František Kotleta a Kristýna Sněgoňová se společnými silami pustili do série románů Legie, ve kterém lidstvo hravě porazily spojené síly různorodých mimozemšťanů, pročež zoufalým homo sapiens zbývá jen odvážný boj skupinky agentů v utajení, kteří veškeré naděje na záchranu Země vložili do Operace Thümmel.
Operace Thümmel otevírá plánovanou dvanáctidílnou ságu a rovnou před čtenáře vykládá karty, o čem tato série bude, jakým stylem se bude ubírat a pro koho je určená především.
I když grafik na velmi sugestivní obálku knihy nadepsal oba autory, dále v textu už je to jen a pouze Kotleta. Tedy populární brakový spisovatel se všemi svými klady i zápory, které se k jeho stylu psaní váží.
František Kotleta je velmi konzistentní autor. Je až neuvěřitelné, jak podobné a zároveň rozdílné jeho romány jsou.
Svědomitě v každé knize či sérii knih mění kulisy, takže jednou zavede čtenáře do postapokalyptické budoucnosti (Spad), jindy si udělá výlet do gaimanovské Prahy, kde se snoubí svět mýtů a magie s realitou (Perunova krev).
Jakkoliv je prostředí jeho literárních světů odlišné, hlavní hrdina a základní kostra příběhu se prakticky nemění. A s tím zůstává konstantní také velmi syrový, jednoduchý a přímočarý styl, jakým Kotleta píše.
Typická kotletovka
Operace Thümmel není žádnou výjimkou, je to ryze kotletovský román se vším všudy. Tady bychom mohli naši recenzi uzavřít, protože jsme tím odpověděli na všechny otázky, zda si knihu stojí za to přečíst.
Kdo Kotletův styl nemá rád a knihy, jež zkoušel, mu nesedly, tomu se Operace Thümmel nebude líbit také. Kotleta zůstal věrný svému stylu, nezměnil na něm ani čárku, i když se tentokrát veškeré dění odehrává mimo zemskou atmosféru v dalekém a širém vesmíru se spoustou kosmických lodí a mimozemšťanů.
Naopak, fanouškové Kotletovy tvorby dostanou přesně odměřený díl oddechové akční sci-fi, jaký očekávají.
Autor se nepouští do naprosto žádných experimentů, pěkně v tradiční ich-formě z pozice jednoho hrdiny drsňáka vypráví příběh, glosuje události a sem tam přidá vtipnou hlášku, aby se čtenář pobavil a dál hltal stránky plné akce, střílení a napětí.
Tady bychom mohli vlastně recenzi také ukončit, protože jsme více méně rozvedli již výše řečené, nicméně je třeba říci, že „otvírákový“ román série Legie je i na Kotletovy standardy výrazně slabším dílem, než jeho předchozí díla.
Nyní bych mohl začít psát o tom, jak je kniha bezobsažná a vlastně navzdory obří porci akčních scén naprosto nudná. Jenže bych u toho vypadal jak Kamil Fila, když každoročně hřímá nad plytkou kvalitou českých filmových pohádek a vyžaduje po oddechovém spotřebním zboží kvalitu.
To prostě nejde. Nelze v knize hledat něco, co tam není a za to ji kritizovat. Kotletovka nemá jiný autorský zájem, než snahu o maximální pobavení čtenáře.
Trochu nevýrazné
Pokud budeme hodnotit Operaci Thümmel v rámci svého žánru, kniha úkol splnila. Autor řemeslně skvěle odvedenou prací a osvědčenými způsoby dal čtenářům to, po čem touží, a ti si četbu s gustem užijí.
Díky novému románu se opět mohou svézt na akční horské dráze, kde po sobě postavy střílí a dramaticky prchají před přesilou.
Jenže… čím více u Kotleta vydal knih, tím čtenářům dává možnost porovnávat a v novém světle už tento román zase až TAK zábavný není a v konkurenci svých vlastních textů, je Operace Thümmel docela slabota.
Úvod knihy je přitom velmi intenzivní, za což Kotletu obdivuji, protože jen málo autorů dokáže uvést čtenáře do zhola nového literárního světa s jeho zákonitostmi a historií tak rychle a elegantně, jako právě bruntálský řezník.
Autorova dlouholetá novinářská praxe se nezapře a první stránky opět skvěle fungují jako perex k hodně obsáhlému článku o zoufalém boji lidstva proti naprosté a totální přesile mimozemských ras.
Podobně jako třeba Alan Dean Foster v románu Povoláni do zbraně či Iain Banks v cyklu Kultura, se Legie odehrává ve vesmíru, kde se to jen hemží roztodivnými mimozemšťany, kteří jsou ale na mnohem vyspělejší technické úrovni, takže Zemi dobudou levou zadní (levými zadními, počet končetin je u nepřátel lidstva velmi proměnlivý).
Lidé se rychle ocitnou v těžebních táborech a tu a tam je namelou do výživového koncentrátu, kterým se ostatní rasy krmí.
Chytří lidé si to nenechají líbit, tajné služby připraví tajnou operaci a tu má na starosti František Moravec, analytik české rozvědky, který tváří tvář zkáze Země začne bojovat předem prohraný boj a naděje na záchranu se drží zuby nehty. Potud dobré.
Znalce historie potěší nejen přiznaná, ale i skrytá návaznost na českou historii. Paul Thümmel byl vysoce postavený důstojník nacistické tajné služby Abwehr, který ale vynášel zprávy pro českou rozvědku.
Kotleta už ale nepřizná, že stejně jako jeho hrdina František Moravec se jmenoval i šéf českých špionů, který během exilové vlády v Londýně za druhé světové války (mimo jiné) posílal do Československa parašutisty, jimž se podařilo například zabít Heydricha.
Konspirační střílečka
Čili odkazů na konspirační činnost a práci v maximálním utajení je tu dost na to, aby se čtenář těšil i na podobně laděný román.
Jenže jaké je pak jeho zklamání, kdy slibně se rozjíždějící tajná operace uprostřed pracovně likvidačního tábora na asteroidu daleko od Země se rychle přemění v klasickou střílečku.
Současně pak přestává „štymovat“ i to, jakým způsobem se postavy v Kotletově románu mohly vyzbrojit podomácku vyrobenými revolvery a krátkou brokovnicí, když jsou na odlehlém asteroidu daleko od Země, tudíž nemají přístup k tolika surovinám, například na střelný prach.
Jasně, je to hnidopištví, ale jelikož s těmito rekvizitami autor pracuje prakticky během celého románu, mohli jim věnovat více péče, než jenom tvrzení, že je „vyrobil starý Vodička.“
Postavy jsou další velmi slabou stránkou celého románu.
Ano, pohybujeme se v žánru jednoduchého akčňáku, jenže když porovnáme propracovanou minulost a originalitu postav vystupujících třeba ve sci-fi kyberpunku Lovci, v Operaci Thümmel najdeme pět plytkých charakterů, které soustavně opakují tři hlášky jako špatně napsaná NPC v počítačové hře.
Hlavního hrdinu doprovází jeden Rus, který rád souloží a tuto svou vášeň v jednom kuse oznamuje čtenářům. Pak je tam starý Vodička, který jako správný starý pán několikrát usadí hlavního hrdinu a dál se věnuje řízení kosmických lodí, které mu jde překvapivě na jedničku.
A pak je tu jeden mimozemšťan, jehož pohnutky pro pomoc panu Moravcovi a jeho přátelům jsou více než chatrné, s který se omezuje prakticky jen na jedinou větu. Prostě postavy jsou vysloveně odfláknuté.
A to platí i pro děj samotný. Hlavní hrdina a jeho souputníci cestují z místa na místo, věci se jim prostě stávají a čtenář to tak nějak celé sleduje s mozkem napůl vypnutým. Podobné je to s hláškami a vtipnými gagy.
Nechci říci, že by tam nebyly, nebo byly špatné, ale prostě nemají šmrnc a typickou údernost, které je autor schopen a mnohokrát to dokázal.
Dobrý i špatný Kotleta zároveň
Čili zase jsme u toho – tenhle román je dobrý, ale prostě jenom dobrý. V Kotletově již bohaté bibliografii ale dost zapadá a ztrácí na kvalitě v porovnání s dříve vydanými texty. To pro úvodní díl štědře pojaté knižní série není právě nejlepší vizitkou.
Stojí tedy Operace Thümmel za houby? Určitě ne. Je to naprosto standardní Kotletův román, po kterém by čtenáři měli sáhnout, kdykoliv chtějí nenáročnou, jednoduchou a zábavnou střílečku, kterou si užijí a doporučí svým kamarádům.
Jenže tato v kniha v porovnání s jinou autorovou produkcí i konkurencí prostě působí odbytě a nedotaženě.
František Kotleta: Operace Thümmel
Série: Legie
Vydal: Nakladatelství Epocha, 2020
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
Počet stran: 344
Cena: 299 Kč
