Neil Gaiman. Kdo nezná tohle jméno, dá si výchovný políček a jde okamžitě googlit. Jen málokterý současný autor fantastiky dokázal proniknout do mainstreamu tolik jako tento literární kouzelník. Ostatně, kolik autorů to dotáhlo až do seriálu Simpsonovi? A kolik autorů fantastiky to dotáhlo do užšího seznamu kandidátů na Nobelovu cenu za literaturu? Není proto překvapením, že se jedna z jeho stěžejních knih, Nikdykde, dočkala komiksové podoby.

Takový všední den v kanceláři

Jelikož se bavíme o komiksové adaptaci literárního románu, pojďme se na začátek podívat, o co tu vlastně jde. Richard je supernudný úředník. Jeho život se odehrává někde mezi šanony v oddělení účtů korporací. Během toho, co finišuje nic neříkající reporty, se zároveň snaží zarezervovat místo v restauraci pro večeři se svou snoubenkou Jessicou a jejím šéfem.

Střídavě ho drtí šéfová a její deadliny, střídavě zase jeho ambiciózní a náročná přítelkyně. Richard, neschopen  se vzepřít, prostě dělá to, co se od něj očekává.

S tím vším však rázně zatočí jedna jediná událost. Zraněná dívka ležící na ulici. Zatímco kolemjdoucí, včetně Richardovy snoubenky, ji lhostejně přehlížejí, jemu to tentokrát nedá.

Sám neví, kde se to v něm vzalo, a jestli to vlastně bylo jeho vlastní rozhodnutí, ale odhodlá se dívce pomoci, a to i za cenu toho, že nechá Jessicu odejít na večeři samotnou.

Dívka ho z posledních sil prosí, aby ji schoval a nikomu nevydal, a tak ji vezme k sobě domů, kde ji ošetří a nechá ji vyspat. Jestli vám to zní podivně, věřte, že je to stejné i pro Richarda, protože takhle se nikdy nechoval. Jediné k čemu už měl síly bylo přespání na gauči, kde si v klidu ustlal a usnul.

Ve spánku ho však dohnala noční můra, následuje probuzení a šok. Jednak má byt plný holubů, které sem dívka, jménem Dvířka z rodu Porteků, pozvala. A jednak mu na dveře buší návštěva. Tentokrát to ale nejsou malé skautky prodávající koláčky, nýbrž pánové Vandermar a Croup. Nepříjemná dvojice, která mu se vší slušností vtrhne do bytu a začne vyhrožovat snědením vnitřností, pokud jim neprozradí, kde najdou Dvířku.

Richard, možná opět šokován tím jak se zachoval, Dvířku nevydá a zapírá i přes naléhavé metody pánů Vandemara a Croupa. Co však následuje dál, to už si budete muset přečíst.

“Richard si všiml, že události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou ho najednou.”

Na příběhu Nikdykde je krásné především to, že je vyprávěn z pohledu Richarda. Natolik nudného a všedního patrona, že ve výsledku funguje jako kotva reality v šíleném a pitoreskním světě Podlondýna, kam se spolu s Dvířkou vydává. Čím větší odstup od reality, tím více se musíme Richarda držet, abychom nezešíleli.

A stejně jako on postupně nachází smysl celé cesty a uvědomuje si šedivost svého života, tak i já vnímám celé Nikdykde jako paralelu pro naše běžné životy, ze kterých si můžeme odskakovat pryč, právě díky dílům jako je například Nikdykde.

Samotné komiksové zpracování pak předává celý příběh v krásném tempu a s určitou urgentností. V komiksu nikdy není prostor na rozdávání a dle mého názoru se Mike Careyimu podařilo využít daný rozměr na výbornou. Příběh je vyprávěn právě tak svižně, jak Richard ztrácí kontakt se svým světem a pádí pryč.

Kresba která nadchne

Kresba patří k tomu, co se mi na komiksu líbilo nejvíce. Muselo být neskutečně těžké se tohoto úkolu zhostit. Jak je tomu totiž u jakékoliv adaptace – Glenn Fabry se musel vyrovnat s tím, že už jsme si každý ty postavy tak trochu vysnili a vymodelovali v hlavě. Svádí to pak k automatickému odsuzování a zklamání. Ale dejte tomu šanci, protože především oba hlavní vrahouni, pánové Croup a Vandemar, stojí opravdu za to.

Trochu slabší mi přijde ztvárnění Dvířky, ale opět, bavíme se zde o subjektivním pocitu a očekávání. Čistě technické zpracování je dle mého na výbornou. Dodává příběhu barvitost, fantazii a tu správnou ztřeštěnost. Pokud bylo cílem zprostředkovat čtenáři stejně bizarní zážitek, jako prožívá Richard, pak se to prostě povedlo.

Reklama

Změny oproti knize

Z důvodu změny formy z knihy na komiks, musel Mike Carey sáhnout k několika úpravám. Předně je to vypuštění některých postav a lehká úprava pravidel světa Nikdykde. Dále také změna vypravěče, protože zatímco v knize najdete “klasického” vypravěče ve třetí osobě, v komiksu supluje tuto roli hlavní hrdina Richard.

Dle mého názoru nic dramatického a v kontextu komiksu dobře fungující změny. Záleží samozřejmě jací jste puritáni, ale pokud chceme mít od komiksu nějaký umělecký přínos, těžko můžeme chtít čistou kopii knihy jedna ku jedné. Sám Carey v úvodu píše, že se snažil uchopit Gaimanovo dílo s úctou a láskou, ale že přímý převod z jednoho média do druhého je nemožný a nežádoucí zároveň. S tím nemohu jinak, než souhlasit.

„Někdy se vzbudíš. Někdy tě pád zabije. A někdy, když padáš, vzlétneš.“

Jak jsem již nakousl na začátku, Neil Gaiman patří do té nejužší špičky současné fantastické literatury. Autor, narozený v anglickém Porchesteru, začínal původně jako novinář, specializující se na science-fiction a fantasy.  Díky tomu měl nastudováno jako málokdo a lze v jeho práci najít vliv Tolkiena, Lovecrafta, Le Guinové, nebo C. S. Lewise. Gaimanovi Američtí bohové, Koralina, Hvězdný prach a samozřejmě Sandman, to všechno jsou světy, kam by byla skutečně veliká škoda nezabloudit.

Vyznačují se notnou dávkou fantazie, nečekejte žádné stereotypní elfy, trpaslíky, nebo upíry. Z jeho děl tryskají nápady jako gejzír a občas to člověka může až zahltit. Ale nenechte se odradit, naopak se tomu poddejte a vezte se na vlně.

Komiks Nikdykde možná právě  oproti knize trochu ztrácí na rozmanitosti a fantastičnosti, a přesto zároveň v těchto věcech vyniká. Dává to smysl? Asi je to z mé strany především pochvala Gaimanova spisovatelského mistrovství, ale také chci říci, že se s tím Mike Carey a Glenn Fabry poprali statečně a se ctí.

Komiksové zpracování Nikdykde je krásnou cestou do Podlondýna, která vás vtáhne stejně jako Richarda a nejspíše budete na konci smutnit, že jste zase v našem obyčejném světě. Ale neteskněte, díky komiksům jako je tento, se můžeme alespoň na chvíli ztratit nejen v Podlondýně.

Nikdykde

Scénář: Mike Carey, Neil Gaiman

Kresba: Glenn Fabry

Překlad: Stanislava Pošustová

Vydal: Nakladatelství Crew

Počet stran: 224

Cena: 611 Kč

Reklama