Možná znáte umělce jménem Nick Cave. Většině z vás zarezonuje především z předělané verze písničky Where Red Roses Grow, kde si střihl fenomenální duet s Kylie Mynogue. Ale Nick Cave je mnohem víc. Je to skladatel, zpěvák, muzikant, spisovatel, herec, režisér, a dost pravděpodobně i cokoliv dalšího, co vás z uměleckých kruhů napadne. Nick Cave je skutečně renesanční člověk, který má za sebou život, o kterém si nikdo z nás neodvažoval snít. Reinhard Kleist sepsal a nakreslil průvodce jeho životem, přežijete ho?
And then the hammer came down. Lord, the hammer came down
Začínáme kapitolou s názvem Hammer Song. Blonďatej mlaďoch, kterýmu nemůže bejt víc než šestnáct let se rozhodne vopustit svoje rodiště a vydá se do světa. Byla zima a jediný, co si vzal, kromě voblečení a kabátu, byl vosedlanej kůň. Poslední pohled přes rameno na rodnou hroudu a jediný, co ho čeká je dobrodružství a celej širej svět divokýho západu.
Ale mladický sny sou někdy jenom pozlátko, malá tenká vrstva blištivýho kovu na hromadě hlíny, krve a špíny. A taky na divnym chlápkovi, kterej vám v prvním městě vypálí do břicha brokovnicí z vobou hlavní smrt. Ale sou to broky. Rozpářou vás a nechaj vás pod stromem chcípat jak raněnou zvěř. Ale to není příběh Nicka, kdepak to je něco, co se mu možná v dětsví, možná mnohem pozdějc, honilo hlavou.
V šedesátých letech v Austrálii byl Nick Cave jenom děcko, chtělo by se říct normální a obyčejné děcko, ale to rozhodně jím nebyl, určitě ne toho dne, kdy s kámošema běželi přes most proti vlaku a poslední kdo skočil byl Nick, i když to vypadlo, že prostě poběží dál a jeho zamračenej ksicht ozdobí světla mašiny.
Ale Nick skočí a ten pocit svobody a obelhání smrti si užívá. Nick je totiž dost chytrej klučina, ale nafoukanej a sebevědomej hajzl, co nesnáší nudu všedního dne, obyčejnej život, a kterej ví, že v životě chce bejt rocková hvězda, ale nenechá se svazovat pitomýma konvencema a založí svojí první kapelu Boys Next Door a na vlnách songů jako je Masturbation Generation se probíjej tehdejší Austrálií v druhý půlce sedmdesátejch let na vlnách punku. Ale Austrálie je jim malá, a tak Nickova banda utíká do Anglie.
As I kissed her goodbye, I said, ‚All beauty must die‘
Postupně sledujeme příběhy kapel Boys Next Door, Birthday Party a přdevším pak stále fungující Nick Cave & The Bad Seeds a také samotného Nicka Cavea. Přesto, že Nick se věnoval snad všem oblastem umění, Kleistova kniha ho vnímá jako hudebníka, spisovatele a především člověka. Ale ne jako člověka, který je jedním z nás. Nick se snaží jít mimo rámec běžného.
Kleist Nicka podává jako někoho, kdo si je jistý svojí nadřazeností, a kdo si jde za svým cílem i přes to, že jeho životní styl ho může stát život, což se mimochodem Nicka takřka stál, a jen včasný zásah jeho přátel, a několikaletý pobyt v psychiatrickém zařízení, kdy se zbavoval drogové závislosti, ho dokázal zachránit.
Naprosto psychadelická a famózní je pak Kleistova práce s časem. Některé situace sledujeme několikrát, ale z trochu jiné prespektivy, abychom měli šanci se co nejvíce sžít a vcítit do Nicka a jeho tvorby. Jeho tvorba je pak dílčím vypravěčem příběhu. Každá z kapitol nese název jedné z Caveových písní a zároveň její děj vytváří jakousi metaforu a paralelu k dané části jeho života. Navíc se hodně noříme i do jeho prvního románu A Uzřela oslice Anděla ( And the Ass Saw the Angel). Společně s věkem a tvůrčí čiností nám, stejně jako Nickovi, začíná docházet jedna věc: aby mohl tvořit tak dokonalé dílo jaké tvoří, musí jeho výtvory trpět a umírat. A to se jeho postavám dost pochopitelně nelíbí.
Mercy on me totiž není obyčejný životopis. Zhruba polovina knihy se odehrává v Nickových fantaziích, kde sledujeme osudy trpících hrdinů rukou někoho, kdo nějakou dobu zůstává skryt ve stínech, aby nám bylo odhaleno to, co už tušíme. Trapičem je Nick Cave.
Well here comes Lucifer, With his canon law
Vše vyvrcholí v poslední kapitole jménem Higgs Boson Blues. Kleist se s Nickem dostává do zběsilé fantazie, kdy je Nick Cave na cestě do CERNu. Nejde ani tak o to, že by byl zapálený vědec, ale doslechl se, že vědci objevili tzv. “Božskou částici” – Higgsův boson. Ovlivněn mýty kolem této částice, se vydává na zběsilou jízdu do Švýcarska. Chce vidět částici, která je na začátku všeho, chce pochopit Boha.
Místo toho musí pochopit sám sebe a cesta do CERNu se mění na cestu do vlastního vědomí a představivosti. Finální konfrontaci se svou tvorbou a postavami, která za dlouhá léta stvořil…a které zabil.
Kleistovi se povedlo napsat zábavný i výpravný životopis. Dodržuje historické reálie a svým způsobem by se comics (tedy alespoň některé jeho části) dal brát jako životopisný dokument. Má to ovšem jedno velké ALE! Kleist jde dál. Výše zmíněné využívání času a různých pohledů na stejné události ukazuje, že každý životopis je vlastně jen zkreslený soubor nejasných vzpomínek. Vzpomínek zakalených chudobou, zklamáním, rockenrolem i drogami.
Krome reálné linie je potřeba si uvědomit, že comics má i imaginární fantastickou linii, která reflektuje autorovu tvorbu a dost možná i jeho nitro a tvůrčí procesy. Tady už se jen naznačuje a čtenáři zbývají pouhopouhé dohady, a je to dobře. Kolikrát se vám stane, že budete číst životopis, který bude sice misty zajímavý proto, že daný protagonista zažil neskutečné věci, ale jinak je to proloženo spoustou balastu a nudy nebo jen obyčejných věcí, které se bude autor pokoušet podat zkresleně, vizuálně zajímavě nebo prostě přidá trošku detailu, aby to zajímavé bylo.
Mercy on Me je jiný. Jistě je to životopis, ale jen místy. Je to příběh, který má jen poodkrýt život a dílo tvůrčího génia naší doby a ne slepě dokumentovat jeho skutky a kdy, kde a co. Pokud stojíte o takovou knihu možná budete zklamaní. Ale pokud se necháte pohltit tóny Nickovi hudby a představivosti, které nám zprostředkovává Kleist, užijete si naplno unikátní komiksové dílo.
Nick Cave: Mercy on Me
Vydal: Nakladatelství Argo, 2018
Překlad: Michal Hvorecký
Počet stran: 328
Cena: 448,-
