Nora Seedová dostane šanci zkusit si své alternativní životy a napravit špatná rozhodnutí, ale brzy zjistí, že není všechno zlato co se třpytí.
Začátek před koncem
Hlavní hrdinka Půlnoční knihovny Nora má velice špatný den, či spíše už spoustu dnů. Má dojem, že se jí nic nedaří, a bez ní bude nakonec na světě všem lépe. Spáchá pokus o sebevraždu a ve stavu mezi životem a smrtí se dostane do Půlnoční knihovny, jakési křižovatky mimo čas a prostor, kde jí její správci nabídnou nový začátek. Nebo lépe řečeno nekonečné množství začátků.
Nora získá možnost procházet různé varianty vlastního života, jak by se vyvíjel, kdyby změnila některá svá rozhodnutí a vydala se jinudy. Pokud si některou variantu definitivně vybere, může v ní zůstat, jinak se pokaždé vrací zpět do Půlnoční knihovny.
Nořino putování paralelními životy tvoří většinu knihy. Jak se dá očekávat, zlepšení jedné věci zároveň změní věci jiné, a často ne zrovna k lepšímu, takže na první pohled ideální, dokonalý a šťastný život často skrývá někde pod povrchem velmi škaredý háček. Navíc na pozadí hlavního příběhu nelítostně ubíhá čas: Pokud si Nora nevybere dostatečně rychle, „její“ Půlnoční knihovna zanikne a ona zemře následkem vlastního sebevražedného pokusu.
Mystika ve vědeckém obalu
Teoreticky by se kniha měla řadit ke SF. Její autor se evidentně vzhlédl v „tvrdší“ vědě a velmi se snaží na ní základy Půlnoční knihovny stavět, leč s problematickým výsledkem.
Ano, hrátky s paralelními vesmíry nebo realitami jsou samozřejmě ve SF už klasikou. Star Trek, Červený trpaslík, dokonce i třeba komiksově filmový Dr. Strange, našli bychom je na mnoha místech.
Jenže autor Půlnoční knihovny jako by naopak předpokládal, že žádný ze čtenářů o nich nikdy ani neslyšel. Úmornou polopatičnost při vysvětlování celého konceptu pak prokládá „vědeckými“ pasážemi působícími asi stejně přesvědčivě jako úžasné kvantově vibrační schopnosti sady nádobí z Bhútánu, které si za padesát tisíc koupila stará Blažková na předváděcí akci v hospodě v Horních Kotěhůlkách.
Obávám se, že hlavně zkušení čtenáři SF tak budou vyvracet oči v sloup ještě dřív, než Nora vůbec vyrazí na svoji průzkumnou výpravu.
Horší je, že toto pseudovědecké vysvětlení vcelku dobře pasuje do různých ezoterických „moderních“ nauk vezoucích se právě na vlně kvantové mechaniky. Nejsem si jist, zda Haig dostatečně zvážil riziko, že nějaká méně bystrá osoba v tíživé životní situaci by mohla knihu vzít jako návod, jak se dostat do vlastní Půlnoční knihovny – tím, že se zabije.
Navíc, pro samotný děj není toto klopotné zdůvodňování vlastně nijak zásadní, celkově totiž román není o moc náročnější než letní čtení k vodě. Vědecké plky jsou jen šplouchání vlnek na rybníce, a pokud by autor celé vysvětlení posunul více do fantasy, bylo by to nejspíše nejen lepší, kratší, ale pro některé potenciální čtenáře i bezpečnější. To je má první velká výtka.
Nora v supermarketu
Druhá se týká hlavní postavy. Příběh podobného typu je kriticky závislý na schopnosti čtenáře sympatizovat s hlavní hrdinkou, a bohužel Nora Seedová v tomto ohledu nijak nezáří.
Většina vedlejších postav včetně samotného personálu Půlnoční knihovny, jsou prostě jen statisté. Nora sama pak je věčně nespokojená, často i ze zcela malicherných důvodů. Neustále hledá dokonalost, která pochopitelně neexistuje, protože dokonalý život nikdo nežije.
Povrchností uvažování připomíná bohatou holku, která si vyrazila s tátovou kreditkou do supermarketu, jen místo nejhezčí kabelky se snaží najít nejhezčí život. Ach, mám být raději slavnou sportovkyní nebo respektovanou vědkyní? Jaké strašné dilema!
K tomu přispívají nešťastně nastavená pravidla fungování celé věci. Nora totiž zkouší varianty svého života bez úplné znalosti vzpomínek nebo informací, které se k nim vážou.
V interakcích se svým okolím tak i ve velmi vážných, vypjatých situacích připomíná herce improvizujícího na roli, kterou se nenaučil. Co však mělo být patrně zdrojem humorných momentů, produkuje výrazně častěji trapnost stylu amerických „rodinných komedií“ a podtrhuje Nořin problematický charakter.
Navíc, celá zápletka se časem stává repetitivní: Z počátku je Nořino putování napínavé, ale někdy po třetí variantě napětí klesá. Nakonec už jen čekáme, co se pokazí tentokrát, anebo jaký kostlivec pod zdánlivě pěkným pozlátkem na Noru vypadne z její vlastní skříně. Samotná pointa, ke které Haig směřuje, je přitom nejen otřepaná, ale hlavně těžce předvídatelná.
Pochybné antidepresivum
Sám Matt Haig trpěl těžkými depresemi, a napsal o nich už dosti oceňovanou (nežánrovou) knihu Důvody, proč zůstat naživu. Možná, že Půlnoční knihovna byla jeho dalším pokusem se s tématem vypořádat, anebo poskytnout oporu lidem, kteří se s depresemi potýkají.
Na rovinu, nemyslím, že uspěl.
Problém je podle mě v tom, že připomíná hasiče snažícího se zkrotit zuřící požár kanystrem napalmu. Přesvědčuje čtenáře, aby si cenil života, jaký má – předvedením, že každý život je vlastně úplně stejně na houby.
Což sice není zamýšlená pointa putování Nory Seedové, zato je to přesně závěr, k jakému může někdo v akutní depresi při čtení dospět. S tím, že nejlepší je prostě nebýt, protože ne v Půlnoční knihovně, ale jen v nicotě a zapomnění je jediná úleva, jediná dokonalost, které můžeme dosáhnout.
Děj plyne rychle, takže se nedá nazvat vyloženě nudným, a v překladu Terezy Rotterové nelze nalézt vady, ale to je jenom malá náplast. Obálka působí na první pohled jako románek pro ženy či cestopis, což se s trochou sarkasmu k obsahu vcelku dobře hodí. SF by v ní nicméně hledal málokdo, a netroufám si soudit, nakolik šlo o záměr.
Ačkoliv Půlnoční knihovna získala na Goodreads ocenění za nejlepší knihu roku 2020 v kategorii fikce, osobně mne zklamala svojí povrchností a nedomýšlením nechtěných důsledků. Jako SF je přinejlepším průměrná a jako motivační literatura pro osoby trpící depresemi krajně pochybná.
Je možné, že někdo z čtenářů v ní nalezne nějakou hlubší kvalitu či smysl, mně se to však při veškeré snaze nepodařilo.
Matt Haig: Půlnoční knihovna
Vydal: Nakladatelství Fobos, 2022
Překlad: Tereza Rotterová
Počet stran: 320 / pevná vazba
Cena: 319 Kč
