Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes cover
Autor: Skottie Young

Nesnáším Pohádkov obsahuje tunu násilí, nadávek, urážek, překvapivých zvratů a komických situací, kterým se budete jen smát a užívat si bezuzdnou jízdu. Nebo jej ani neotevřete, protože to je naprostá “kávovina”.

První díl série Nesnáším Pohádkov s podtitulem “A jestli neumřela, vyšiluje dodnes” nedávno vydalo vydavatelství Crew a přebal tenkého sešitu více méně bez uzardění prezentuje, co najdete uvnitř – naivní a slaďoučkou pohádku zkombinovanou s brutálním násilím a humorem.

Scénáristu a kreslíře Scottieho Younga mohou čeští čtenáři znát jako autora dvou komiksů popisující eskapády mývalovitého tvora Rocketa z marvelovského univerza.

Jeho záměr udělat vlastně takovou cukrovou vatu namáčenou v krvi by ale nebyl tak dotažený do konce, kdyby mu výrazně nepomohl „barvíř“, tedy inker Jean-Francois Beaulieu.

Jeho práce s pastelovými barvami je tak působivá, že každá stránka vypadá jak přebal bonboniéry a musíte knížku chránit před malými dětmi, aby vám ji nezačaly žužlat v domnění, že to je sladkost.

Jednoduchá jednohubka

Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes obálka
Autor: Skottie Young

Moc hlubokomyslný příběh v komiksu nehledejte. Během dvou stránek máme úvod za sebou a začíná mejdan. “Kulma drát” ale jaký mejdan!

Malou holčičku Grétu vcucne magický vír do pohádkové země Pohádkov. Aby se odtamtud dostala, musí najít klíč od magických dveří.

A tak se děvčátko se zelenými lokýnkami v doprovodu věrného společníka Ladislava vydává na pouť najít klíč a vrátit se za maminkou a tatínkem.

Nějak takhle začíná mnoho klasických pohádek i fantasy příběhů pro děti.

Mladiství projdou branou do jiného světa a kombinací své odvahy a dobrého srdce pomůžou dostatku zvířátek / elfů / trollů (nehodící se škrtněte), aby v morálně poučném příběhu dosáhli cíle a mohli se vrátit domů.

Gréta dosáhne jen toho, že spoustě pohádkových obyvatel pomůže tak akorát od života.

Na stránkách komiksu se v podstatě neodehrává nic jiného, než série scének, ve kterých Gréta někam přijde, chová se jak “tupé hovado” a nakonec jí nezbude nic jiného, než všechny pozabíjet vskutku bohatým arzenálem zbraní a rozmanitými způsoby od prostého uškrcení po rozkousání.

Scottie Young dokáže čtenáře v jednom kuse překvapovat, kam až zobrazované násilí dokáže vyšponovat. V tomto ohledu se Nesnáším Pohádkov v ničem neliší od příhod velkého šéfa Loba, kterého stvořili Roger Slifer and Keith Giffen. I když oba příběhy dělí bezmála třicet let, na jejich poetice se vůbec nic nezměnilo.

Zatímco v celém univerzu páchá zločiny a škody lovec lebek a motorkář s metalovým rádiem zabudovaným do mozku, v Pohádkově to samé dělá antihrdinka Gréta. Příběhy obou hrdinů zobrazují násilí tak vehementně a tak brutálně, až to násilí paroduje sebe sama.

Jenže, ač je to docela překvapivé, tak Lobovy příběhy jsou více propracovanější. Pohádkov je co se týče parodie reálného světa velmi chudý a příběh je opravdu, ale opravdu velmi přímočarý. Gréta jen hledá klíč a v cestě jí stojí místní obyvatelé. To je celé.

A ve vší úctě k nenávistnému děvčátku, právě nedostatek hlubšího příběhu, nebo alespoň nějaká propracovanější zápletka by knize velmi pomohla.

Slušně neslušní

Lobo i Gréta mají společného ještě něco – nadávky. U Loba se styl nadávání sice liší autor od autora, někdy je naprosto explicitní, v jiném případě stejně jako jeho zelenovlasá následovkyně nadávky kamufluje do podobně znějících slov.

V případě Pohádkova je třeba pochválit výbornou práci překladatele Michaela Taliána, který hru se slovy dohrál až do vítězného konce. Jeho nadávky jsou naprosto a dokonale slušné, ale zároveň v nich každý jasně a okamžitě pozná ten původní český ekvivalent.

Když hrdinka zařve „KULMA DRÁT“ i té nejtupější pastelce v penálu bude jasné, že tím skutečně nemyslí nástroj k ondulaci vlasů, ale jedno z nejpoužívanějších slov, které Slovan Slovanovi vždycky porozumí.

Reklama

Kreslíř Young s inkerem Beaulieem ještě pro jistotu každou nadávku řádně zvýrazní a vybarví, aby v bublinách stála pěkně sama za sebe a ještě na sebe strhla pozornost. Jelikož bohatost výrazů hlavní hrdiny je opravdu úctyhodná, na stránkách komiksů se tak odehrává krásná minihra se čtenářem, který odhaluje původní významy a culí se u toho jak malý kluk.

Ostatně, Nesnáším Pohádkov by mohl být ideální učebnicí a zdrojem inspirace pro mladé rodiče, kteří nechtějí před svými potomky sprostě nadávat. Tenhle komiks dokáže vskutku obohatit slovní zásobu a notoricky známému „do prkenný vohrady“ přidat mnoho doplňujících, leč striktně korektních výrazů.

Originální v mnoha směrech, ale…

Nějaký hlubokomyslný příběh v Pohádkově skutečně nehledejte, jen to jen sbírka nejrůznějších eskapád, která velmi rychle a svižně odsýpá kupředu.

Samostatné ocenění si zaslouží začátek každého sešitu, ve kterém vždy vystoupí nějaký vypravěč, který zopakuje, co se odehrálo v předchozích dílech. Jak je každý rétor originální je originální i jeho pravidelný skon, což je další hříčka, kterou si Young do svého díla vymyslel.

Už z prostého pohledu na obálku komiksu je jasné, že to není dílo pro každého a selekce čtenářů se uskuteční ještě před otevřením či rovnou zakoupení komiksu. Kdo bude od Pohádkova čekat „něco víc“ než jednoduchý humor a ničím neregulované násilí, nedočká se ho.

A upřímně, tady ani nemůžeme psát nějaká negativa a vyčítat dílu, že neobsahuje nějakou pořádnou zápletku nebo třeba jen rozvinutější postavy. Pohádkov je prostě komiksový krvák od A do Z a na nic víc si nehraje.

Komu se stýská po nových příbězích Loba, nebo prostě má chuť na odpočinek tak přehnaného krváku, až se z něj stává naprostá parodie, byť v žužu barvách, je Pohádkov přesně pro něj.

Jako hrdý zástupce svého žánru přesně splňuje velmi triviální požadavky: „Ať je tam humor,“ naprosto věrně.

Co lze dílu vytknout je občasná uspěchanost a přílišná zkratkovitost vyprávění, protože Young se s nějakým budováním napětí vůbec nepáře a přes dva tři panely dokáže přenést děj o mnoho hodin či dokonce dnů dál.

Když se vrátíme k úvodní větě – Pohádkov je Lobo kreslený pastelkami. Vtipný, zábavný a svým způsobem velmi originální, nicméně co do obsahu velmi skrovný. Minimálně ale ty barvy budou čtenáři ještě dlouho svítit před očima, i když zavře

Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes

Scénář a kresba: Skottie Young

Barvy: Jean-Francois Beaulieu

Překlad: Michael Talián

Lettering: Nate Piekos

Vydal: Nakladatelství Crew, 2020

Počet stran: 134

Cena: 314 Kč

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
70 %
Zpracování a cena
70 %
Styl a překlad
70 %
Cíl knihy a splnění
70 %
Mám rád fantastiku všeho druhu, ale opravdu s gustem si vychutnám dobrý horor, kyberpunk nebo oddechové akční sci-fi. Jelikož mám rád i publicistiku, stále mě baví psát recenze, reportáže i rozhovory. Doufám, že to někoho baví i číst… Nicméně jednou jsem už byl dokonce citovaný v diplomové práci jako zdroj!