Vítejte ve městě Derry, které je semeništěm nejděsivějších nadpřirozených událostí ve státě Maine. Roli antihrdiny tentokrát nehraje klaun z kanálu.
Stařík Ralf Roberts těžce nese nemoc a následnou smrt milované Carolyn. Necítí se dobře na duchu a brzké ranní probouzení tak přičítá právě tomuto. Z jeho pohledu to netrvá dlouho a brzy je vzhůru třeba ve dvě hodiny ráno a spánek navzdory potřebě nepřichází. Pro čtenáře jsou to ovšem dvě stovky zdlouhavých stran v nichž se (nikoliv účelně) ladí na zoufalství staříka.
Drobným vytržením z Ralfových unavených dní jsou okamžiky, kdy začne vídat aury lidí kolem sebe. I když jde o pozoruhodnou záležitost, Ralf si připadá že blouzní, snaží se uchovat zbytky zdravého rozumu a jen přemýšlí, kdy se to zastaví.
Přibudou mu starosti o mladou sousedku Helenu, kterou zmlátil manžel a ve městě navíc pomalu roste napětí, jež představuje návštěva aktivistky za ženská práva. Město se v tu chvíli dělí na dva tábory, jedni jsou – jednoduše řečeno – feministé a druzí fanatický dav, který odmítá interrupce a celkově myšlenku, že žena má právo o sobě rozhodnout sama.
Ralf je do celé záležitost vtažen, právě kvůli Heleně na jedné straně a jejímu manželovi Edovi (aktivistovi) na straně druhé. Zdá se, že Ed se úplně zbláznil, vypráví báchorky o vrazích nemluvňátek, mele cosi o setnících, holohlavých doktůrcích a Králi Krvavci.
Zprvu je to nesourodý mišmaš, nad kterým čtenář mávne rukou, ale postupně odhalí, že Ed si všechno tak docela nevymyslel. Nitky příběhů se sice proplétají od začátku, ale ději chybí celkové táhlo, které čtenáře nutí pátrat po odhalení souvislostí.
I to se naštěstí změní a v druhé části (z celkových tří) poskočí tempo kupředu. Ta je celkově nejvíce podařená. Třetí část je sice už vyvrcholení děje, ale King neustále odbíhá od hlavní linky a v příběhu prodlužuje (nikoliv zvyšuje) napětí. V Prologu pak už děj dobíhá krátkým a účelným vyprávěním bez zbytečného natahování. Což by prospělo většině knihy.
Kdo se prokouše k druhé části má už vyhráno. Všechny nitky se spojí do jedné a čtenáři je konečně nastolen ucelený náhled na všechny záhady kolem neznámého světa aur.
Ralf navíc zjistí, že se svou nespavostí a vidinami netrpí sám, ale už dlouho to trápí i jeho přítelkyni a sousedku Lois. Po setkání s holohlavými doktůrky, o nichž mluvil i Ed, pochopí, že jsou s Lois do celé záležitosti nevolky vtaženi, a právě oni musí zabránit tragédii, která by změnila předurčený chod věcí. Zabránit zmíněnému neštěstí má být něco jako Vyšší účel.
Svět aur a holohlavých doktůrků je přitom jen první stupeň většího celku a nikdo nemá pořádně představu, co se nachází na dalších stupních. Pokud už teď mohou číst své myšlenky a prostupovat hmotou, co může být ještě výš? To neví, nebo nevysvětlí ani doktůrci.
Odpovědi a více souvislostí je pravděpodobně odhaleno v Kingově fantasy sérii Temná věž, na niž je v knize dostatek odkazů. Pro neznalé je to jen záblesk cizího světa skrytého za oponou.
V třetí části letí tempo příběhu kupředu, ale bez nějaké jasnější vize jak naložit s nabytými informacemi. Čas tlačí, není jej na zbyt, chystá se něco zlého, ale nikdo pořádně neví jak tomu zabránit. I když otázky nutí číst dál, spousta neznámých vyvolává hořkou pachuť, nápovědy se topí ve tmě, a kroky Ralfa s Lois jsou řízeny náhodou.
Teď půjdeme tam a pak zase tam. Třeba se nám podaří to, co máme zvládnout jen my dva. Dá se změnit chod věcí? Rozhodně se to nedozvíme z dlouhé snídaně a ještě delšího putování do míst, kam je vede náhodné rozhodnutí nebo osvícení.
Kniha dlouhá přes šest set stran se nese v duchu psychedelických výjevů a nedefinované hrozby. To vše je v kontrastu s reálným životem, kde hraje prim boj za ženská práva a rovněž i strasti důchodců v Derry. Nápad se spánkovou deprivací jako vstupenkou do vyšších sfér pozemského života je sice působivý, ale jen nakousnutý a zasloužil by více prostoru.
Ačkoliv Ralfovo zapojení do celé události je z příběhu pochopitelné, přítomnost Lois jako součást záchranného týmu už trochu postrádá vysvětlení. Její role je sice důležitá, ale v půlce knihy trochu zarážející.
Hromada postav je úctyhodných, přesto není problém udržet v nich přehled, na papíře přímo ožívají běžní obyvatelé všedního města, ale jak už to bývá i v reálném životě, většina dějových zatáček není příliš zajímavá. Jako bonus zde potkáváme různé posty v z knih Stephena Kinga a samozřejmě i odkazy na další jeho díla.
„Jsem vaše fanynka číslo jedna.“
Nejvíce ovšem již zmíněná Temná věž, k níž se poutá i vizuálně příjemná obálka. Přesto nemůžu říct, že by výrazně odpovídala hlavní příběhové lince právě od Nespavosti.
Vyzdvihnout musím překlad, který lahodí českému čtenáři. Fráze, slovní obraty a obzvlášť nadávky nejsou jen tupým přepisem, ale odpovídají našemu podnebí. Někdy se vloudil tiskařský šotek a ť nahradil velkým L a vazba knihy se velice snadno ošoupe.
Stylu psaní se dá vytknout jen máloco, i z nezáživných pasáží čiší skvělé ovládnutí řemesla, vše je nastoleno jako kdyby se před vámi odvíjel běžný život. A to je možná kámen úrazu. Sám King v životopisné knize O psaní zařadil Nespavost mezi své škrobené romány, které se těžkopádně o něco snaží. Souhlasím s ním.
Nespavost je rozsáhlé dílo napsané zkušenou rukou, ale neuvěřitelně natahované. Čtenáře v první části do otáčení stránek nenutí napínavý děj, ale spíše morbidní zvědavost, jak dlouho to potrvá, než spánková deprivace hlavního hrdiny přejde v šílenost.
Nespavost rozhodně není rychlovka z fastfoodu, ale pokud čtenář ke knize přistoupí jako k hutnému chodu, který je třeba si náležitě užít a vychutnat, určitě nebude zklamán.
Stephen King: Nespavost
Vydal: Nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2023
Překlad: Gabriel Gössel
Počet stran + vazba: 622 / pevná vazba
Cena: 468 Kč
