Vezměte trochu praktik BDSM, špetku dystopie, přidejte jednoho z největších masových vrahů současných dějin, 2x zamíchejte a máte tu Obojek.
Je to opravdu tak jednoduché, nebo v tom někde bude háček? Jasně, alternativní realita a rozplétání osudů, jejichž chapadýlka sahají až do její první knihy Bedny. Pokud se vás anotace ptá, co můžou mít společného tři hlavní postavy, buďte rádi, že se neptá, co mají všechny její knihy společného, bouchne vám z toho hlava.
Ale mají. A zorientovat se ve světě Zvelebilové je působivý koníček na dlouhé večery.
Nečekaná výzva je i napsání této recenze, bez prozrazení pointy. Má vůbec zdánlivě nesourodý příběh společného jmenovatele? Jistěže. Má zápletku, kterou budete rozplétat? Ne tak docela. Prakticky jde o sledování netypických osudů tří postav, které potřebují najít svoje štěstí.
Už vizuální stránka zaujme a odradí slabší kusy. Přebal knihy a zběžné zalistování prozradí, že Zvelebilová se drží svého osvědčeného grafického stylu. Obálka je vyzývavá, nápadná a zobrazením tří hlavních postav připomíná předešlou knihu Smrdutý kojot. Vně knihy se u jednotlivých protagonistů střídá podbarvení stránky i styl písma.
Autorka pokládá děj kresbami v osobitém stylu a doplňuje komiksové bubliny znázorňující zvuky bití, řezání, sexu a bůhví čeho všeho ještě. Protentokrát upustila od doplnění celých komiksových stran a knize to, co do její délky jen prospělo. I když bývalo to příjemné zpestření. Až nebudou astronomické ceny za tisk, možná se dočkáme opakování.
Těch detailů, se kterými si autorka vyhrála najdete v nejen v typografii knihy ještě více. Jde o spoustu odkazů a vtípků, nejen situačních, ale i kulturních, náboženských, politických a dokonce i youtuberských. Nebojte se ničeho, vše je nenucenou formou. Ale pojďme dále.
Jestliže někteří autoři mají potřebu ve svém vymyšleném světě zahltit čtenáře ze začátku podrobnostmi o všem možné, Zvelebilová si s tím nedělala těžkou hlavu. Prostě začala psát a hrnula děj dopředu. Spontánní chování postav a reagování na aktuální události přinášely vše s sebou.
V knize sledujeme nejprve bezejmenného emouše, který se v roce 3023 snaží dostat do jakési šachty. Jeho počínání se dá přirovnat ke hře plné nástrah, kde pokaždé, když umřete, začnete znova od začátku. S každou smrtící překážkou, kterou v šachtě emouš nalezne, se jeho následovník lépe popasuje a blíží se cíli. Jakému? To nejspíš nikdo neví. Nebo…?
Další postavou je pomocník s číslem 68. Později přezdívaný Blbeček, s přiděleným jménem Jaromír Svoboda. Jeho dějová linka se odehrává v současnosti a budoucnosti a postava pochází z… neřeknu. To je skrytý point, nejen snadno odhalitelný, ale zmíněný i později. Je uměle vyrobeným otrokem, určeným na porážku jakmile se opotřebuje. Přesto ho čeká poměrně barvitý osud a dlouhý život, který zaplní většinu knihy.
Jako téměř doplňující k těmto třem, je poručík Eshovili, takový budižkničemu, který během druhé světové války velí vojenské jednotce baterii č. 6. Mladý Eša je k tomuto příběhu zdánlivě doplňující, ale tvoří výraznou spojnici s předešlými knihami – Bedna a Smrdutý kojot.
Zároveň je to jakýsi prequel k emoušovi snažícímu se dostat do šachty. Pokud by to nebylo jasné (naopak nepozorného čtenáře, který pase po příběhu a nehledá detaily to může zmást) je příběh doplněn o krátké rozhovory v Nikde, nikdy, kde je jejich spojení vysvětleno. A zároveň k závěru knihy doplňuje i jakousi lehkou zápletku a rozhřešení.
Udržet přehled ve všech postavách, jejich vazbách se zdá jako nadlidský úkol, ale vlastně to tak těžké není. Co mají společného začnete čtenáři po chvíli zapadat do sebe. Kdo už četl předešlé knihy je v obraze celkem rychle. Není to ovšem nezbytná nutnost, a to je fajn.
Výrazným motivem jsou v knize mezilidské vztahy, i když do popředí je nastrčeno to nejhorší lidské počínání, případně zde hlavní linku hraje sex, sado-machistické hrátky a pár dalších podnětů, z nichž některé jsou za hranou zákona (jen se neděste, Znamenitá mrtvola jeden čas opanovala žebříčky prodejů).
Na pozadí toho všeho dochází u každé z postav k nějaké progresi. Emouš, Eshovili i Blbeček jsou na pozadí všech zrůdností vláčeni krutým osudem s upřímností a spontánností jim vlastní, aby i oni našli trochu toho svého štěstíčka.
U Eshoviliho bych nejspíš spekulovala, zda desátník může velet jednotce nacistů v zákopech a zda by jeho následný osud odpovídal skutečnému počínání během druhé světové války. Ale pořád jsme v alternativní realitě v jakémsi Dojčlandu.
Emouš se společně se svým otcem dočká rovněž zdárného konce a svého zamilovaného happy endu. Jeho vyvolená je v knize snad nejnormálnější osobou, i když je pořád jen – jak-to-říct-abych-neprozradila-pointu –, ale nejspíš to způsobil fakt, že je jí věnováno nejméně prostoru.
Mé srdce se nejvíce získal Blbeček. I když, nebo spíš právě proto, že to je obdoba stroje s bijícím srdcem, který stvořili lidé. Je snadné, aby čtenářům lezl na nervy, ale vcítit se do něj a uvědomit si, že je nejen lidský výtvor, ale zároveň i lidská oběť ovládaná a bez uzardění zabíjená lidmi, to je smysl, který nám v této rovině autorka předložila.
Co mě na knize vadilo, bylo prvotní nadužívání komiksových bublin s úvahami Blbečka, co všechno nemůže. Do textu se sem tam vloudila chyba nebo zdvojení slov, dost zásadní problém vtvořilo upsání se v časové ose, které je sice snadno pochopitelné, ale v propracovaném ději s datací dost zamrzí.
I když se Obojek na první pohled zdá jako úchylárna plná zabíjení a sexu, má v sobě něco, co knihy, které chtějí šokovat výše zmíněným, postrádají. Hloubku v rovině, která já přístupná všem, bez nutnosti aby se daný čtenář definoval jako intelektuální elita.
Snad každý se zamyslí nad tím, co je v životě důležité a jestli by někdy mohl vzniknout dystopický svět, který nám autorka představila. Nelze se ubránit srovnání se Znamenitou mrtvolou, která má hlavní myšlenku podobnou té v Obojku. A jednoznačně lze říci, že příběh je nejen zajímavější, ale i okořeněnější, zábavnější a dává smysl.
Rosana Zvelebilová: Obojek
Vydal: CANC s.r.o., 2023
Ilustrace: Rosana Zvelebilová
Počet stran: 318 / brožovaná
Cena: 483 Kč
