zároveň momentální středobod jeho milostného toužení i soužení, Sandra. Seznámí ho s jednotlivými členy skupiny Saeculum, v larpové komunitě velice váženého uskupení, do kterého je vcelku složité se jako nový hráč dostat. Bastianovi se to ale díky jeho známosti se Sandrou a částečně také díky faktu, že studuje medicínu, podaří.
O několik týdnů později tak se skupinou vyjíždí na svůj vůbec první larp v životě. Několik dní má se skupinou strávit uprostřed lesa, v naprosté divočině, bez jakéhokoliv moderního zařízení – vše musí splňovat podmínky 14. století – zapomenout tak musí na náplasti, spacák nebo třeba sirky. Vydávají se tedy na cestu. Prakticky bez ničeho. Do míst, která jsou dle pověsti prokletá. Do míst, kde historie znovu ožívá. A kletba s ní.
Jakmile parta vstoupí do lesa, vše se změní. Lidé začínají mizet, starodávné hroby se otevírají a dávná pověst o kletbě znovu ožívá. A aby toho nebylo málo, má dívka Iris pocit, že ji dohání její vlastní minulost.
Bastian, který byl na akci pozván hlavně pro svou roli léčitele, tak čelí situacím, ve kterých by si bez moderních technologií a moderní medicíny nevěděl rady ani plnohodnotný doktor – nemá ani dezinfekci na vyčištění ran, natož aby zachraňoval životy. Organizátoři celé akce si také neví rady. Jediná šance na záchranu je dostat se z lesa ven. Jenomže jak? Jedině přes něčí mrtvolu…
Čtivost a „předurčení“ postav
Pokud hledáte nějakou oddechovku, Saeculum jí může a nemusí být. Děj není nijak složitý, kniha se čte rychle a přehledně. Pravdou ale je, že jí nebudete moct odložit. I když se zezačátku trochu táhne, jakmile se děj rozjede, kniha vás vtáhne a nepustí. Neustálé zvraty vám nedají chvíli sedět a nedovolí vám odtrhnout zrak od řádků.
Autorka velmi poutavě a popisně vykresluje veškeré scenerie a vám tak připadá, jako kdybyste stáli vedle Bastiana a všechno prožívali s ním. Některé postavy vám vyloženě polezou krkem, jiné vás (ne)mile překvapí a další ve vás vyvolají soucit. Zkrátka, s bandou Saeculum se nudit nebudete.
U postav se na chvíli zastavím. Byť byly skvěle předvedeny, nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsou příliš „předurčené“. Asi všichni známe klasické „v každé partě je někdo, kdo…“, Saeculum mi bohužel přijde, že se skládá jenom z těchto lidí. Fešák, hysterka, nováček, kikina, tajemná postava,… mohla bych pokračovat. I když je u postav zaznamenán v rámci děje nějaký charakterní posun, jejich primární rys jim stále zůstává.
U některých postav to tolik nevadí, ale u některých mi to vysloveně nesedí. Neustále jsem se zarážela a přemýšlela, zda by se takhle člověk choval i ve skutečnosti, kdyby si prošel tím, čím si museli v lese projít hlavní hrdinové.
Tajemné černé stránky a jiné doplňky příběhu
Děj jako takový má rozhodně spád. Začátek je tedy trochu pomalejší, teprve se dostáváme do děje, ale jakmile jsou hrdinové v lese, všechno se mění a děj ubíhá rychlostí olympijských sprinterů. Jako kdyby to však autorka věděla, zakomponovala do knihy tajemné černé stránky, které nesou jen krátké útržky rozhovorů.
Efektivně (a efektně) tak čtenáře na chvilku zpomalí, donutí ho nad stránkou přemýšlet, ale zároveň motivuje v četbě dál. Čím dál se totiž čtenář v knize dostává, tím více mu tajemné stránky začnou dávat smysl, až se najednou rozsvítí pomyslná žárovička nad čtenářovou hlavou.
Je asi jasné, že Ursula Poznanski knihu napsala hlavně pro mládež (vystupují v ní mladí hrdinové, některé věci jsou psané spíše mírněji), to by ale rozhodně nemělo odradit dospělého čtenáře. Jednodušší styl vyprávění rozhodně není na škodu, obzvlášť pokud si chcete odpočinout od složitějších příběhů. Právě někdy až přílišná jednoduchost by byla moje další výtka: i přes neustálá překvapení a zvraty zhruba v polovině začnete tušit, jak kniha dopadne.
Na své si ovšem přijdou i fanoušci milostných linek a zápletek, jemná romantická vsuvka v podobě mladých lásek tam nechybí. Osobně nepotřebuji příběh přislazený letmými dotyky a nevinnými polibky, tady to ale vůbec není na škodu.
Knížce to tak nějak dodává na důvěryhodnosti a čtenářovu pozornost tak na chvíli odvádí od tajemné kletby, která obklopuje území lesa, ve kterém se larp koná. Navíc k mládí svým způsobem tyhle „přelétavé lásky“ asi do jisté míry patří, takže proč ne. Čtenáři se alespoň žaludek sevře i z jiného důvodu než z napětí.
Obálka, která láká
Co se musí Saeculu nechat, je obálka. Jak se říká, v jednoduchosti je krása, a to přesně platí i zde. Jednoduše volené barvy (černá a bílá) a motiv pokroucených větví čtenáře přímo láká, aby po knize byť jen sáhl. Tematicky se skvěle hodí, vždyť v lese se celý příběh odehrává. A temný je také dost. I díky měkké vazbě působí kniha jaksi nevšedně a rozhodně zaujme.
Než si knihu přečtete
Pokud máte v úmyslu si knihu Saeculum přečíst, rozhodně vám doporučuji připravit se na to, že je to kniha psaná především pro mládež. Nečekejte tedy nijak vysokou literaturu. Třeba vás to nakonec mile překvapí. A i když jste spíše na „hardcore“ fantasy se skřety, elfy a mágy, rozhodně si zkuste udělat chvíli na tenhle počin. Na příběhu je totiž sympatické to, že i když se žánrů fantasy a hororu dotýká jen nepatrně, je čtenáři právě díky reálnému světu, ve kterém se odehrává, o dost blíž.
Ursula Poznanski: Saeculum
Vydal: Nakladatelství Fragment, 2014
Překladatel: Vladana Hallová
Počet stran: 480 / brožovaná
Cena: 349 Kč
