Nakladatelství Brokilon vydalo druhý díl nové knižní série Vladimíra Šlechty Poslední velkoměsto s výmluvným názvem Kletba. Loňská Tajná historie Bornnu a nyní Kletba pokračují ve vyprávění příběhu dobrodruha Goweryho Finka a tajemného kyborgizovaného vojáka Oggerda Orlosupa, vysvětlují mnohá tajemství a odhalují nové hrozby.
Příprava nutná
Než se pustíme do samotného nového dílu, musím varovat úplné nováčky, kteří by si (jistě naladěni touto recenzí) chtěli Šlechtu přečíst a pustili by se rovnou do série Poslední velkoměsto. Jakmile to uděláte, zjistíte, že jste nasedli do rozjetého vlaku někde uprostřed cesty. Příběh jako takový sice pochopíte a užijete si jej, jenže vám budou zoufale chybět události, které mu předcházely. Autor na ně silně odkazuje, a i když se je snaží malinko připomenout, stále budete mít pocit, že něco nevíte, nebo jste už zapomněli.
Pokud si chcete nové knížky užít, výrazně doporučuji si přečíst nejprve Kyborgovo jméno a poté Keltskou bránu. V obou knihách naleznete samostatný a ukončený příběh, které ale na sebe přeci jen navazují. Pro doplnění atmosféry doporučuji ještě lousknout minimálně povídku Rýnský cedník ze sbírky Já, Gowery. Rozhodně neuškodí si také přečíst Emmu z umírajícího města. Emma sice přímo nespadá do „oggerdovského“ cyklu, ale série Poslední velkoměsto na ni vysloveně stojí. (Je to ostatně asi první prequel, který vyšel před napsáním hlavní knižní série.)
Připadá vám to moc zbytečné a složité? Inu Vladimír Šlechta už prostě tak píše. Odměna v podobě skvělého literárního zážitku ale bude královská. Každá z výše zmíněných knih obsahuje skvělý, byť velmi jednoduchý příběh, který funguje sám o sobě, ale zároveň přesně padne do celkového obrazu jako dlouho hledaný dílek puzzle.
Odbočka k Oggerdovi
Šlechtovo postapo je vlastně taková zálesácká fantasy v globálně zničeném světě. Je až neuvěřitelné, že příběh o Oggerdovi začal vycházet už v roce 1999, kdy vyšlo Ostří ozvěny a Projekt bersekr a o čtyři roky později i Kyborgovo jméno. V těchto příbězích se objevil Oggerd – válečník tajemný jak hrad v Karpatech, kolem nějž se dějí ještě podivnější věci.
Příhody tohoto vojáka, kterého doprovázejí věrní druhové Hal Hargo a Gowery Fink, už vyšly v devíti knihách a další budou pokračovat. Nicméně Šlechtovo psaní na přeskáčku, jak má zrovna chuť se věnovat kterému příběhu, dokáže leckoho odradit. Přeci jenom, knihy od sebe dělí celé roky. Kdo si to má pamatovat?
Časový odstup nebere v potaz ani redakce, proto Šlechtovým knihám zoufale chybí předmluva obsahující alespoň základní informace, kdy se děj odehrává a na co navazuje.
Krátké opáčko
Velmi hrubě řečeno, v Keltské bráně se dosud nerozlučná trojice hrdinů rozdělila. Vypravěč příběhu a zároveň hlavní hrdina Gowery Fink se spolu s technologem (vědcem, které zkoumá předválečnou techniku a technologie a snaží se je pochopit a reprodukovat) Halem Hargem vrátili do Bornnu – hlavního města Císařství. Supervoják Oggerd Orlosup zmizel v divočině odříznutý od přátel i civilizace divokou vodou, a to poté, co autor částečně poodhalil roušku tajemství, kdo to je a proč má v hlavě čip. Oggerd díky němu bojuje jako nikdo jiný na světě, ale nepamatuje si ze své minulosti zhola nic.
A tím se dostáváme k první knížce naší dvojrecenze. Tajná historie Bornnu začíná pár týdnů po návratu, kdy Goweryho ve městě drží vyšetřování Oggerdova zmizení. Technicky vzato se to dá brát jako dezerce. Během nudného čekání přijme úkol, aby prozkoumal tajemnou počítačovou hru, která se ve městě začíná masově šířit. Zvědavý dobrodruh na nabídku kývne a pustí se do pátrání, které vyústí v hodně dramatický konec.
To jako popisuje Warcraft?
Příběh jako takový se neliší od tuctů jiných příběhů. Vladimír Šlechta udržuje naprosto triviální dějovou linku v přímce rovné jako EKG mrtvoly a sází jednu scénu za druhou. Možná to je neoriginální, ale ve své jednoduchosti velmi snadno čitelné a především zábavné. Má to však svá úskalí.
Jak se Gowery pouští do pátrání, autor jeho prostřednictvím věnuje rozsáhlé pasáže popisu počítačové hry. Jinak řečeno, popisuje nám World of Warcraft. Kdo hru někdy hrál, bude trochu ohrnovat nos, protože Šlechta nevynechá jediný detail a seznamuje čtenáře, jak se ve hře běhá, jak se leveluje a jak se kouzlí. Když to řekneme takhle, ano, zní to nudně, jenže si to musíme zasadit do kulis postapo světa.
Ve světě Vladimíra Šlechty to nebyla toliko populární nukleární válka, ale světové mocnosti na sebe naházely kde co. Autor označuje globální zničené světa jako energetickou válku, takže kromě obligátních atomovek létaly vzduchem i gravitační pumy, virové bomby a další hnusy. Výsledek je však stejný. Svět jakž takž přežil, byť do mrtě přeoraný a zničený a lidstvo se vrátilo do doby kamenné.
Jako světlo naděje na konci tunelu tu je město Bornn, kterému se nejničivější zbraně vyhnuly. Město na reliktech původní civilizace nejenže přežívá, ale dokonce vzkvétá. Je to pořádná změna. Věrní čtenáři byli dosud zvyklí, že se příběhy většinou odehrávají ve Šlechtově tolik oblíbeném pohraničí, tedy na hranicích mezi okrajem civilizace a Pustinou.
Do osad a osamocených základen je třeba cestovat cestovat mnoho dní ba měsíců a lidé zde každý den bojují o přežití s přírodou, bandity i zamořeným prostředím. Místo toho se postavy i čtenáři ocitají doslova uprostřed vzkvétající civilizace. V Bornnu funguje elektřina, svítí tu světla a jezdí městská hromadná doprava. Přechod ze zálesáckého do městského prostředí Šlechtovi vůbec nevadí a skvěle se zde pohybuje.
Prostě originální svět
Autorovi se v nové knize podařilo vytvořit příjemně zajímavý svět, ve kterém mísí moderní technologii (počítačovou síť a fungující počítače vůbec) s životem na úrovni 30. let 20. století a to vše ohraničuje rámec zkázy apokalyptické války, která většinu známého světa prostě rozdrtila. V tomto originálním prostředí lze snadno odpustit Gowerymu, že se vypisuje s každou funkcí, protože pro něj je to nové.
Na pozadí počítačové hry se odehrává cosi nekalého a náš detektiv začíná odhalovat cosi, co si nazve jako „Tajnou historii Bornnu“. Maják civilizace a lidství totiž stojí na krvavých základech, které se vítězové snaží zamlčet a navždy pohřbít, jenže jim pokaždé nějaká stopa unikne a stále existují jedinci, kteří je uchovávají a chtějí předat dál.
Malou nápovědu, jak to v Bornnu vypadalo před oněmi tajnými událostmi, si lze přečíst právě v knize Emma z umírajícího města. Člověk se tu sice nedozví nic o oné tajné historii, ale pomůže mu to udělat si obrázek a čekat, jak a čím autor prázdné místo zaplní.
Napínavý příběh rychle odsýpá
Jak Gowery pátrá, události naberou rychlý spád a začnou umírat první lidé. Události zrychlují tempo a čtenáře naplno pohltí jednoduché vyprávění bez zdržujících vedlejších příběhových linek. Šlechta graduje příběh sice pomalu, ale jistě a velmi zajímavě tak, aby čtenář nechtěl knihu odložit v žádné její části.
Sice příběh není v ničem třeskutě přelomový, ale stále je to velmi čtivý a zábavný kus, k němuž se rádi po čase vrátíte znovu. U Šlechtových knih přesně platí tvrzení, že v jednoduchosti je krása a Tajná historie Bornnu je toho jasným příkladem.
Nová Kletba přinese razantní zlom
O to větší nášup nás čeká v čerstvě vydané Kletbě. To, co se v prvním díle cyklu jevilo jako pátrání po relativní banalitě, se najednou ocitne v úplně jiném světle. Čtenář najednou zjistí, že stojí spolu s hrdiny na prahu velké revoluce, na začátku významného dějového zvratu v celém, dosud relativně neměnném, Šlechtově literárním světě.
Kletba začíná naprosto stejným způsobem jako Tajná historie Bornnu. Gowery dostane úkol, během jehož pátrání začne odhalovat nová tajemství a souvislosti. Tahle příběhová kostra je sice naprosté klišé, ale prostě funguje a Vladimír Šlechta s ní umí pracovat jako málokdo.
Postupně se totiž začne ukazovat, že kromě mimořádně zajímavého pátrání, kniha obsahuje i pomalu rostoucí spletenec příběhů z jiných knih. Klubíčko ještě není úplně zamotané, ale vše spěje do velkého kataklyzmatu, které slibuje, že konec bude opravdu veliký.
Autor se nepouští do nijak složitých proklamací, závažnost situace vyplývá z textu zcela sama a přirozeně. Gowery postupně zjišťuje, že už hodně dlouhou dobu žije ve světě plném intrik a nemilosrdném boji o moc. Nová zjištění změní vnímání starých událostí, které najednou začnou dávat větší smysl. A příběh sám spěje do svého vlastního finále, kde dojde na odhalení řady intrik, jenže všechny byly jen relativně malými epizodkami ve velké hře o moc.
Gowery dostane oprávněný strach a čtenář s ním. Román Kletba se totiž postupně čtenáři změní z obyčejné akční detektivky do syrového thrilleru, kde proti sobě stojí tajná služba mocného státního aparátu a ilegální odbojové hnutí, kterému hrozí smrt na každém kroku.
Uspokojivý konec a studená sprcha
Kniha také nemohla skončit lépe. Aktuálně vyprávěný příběh došel do uspokojivého konce, ale zároveň v něm autor vytvořil veliký most, který vysloveně nutí k tomu, aby si čtenář rovnou přečetl pokračování.
Ale na to si počkáme. Autor v doslovu prozradí, že aktuálně na třetím dílu nepracuje. Nejprve musejí vyjít sbírky starších textů ze světa Krvavého pohraničí jménem Hraničár i remake Projektu Bersekr z „oggerdovského“ cyklu. Uznávám potřebu nového vydání dnes již těžko sehnatelných děl, ale to kvůli nim musí autor opouštět tak skvěle rozjetý příběh? Přijde mi to vůči fanouškům dost nefér.
Vladimír Šlechta: Tajná historie Bornnu
Série: Poslední velkoměsto 1
Vydal: Nakladatelství Brokilon, 2018
Obálka: Tomáš Flak
Počet stran: 303
Cena: 258 Kč
Vladimír Šlechta: Kletba
Série: Poslední velkoměsto 2
Vydal: Nakladatelství Brokilon, 2019
Obálka: Tomáš Flak
Počet stran: 326
Cena: 268 Kč
