Coby zhýčkané dítko královského rodu čekáte od života jistě ledasco – třeba že dostanete do postele nejen tu blonďatou krásku, jejíž bratři vás nenávidí, ale i její sestru brunetku. Ideálně i sestřenku zrzečku. Naprosto ultimátně ideálně všechny naráz. No, život je někdy mrcha, jak by vám řekl Jalan Kendeth, jen co se vyhrabe z hromady nasekaných nemrtvých v pevnosti na dalekém severu, kde je klendra jak…inu, polární medvěd by tam chcípl, natož jižanské princátko.

Mark Lawrence se tak trochu nenápadně vypracoval v jednoho z nejzajímavějších autorů fantasy střední generace. Neudává tón v tom, kam bude směřovat epická fantasy, neudiví vás dokonale propracovaným světem a systémem magie, ani neohromí tím, jak gargantuovská je jeho vize a jak ji má do nejmenších detailů propracovanou. není to prostě Sanderson ani Erikson. Ale je dobrej. je zatraceně dobrej a přesně ví, v čem je jeho síla – v postavách sympatických parchantů, podrazáků a tak trochu psychopatů.

Prosadil se trilogií Roztříštěná říše (Trnový princ, Trnový král, Trnový císař) – v ní ve třech pěkně bobtnajících svazcích vypověděl příběh prince, který byl po nepovedeném atentátu nucen žít mezi zločinci, vybudoval si oddanou žoldnéřskou tlupu (ještě jako puberťák) a následně nastoupil cestu pomsty, znásilňování, lhaní, zrad, pochopitelně krveprolití a dalších srand spojených s dynastickou politikou v postapokalyptické Evropě, kde se po totálním armagedonu staré civilizace znovu objevila magie.  Bylo to cynické a zábavné čtení, které brzdily, jak to bývá, dvě věci. Tou první byla neschopnost udržet gradaci příběhu (Lawrence si vypomáhal trikem, kdy střídal dění v současnosti s flashbacky, ale nebylo to všespásné). Druhou pak skutečnost, že ve snaze udělat ze svého hrdiny opravdu zlého parchanta, občas tlačil až moc na pilu, takže to nepůsobilo zrovna přirozeně.

Jeho nová trilogie, umístěná do stejného světa (a časově se překrývající s některými již známými událostmi), je pokusem udělat to znovu a lépe. Pokusem vlastně úspěšným. I když výtka k nevyrovnanému tempu zůstává – Lawrence umí napínat, ale občas mu prostě řetěz spadne, a než ho nahodí, chvilku to trvá. Skoro čtyřset a pětisetstránkové bichličky by odtučňovačku v řádu pár desítek papírků jistě snesly. Jinak je to ale progres ve všech směrech.

Hlavně v tom, že nový hrdina je mnohem konzistentnější. Ok, ok, je prostě uvěřitelnější a chová se tak, jak mu káže jeho charakter, celou dobu, ne jen tehdy, když se to autorovi hodí. A jak už bylo řečeno, právě v postavách je autorova síla. Takže čím lepší postava, tím lepší kniha. Jednoduchá rovnice. A kdože to je? Princ Jalan Kendeth je floutek, profesionální cynik a proutník a zbabělec z přesvědčení. Neexistuje morální výzva, z které by se nevykecal; přítel, kterého by nepodrazil pro vlastní bezpečí; ani závazek, který by nebyl ochotný přehlížet do poslední možní chvíle. Je radost číst, jak tenhle zmetek vybrušuje ze všech problémů… a zároveň se dostávat do ještě větších.

Protože Jalan na to není sám. Dovolte nám, abychom vám představili druhého borce – Snorriho ver Snagasona. Severského superválečníka, který měl v knize Princ bláznů (kde jsme se s Jalanem a jeho osudy seznámili poprvé), jasný cíl: vrátit se na sever, najít ty, co napadli jeho vesnici, zabít je, zachránit svou rodinu (nebo to, co z ní zbylo), zabít všechno a všechny, kdo mu stojí v cestě. Muž sice docela jednoduchý, ale rozhodně sympaťák.  Hm, máte rádi happyendy? Aha, tak soráč. Snorriho rodina je mrtvá a cíl mírně pozměněný: najít bránu smrti a přivést své milované zpátky (a zabít všechno a všechny, kdo mu budou stát v cestě).

Co spolu mají Snorri a Jalan společného? Kouzlo. Prostě byli ve špatný čas na špatním místě a teď se od sebe nemůžou vzdálit. protože smrt, šílenství, konec světa, tyhle blbosti hezky v jednom balení. Jo a taky se jim zjevujou perverzní a cynické varianty takových těch ďáblíčků a andělíčků, co znáte třeba z Toma a Jerryho, A jeden vedle druhýho jim našeptávají, že tomu druhýmu nesmí věřit a měli by mu pokud možno pronto podříznout krk. Tak tohle maj společnýho. No a taky teda artefakt, který dokáže otevřít jakýkoliv dveře a který chtějí jistý hodně nepříjemný osoby řekněme nekromantických ražení. Takže je jasný, že tady půjde o krk a bude to krvavý a bude to zábavný… a ano, místy teda i ukecaný, ale ty první dvě položky převažujou, nebojte.

V druhým dílu trilogie Válka Červení královny se tahle dvojka musí dostat ze Severu (kam se pracně dostávala v jedničce) zpátky do civilizace. A tam se vypořádat s pár psychopaty v podsvětí, mezi šlechtici a monstry, co jim dou po krku. V podstatě teda fantasy klasika druhých dílů trilogií, kdy po cestě tam následuje cesta zpátky. Jenže v téhle noře se toho děje víc. Jak už jsme napsal, Lawrence zaznamenal progres – a fakt tím nemyslím jen soudržnější děj a vymakanější parťácký příběh. Jde především o to, že Jalan prochází jakýmsi vývojem. Jasně, furt ví v jakékoliv chvíli, kolik má místnost dveří a jak vysoko nad kamennou dlažbou jsou jednotlivá okna, ale pomalu zjišťuje, že v jeho vlastní minulosti jsou věci, které…

… které v něm vzbuzují vztek a touhu po pomstě. A málokdo je nebezpečnější než vyčuraný zbabělý podrazák, který má k ruce berserka a nad to, když už fakt není jiné cesty, dokáže nějakýho toho pstruha nebo nepřítele vykuchat sám. Právě v uvěřitelnosti toho, jak se zbabělec začíná zamotávat do boje (ne tak úplně)dobra proti zlu – a to dokonce na té (tak trochu)správné straně, je největším kladem Lhářova klíče.  Takže když ve finále dojde k další dávce zvratů (a hele, fakt jsou nečekaný, i když logický), je to ta nejlepší pozvánka ke třetímu dílu, jaká může bejt.

Jalan je prostě sympaťák, kterýho rozhodně nechcete mít v trablích po svém boku, ale v klidu ve své knihovničce? To je sakra jiná!

Mark Lawrence: Lhářův klíč

Překlad: Miluše Šímová

Vydal: Talpress, Praha 2017

Počet stran: 488

Cena: 399 Kč

[review]

Reklama

Reklama

Nejprve četl Rumcajse a Vinnetoua, pak objevil Conana a Zaklínače a nebylo co řešit. v současnosti se prodává coby nakladatelský a časopisecký redaktor. V mainstreamu předstírá, že je intelektuál, ale narve Warhammer kamkoliv. I do Kafky. Ovládají ho kočky a je na to hrdý.