Pokus jménem „prodáme fanouškům Kotletu jako audioknihu“ začal knihou Spad, později trilogií (a dnes již víme, že ve čtyřech dílech), které se zhostil brilantní brněnský rozhlasový moderátor Borek Kapitančik. I když se před Vánocemi téměř nečekaně a rychle po sobě objevili Lovci, Hustej nářez a Příliš dlouhá swingers party těsně následovaná Velkými problémy v malém Vietnamu, troufám si tvrdit, že Kapitančikova plukovníka Michálka hned tak někdo nepřekoná. Ne, ani audioknižní veterán Libor Terš, ani relativní nováčci v tomto oboru Josef Kaluža a Richard Fiala.
Libora Terše si pro Kingův epos Temná věž, všech jejích sedm dílů, vybrala Audiotéka, která se vedle jednoho z hlavních distributorů u nás stává také etablovaným producentem audioknih. A není se čemu divit, Libor Terš hravě zvládá měnit hlasy, tempo i dikci.
Pokud jste měli možnost setkat se s ním osobně, například na loňském Světě knihy, víte, co mám na mysli. Jeho až dětsky optimistická tvář se během okamžiku změní a s ní i umělcův projev, kterým ve světě Pistolníka deklamuje závažné skutečnosti neznámého světa.
Kotleta ale potřebuje něco trochu jiného. Kotleta, to je akce, prásk! Prásk! A znovu do akce. A srovnání s Kapitančikem se bohužel nevyhneme. Nejdříve ale k samotnému ději, protože ten bude pravděpodobně hlavním důvodem, proč o audioknihu Příliš dlouhá swinger sparty projevíte zájem (ne, že bych panu Teršovi chtěla ubírat na důležitosti a fanoušcích).
V hlavní roli sexuální magie
Předpokládám, že většina z vás, co jste tuhle recenzi otevřeli, jste knihu četli už v roce 2014, kdy vyšla, nejpozději v roce následujícím (takže ten, kdo je tu sto let za opicemi, je recenzentka). Pokud ale náhodou ne, pak vězte, že kniha Příliš dlouhá swingers party obsahuje pět povídek včetně jedné stejnojmenné. V hlavní roli se představí antropolog Tomáš Kosek, který se jakýmsi nedopatřením stane expertem přes sexuální magii.
Hned v první povídce, Božím tangu, nás autor uvádí do situace, další příhody na sebe více méně navazují a počítají se znalostí prostředí.
Jednotlivé příběhy vyšetřovatele magických erotických záhad a celého týmu, do kterého se přidává, mají rozdílnou úroveň kvality a zábavnosti zpracování. Je jim však společná přemíra sexu, násilí a tajemných rituálů. Vy, kdož znáte Kotletu, víte, do čeho jdete, vy ostatní jste byli varováni.
Pokud jde o literární kvality, ty v tomto díle nehledejte. Nejen, že jednotlivé povídky často vůbec neřeší to, s čím klient původně přišel a tudíž se nedozvíme, jak to s ním dopadlo. Samotný text navíc občas drhne v záplavě podivných souvětí, nadbytečně se opakujících slov a oznámení typu: „Byl to masakr,“ které by snad z děje měly vyplývat, nikoli být čtenáři/posluchači vnuceny.
Kotleta je již dnes typickým představitelem brakové literatury a rozhodně se za to nestydí. Naopak, je právě proto mnohými čtenáři vyhledáván, jelikož jediným účelem podobných knih je pobavit se. A v případě Příliš dlouhé swingers party možná i trochu masturbovat. Dalším důvodem jsou perfektní hlášky, které autor trousí rovnoměrně v průběhu děje, a to nejen z úst Tomáše Koska.
„Takže to znamená, že jste si ho doma hodně honil, zatímco jste měl sošku na polici, a díky tomu jste získal magickou ochranu, protože Bakulga to považoval za obětní rituál?“
Prásk! Prásk! Prásk!
Audioknižní zpracování je stejné jako kniha v tom smyslu, že svého posluchače bez velkých cavyků a rozhodně bez přípravy rovnou hodí do děje. České ucho ale na takové hrubé jednání není zvyklé a s přemírou násilí se musí potýkat po celou dobu poslechu, a to zdaleka ne vždy kvůli samotnému obsahu.
Nejsem si jistá, nakolik se jedná o trend ze zahraničí nebo potřebu úspory ze strany vydavatele, ale Příliš dlouhá swingers party neobsahuje vůbec žádné zvukové efekty nebo třeba znělky mezi jenotlivými povídkami. Jakmile jeden příběh končí, ihned na něj navazuje nový. Nenavyklé české ucho se pak musí těžce srovnávat s tím, že nedostalo ani minimální čas na vstřebání toho, co právě slyšelo. A kromě názvu povídky vlastně ani upozornění, že nastává změna.
Druhou věcí, která mě zpočátku překvapila, byl projev samotného Libora Terše. Jak jsem výše zmínila, v Temné věži text téměř zbožně deklamuje. Velkou část tohoto stylu přenáší i do Příliš dlouhé swingers party, což vzhledem k radikálně odlišné atmosféře knihy může znít poněkud nepatřičně.
Obloukem se tak opět dostáváme k Borkovi Kapitančikovi, který nejen, že zvládá postapokalyptickou tíži situace ve Spadu, ale také – a to zejména – akční scény. Jeho: „Prásk! Prásk! Prásk!“ prostě věříte. Víte, že střílí a že je to hrozná mela. Nasadí přesně takové tempo, aby vám to došlo, i kdybyste nechtěli.
A potom přijde Libor Terš se svým: „Prásk, prásk, prásk,“ hezky rozvážně a vy máte čas přemýšlet o tom, jestli je střelec takové jelito, nebo se máte začít smát (hlasuji pro druhou variantu). Také přizpůsobení hlasu a dikce jednotlivým postavám je minimální, nicméně po chvilce se na Teršův projev lze naladit a ke konci knihy už postupně s Tomášem Koskem srůstá. Je prostě jiný, je svůj.
Vzhůru dolů
Audioknižní verze Příliš dlouhé swingers party je skvělá věc pro ty, kteří se chtějí seznámit s dalším dílem Františka Kotlety, ale zároveň nemají v úmyslu ukazovat se na veřejnosti s poněkud oplzlou obálkou, kvůli které by se snad v očích kolegů či úzkostlivých rodinných příslušníků zařadili do kategorie zvrhlíků.
Vaše sluchátka se, doufejme, nemohou červenat. Audioknihu však nedoporučuji do auta. Hrozí, že se buď budete nahlas smát, nebo se vám odkrví mozek ve prospěch jiných tělesných partií. Ani jedna z možností jaksi ve vyšší rychlosti není žádoucí.
Kvalita audioknihy je v porovnání s jinými současnými díly mírně nižší, avšak předpokládám, že pro vás jakožto vyznavače brakové literatury nebudou lehká audiální klopýtnutí představovat nepřekonatelný problém. Nic, co by nevyřešila jedna rychlá návštěva pražských kobek.
František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party
Vydavatel: Audiotéka, Epocha, 2018
Čte: Libor Terš
Délka: 8 hodin 12 minut
Cena: 229 Kč
