Sam Hawkeová: Město lží cover
Autor: Joakim Olofsson

Kdysi dávno se v jedné daleké zemi lidé rozhodli zavrhnout své náboženství. Opustili hospodářský venkov a založili město plné štíhlých věží a mostů s vysokými oblouky. Obyvatelům celé země pak vládl z tohoto snového města moudrý a všemi milovaný kancléř, na něhož dohlížela rada složená z těch největších odborníků.

O pár století později

Sam Hawkeová: Město lží obálka
Autor: Nakladatelství Host

Silasta se stala hlavním městem říše, jež na pohled vzkvétala. Město se stalo symbolem kultury a jeho čelní představitelé pořádali četné hostiny, na něž zvali různé diplomaty z okolních států.

Že všechno nebude tak růžové, pochopil následník až tehdy, když jeho otce právě na takové opulentní slavnosti otrávili. A aby se to nepletlo, zemřel spolu s ním i jeho ochutnavač a specialista na jedy.

Jovana jeho strýc poprvé otrávil, když mu bylo sedm. A myslím tím skutečnou otravu, ne jen oblíbený rodičovský požadavek na úklid pokoje, nebo podobné nesmysly.

Až Jovan vyroste, bude totiž dalším z dlouhé řady ochutnavačů, a pokud si všechny jedy nevyzkouší a nevypěstuje si na ně odolnost, bude jeho kariéra velmi krátká.

Nikdo však nečekal, že ten čas přijde takhle brzy. Kancléř se strýcem jsou mrtví, a Jovan s následníkem Tainem musí nejen přijít na to, kdo a proč milovaného kancléře zavraždil, ale také jak udržet nového kancléře naživu, co nejdéle to bude možné.

Jde o peníze, jde o moc

Hledání zrádců je však věc velmi nepříjemná. Hned od počátku je jasné, že za vraždou bude někdo vysoce postavený, snad někdo z Rady. Pokud však začnete šťourat do lidského soukromí, ven se často vyhrnou nepěkná tajemství. Snad každý má nějakého toho kostlivce ve skříni. A jak se pomalu ukazuje, nejen lidé, ale celé město, dokonce i celá zem páchnou lží a přetvářkou.

A zatímco Jovan usilovně pátrá po vrahovi a vylučuje každý myslitelný jed, který jen zná, za branami města se sbírají davy rolníků se zahalenými tvářemi. Měšťané již dávno zapomněli na zvyky lidu, z něhož vzešli jejich předkové, a tak až do poslední chvíle netuší, co takový šátek znamená (kdo četl Kolo času, tuší už správně útok a vyhlášení války). A pak je už pozdě.

Na počátku knihy jsem tak čekala možná složitější detektivku s hutnou politikou o tom, jak se mladý ochutnavač Jovan snažil na vlastní pěst vypátrat vraha (ostatní mají jiné starosti, obranu města a tak), ale s přibývajícími stránkami stále častěji vyplouvají fantastické prvky a někde po polovině mě hledání vraha popravdě úplně přestalo zajímat.

Jovan se neustále točil v kruhu a vytrvale ignoroval pomoc své starší sestry, stejně jako Tain spoléhal na svou Radu a ignoroval Jovanovy snahy.

V tomhle jsou hrdinové Města lží skutečně uvěřitelní a někdy úplně pitomí.

Propracovanost charakterů

Ačkoliv většinu příběhu vypráví právě Jovan, na pozici vypravěče se střídá s jeho sestrou Kalinou. To ona měla původně zastávat post, o němž neví ani většina členů paláce (přece nebudou přiznávat, že nevěří ani kuchařům, neblázněte), ale ze své první otravy se už málem nevylízala. Kalina má bystrou mysl uvězněnou ve slabším těle, a sílu ducha, jakou by jí leckdo mohl závidět. Přesto ji všichni v okolí – a nejvíc její bratr – podceňují, až to pěkné není.

Jovan se snaží ze všech sil, ale někdy ignoruje očividné skutečnosti, a když se právě lituje, neohlíží se na to, komu jeho poznámky ublíží. Je to v jádru hodný kluk, ale v tom je právě největší háček. Jeho strýc zemřel příliš brzy a Jovan nestihl dospět. Nyní má proto pocit, že mu nebe padá na hlavu.

Reklama

A moc tomu nepomáhá ani Tain, jenž se musí úplně stejným způsobem vypořádat s novou funkcí. Natolik se soustředí na obranu města a zjišťování, čím byl útok vyprovokován (jen tak mezi námi, zasloužili si to), že úplně ignoruje veškerou přítelovu snahu udržet jej naživu. Jako by se vrah snad spokojil s jednou vraždou jen proto, že na město právě útočí veškeré obyvatelstvo venkova.

Detailně vymyšlený svět

Právě v pečlivě vymyšleném světě tkví největší síla příběhu. Díky absolutní, a řekla bych až absurdní, neznalosti legend a vlastní historie je měšťákům postupně vyprávěn příběh o založení jejich města. Autorka si dala práci s vymýšlením dějin a všemožných detailů. Každou kapitolu knihy otevírá popiskem nějakého specifického jedu s jeho účinky a příznaky.

Všechno do sebe krásně zapadá. A na tomhle místě si zaslouží ocenit i český překlad, protože musel dát hodně práce. Za vymýšlení názvů všech těch rostlin si překladatelka zaslouží metál.

Je něco shnilého…

Název knihy nelhal a Město lží bylo skutečně plné přetvářky, zrady, travičů a vrahů, dokonce politiky. Přesto jsem měla místy trošku problém se začíst. Zejména ve chvíli, kdy Jovan pátrá po vrazích a najednou se autorka vrhne do bitvy o město, jsem úplně ztrácela nit. Chápu, že ve skutečném životě se také děje milion věcí naráz a někdy je těžké udržet pozornost.

Přesto mě vždycky zarazilo, kolik času věnovala autorka konspiračním teoriím, kdo za co může, aby je následně vyhodila z okna, protože rolníci útočí na hradby, dochází jídlo, nebo měšťané začínají pronásledovat chudinu a služebnictvo za všechno, co se podobá zvykům z venkova.

Dějové linky se tak občas trochu tříštily a někdy mi přišlo, že se zbytečně natahují. Na knize je tak hodně znát, že je autorčiným debutem, protože překypuje nápady, ale provedení občas trošku pokulhává.

Tedy… Akce tam bylo samozřejmě dost, to nepopírám, ale některé Jovanovy teorie byly trochu zmatené a autorka tak čtenáře často zaváděla do slepých uliček, aby do poslední chvíle netušil, kdo za tím vším vlastně stojí. Vyvrcholení knihy pak zanechalo v ústech hořkou pachuť, protože zápletka byla ve finále vlastně docela skutečná.

Vždycky jde totiž hlavně o moc.

Sam Hawkeová: Město lží

Vydal: Nakladatelství Host, 2019

Překlad: Alžběta Lexová

Počet stran: 583 / vázaná

Cena: 399 Kč

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
70 %
Zpracování a cena
80 %
Styl a překlad
85 %
Cíl knihy a splnění
75 %
Číst jsem se naučila v knihkupectví a tam mě nejspíš jednou i najdou pohřbenou pod knížkama a mangou. Věčný optimismus mi hatí pouze skutečnost, že do konce života pravděpodobně nestihnu přečíst všechno, co bych chtěla.