Rámajána je starodávný indický epos, jenž tvoří důležitou součást hinduistického kánonu smrti. Jeho hlavními hrdiny jsou princ Ráma se svou manželkou Sítou. Jednoho dne je Síta unesena Rávanou, králem rákšasů, na exotický ostrov Lanku. Ráma ji však s pomocí opičího lidu získá zpět… A proč vám to vyprávíme? Lucie Lukačovičová se při psaní své nové knihy inspirovala právě zde. A nedopadlo to vůbec zle.
Bylo, nebylo, kdesi v Indii
Kdysi dávno byla Indie britskou kolonií. Bylo to v dobách objevů a expedic, kdy angličtí gentlemani cítili potřebu zkrotit sektu thugů. Tito uctívači Kálí, indické bohyně smrti, milerádi přepadávali cestující a vraždili pro potěchu své bohyně každého, kdo se jim znelíbil (a měli ve zvyku je škrtit, tak u toho ani nebylo moc řevu). Tato sekta byla skutečná, stejně jako náboženské zanícení jejich vyznavačů a pověrčivost celého národa.
Když tedy přišli Angličané z věku páry, měli nad thugy nepokrytě navrch. Paromobily, vzducholodě a pušky jsou přeci jen silnější kalibr, než šavle a škrtící šály. Alespoň do chvíle, než se přesně v duchu mýtů a legend původního obyvatelstva objevil prorok, jenž se odkazoval na další ze slavných příběhů, Kalkipuránu. Indie byla vždycky velmi pověrčivou zemí a zfanatizovat její obyvatelstvo nedá moc práce. Tenhle prorok Kalki však nepočítal s hrbatým vědcem a jeho krásnou, nadpřirozenou manželkou.
Kde se realita proměnila v báj
Poslední bůh má velmi netypické hlavní postavy. Hrabě Sangatte je hrbatý, leč pohledný Portugalec, jenž se ve svém volném čase věnoval fyzice, novým vynálezům i prastarým artefaktům. Edgar Sangatte je i přes svoje postižení velmi schopným bojovníkem a rozhodně mu to pálí. Pokud má totiž hrbáč přežít v rámci aristokratických kruhů a ubránit se dravým příbuzným, musí být velmi vynalézavý a hodně trénovat. Škoda jen, že jsem z toho měla někdy až pocit, že ten hrb dostal jako vyvážení všech výborných vlastností (něco jako Joffrey de Peyrac :-D).
Má krásnou manželku, jež pochází z rodu irských Sídhe. Těžko byste v Indii hledali zajímavější dvojici, a přesto dokáže tajemná Elianta zapadnout úplně kamkoliv. Dobrovolně svázala svůj osud s člověkem, aby unikla mučení z rukou svého vlastního rodu. Ti dva chtěli jen svůj klid, napravovat zlomeniny a léčit nemocné… A samozřejmě zkoumat nejnovější výstřelky techniky v bezpečí svého domu.
Ale osud tomu chtěl jinak a jednoho dne objeví nedaleko svého panství mrtvého kurýra. Nesl poselství o starodávných zbraních, jež dokázaly jedinou ranou vytvořit rozlehlou poušť. Na Edgara Sangatte a jeho nesmrtelnou ženu proto čeká lov na boha, aby se historie neopakovala. Elianta musí s ním, i kdyby nechtěla, protože v indické mytologii je věrnost manželky prakticky nadpozemskou silou, s níž si není radno zahrávat.
Ostatně kolem věrnosti se točí celý epos o Rámovi a Sítě (třikrát zpochybnil Ráma Sítinu věrnost a potřetí už jeho ženě došla trpělivost a nechala se pohltit zemí, aby měla od muže pokoj. Rámovi tak zbyly oči pro pláč, přestože vlastně vyhrál).
Exkurze indickým nadpřirozenem
Zatímco se hrabě se svou ženou vydávají na dalekou pouť za záchranou přítele a objevem, jenž by mohl změnit svět, setkává se čtenář s množstvím nadpřirozených bytostí z indické mytologie. Lesní lid vedený Opičím králem, jenž nápadně připomíná Hanumana, královna nágů i zástupce dravých garudů, ti všichni mají svou důležitou roli. Po příchodu parních strojů a železných vynálezů se stáhli z lidské blízkosti, ale přesto neřekli své poslední slovo. A na pozadí se odehrává mnoho výzev a bitev, o jakých nemá obyčejný člověk ani ponětí.
Díky novému vtělení boha pak ožívá epos o Rámovi i Kalkim. Bitvy nadpřirozených bytostí střídají lidské neřesti a absolutní náboženské zanícení, a pokud si z legendy o Rámovi a Sítě něco pamatujete, dost možná vám budou kroky některých postav dopředu jasné.
Nový prorok je bestie proradná a svým způsobem sklouzává k předvídatelnému záporákovi (má svůj cíl, a aby jej dosáhl, musí splnit určité podmínky z proroctví), ale ve skutečnosti není zlý. Nebo není zlý, nakolik jen může nebýt parchant únosce a prznitel žen, a náboženský vůdce, jenž má v úmyslu vyhladit jedno z nejlidnatějších měst Indie (protože symbolika, ale to je fuk).
Reálie a provedení
Lucie Lukačovičová opět prokázala, že kvůli dobrému příběhu neváhá nastudovat fakta a mytologii úplně cizího národa i země. V Hořícím koni to byly reálie Španělska, ve Vládcích času Japonsko. Jiný by nad tím třeba tolik nepřemýšlel, ale pozorného čtenáře takové detaily, jako správně popsané jídlo, oděvy a zvyky určitě potěší. A protože je autorce jasné, že ne každý je znalec indické kultury, máme na konci knihy slovníček indických pojmů a dodatky pojmenované Pilíře historie. Tam jsou popsané reálie doby a existující postavy.
Třebaže to obvykle nedělám a o obálkách se nezmiňuji, provedení téhle knihy musím jednoznačně vyzdvihnout. Už obálka Jany Šouflové se povedla, ale podívejte se pod ni, až se vám knížka v knihkupectví dostane do rukou. Vazba je jednoduše exkluzivní, a kdyby vydávali v Klubu Julese Verna takovéhle knihy pořád, vůbec bych se nezlobila. A jsou tam i mapky (Všichni máme rádi mapky. A vláčky).
Závěrem
Třebaže to možná z mého popisu vypadá na strašlivý mišmaš, Poslední bůh je překvapivě snadné čtení. Zápletka je v zásadě jednoduchá, steampunková Indie romantická i dobrodružná tím správným způsobem a hrdinové sympatičtí ve své lidskosti i nelidskosti.
Líbilo se mi přemítání irské Sídhe, jak se stát dostatečně lidskou pro svého muže. Elfové žijí úplně jinak a pronikání nadpřirozené bytosti do úplně cizí kultury není jednoduché. Obzvláště, když si nemusí poradit jen s lidmi, ale i cizími nadpřirozenými bytostmi.
Zamrzí pak jedině krása a dokonalost většiny mladších postav (jistěže asketický poustevník nebude mladý a krásný), protože se až příliš často opakovala slovní spojení jako pohledná tvář, krásná žena…
Hlavně jsem měla problém myslet na znetvořeného muže jako na krasavce. A nevím proč, irská elfka bude v mých myšlenkách vždycky zrzka, ať už bude na obálce vypadat jakkoliv. Jsem holt oběť stereotypů. Asi stejná jako britský úředník, který si na Edgarovi chtěl zchladit žáhu, protože dorazil s manželkou v sárí.
Lucie Lukačovičová: Poslední bůh
Vydal: Nakladatelství Klub Julese Verna, Praha 2019
Obálka: Jana Šouflová
Počet stran: 320 / vázaná s přebalem
Cena: 290 Kč
