- Reklama -

Co kdyby se vám podařilo jen tak, zničehonic, najít deník cestovatele časem? Michal Březina to štěstí měl, a protože je to muž podnikavý, rozhodl se zápisky s vidinou tučného zisku vydat pod nicneříkajícím tuctovým názvem Měsíční deník, díky čemuž vznikla nejprodávanější kniha roku 2081. A budete valit oči, co všechno lidstvo za pár let čeká!

Ačkoliv to není příliš obvyklé, začínáme recenzi varováním: tato kniha je velmi specifická. Stačí si přečíst první dvě až tři strany a budete mít jasno – buď si Měsíční deník totálně zamilujete a zhltnete ho jedním dechem, nebo knihu odložíte s mumláním o blbostech, kravinách a literárních kopytech bez talentu. Mohli jsme vám namísto recenze nabídnout rovnou ony dvě strany, ale raději vám zkusíme předložit argumenty, protože byste mohli minout na základě mylného prvního dojmu opravdu zajímavou knihu.

Můj milý deníčku

Na první pohled vás udeří do oka fakt, že celý text je strukturován do mnoha odstavců – krátkých deníkových zápisků. Každý z nich je označen datem a časem, čímž získáte jasnou představu o jejich návaznosti.

A určitě vás napadne otázka: „Proč tohle neobvyklé řešení?“.  Zrovna v případě Měsíčního deníku je členění na krátké úseky trefa do černého. Nejde jen o snahu o zpracování textu poměrně originální formou, ale toto pojetí především velmi dobře pasuje k celému příběhu, podtrhuje jeho vyznění. Díky němu má totiž děj potřebný švih a spád.

Autor nezdržuje čtenáře zbytečnými popisy nebo hluchými scénami, které by se chtě nechtě objevily, a věnuje se jen tomu podstatnému; několikastránkovou scénu zavánějící ukrutnou nudou zvládne „odbýt“ jednou větou a jede se dál. Jenže čtenáři si výhody deníkových zápisků uvědomí nejspíš až v mnohem pozdější fázi čtení. Můžete argumentovat nedostatkem autorova talentu nebo neschopností napsat souvislý text, ale psát knihu formou zápisků byl Březinův prvotní záměr – a evidentně dobře věděl, co a hlavně proč dělá. 

Celý text je jedno velké dobrodružství startující odletem na Měsíc, přes následnou cestu zpět v podivné vesmírné kocábce s ještě podivnějším spolupasažérem a následné cestěí do minulosti. Najdete zde i pár akčních scén, které však nejsou hlavní náplní děje, ale dobře dávkovaným kořením dávajícím příběhu trochu pikantnější příchuť. To vše je navrch čtivě sepsáno, takže se rozhodně nudit nebudete.

Pokud máme Měsíční deník zařadit do nějaké žánrové škatulky, pak se jedná jednoznačně o žánr sci-fi. Děj se odehrává v nedaleké budoucnosti. Vše startuje cestou na Měsíc a postupně se dočkáte objevení mimozemské civilizace, konfrontace s ní, cesty zajímavou kosmickou lodí zpět na Zemi a také cestování časem, díky kterému mohl padnout deník muže z budoucnosti do spárů pochybného pisálka v současnosti. Že vám to zní trochu bláznivě? Ano, máte pravdu – a právě nadsázka a humor jsou pro knihu charakteristické.

Ty vaše (blbý) fóry

Už po přečtení anotace knihy a jejích prvních řádků vám bude jasné, že autor a smrtelná vážnost si rozhodně netykají. Celý text je podán s humornou nadsázkou a proložen vtípky, hláškami a situační komikou. A právě humor je další složkou knihy, která může případného čtenáře odradit. Měsíční deník totiž nabízí širokou škálu humoru – od vtipů vpravdě troškovského ražení (tedy lidových), přes inteligentní, místy až intelektuální jemný humor až po pro mnohé rádobyhumorné prznění angličtiny.

Sem tam se stane, že některé fórky nefungují, ale po většinu knihy se budete usmívat, a místy možná propuknete i v hlasitý řehot. Pokud ovšem nemáte rádi český lidový humor, pak vás Měsíční deník prostě neosloví.

Do humorného pojetí dokonale zapadá i ztvárnění hlavního hrdiny. Marcel Šebesta rozhodně není žádný superman, a přesto, že má za sebou službu v cizinecké legii, stále v něm převažuje typicky česká nátura. Můžete mít pocit, že Březina napsal tohoto zemitého chlapíka podle některého z vašich mužských příbuzných.

Šebesta je totiž přesně ten typ, který má svůj jediný správný názor, se kterým se v hospodě u pivka snaží přeřvat ostatní – a když ho někdo naštve, prostě mu jednu flákne a vyřešeno! Zkrátka buran se sklony ke švejkování, ale v žádném případě úplný primitiv, takový je Marcel Šebesta, skutečný autor deníku.

A tak budete v roli čtenáře muset čelit Šebestovu machismu, cynismu, ignorantství, netolerance a mnoha dalším nepříliš lichotivým vlastnostem. Je jasné, že Šebesta mluví jak mu zobák narostl, a neláme si hlavu se spisovnou češtinou, natož pak aby se staral o vulgární výrazy (které užívá v únosné míře spíše kvůli věrohodnosti).

Do výčtu patří i fakt, že se hlavní hrdina nikdy nesetkal s Angličanem, a tak některá jednoduchá anglická slovíčka a fráze přepsal prostě a jednoduše tak, jak je slyšel, což občas potrápí i zběhlého angličtináře, natožpak začátečníky.  

Pomyslný klobouk je třeba smeknout před Březinovou invencí a jazykovou vybaveností. Téměř na každé stránce se objeví nějaké to přirovnání, přičemž se autor neopakuje a některá z nich jsou natolik zajímavá a trefná, že si je možná i přivlastníte.  

Tak trochu černý pasažér  

Na tomto místě se sluší vyvrátit obecně vžitý mýtus, že humorně pojatý český text rovná se text jednoduchý a blbý. Úrovně Pratchetta Březina nedosahuje, ale Měsíční deník své kouzlo i přesto má. Děj možná není z nejkošatějších, ale ona už zvolená forma naznačuje, že příběh vyprávěný striktně z očí hlavní postavy nebude plný dějových odboček.

Dokonce si troufnu utrousit poznámku, že sem četl i příběhy obsahující primitivnější zápletky. K tomu připočtěme i rozsah – 170 stran také napovídá, že se čtenář nedočká přílišné spletitosti, i když právě díky formě deníkových zápisků je do této útlé knížky natěsnána slušná řádka událostí. 

Protože autor o potenciální kritice ohledně intelektuální „malosti“ jeho díla evidentně přemýšlel, rozhodl se přesvědčit čtenáře o úrovni svého díla. Celá kniha je složena ze dvou oddělených částí, přičemž ta druhá, závěrečná a mnohem krátší, je pojata úplně jinak než svižná a dobrodružně laděná úvodní část. Díky tomu, že se Michal Březina snažil přidat pár nosných myšlenek a dotáhnout Šebestovo snažení k pro čtenáře uspokojivé pointě, ubral na humoru a veselém ladění.

Může chvíli trvat, než si na tuto změnu zvyknete, ale nakonec budete muset uznat, že závěr má něco do sebe. Pointa je logická, žádné násilné překroucení předchozího děje nebo samoúčelně naroubovaná intelektuální vložka se nekoná. I tuhle změnu zvládl Březina se ctí, a tak jediné, co můžeme kritizovat, je nevyrovnanost textu.

A ještě jednou na vážnější notu. Hostem a černým pasažérem je v průběhu celé knihy objevující se G. H. Wells. Měsíční deník je poctou dílu tohoto muže; obsahuje mnoho narážek a odkazů na Wellsovo dílo. Pokud však jeho tvorbu neznáte, nemusíte mít žádný strach – čtení si užijete i bez toho. Tuto noticku berte spíš jako další důkaz toho, že autor “nesplácal“ bezmyšlenkovitou humoriádu, ale měl v rámci žánru teoretický základ (a vzor).

To, že je Březinova kniha stylovka, dokazují i hrbolatě působící komiksové ilustrace ladící přesně k duchu knihy. Adam „Butch“ Kubík odvedl skvělou práci, díky jeho obálce dokážete vcelku slušně odhadnout charakter knihy na první pohled. 

Ačkoliv může Měsíční deník na první pohled působit jako nekoncepční klubko splácaných veselých scének, opak je pravdou. Michal Březina měl od počátku jasno v tom, jakým stylem chce knihu napsat a jaký příběh chce čtenářům nabídnout. Výsledkem je zábavná sci-fi s buranským hlavním hrdinou, která má slušně zvládnutý příběh a zajímavou pointu. Pokud předem tušíte, do čeho jdete a jste ochotni přistoupit na autorův styl psaní a humoru, budete se výborně bavit. 

Michal Březina. Měsíční deník

Vydal: Nakladatelství CPress, 2016

Počet stran: 168

Cena: 199,-

- Reklama -
Kromě literární činnosti hraju aktivně volejbal a nepohrdnu ani fotbalem, tenisem a pingpongem Taky mám rád deskove hry - zejména si pestuju závislost na Dungeon and Dragons miniaturach Z literárních žánrů fandím zejména fantasy.