Píše se rok 1898, devadesát tři let po bitvě u Trafalgaru, a Joe Tournier vystupuje z vlaku na nádraží v Londýně. Jenže to není Londýn, ale Londres a nádraží se jmenuje Gare du Roi.
Ale na tom přeci není nic divného, všechna nádraží mají přece francouzská jména, ostatně všichni lidé v Londres také mluví francouzsky.
Proč by taky někdo mluvil anglicky v průmyslovém centru Francouzské republiky, že? Ačkoliv tohle všechno je přeci samozřejmé, Joe Tournier si v tomto světě připadá ztracený a jeho paměť nesahá dál než k cestě oním vlakem, kterým přijel ze Skotska.
Jak už to tak bývá v románech, kde hlavní hrdina trpí ztrátou paměti, jeho rozkoukávání a poznávání neznámého světa slouží jako ideální úvod, protože se zákonitostmi a zvláštnostmi Londýna pod správou Francouzů se čtenář zvolna seznamuje spolu s Joem.
Ten po návštěvě nemocnice zjistí, že amnézie, která jej postihla není tak zcela neobvyklá a že jde zřejmě o nějakou podivnou, zatím nevysvětlenou, epidemii, se kterou si lékaři nevědí rady.
Záhy se ukáže, že se o něj jeho starý život přihlásí sám. Joe Tournier je totiž otrok a záhy se shledá se svým pánem i se svou rodinou, nicméně žádné citové pouto jej k nim neváže a Joe bloudí svým znovunalezeným životem zmatený a neukotvený.
A tak skrz Joeovo zmatení pozorujeme svět, kde bitvu o Trafalgar vyhráli Francouzi, z Londýna udělali průmyslové centrum, angličtinu vykázali z veřejné sféry a z prostých Angličanů udělali otroky. Joe tím vším proplouvá, a i přes roli, kterou mu přidělili si není ničím jistý.
Co znamenají všudypřítomné nápisy na londýnských zdech hlásající „Kde všichni jsou?“? Proč si nepamatuje vlastní ženu a dceru? A kdo mu poslal pohlednici s majákem Eilean Mór na Vnějších Hebridech? To jsou otázky, které vedou první nesmělé kroky našeho hrdiny do společnosti na opravu majáků a posléze na servisní služební cestu na samotný maják.
Od samotného začátku se kniha drží románových konvencí a předvádí, že spisovatelské řemeslo autorka zvládá perfektně. Již první kapitoly jsou strhující, leč nevtíravé.
Natasha Pulley má za sebou již pět románů, přičemž Maják na severu (v originále The Kingdoms) je její čtvrtou knihou. Debutovala v roce 2015 prvním dílem románové trilogie nazvaným The Watchmaker of Filigree Street, který záhy vzbudil velký rozruch a byl oceněn cenou Betty Trask.
I v těchto knihách se vydává do historie s příměsí magie, Majákem na severu se však pouští plně do hájemství příběhů s alternativní historií a cestování v čase. To by samo o sobě mohlo být poněkud ošemetné, protože tato stezka je už řádně prošlapaná a v rámci žánrové literatury je někdy dost těžké vyhnout se některým klišé.
Natasha Pulley však sází na jistotu a přichází s pečlivě vystavěným románem, jehož hlavní silou je především emoční hloubka.
Její postavy jsou totiž plastické, uvěřitelné a silné. Jak sledujeme Joeovu pouť na maják, dostáváme se totiž do období před sto lety, kdy se k bitvě o Trafalgar teprve schylovalo. Portál mezi dvěma časovými rovinami je znám jen několika lidem, ale důsledky, které může mít na „současný“ svět, jsou nedozírné.
Autorka mistrně propojuje jednotlivé časové roviny a velice, ale skutečně velice pečlivě dávkuje čtenáři informace. Přestože řadu věcí dychtivý čtenář asi odhadne dopředu, je skvělé sledovat, jak se jednotlivé vrstvy příběhu proplétají a postupně objasňují.
A tak sledujeme nejen Joeovo tápaní v okupované Anglii, ale také francouzské výzvědy o sto let dříve, bitvu o Edinburgh a plavbu na Agamemnonovi – lodi Jejího veličenstva.
Příběh je vystavěn neobyčejně naléhavě a dramaticky a čtenáři postupně docházejí hlubší souvislosti, je autorkou neustále napínán a jsou mu po lžičkách vydány další informace.
Vztah mezi jednotlivými časovými rovinami je načrtnut velice suverénně, aniž by vyvolával zmatek a proplétání kauzality v několika vrstvách střídané se vzpomínkami a ozvěnami minulosti je velice umně napsáno a svědčí to o autorčině řemeslné zručnosti.
Tajemný návštěvník majáku, který Joea dostane na „druhou stranu“ (tedy do jiného času), Missouri Kite, je jednou z nejlépe napsaných postav románu a vztah mezi ním, jeho sestrou Agathou a samotným Joem je místy frustrující, jindy okouzlující, ale především neustále pomáhá budovat celkové napětí.
Značnou část knihy se příběh odehrává na lodi a je vidět, že autorka v tomto ohledu nelenila a patřičně si doplnila vzdělání a lodní reálie devatenáctého století jsou vylíčeny nebývale plasticky a živě, aniž by ovšem čtenář byl zahrnován zbytečnými detaily.
Kniha tvoří organický celek, kdy příběh svižně plyne a oněch čtyři sta stran uteče jak nic. V konečném důsledku možná nejde o závratně originální příběh, nebo zásadně inovativní knihu, nicméně je zřejmé, že tím se být ani nesnaží.
Natasha Pulley se obrací k té nejlepší tradici anglického románu, ozvláštňuje ji prvkem cestování v čase, ale neopomíjí zůstat u toho, co je skutečně důležité – uvěřitelné postavy a silné emoce.
Maják na severu je řemeslně perfektní román, který zhltnete jako nic. Mohli bychom jej zařadit do poličky na „letní čtení“, ale tím bychom mu možná trochu křivdili, protože je přeci jen víc než to.
Chcete-li knihu, kterou zhltnete, zahodíte a zapomenete, tak Maják na severu není zcela to pravé, protože se přeci jen trochu zadře pod kůži.
Pravdou zůstává, že až budete o románu vyprávět, nebudete pravděpodobně zmiňovat skvěle vystavěný svět, nebo originální příběh, ale především strhující, byť lehké tempo, hluboce emocionální příběh a skvělou spisovatelskou práci, kterou je toto vše umě propojeno.
Natasha Pulley: Maják na severu
Vydal: Nakladatelství Argo, 2023
Překlad: Tereza Marková Vlášková
Počet stran: 424 / pevná vazba
Cena: 598 Kč
