Někdy je těžké nadechnout se a skočit do vody. Někdy je těžké se zamyslet a úplně změnit svůj život. Jak bych využila svou druhou šanci? Nebo třetí? A co když mě sžírá pocit, že si vlastně žádnou nezasloužím? Počátek v konci je velice zvláštní kniha. Příběh o megalomanii a zlu v nejčistší podobě. Jen pozor na předsudky, protože se to zlo možná ukrývá úplně jinde, než jste čekali.

Na počátku byli dva lidé

Dnešní recenzi pojmu trošku nestandartně. Příběh Počátku v konci totiž začal už před dvěma lety na Facebooku autorské dvojice Elaine a Vincenta Lóre. Zatímco Elaine se svou jemnou uměleckou duší nastiňovala tajemno příběhu, Vincent budoval očekávání různými kaskadérskými kousky. Čas od času uvolnili natěšeným fanouškům několik střípků z příběhu, občas i celou kapitolu… A těšili se ze zájmu, jaký jejich (tehdy budoucí) kniha rozpoutala.

Bohužel, v den vydání knihy mnohé sympatie značně ochladly. Co se podle střípků na ksichtoknize tvářilo jako geniální strašidelný příběh, vyústilo v přemýšlivou a tajemnou knihu, která si pohrává s fantazií čtenáře, ale nemá ambice šokovat, ani zásadně překvapit.

Příběh dvou duší

Ředitelka jakési velké firmy Eileen (zřejmě realitka, ale nikde to není exaktně popsáno) má od dětství imaginární kamarádku. Nějakého toho neviditelného kamaráda měla asi většina z nás (to jsem nebyla já, ale ta druhá holčička!), na rozdíl od těch našich je Sorin ale skutečná. A to natolik, že se dokáže za svou kamarádku docela dobře mstít. Eileen nemá žádnou mentální poruchu, jen jakýsi pocit, že od života čeká daleko víc. A nepřipouští si nikoho k tělu, aby jí nemohl ublížit, třebaže k tomu vlastně nikomu nedala ani zásadní příležitost.

Na druhou stranu Christopher je takovým tím tradičním charismatickým zmetkem s nadupanou motorkou a hromadou peněz. I jeho provázejí už několik let stíny, ale o přátelství se v tomto případě mluvit rozhodně nedá. Stínové postavy Christophera nenávidí, a on možná v hloubi duše tuší, že docela oprávněně. Rád by se jejich vlivu zbavil, ale když vyhledá radu přítele, skončí to velice ošklivou sebevraždou. Nebo vraždou, to záleží na úhlu pohledu. A každá mince má dvě strany.

Tito dva lidé vyprávějí na přeskáčku příběh. Jeden druhého neznají, a proto může první polovina knihy působit velmi zmatečným dojmem. Realitka a imaginární kámoška, střih, kasíno a děvky.

Zdánlivě úplně neslučitelné pohledy na svět, ale jak se příběh posouvá, začínáte si uvědomovat, že spolu ti dva mají společného možná daleko víc, než sami tuší. A když Christopher poprvé uvidí Eileen, má dojem, jako by dílek skládačky konečně zapadl na místo. On ji zná… I když nemá ponětí odkud.

Zmatky a tajemno, někdy chtěné, někdy asi úplně ne

Zmatečný dojem ještě umocňují absolutně rozdílné dialogy. Všechny jsou psané z první osoby, ať už vypráví Eileen, Christopher, nebo Sorin, a autoři se zřejmě snažili odlišit jejich osobnosti zejména stylem vyjadřování. Květnaté a rozvité věty ředitelky společnosti tak střídají úderné a nespisované věty charismatického motorkáře. Škoda jen, že jak příběh postupuje dál, jejich styly začínají splývat. Má to svůj smysl, protože si vybavují mnohé za hranicemi svého dosavadního života, ale knížka tím docela dost ztrácí.

Charaktery jsou totiž vyjma jejich slovesné odlišnosti docela ploché. Je na nich hodně znát, že je Počátek v konci navzdory bravurnímu marketingu vlastně jenom prvotinou. Jako by je autoři psali podle sebe a báli se prozradit příliš. Navíc je znát, že spolu všechno důkladně probírali, protože jim občas zabloudí do kapitolky Christophera slovní spojení, jaké by takový drsný typ pravděpodobně v životě nepoužil (a motorkář by svoje zlatíčko nikdy nenazval dvoukolovou láskou).

Reklama

Pro dokonalé zmatení nepřítele (v tomto případě čtenáře) přihoďte ještě všudypřítomné tajemno a psychologické prvky. Těžko říct, čeho měly docílit, protože nepotrvá dlouho a zloun se odhalí (a pak zas chvilku tápete, o co mu jde). Přiznám se, že některým pasážím jsem poměrně dlouho nerozuměla, ale na závěr jsem si mnohé dala dohromady. Je to zvláštní, když máte na jedné straně prastaré zlo, které je zřejmě schopné neskutečných podlostí… Ale místo rozmáznutí obtížného hmyzu začne útočit ze zálohy.

Konec mi tedy prozradil, že by ono rozmáznutí asi nebylo úplně jednoduché, ale bez jasně řečených pravidel to spoustě lidí prostě nedojde. A existence šedé eminence v pozadí mi udělala vyloženě radost. I v hororech na mě přirozeně funguje lépe zlo nevyřčené, než to, které na vás vyskočí s nožem už na začátku a pak si s vámi hraje na babu.

Výsledek? Tahle kniha není pro každého

Chápu, že se s tím už opakuji, ale musím to zdůraznit. Počátek v konci je skutečně zvláštní kniha. Od prapodivné obálky (která svým pošahaným způsobem ale docela dobře ilustruje celý příběh), přes tajemné ilustrace Petra Lysáčka až k nezvyklému tempu vyprávění. Na počátku budete zmateni, uprostřed rozčarováni, na konci zamyšlení. A o to možná autorům šlo. Protože někdy zjistíte, že i když jste dostali druhou šanci a bojujete ze všech sil, může už být prostě pozdě. Což ovšem neznamená, že byste se měli jednoduše vzdát.

Od prvních příspěvků na Facebooku až po vydání knihy uběhla velmi dlouhá cesta. Přiznám se, že jsem ji z větší části sledovala a snad i proto jsem byla knihou trošku zklamaná. Nikoliv proto, že by Počátku podle mého více slušely ilustrace samotné autorky (ale chápu, že Elaine se vyjadřuje hlavně barvami, což by pro vydavatele bylo neúnosné), nebo snad proto, že by byl Počátek vyloženě špatný (což na prvotinu není, Bůh chraň). Jen bylo všeho toho hypu okolo tolik, že se má očekávání vznášela někde mezi Markusem Heitzem a Pavlem Renčínem. A proti těm tato kniha obstát ani nemohla.

Elaine & Vincent Lóre: Počátek v konci

Vydal: Nakladatelství Grada/Cosmopolis, 2019

Ilustrace: Petr Lysáček

Počet stran: 296

Cena: 299,-

Reklama

Číst jsem se naučila v knihkupectví a tam mě nejspíš jednou i najdou pohřbenou pod knížkama a mangou. Věčný optimismus mi hatí pouze skutečnost, že do konce života pravděpodobně nestihnu přečíst všechno, co bych chtěla.