Válka s mimozemšťany sice skončila, ale čas běží dál. O peníze jde přitom vždy až v první řadě, a tak se včerejší nepřítel lehce může stát dnešním spojencem a dnešní přítel zítřejším nepřítelem.
Pokud vás k tomu polovina Galaxie považuje za hrdinu a druhá polovina za masového vraha, bude s poklidným životem brzy konec.
Nedobrovolný hrdina
„Mise ve vesmíru“ v podstatě přímo navazuje na první část „Mise na planetě.“ Plukovník Carl Butler v ní sice lehce nedobrovolně ukončil válku lidstva s mimozemskou rasou Kapanů, jenže přitom také učinil neobyvatelnou celou hlavní kapanskou planetu.
To poněkud hodně zavání válečným zločinem, ale momentálně je větší politická poptávka po hrdinech. Plukovník je tak namísto válečného soudu odklizen do penze a posléze končí jako zaměstnanec bezpečnosti korporace Omicron.
Carlovi to vcelku vyhovuje. Svých problémů, které si kurýruje čím dál častěji koukáním na dno láhve skotské, má dost a dost, počínaje rozvodem a konče veteránským posttraumatickým stresovým syndromem. Když je ovšem na korporaci podniknut velký hackerský útok, neodolá, aby nezačal šťourat nad rámec povinností – a malér, na jehož konci může být nová válka nebo spíše genocida zbytku kapanského národa, se rozbíhá.
To poslední, co přitom plukovník chce, je znovu se namočit do čehokoliv kolem Kapanů. Jenže jak řada dominových kostek padá, na tom, co on sám chce, záleží čím dál méně – aspoň tedy, pokud si chce udržet poslední zbytky čehosi jako svědomí.
Military detektivka
Stejně jako v případě první části, i „Mise ve vesmíru“ poněkud klame tělem. Spíše, než typická military SF je to detektivní thriller, kde jsou bojové scény asi dvě plus finále. Většina děje se také ve vesmíru vůbec neodehrává, jen se cestuje po různých planetách.
V kombinaci s vyprávěním v první osobě kniha pojetím asi nejvíc připomíná Fabianovu „Hvězdu“, s tím rozdílem, že plukovník Butler je o něco flegmatičtější a děj mnohem krotší. Michael Mammay se ani nesnaží o nějaké epicky velkolepé scény. Cíleně drží děj při zemi a většina sympatií Carla pramení právě z faktu, že není žádný supervoják ani terminátor schopný vyřídit sám celou armádu.
Vlastně většinou dává přednost tomu, se z problémů nějak vykecat.
Další věc, kterou má Mise ve vesmíru s Fabianovými romány společnou, je erudice autora. Na Mammayovi opět vidíme, jaký je rozdíl, když military SF píše někdo s reálnou vojenskou zkušeností a výcvikem: Není to „epické“, není to kdovíjak stylově vybroušené, a dokonce ani moc originální.
Přesto to má něco, snad právě tu autentickou přesvědčivost, která strhne, nutí vás obracet stránky a občas se usmát nad některými Carlovými vojensky trefnými sarkastickými postřehy nebo zvraty, ke kterým v knize dojde. Zejména jeden opravdu stojí za to.
Problém je, že u toho to také z velké části končí. Další postavy snad kromě sympaticky nadšené hackerky Ganosové, působí jako pouhé křoví – v zásadě je kniha naprostou Carlovou „one man show“.
K tomu navíc nutno přičíst, že většina zbylých aktérů jsou více či méně prevíti ohřívající si bezohledně vlastní polívčičku kde se dá, a hlavně morální pragmatismus Kapanů občas mrazení v zádech spolehlivě vyvolá, i bez odhalování detailů jejich společnosti. Nic hezkého by to patrně nebylo.
Otázka, kdo v tom všem vůbec stojí za zachraňování, tak během čtení určitě nenapadne pouze Carla.
Očekávání a zklamání
Celkové hodnocení knihy úzce souvisí s tím, co od ní budete chtít. Pokud očekáváte hardcore military řežbu, budete zklamaní, a pokud čekáte kdovíjak převratný příběh, potom dost možná také.
Jestliže se vám ale líbila první část, troufám si říct, že Mise ve vesmíru je lepší, protože Carlův charakter i chování působí vybroušeněji, přesvědčivěji, a vývoj děje je minimálně do určitého bodu také dosti nečekaný.
Autor se viditelně vypisuje a zlepšuje, což je moc dobře.
Také se ovšem připravte na to, že konec působí dost nemastně neslaně. Mammay jako by se nemohl rozhodnout, zda chce nebo nechce psát třetí díl (nápověda: nakonec ho napsal), takže zvolil variantu „mexického patu“, která sice akutní hrozbu zažehná, ale problém jako takový nevyřeší a celý kapansko-lidský sud prachu s korporátní dopomocí i nadále pěkně doutná.
Stejně tak Carl Butler v podstatě končí přesně tam, kde začal, jen s pár přáteli a nepřáteli navíc.
Pokud vám však nic z toho nevadí, může být „Mise ve vesmíru“ dokonalou knihou na zkrácení dlouhé chvíle. Za půl roku si možná nevybavíte, o čem to celé vlastně bylo, ale pár hodin nebo dnů zábavy zajistí.
Osobně se na třetí pokračování docela těším, a jsem zvědav, kam se Michael Mammay jako autor posune dále.
Michael Mammay: Mise ve vesmíru
Vydal: Nakladatelství Laser
Překlad: Marek Jakub
Počet stran: 328 / brožovaná
Cena: 321 Kč
