Měsíční stín cover
Zdroj: Comics Centrum

Měsíční stín na obálkách jednotlivých sešitů sám sebe řadí do žánru „pohádka pro dospělé“, jenže ono to tak přesné úplně není. Spíš je to čistokrevná fantazie na hranici poezie, která se mísí s pohádkou, alegorií a filosofickým dílem a je zasazená do kulis klasické sci-fi.

Měsíční stín obálka
Zdroj: Comics Centrum

Měsíční stín nejde žánrově nikam zařadit, natož jednoduše popsat. Je to dílo nadmíru hloubavé a hravé, které obsahuje ty nejjednodušší vtípky o prdění i vyrovnání se se smrtí svých blízkých.

Mohli bychom říci, že po příběhové stránce je Měsíční stín takový Malý princ na steroidech, kterého psal Charles Dickens.

Sledujeme v něm osudy malého chlapce, jehož matku unesou podivné a zcela nepochopitelné omnipotentní vesmírné koule zvané B‘Zo-Zebi.

Malý kluk s maminkou a ještě podivným chlupatým tvorem s buřinkou jménem Ira se ocitnou na pouti vesmírem. Během toho se z malého kluka stává muž, který postupně ztrácí svou nevinnost a začíná chápat svět i sebe sama.

A čtenáři jsou tohoto nemilosrdného a velmi poetického procesu svědky.

Žádná rychlá jednorázovka

Ke knize Měsíční stín nelze přistupovat jako k jednoduchému, akčnímu komiksu. Ostatně, už obálkou či několika prvními stranami dílo velmi intenzivně signalizuje, že tu nepůjde o prvoplánovitou zábavu.

Zároveň mohu s klidným svědomím napsat, že na pochopení obsahu knihy potřebujete mít dva tituly z filosofie a během čtení se stát poustevníkem v nejbližších odlehlých lesích.

Příběh tohoto románu napsal dlouholetý komiksový scénárista John Marc DeMatteis. Známe jej třeba jako autora vynikajícího díla Spider-Man: Kravenův poslední lov (píše třeba i Ligu spravedlnosti).

V Měsíčním stínu dotáhl do konce svou snovou poetiku. Jeho příběh je velmi bohatý na originální postavy, netradiční místa i překvapivá jména.

Osud chlapce jménem Měsíční stín je melancholický, trochu smutný, hlavně však nesmírně upřímný a velmi citlivý. V průběhu vyprávění, které nám zprostředkovává on sám jako starý pán, malý chlapec dospívá a čelí světu, kterému se snaží porozumět nezkušenýma, četbou romantických knih silně ovlivněnýma očima.

A svět okolo něj prostě plyne dál, aniž by mu věnoval nějakou extra pozornost, ale události hocha vždy popadnou a protáhnou ho tím nejhorším, aby ho pak na konci kapitoly vyplivly vždy o trochu staršího a trochu moudřejšího.

Jednotlivé sešity dvanáctidílného cyklu se vždy tematicky točí okolo jednoho ústředního tématu – například dospívání, ztráta milované osoby (opakovaně), konzumní společnost či sex.

Žádné porno, jen nezbytná nahota

Tady je na místě drobná vsuvka. Komiks vycházel na přelomu let 1985 až 1987, kdy prudérní společnost ještě nebyla připravená na to, že se v mainstreamových komiksech popisují věci jako masturbace, sex či explicitně zobrazuje nahota.

Někteří knihkupci dokonce odmítali dílo prodávat. Ostatně, to byl důvod, proč kniha začala sama sebe popisovat jako pohádku pro dospělé.

Jestli čekáte nějaké hardcore porno, čekejte dál. DeMatteis jen popisuje svět takový, jaký je se všemi jeho náležitostmi a k dospívání mladého kluka objevování příjemných funkcí svého těla a touha po sexu prostě neodmyslitelně patří, proto ji také zmiňuje a občas i důkladněji popisuje.

Nikoliv pro cílené šokování čtenářů, ale prostě jako nezbytnou součást života adolescenta. To samé platí pro obrazovou část díla.

Malíř Jon J. Muth vykresluje nahotu naprosto stejným stylem, jako zbytek knihy. Skvělým způsobem načrtne a naznačí, jak skutečnost vypadá, ale záměrně zůstává v mnoha ohledech velmi skoupý na detail a nechává pracovat čtenářovu fantazii, aby si zbytek dokončil ve své hlavě. A je to vynikající podívaná.

Cesta za osvícením

DeMatteis ústy vypravěče často opakuje, že Měsíční stín je na cestě za osvícením. A svým způsobem má pravdu.

Chlapec v jednom kuse tápe a nechává se ovlivňovat zlem i dobrem kolem sebe, aby pak zakončil svou pouť jako dospělý muž, který se vyrovnal nejen s potřebami svého těla, ale také s celkovou nemilosrdností okolního světa a především smrtí svých blízkých, a nyní je schopen a ochoten pokračovat v životě dál.

Děj knihy je velice pomalý, táhlý a neuvěřitelným způsobem zasněný. Jednotlivé scény do sebe pomalu vstupují, splývají mezi sebou a takhle postupně volně plynou a směřují k závěru.

Takové Hrabalovské pábení, jenže notně posílené LSD a četbou klasiků britské literatury jako Keats či Dickens.

Ale nebojte se. Příběh v knize je. Osud mladého Stína vás táhnou dál, stránku za stránkou, nečekejte ale cliffhangery na každé stránce a mocná odhalení s výbuchy kosmických rozměrů. Měsíční stín je „dospělý“ komiks, vážný ale velmi intenzivní. Je to vlastně jedna velká alegorie na dospívání.

Hra se slovy a skrytými významy

U tohoto díla je třeba rozhodně zmínit a především vyzdvihnout vynikající překlad Alexandry Niklíčkové. DeMatteis napsal text velmi vzletným, básnickým jazykem starého, velmi sečtělého muže, který zpěvnou formou vzpomíná a vypráví.

Současně je kniha podnětnou, občas velmi vtipnou, alegorií na skutečný svět. A scénáristova hra se čtenářem se projevuje i ve slovní rovině a názvy planet i jména lidí hlasitě dopředu hlásají, že nejsou jen obyčejnými pojmenováním skutečnosti, ale nesou v sobě i základ hodnocení dané skutečnosti.

Třeba planeta Nonekupto (v originále je to GimmeGimme), s jejíž pomocí DeMatteis a Muth zobrazují konzumní společnost v její ošklivé nahotě.

Dalším příkladem jmenujme například hraběte Hřejmíra, jehož jméno jasně napovídá, že tato postava (jako jedna z mála) bude mít pro Měsíčního stína slova útěchy a povzbuzení. A taky že ano.

Hra se slovy v tomto komiksu opravdu má zásadní význam a překlad Alexandry Niklíčkové jej výborným způsobem zprostředkovává i českým čtenářům. Jistě bychom mohli namítnout, že je až příliš infantilní (třeba paní Přežblebtová), jenže infantilní je samotný autor, čili překlad jej věrně kopíruje jeho záměry.

Smutná, ale nutná bonusová koncovka

Velkoformátová kniha obsahuje i důležitý dovětek. Kratičkou povídku, která se v původních dvanácti sešitech neobjevila. Na posledních stránkách autoři popisují život Měsíčního stína, jak pokračoval po skončení hlavního příběhu.

Tato část vůbec nezmění vyznění předchozích řádek, kniha se bez ní obejde, ale nabízí přesně tu potřebnou dávku rozloučení, kterou čtenáři potřebují, aby se se Stínem náležitě rozžehnali.

Jestli je hlavní komiks o dospívání, v krátkém sledu stránek na závěr autoři popsali dospělost a smrt. Stroze, jednoduše, ale nesmírně intenzivně.

Na jedné stránce stojí text, na druhé ilustrace. Občas jeden obraz na celou plochu, občas políčka vyplněná pohybem, která na sebe navazují jako v klasickém komiksu. Nesmírně dobře to funguje. Text odkazuje na obraz, obraz posouvá děj dál, jeden bez druhého nemohou být.

Kniha s obrázky nebo ilustrace textu?

Dost dobře nelze říci, jestli je Měsíční stín klasický komiks, grafický román či román s bohatými ilustracemi. Můžeme říci, že toto dílo kombinuje všechno dohromady. Základem je vypravěčův monolog, který na každé stránce promlouvá z velkých ploch textu.

K tomu je každá strana dělená na klasická komiksová políčka, kde se odehrává děj zakódovaný do obrazu. Ten je občas doplněn klasickými bublinami s textem.

Občas se dokonce stane, že text s obrázkem nesouvisí, třeba prostě proto, že vypravěč popíše nějaké okolnosti a na obrázku můžeme vidět výsledek těchto okolností, jak to dopadlo či pokračovalo dál. Bubliny u úst postav často odpovídají vypravěči.

Po výtvarné stránce Měsíční stín vystupuje z davu také. Jon J. Muth celé dílo namaloval akvarelem a nakreslil tužkou. Ve zpodobňování postav se jeho styl rozšiřuje do obrovské rojnice.

Na jedné straně jsou neuvěřitelně detailní a realistické portréty hlavních hrdinů, na opačném konci škály jednoduché malovánky, které vypadají, jako kdyby je kreslilo pětileté dítě. S trochu nadsázky můžeme říci, že to vypadá, jako kdyby komiks nakreslil Zdeněk Miller v depresi vodovkami.

Může to znít jako děsný maglajz, ale tyto styly do sebe neuvěřitelně skvělým způsobem zapadají. Když jako čtenáři přijmete Muthovu hru, čeká vás doslova ohňostroj tvarů i barev.

Tedy, barev, kterých je schopná dosáhnout akvarelová technika. Ilustrátor se drží v tlumené rovině, na stránkách není nic jedovatě kontrastního, naopak je na každé stránce záměrně prostý konkrétních detailů.

Z komiksu jsme zvyklí, že postavy a objekty mají na stránkách přesnou hranici vyvedenou tuší. Ne však u Mutha (ve většině případů).

V Měsíčním stínu se tento autor zásadně nedrží žádných hranic a záměrně nechává své postavy jen naznačené nebo vyvedené ve velmi neostrých detailech. Přesto z každého obrázku jasně dešifrujete, co chtěl Muth říci… tedy namalovat.

Je postava zlá? Už letmý pohled na ni ve čtenáři vyvolá negativní emoce. Je hodná? Od prvního okamžiku se vám zalíbí. A pak je tu Ira. Souputník Měsíčního stínu, jeho adoptivní otec, jeho tyran i jeho zachránce. A ten je přesně tak nejednoznačný jako jeho role v celém komiksu.

Chlupaté monstrum s kloboukem se mění na každé stránce a neplatí to jen o jeho pokrývkách hlavy. Jeho zpodobnění se mění s každým vystoupením na stránce a čtenáři přesně poznají, kdy ho mají mít rádi a kdy odmítnout.

Skvělý zážitek, který musíte odhalit

Vydalo Comics Centrum nejlepší komiks na světě? To si nemyslím, ale v českém překladu vyšlo v naprosto dokonalé redakční péči vskutku vynikající dílo.

Měsíční stín je skvělý, hloubavý, zadumaný, snivý, veskrze originální a neopakovatelný. Rozhodně se najde mnoho čtenářů, kteří jej prohlásí za nudný, málo konkrétní nebo prostě za naprostou splácaninu, která je nebavila.

Nelze se jim divit, protože DeMatteis s Muthem stvořili dílo značně vybočující ze zaběhnutých tradic, kterému se za uplynulých třiačtyřicet let nikdo nepřiblížil. Pro někoho to může být na komiks až příliš rozvleklé a upovídané, na klasický román kniha obsahuje až příliš mnoho obrazového materiálu, který nelze ignorovat.

Přes všechna svá „ALE“ je Měsíční stín vynikající komiksové dílo. V češtině si navíc jako čtenáři můžeme užít dílo kompletní a to v podobě, v jaké je autoři zamýšleli. Když totiž Moonshadow vydávali v sešitech, museli měnit stránkování, aby se šetřilo místem.

Knihu doporučuji jako něco nového, originálního a po všech stránkách kvalitního.

A až se pak budete večer zamyšleně dívat na měsíc, dejte pozor, zda to náhodou není zákeřná koule naprosté nejednoznačnosti a symbol chaosu B´Zo-Zebi, která vás unese do své podivné vesmírné zoo.

Pif! Puf! Pink!

Měsíční stín

Scénář: John Marc DeMatteis

Kresba/malba: Jon J. Muth

Vydal: Nakladatelství Comics Centrum, 2020

Překlad: Alexandra Niklíčková

Počet stran: 528

Cena: 1300 Kč

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
90 %
Zpracování a cena
100 %
Styl a překlad
100 %
Cíl knihy a splnění
90 %
Mám rád fantastiku všeho druhu, ale opravdu s gustem si vychutnám dobrý horor, kyberpunk nebo oddechové akční sci-fi. Jelikož mám rád i publicistiku, stále mě baví psát recenze, reportáže i rozhovory. Doufám, že to někoho baví i číst… Nicméně jednou jsem už byl dokonce citovaný v diplomové práci jako zdroj!