Apokalypsa jménem Aurora. Právě tak totiž lékaři pojmenovali spavou nemoc, která zachvátila celou planetu a která obalí každou ženu, jež usne, do jakéhosi kokonu a ponoří ji do zdánlivě nekonečného spánku. Běda však těm, kteří je probudí. Po protržení kokonu na ně čeká peklo v podobě zuřících žen, které jsou schopné zabíjet své muže a syny, jen aby se mohly opět ponořit do sladkého náručí Aurory.
Stephen King. Je potřeba něco dodávat? Spisovatelská legenda, rutinér a mistr hororu. Pokud by to snad někomu bylo málo, tentokrát tu máme Kingy dva. Stephena a jeho syna Owena. Dědí se spisovatelské nadání z otce na syna? A projeví se vůbec spolupráce dvou autorů na jedné knize? Jeden Kingův syn, Joe Hill, se již na úspěšnou sólo dráhu vydal a daří se mu. Zvládne se s velkým pódiem poprat i Owen, kterému jinak větší úspěch chybí?
Ospalá díra se svou hvězdou
Ospalá díra, tak by se dalo popsat celé městečko Dooling. Příběhovou dominantu v něm tvoří ženská věznice. Nebylo by to však vězení podle Kinga, aby se v něm neroztahoval nějaký ten dozorce, který žije v domnění, že mu tam všechno patří. Tentokrát to ještě máme okořeněné o fakt, že je to šovinista jako prase. Sáhnout ženské na zadek je přece vyznání obdivu a ženy by za to měly děkovat, no ne?
Ansámbl věznice pak tvoří krásná plejáda žen, od těch relativně neškodných až po jednu, která trpí nespavostí a vyvraždila celou rodinu včetně psa. No, a pak tu máme hvězdu mezi vězenkyněmi, Evie Blackovou, ačkoliv to asi ani není její skutečné jméno. Ale na tom nezáleží, důležité je, jak se tam vlastně dostala. Bylo to díky tomu, že holýma rukama dost brutálně zatočila s pár chlapíkama, co se motali okolo výroby drog. A když říkám, že s nima zatočila, tak líp by to nezvládl ani medvěd grizzly, co týden nespal a pak šlápnul na kostičku lega.
Prostě dost podezřelý fakt na to, že je Evie drobná ženština, kterou na kraji silnice odchytila místní šerifka Lila Norcrossová, zatímco se tam Evie potulovala oblečená jen v pánské košili. Cestu k výslechu si pak Evie krátila mlácením hlavou o přepážku mezi řidičem a pasažérem na zadním sedadle šerifského vozu. Tohle všechno rozhodně stačilo k tomu, aby Lila požádala o pomoc svého muže, psychiatra Clintona. Na pozadí toho, co vypadá jako souboj mužského a ženského pohlaví mezi Evie a Clintonem, zuří v Americe nepokoje, rabování a panika z blížící se apokalypsy.
Spavá nemoc zaměřená pouze na ženy
Apokalypsa jménem Aurora. Právě tak totiž lékaři pojmenovali spavou nemoc, která zachvátila celou planetu a která obalí každou ženu, jež usne, do jakéhosi kokonu a ponoří ji do zdánlivě nekonečného spánku. Běda však těm, kteří je probudí. Po protržení kokonu na ně čeká peklo v podobě zuřících žen, které jsou schopné zabíjet své muže a syny, jen aby se mohly opět ponořit do sladkého náručí Aurory.
Jak si se spavou nemocí poradit? Jak dlouho zvládnou ženy odolávat spánku? A kdo je vlastně Evie Blacková, žena, na kterou Aurora nepůsobí, vládne nadpřirozenými silami, ovládá armádu můr a je klíčem ke všemu? To všechno jsou otázky, které vám zodpoví až kniha sama…
Celá zápletka je postavena na zásadním konfliktu žen a mužů. Akcentuje to, jak muži k ženám přistupují, a samotná nemoc Aurora v tomto kontextu vyznívá jako džbán s pomyslným utrženým uchem. Co by si vlastně muži počali, nemít ženy?
King byl vždy ve svých knihách i v osobním životě zaměřen více doleva, jedním příkladem za všechny může být Srdce v Atlantidě. A v Růženkách se i se svým synem King snaží napravovat všechny ženské křivdy světa.
Potíž s takovou formou feminismu vidím tehdy, když je tlačen na sílu. A to se v Růženkách občas děje. Jsou tu postavy, které vyloženě slouží jen jako strašák mužského šovinismu. Tím rozhodně neříkám, že šovinismus neexistuje nebo že feminismus nemá svou roli ve společnosti, ale aby celý konflikt vyzněl uvěřitelně, je potřeba mu dodat i uvěřitelné protagonisty. A v tom oba Kingové trochu pokulhávají.
Problém je vidět o to více, že většina postav funguje dobře a zapadá do příběhu tak, jak jsme běžně u Kinga zvyklí. Načež vám tam do obličeje fláknou kapitolu o vnitřním monologu vězeňského dozorce, jehož buranské a machistické řeči jsou vyhnány ad absurdum, což ve výsledku působí jen jako zvolání „tak vidíte, jaký jsou chlapi prasata?“. A to bohužel shazuje veškerou snahu, která jinak do knihy byla vložena.
Zlo uvnitř nás samých
Podstata toho, čím King ve svých knihách děsil, nebyla nikdy zakořeněna v něčem nadpřirozeném. To nejhorší se totiž vždy nacházelo v lidech samotných. Jakákoliv fantastická omáčka okolo sloužila k tomu, aby postavila lidi do situace, ve které se projeví jejich nejnižší pudy, a je jedno, jestli je zavřete všechny do obří skleněné kopule, do obchoďáku obestřeného mlhou nebo do hotelu, ve kterém straší.
Stejně tak je tomu i v Růženkách, které navíc nejsou přímo horor, ale spíše mysteriózní thriller. Také pointa celé knihy, která leží v konfliktu mezi muži a ženami, je motiv, který King nevyužívá poprvé. Za všechny můžeme jmenovat Dolores Clairbornovou…
Mezi jeho další silné stránky vždy patřila schopnost vystihnout nálady a vztahy maloměsta. To je zároveň nejlepší pasáž Růženek. Celé rozestavění figurek na hrací plochu a první tahy po šachovnici, tam je jasně cítit Kingův rukopis. Těžko říct, do jaké míry a kdy se vlastně do psaní zapojoval syn Owen. Upřímně, sám jsem rozdíl oproti běžným „kingovkám“ nepoznal.
Jen „další“ Kingova kniha?
A to je asi i jedna z mých menších výhrad. Růženky jsou prostě „jen“ další Kingova knížka. Je to dobré, místy výborné, ale není to nic, co bychom už nečetli. Snad vyjma akcentu na konflikt mužů a žen a výraznější stopy feminismu, než tomu bylo dříve zvykem, zde nenajdete žádnou novinku.
Legitimní otázka ale je – proč měnit něco, co funguje? Stále je to od Kinga staršího i mladšího naprostá rutina, která ukazuje, jak má vypadat solidní vyprávění. Dobře vystavěné napětí, uvěřitelné postavy, jemné fantastično, které nezabíhá úplně do detailu a nechává nás, abychom si spoustu věcí domysleli. Možná je nakonec škoda, že otec a syn nevyužili této spolupráce, trochu se neodvázali a nevydali se do vod neprobádaných. Přesto ale kniha žádného Kingova čtenáře nezklame. Být to jiný autor, nejspíš skáčeme nadšením, ale King má laťku nastavenou trochu výš. Tentokrát ji prostě jen přelezl, ale nepřeskočil.
Stephen King, Owen King: Růženky
Nakladatelství: Pavel Dobrovský – Beta
Překlad: Linda Bartošková
Počet stran: 710
Cena: 431,-
