Ready Player One byl světový bestseller, podle kterého dokonce natočil film Steven Spielberg. Ready Player Two je pokračováním, které začíná přesně tam, kde skončila jednička.
Druhé kolo
Ready Player One byl světový bestseller, podle kterého dokonce natočil film Steven Spielberg. Ready Player Two je pokračováním, které začíná přesně tam, kde skončila jednička.
Wade Watts vyhrál soutěž v kyberprostoru Oasis a stal se pohádkově bohatým i mocným. Jenže s osobním životem si poradit neumí a objevuje se také další výzvy v podobě nové řady hádanek, určené tentokrát přímo jemu.
Vedou zpočátku k nejasnému cíli, Wade se ale nedokáže luštění ubránit. Už toto je mimochodem první bod, kde věci začínají skřípat: Motivace. V první části byla pochopitelná.
Avšak Wade ve dvojce získal prakticky všechno, co si přál. Do hry, která může být reálně nebezpečná, se tentokrát pouští prakticky jen z nudy a zvědavosti. Následně Cline zvyšuje sázky, ohrožuje velké množství lidí a přidává nesmyslný časový limit, což ale místo stupňování napětí spíše ubírá na věrohodnosti.
Ze staré řeky do nové bažiny
Zápletka je velice podobná prvnímu dílu, což není nutně na škodu – šlapalo to, bylo to napínavé, takže proč si to nezopakovat? Až na to, že podruhé do stejné řeky se vstoupit nedá, a co fungovalo v jedničce, ve dvojce kulhá na obě nohy.
Wade Watts v prvním díle byl postavou zapadající do děje. Introvert, který si přesto dokázal najít pár přátel a nebyl problém držet mu palce, protože bojoval nejen o vlastní existenci, ale i proti obří korporaci IOI, těžící z mašinérie Oasis.
Jenže ve dvojce Wade tuto mašinérii sám zastupuje a lusknutím prstů se stává zahořklým asociálem, kterému záleží jen na vlastním názoru, a rozbíjí tím všechny vztahy kolem.
Růžový děj, kde se všichni mají rádi, by určitě nebyl to pravé, ale Clineovi se podařilo, překlopit svého hlavního hrdinu do zcela opačné polohy – v podstatě nikdo už nemůže Wadea vystát, a vlastně s ním spolupracují jen z úcty ke starému přátelství nebo z donucení.
I s tímhle šlo nejspíše nějak pracovat a podat například Wadeovu proměnu jako důsledek „zkorumpování mocí“, kterou získal, jenomže to se neděje. I záchrana lidí by vyzněla mnohem lépe, kdyby je Wade všechny napřed do jejich potíží sám nedostal.
Vlastně se nelze ubránit dojmu, že z chudého šprta se stal bohatý zmetek jen proto, aby autor mohl skrze něj prezentovat čtenářům své vlastní názory, na život, vesmír a tak vůbec.
Což je také druhé velké mínus.
Encyklopedie podruhé
Stejně jako v prvním pokračování, i zde si opět užijete spousty popkulturních odkazů na osmdesátky a devadesátky. Některé věci poznáte a spousta vás jich mine, nevěřím, že by kdokoliv v ČR byl takový fanda, že by sypal veškeré z rukávu. Pokud vás to bavilo v prvním dílu, nejspíše vás to bude bavit i zde, stejně jako naopak. I tady se však objevují problémy.
Například jeden z questů Ready Player Two se týká detailů z Tolkienova Silmarillionu. Evidentně se vycházelo z logiky, že minimálně Tolkienovo jméno dnes zná každý fanoušek fantasy, a Silmarillion coby místy až obsedantně detailní kronika celého jeho světa, se jako zdroj náročných hádanek hodí asi nejlépe ze všeho, co napsal. Čistě fakticky je to pravda.
Jenže, co jsem si ověřila, právě na tomto je, že předkládané úkoly nejsou dostatečně zajímavé, i když narážkám rozumím. Úkoly jsou psané jako procházka encyklopedií, přišel jsem tam, vytáhl jsem tuhle zbraň, udělal jsem tohle, vzal jsem si tamto. Celé to až moc připomíná zápisky v herním deníku.
Podivný raid
Obvyklý způsob řešení questů je navíc takový, že některý z Wadeových kamarádů je expertem na právě řešenou problematiku. Ready Player Two je výrazně týmovější než první pokračování, ale ukazuje se, že autor neumí skutečnou týmovku správně vyvážit.
Snaží se dát prostor i jiným postavám, aby nebyli pouhá stafáž, jenže ve výsledku pak Wadeovi přátelé běhají od jednoho místa k druhému, zatímco Wade má hlavně rychle dělat, co se mu říká, a nic nezpackat.
Řečeno herní hantýrkou to připomíná raid, v němž je leader jen pro ozdobu, protože nezná taktiky ani na prvního bosse, a jediné, co tak umí, je shrábnout loot, když to ostatní odmakají. Vážně zábava. Navíc mentální aktivita hlavního hrdiny je na úrovni cvičené opice.
Občas je navíc až moc vidět, že už se autor v duchu vidí opět v kanceláři Stevena Spielberga, kterak podepisuje smlouvu na zfilmování. Některé scény jako by byly psané už s tímto záměrem, jenže film a kniha jsou zcela odlišná média, a co funguje v jednom, nemusí fungovat v druhém.
Nevíce to křičí v questu s Princem – měla to být zřejmě velkolepá akční bitva, a ve filmu taková být klidně může, ale v knize z toho vychází popis jakési podivné halucinace.
Vztahy, vztahy, vztahy…
Nakonec se dostáváme k tomu, co dost možná znechutí i pár lidí, kteří všechny nedostatky zmíněné výše přejdou: K žumpě, jakou Cline vyrobil ze vztahů svých postav.
Řekněme to na rovinu: Nefunguje prakticky nic. Chemie mezi Wadem a jeho přítelkyní Art3mis je v tomto díle na bodu mrazu. Jediné, na co se Wade vzmůže je marné toužení a hůř, chování, které už by šlo klidně nazvat stalkingem. Upřímně nechápu, proč se do tohoto autor vůbec pustil, když je celou knihu jasné, že ti dva se k sobě prostě nehodí a normální rozchod by ulevil všem.
Ono totiž s Wadem Wattsem, jakého v Ready Player Two dostáváme, by těžko vydržela jakákoliv samostatnější žena, protože často nebere ohledy na nic a na nikoho, jedním uchem sem, druhým ven.
A i když se autor hodně snažil, aby na konci dal za pravdu Wadeovi, Art3mis přeji, aby si našla slušného přítele, který ji podpoří v jejích plánech na záchranu světa, protože ty Wadeovy stojí vážně za pendrek.
Tohle mimochodem působí lehce komicky ve světle faktu, že se Ernest Cline na druhé straně snaží být těžce progresivní, a například dlouze rozebírá, že v hrách může kluk hrát za holku a naopak. Rýpání do Tolkienova údajného rasismu ponechávám raději úplně bez komentáře.
Co mělo být a není
Jsme u konce. Pokud tato recenze vyznívá až příliš jako odstřel, nedá se nic dělat – mé zklamání bylo přesně takové. Pokračování Ready Player One bylo knihou, na kterou se roky netrpělivě čekalo. Na konci toho čekání je nyní dílo, které je snad úplně ve všech směrech horší než díl první.
Podle mého názoru byla chyba vůbec pokračovat s Wadem Wattsem coby hlavním hrdinou. Jeho příběh v jedničce skončil, a u toho mělo zůstat, ve dvojce mohl být jen vedlejší postavou nebo nějakým „hybatelem“ v pozadí. Pak mohl autor stvořit opravdu důstojné, zajímavé pokračování, z prvního dílu vycházející a zasazené do stejného světa.
Místo toho teď jen doufám, že případný třetí díl napíše někdo úplně jiný… a nebo raději vůbec nikdo.
Ernest Cline: Ready Player Two: Nová hra sa začíná
Vydal: Nakladatelství Laser-books, 2023
Překlad: Naděžda Funioková
Počet stran: 408 / pevná vazba s obalem
Cena: 399 Kč
