Václav Dvořák: Písečníci a bludný asteroid cover
Autor: Jakub Cenkl

Vítejte na Singularitě, vesmírné akademii pro nadané děti z celé soustavy planet. A je to právě sirotek Tomáš z Písečnice, který pomůže odhalit tajemství bludného asteroidu.

Na různých startupových platformách je dnes možné nabídnout k uskutečnění jakýkoli projekt, knihy nevyjímaje, a jejich kvalita může kolísat. Naštěstí to ale neplatí pro Písečníky a bludný asteroid. Je opravdu dobře, že se podařilo splnit cíl a knihu vydat. Protože dobré české sci-fi pro děti je jako šafránu.

Na počátku bylo tušení

Byli v oblasti dolu hustě protkané předivem chodeb, které vytvářely to nejzáludnější bludiště, se kterým se kdy setkal. Jednotlivé chodby se křížily v nejpodivnějších úhlech, často končily slepé, nebo se po mnoha otočkách vracely zpět na téměř stejné místo. Spousta tunelů navíc byla vytesaná naležato, takže jimi museli lézt po čtyřech. Kdokoli jiný by se tady musel beznadějně ztratit.

Václav Dvořák: Písečníci a bludný asteroid obálka
Autor: Jakub Cenkl

Tomáš Nebula je dvanáctiletý chlapec žijící na nevýznamné planetě Písečnice. Jako sirotek nemá moc růžovou budoucnost, ale sní o tom, že se jednou podívá mezi hvězdy. Má také vynikající orientační smysl, který mu vydatně pomáhá při cestách po místních dolech vybudovaných neznámou rasou mimozemských ufonů.

Když se však ztratí jeho kamarádka Lucka a on ji po pár dnech skutečně nalezne, všimnou si jeho talentu lidé na právě prolétající vědecké lodi Poutník a společně s dalšími vybranými dětmi ho pozvou ke studiím na vesmírné akademii.

Tomáš nevěří vlastnímu štěstí, ale jak to tak bývá, takové dobrodružství skrývá nejeden háček. Má před sebou nejméně jeden školní rok, ve kterém musí prokázat, že je na akademii oprávněné. Bude potřebovat přátele, ale také se stane i trnem v oku studentům z vyspělejší planety. A vedle přísného režimu a školních povinností ještě musí stihnout rozlousknout nejednu záhadu.

Podaří se mu úspěšně projít prvním ročníkem studia? Zjistí, kdo byli jeho rodiče? Dokáže rozkrýt tajemství obestírající podivné události a nehody související s neoblíbeným učitelem a také prolétajícím neobvyklým asteroidem? A je jeho cit pro směr a vzdálenosti jen obyčejným talentem?

Školní akademie zase trochu jinak

Tomášovi se sevřely útroby. Za těmi dveřmi už nebylo nic než vesmírné vzduchoprázdno. Jasně, na mnoha místech Sigularity bylo možné vyhlédnout ven. Jenže dívat se ven přes tlusté sklo bylo něco úplně jiného než pohlédnout skrze průzor přechodové komory. Vesmír se zdál být najednou děsivě blízko. Srdce se mu zběsile rozběhlo.

Takhle lidé zabíjeli první pátrače! A nechtěl přesně to samé udělat šéf bezpečnosti s ním a s Luckou na Poutníku? Chce se ho snad právě takhle zbavit? Tomáš se nedokázal přinutit udělat krok.

Kniha, která se probojovala i do celkem prestižního výběru dětské literatury „Nejlepší knihy dětem“ (a také jako Kniha roku Libereckého kraje) má mladým a dobrodružstvíchtivým čtenářům rozhodně co nabídnout. Pro zjednodušení komunikace se dá narazit na přirovnání, že jde o sci-fi verzi Harryho Pottera, ale férovější je říct, že jde prostě o dětskou science fiction z prostředí vzdělávací akademie.

Díky madam Rowlingové jsme si na to všichni zvykli nahlížet jedněmi skly a přitom máme v českém rybníčku mnohem bližšího reprezentanta: Ilku Pacovskou s jejím Sedmým smyslem. Podobné paralely nám mohou pomoci při definování cílové skupiny zájemců a Písečníci patří k tomu lepšímu, co se dá na trhu najít.

Příběh využívá osvědčených ingrediencí a někdy až archetypálních motivů k tomu, aby byl dostatečně pestrý a zároveň srozumitelný. V rámci žánru tak potkáváme stejné motivy, na jaké jsme zvyklí z různých knih o školních akademiích: rivalitu mezi studenty, kolektivní sporty, školní týmové projekty, důvěrníky i nepřátele mezi učiteli, nespravedlnosti a šikanu, hluboká přátelství, bodování prospěchu a snahu vyřešit všechny potíže sám za sebe bez vyšších autorit.

Hrdinové mají se školou neustálé problémy a to nás udržuje ve střehu: pořád jsou na pokraji vyřazení a my jim fandíme, i když tušíme, že příběh by je nejspíš nenechal na konci roku propadnout. I kdyby to mělo být těsné.

Tito tři studenti byli potrestáni za vstup do zakázané zóny a za nedovolené opuštění Singularity. Navíc nedosáhli počtu bodů potřebného k postupu do dalšího ročníku. Pravidla akademie nám předepisují, abychom takovéto studenty vyloučili…

Vyvážená kvalita po celou dobu

Kniha má velmi příjemně vyvážené všechny své složky do harmonického celku. Lehký vypravěčský styl si zachovává civilní tón, který je snadno čitelný a u obtížných pojmů se neváhá zastavit s vysvětlením.

I jména jsou zjevně promyšlená a autor využívá bohatou slovní zásobu, což mu přidává body k dobru. Konflikty nejsou příliš nesrozumitelné nebo neadekvátně vyhrocené a uchovávají si dětskou perspektivu a tím i lákavost.

Ohniskem vyprávění je Tomáš Nebula ze sirotčince, který se díky svým schopnostem, odvaze i přátelství dostává do vesmíru. Jeho přátelé ale ve vyprávění příliš nezaostávají a jejich různorodé povahy je vykeslují nejen jako křoví, ale jako plnohodnotné společníky hlavního vypravěče.

Také nejde o žádné harmonické vztahy, ale i projevování nevraživosti, ukrývání vlastních tajemství a špičkování na úkor druhých. Přesto prokazování vzájemnosti a výsledná spolupráce, na níž závisí lidské životy, ukazují také na hloubku jejich vztahů a opravdovost všeho, co dětští hrdinové prožívají.

Příběh ale nestojí jen na charakterech. Sám o sobě je poutavý a umožňuje prožívat malá i větší dramata. Nikam nespěchá a i pasáž na planetě Písečnici zabírá dostatečně velkou část knihy a slouží k hlubšímu sblížení s postavami a jejich motivy. Během jednoho roku studia se pak setkáváme jak s pevně danými prvky podle školního řádu, které dávají příběhu rámec, tak s nezvyklými událostmi vymykajícími se běžnému provozu a žádajícími bližší průzum a vysvětlení.

Tomáš také celou dobu pátrá po původu svých rodičů, kteréžto tajemství je na konci když ne zcela vysvětleno, tak uspokojivě poodkryto. Václav Dvořák zkrátka vyprávět umí, takže žene hrdiny po hraně proveditelnosti úkolů a pokud to příliš dlouho vypadá na poklidný den, neváhá do děje přidat další napínavé ingredience.

Během knihy se také setkáme s několika zajímavými prostředími a všechna jsou uvěřitelná a dostatečně prokreslená. I během „nudné“ výuky se nezapomíná na realističnost a děti mohou těžit poznatky o tom, jak se nejspíš žije ve vesmíru: ostatně celá akademie po celou dobu letí vesmírem a při výuce se děti intenzivně vzdělávají i v bezpečnosti a chování v gravitaci i mimo ni.

V základních rysech se čtenář dozvídá, jak funguje nebeská mechanika či jaké vybrané problémy lidé ve vesmíru musejí řešit ohledně přežití i vědeckých experimentů. A i když jsou všechny postavy lidé z imaginární sluneční soustavy, je tu hned několik obydlených planet se svými specifiky co do přírodních zdrojů nebo civilizační úrovně, čímž vznikají třecí plochy i možnost vyniknout.

Navíc se možná dočkáme i vysvětlení, jaké povahy jsou mimozemšťané (ano, určitě někde nějací jsou) a jestli je jich více druhů.

Důstojný a zábavný společník do dětské knihovny

Kniha je poctivě zaplněná od první do poslední stránky, potěší kvalitou zpracování včetně pevné vazby a záložky. Je také nadprůměrně barevně ilustrovaná: autorem atmosférických a příjemně dětských maleb je Jakub Cenkl, který svá díla prezentoval již více než v sedmnácti českých knihách, časopisech a dalších projektech.

Písečníci zabaví čtenáře na dlouhou dobu (opravdu mají přes poctivých 360 stránek!) a určitě se mezi českými knihami jen tak neztratí. Ponechávají si také trochu více tajemství a příslib dalšího pokračování, na které se oprávněně budeme těšit.

Václav Dvořák: Písečníci a bludný asteroid

Vydal: Václav Dvořák (samonáklad), 2018

Ilustrátor: Jakub Cenkl

Počet stran: 376 / vázaná

Cena: 350,-

Vhodné pro: děti 9–15 let

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh / zábava / čtivost:
89 %
Zpracování / cena:
82 %
Styl a překlad:
86 %
Cíl knihy a splnění:
92 %
Čtenářka, fotografka, gamedesignérka, hráčka, vypravěčka a máma. Závislá na příbězích, hudbě a kráse života. Dávám si pauzu od knihovničení, ale pořád něco zkouším, hledám, někam směřuji. Pravda je někde tam venku.