Fanoušci (nebo spíš fanynky) jásají a rvou Renegáty z rukou nejen původnímu vydavateli, ale také českému Egmontu. Alespoň tak by se to mohlo jevit z pohledu naší knižní instagramové komunity. Sundejme si ale růžové brýle a podívejme se na to, proč si myslíme, že se nejedná o dobrou knihu. Jistě, má své zajímavé momenty, daleko více ale najdeme těch, ze kterých má příčetný, fanouškovstvím nezatížený čtenář chuť vytrhat si pár vlasů z hlavy (nebo jiného místa, jak je libo).

Marissa Meyer proslula jako autorka, která umí známým příběhům vdechnout novou podobu. Z Popelky se v jejím podání stal kyborg, Červená karkulka ovládla vlčí smečku, z Lociky/Rapunzel je známá hackerka a Sněhurka by vám mohla vyprávět o šílenství. Young adult série Měsíční kroniky i přes poněkud slabší závěrečný díl Marissu katapultovala mezi královny retellingů.

Potom se ale Marissa Meyer (pozor, neplést s Marissou Mayer z Yahoo!) rozhodla, že napíše něco vlastního. Úplně nového. Původního.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Koncept světa je zhruba takový: někteří lidé mají superschopnosti. Dříve kvůli nim byli ostrakizováni, po převratu se ale z chaosu vyloupli Renegáti, což je v podstatě organizace zastupující policejní sbor a armádu v jednom, kde má každý člen nějakou skvělou dovednost. A potom jsou tu Anarchisti, tedy ti ostatní. Ano, existuje i jakási šedá superpopulace někde uprostřed, ale v zjednodušeně řečeno – pokud jste dobrý, jste Renegát, pokud zlý, Anarchista.

Renegáti se sdružují v malých akčních skupinkách, trénují spolu, ochraňují lid, provádí prevenci drobné i větší kriminality a hlavně bojují s Anarchisty. Klasická policie neexistuje, takže se superhrdinové musí od svého velkého úkolu zdržovat řešením prkotin. Když poprvé zazní návrh zavést jednotky tvořené běžnými lidmi, zní to jako něco převratného, inovativního a celkově těžko proveditelného.

Velkým problémem tohoto zřízení je ale skutečnost, že hlavní hrdinové, a další zmíněné osoby, jsou vzhledem k cílové skupině této knihy ve věku těsně před dovršením dospělosti. Představa, že by někdo příčetný poslal splnit v podstatě vojenskou misi partu rozjívených, hormony zmítaných teenagerů, je od základu směšná.

A také to dopadne podle očekávání: požáry, mrtví, nezvěstní, zranění – to vše v důsledku neuposlechnutí rozkazu. Ale co nadřízení čekali, že? Původcům neštěstí se dostane pokárání a celých tří dní domácího vězení. Nebo tak něčeho.

Kdo jsi Anarchista, hoď kamenem

Autorka si navíc vymyslela vskutku originální zápletku: pošle jednu mladou Anarchistku v přestrojení, aby se ucházela o místo mezi Renegáty, protože nikdo není pro špionáž lepší než teenagerka s pohnutou minulostí. Renegáti zrovna mají na mušce jakousi Nightmare, která má superschopnost související se spánkem a sestavuje technické hračky, zbraně a další praktické záležitosti.

Najednou se jim přímo pod nosem, ve vlastních řadách, objeví Insomnia, dívka, jejíž superschopnost souvisí se spánkem a která vyrábí technické hračky a další praktické záležitosti. Asi tušíte, kam mířím. Nightmare/Insomnia je mezi Renegáty dokonale skryta.

A to, že se nově příchozí samořejmě spousta věcí neřekne, aby měla prostor pro dělání zbytečných chyb, je už jakousi stálicí na nebi young adult žánru.

Jednou z nejuvěřitelnějších postav je tak paradoxně hlavní záporačka, která dívku v utajení zradí, čímž konečně dokazuje fakt, že ani to, že někdo patří mezi Anarchisty, neznamená, že má stejné cíle. Když později přijde s novým plánem, musí být každému příčetnému čtenáři jasné, že ani její druhý plán nezůstane bez předem ohlášených změn. Finále, které by mohlo být grandiózní, se tak mění v naprosto předvídatelné a nepřekvapivé.

Nejzajímavější částí knihy byl pro mě prolog, ve kterém se seznamujeme se minulostí a speciální schopností Nightmare/Insomnie, a poslední stránka (s vidinou brzkého konce), tedy asi deset stran, což je na pětisetstránkovou bichli docela málo.

Dále v knize najdeme:

  • šíleného klauna
  • zamilovaného Renegáta, jehož milostná příběhová linka nevzbuzuje vůbec žádné pocity
  • pár gayů – Renegátů, kteří adoptovali jiného mladého Renegáta (potože mít gaye či lesby je v současné době v rámci žánru prakticky nutností, viz např. Magonie)
  • knihovníka, který nelegálně prodává zbraně (přiznávám, tento bod mě ve skutečnosti pobavil, protože ukazuje reálný stav, kdy si knihovníci musejí přivydělávat, aby vůbec přežili)

Příběhy Renegátů a Anarchistů mají být trilogií, druhý díl v originále snad vyjde ještě letos. Obávám se ale, že přes výše popsaný zážitek budu mít upřímnou obavu se do tohoto světa znovu pouštět. 

Renegáti jsou důkazem, že když si autor nabalí dostatečně silnou fanouškovskou základnu několika málo podařenými tituly, tak je jedno, jak velkou slátaninu následně vyplodí. Vydavatelé i čtenáři se o jeho novou knihu poperou.

Renegáti vás budou bavit pouze v případě, že:

  1. vám není více než dvanáct let a nepřečetli jste více než tři knihy za život
  2. patří Marissa Meyer mezi vaše tři nejoblíbenější autory a jakékoli konstruktivní kritické námitky nepřipouštíte

Marissa Meyer: Renegáti

Vydal: Nakladatelství Egmont (Albatros Media), 2018

Překlad: Martina Šímová

Počet stran: 508

Cena: 349,-