Pod Kupolí je na obálce označeno za „mistrnou studii lidské bezmoci, arogance a násilí“. Jen u nás se kniha dočkala již tří vydání za posledních osm let a byla dokonce i zadaptována jako seriál. Je ale opravdu Pod Kupolí, kniha která prozradí veškerou svou premisu již názvem a obálkou, tak dobrá? Dokáže grafoman Stephen King ukočírovat na více než 1000 stranách desítky postav? Nebo jde jen o nafouknutou bublinu? 

Jak bylo řečeno, tak už samotný název knihy je jasný a zřetelný a trefná obálka tohoto i většiny ostatních vydání dává ještě menší důvod k pochybnostem o čem vlastně tahle kniha bude.

Dopad kupole

Městečko se ocitne pod kupolí. Jednoho krásného rána zkrátka dopadne na město poklička vysoká nějakých 14 kilometrů a stejně tak hluboko zashuje i pod zem. Podloží prostě rozřízla jak nic. Spousty lesních i polních zvířátek taky. Takže pokud se vyskytl nějaký člověk na místě kam dopadla, je vám asi jasné jak skončil.

Slovo dopadla je určitě přesné, i když to bylo neslyšné dopadnutí a nenásledoval ani náraz nic. Ale Dale Barbara, mladý, a nyní již bývalý, kuchtík v jídelně v městečku Chester’s Mill, je svědkem toho když si to stalo.

To si tak sysel štráduje po silnici proti Daleovi a najednou štráduje jen jeho přední půlka a zadní zůstane stát za kupolí. O její tvrdosti se v prvních minutách po dopadu přesvědčí několik automobilů a dokonce i jedno malé osobní letadlo.

Už od první chvíle si tedy kupole vybírá mimo ptačích obětí taktéž oběti lidské a není jich málo.

Mimo to také vyzařuje jakýsi druh záření, který umí nadělat paseku s elektronickými zařízeními. Navíc je neviditelná a její původ je neznámý. A počet obětí rozhodně není konečný.

Figurky na šachovnici pod kupolí

Guláš hlavních protagonistů je vskutku rozmanitý, to nám napoví již na začátku uvedený seznam figur. Je tu několik majitelů obchodů nebo restaurací, spousty více či méně důležitých občanů, kdy někteří z nich v nadcházející situaci nabudou na důležitosti a z jiných se stane něco méně než jen obyčejná věc. 

Máme tu kazatelku, která ztratila víru a na druhé straně naopak kněze, který je si ve své víře víc než fanaticky jistý. Ve městě samozřejmě žije spousty dětí přičemž většina z nich jsou průměrné maloměstské ratolesti, několik je jich vyjímečně hloupých a jen velmi, velmi málo jich je výjimečných na opačném konci inteligenčního spektra.

Chester’s Mill má dokonce malé noviny, kterým velí šťouravá šéfredaktorka Julia, která se snaží každou špinavost a záhadu vynést na sluneční světlo, a to nemusí být uplně dobrý nápad, když nemáte kam utéct. A zatímco veškerý hasičský sbor je odříznut kupolí na cvičení mimo město, ujímá se starosti o pořádek policejní sbor většinou průměrných policistů vedených policejním náčelníkem Howardem, který je možná starý, ale rozhodně je to polda rovný jak pravítko. To už se nedá říct o jeho připitomělém zástupci.

Tím se pomalu dostáváme k oficiálnímu vedení městečka. Třetí radní je přikyvovačka závislá na drogách proti bolesti, které dostává shodou okolností z lékárny prvního radního Sanderse a ten je pro změnu věrným poskokem pravého vládce města. Druhý radní James Rennie, pro všechny známý jako Velký Jim vždy získá to co si umane a nikdo není na pochybách, kdo doopravdy stojí v čele městečka. A Jim Rennie si pod kupolí umane, že se stane diktátorem a despotickým vládcem s úsměvem na rtech. Tyto a mnoho dalších postav jsou uzavřeny společně na nevelké ploše pod kupolí. A lidi se začnou měnit ve zvířata dřív, než si myslíte. 

Stephen King se v knize Pod Kupolí pustil do odvážného kroku. Chtít ukočírovat chod celého města v takové situaci není malý úkol. Postav tu máme jak na orloji a každým zmítají vlastní myšlenky a motivace k jeho chování. Velmi brzy se ukáže, kdo bude tahoun a kdo jen jedním ze stáda. Kdo se bude snažit udržet zdravý rozum, a kdo dá prostor svému surovému já.

Oproti jiným rozsáhlejším knihám se Kingovi také podařila jedna úžasná věc. Přijde mi, že počet nerelevantních pasáží je redukován takřka na nulu. Vlastně jediné, co bylo navíc jsou asi dvě pasáže, kdy autor přejde na mykání a v iluzi toho, že on a čtenáři jsou jakýsi duch prolétávající městem rekapituluje dění v městečku a jediné, jak jsme patrní obyvatelům je lehký vánek. Podle mě jsou tyto pasáže naprosto zbytečně situované do pozice MY a mohl nám je klidně z pozice vypravěče popsat bez jakékoliv patrnosti v ději.

Kingův vězeňský experiment

To proč je Pod Kupolí nabitá dějem jsou právě postavy. Je jich takové množství, že není prostor pro to aby se King mohl zaobírat zbytečnými popisy a dostat se tak zhruba na tři tisíce stran, což pravděpodobně už i sám autor shledal jako příliš. 

Důležité je zmínit, že režii obrovského množství postav zvládl opravdu na výbornou. Samozřejmě, že čas od času se objeví situace kdy si říkáte, tak tohle by se určitě nikdy nestalo, aby se tahle postava zachovala tak nebo onak, proč neudělal tohle a tak dále. Jistě. V  běžném životě by si každý v klidu všechno rozmyslel a pak udělal to, co je nejlepší, ale pokud ste odříznutí od světa, dochází vám zásoby energie i jídla a pitné vody a vládu nad městem se snaží urvat ve stylu Adolfa Hitlera ambiciózní radní se svými Hitlerjugend, tak ono se reaguje asi dost jinak.

Přehnané reakce jsou samozřejmě také trochu uměle navozené proto, aby kniha odsípala a funguje to jedna báseň. Však i některé postavy se ptají sami sebe: ‚Jak se vše mohlo změnit za pár dní?‘ a pomáhají tak čtenáři vcítit se do těžké sociální a životní situace těm několika málo jedinců, kterým zbyl zdravý rozum. 

Pokud ovšem stále pochybujete o tom, jak rychle se z civilizovaného člověka stane násilí páchající šikanující bestie schopná bez mrknutí zabít, doporučuji si vygooglit Zimbardův „Stanfordský vězeňský experiment“. Právě tento experiment dozajista sloužil jako jedna z Kingových inspirací k tomu, jak se to v městečku zvrtne a především jakým směrem se proměna hlavních protagonistů bude ubírat. Co se stane, když je někomu do ruky vložena moc ubližovat, zabíjet a znásilňovat ve jménu pořádku a blaha bez jediné hrozby trestu.

Čas od času je tam cítit i vliv Pána Much, především s rozdělením na dvě komunity a manipulováním lidí, ať už zfanatizováním davu, či jen obracením faktů tak, jak se to zrovna náčelníkovi komunity hodí. Až zarážející je, že všechno se obejde takřka s nulovou přítomností nesmyslných heroických činů. Hrdinové opravdu zažívají strach a rozhodně se nejedná o žádné supermany, ale obyčejné lidské bytosti, se kterými je velmi snadné soucítit a prožívat s nimi jejich trýznivé dobrodružství. 

Závěr, který nepřijmou všichni čtenáři

Kniha se svých více než tisíc stránek a desítkami postav ubírá ve skvělém mírném tempu až k závěru, který možná někoho překvapil, někomu nevyhovoval, ale myslím si, že v knize, která začíná tím, že na město dopadne neviditelná a nezničitelná kupole (a tento fakt zkrátka musíte příjmout, jinak nemá smysl tuhle knihu číst) je konec odpovídající a vůbec mi nevadil, ba naopak.

Paradoxně pak na konec nadávají fanoušci Kingových starých děl, kterým vůbec nevadilo, že banda dětí se pere s kouzelným klaunem mutujícím v monstrum a následně až vyrostou, se perou s obřím pavoukem, který žere děti. Jo, to halt bylo v pohodě. Pokud vám po závěru přijde, že autor dostatečně vše nevysvětlil, nečetli jste pozorně, nebo v knize hledáte příliš hluboko zakopaných tajemství. Pod Kupolí je kristalicky čistá kniha jako sama hlavní postava, tedy ona kupole, v den kdy dopadla na městečko.

I zde samozřejmě najdeme všechny známé vzorce a berličky nejen Stehpena Kinga, ale obecně hororového žánru. Ať už jde o využití znásilnění nebo dětí v ne zrovna záviděníhodných a bezbolestných situacích, které autor využívá k vygradování nepříjemných pocitů, tak samozřejmě kingovská retrospektiva, kdy strašáci z minulosti postav budou hrát více než důležitou roli a samozřejmostí je, že Chester’s Mill je ve státě Maine! 

Při čtení Pod Kupolí sem si uvědomil jednu celkem vtipnou věc a tou je asi jedna z mála výhod, kterou vidím na e-knihách. Fakt, že se nemusíte dívat, kolik má kniha celkem stran!

Ono když se hrdinové pokouší o nějaký plán, který by mohl vše napravit, nebo se americká armáda pokouší prolomit kupoli a obojí se odehrává v rámci prvních 200 stran, tak vám bude jasné, že to asi nedopadně tak docela dobře, když zjistíte, že před vámi je ještě fascikl tlustší, než dva svazky kdejakého New Yor k Times Bestselleru dohromady.

Pod Kupolí je za mě obrovské překvapení. U Kinga jsem zvyklý na to, že jeho dlouhé knihy jsou rozvláčné, nudné a plné vaty, ale tady nic z toho není a rozhodně jde o nejlepší „tlustou“ Kingovku, která se už řadí mezi klasiky a právem patří mezi to nejlepší, co King napsal. Je jen potřeba připravit se na něco jiného, než co obvykle mistr hororového žánru píše.

Stephen King: Pod Kupolí

Vydal: Nakladatelství Beta-Dobrovský, 2018

Překlad: Linda Bartošková

Počet stran: 1040

Cena: 440,-