Lži Lockeho Lamory vás přenesou do fantasy světa nebezpečného města Camorr, do světa zlodějů, mezi Pány parchanty.
Prvotina Scotta Lynche zavede čtenáře do nebezpečných zákoutí města Camorr, připomínajícího středověké Benátky. Nenechme se ale mýlit. Lži Lockeho Lamory nebudou historickou fantasy zkoumající životy tehdejších lidí ani fantasy založenou na putování a používání magie.
V Camorru naplno kvete obchod se sirotky a ruce si tu zásadně podávají členové gangů, kteří si město rozdělili do jasných čtvrtí. A oprátka se nevyhne jak zlodějům dospělým, tak i dětským.
Lži Lockeho Lamory jsou velice umně a zkušené napsaná prvotina. Vypráví příběh titulního hrdiny, kterého sledujeme od jeho mladých let až po členství v gangu Páni parchanti. Locke se jako malý sirotek vyhne otroctví i smrti a díky svým zkušenostem z ulice se stává podvodníkem a zlodějem u šéfa dětského gangu Zlodějáře.
Jenže Locke nedělá jen to, co mu Zlodějář řekne, a každý úkol a funkci plní po svém s až švejkovskou tvrdohlavostí a vynalézavostí. Zlodějář má zakrátko Lockeho plné zuby, ale protože v něm vidí naději, jak si ještě přivydělat, nabídne jeho služby slepému duchovnímu, otci Okovovi, jejž jeho kumpáni znají jako šéfa gangu při Pelerandrově chrámu.
Lockeho přijetím pod Okovova křídla se pak rozehrají události, které o několik let později – když už je Locke šéfem Pánů parchantů – změní poměry v celém Camorru.
Čtenář se může těšit na knihu, která ho svou čtivostí okamžitě vtáhne do děje. Už od prvních odstavců, které představí špinavý a drsný svět s až dickensovskou atmosférou, se dokáže zarýt pod kůži a už nepustí.
Prostředí Camorru je správně temné a syrové, výborný nádech čehosi tajemného mu dodávají trosky dávné civilizace, na nichž město stojí a která po sobě zanechala zvláštní skleněné struktury a stavby. Právě v nich a ve skromném použití magických uživatelů i magie samotné se v knize skrývá fantastično, díky němuž není kniha jen dobovou gangsterkou – a nezbývá než doufat, že se jim Lynch bude v navazujících knihách věnovat obšírněji.
Na literární prvotinu – Lynchovi vyšla kniha v roce 2006, česky prvně v 2009, nyní ji můžete číst ve druhém vydání, na nějž by měl navázat zbytek série Pánů parchantů – je kniha řemeslně velmi zručná a na mnoha místech překvapivá a Lynch se nebál využít různé formy vyprávění, aby Lockeho život ukázal ze všech možných úhlů – a aby si připravil půdu pro nejedno odhalení.
Kromě lineárního děje tak pracuje s četnými retrospektivami (dozvídáme se, jak Locke u otce Okova vyrůstal v mistra zloděje, kterým je v dějové lince ze současnosti) a konceptem vyprávění ve vyprávění. Představovalo to vítanou vypravěčskou zkratku.
Díky krátkým vsuvkám přítomného vyprávění, které se pak obracelo do minulosti a soustředilo na vylomeniny titulního hrdiny, mohl autor využít krátkého prostoru k vytvoření očekávání a k předání celkem dostatečného množství informací na omezeném prostoru.
K zaháčkování čtenáře tak stačilo jen pár stran a autorovi se hezky uvolnily ruce k rozepisování Lamorova přežívání u mistra, který o něj nestojí, a zároveň k vytvoření povědomí, že je v chlapci víc, než se jen zdá. Díky tomu čtenáře neustále doprovázela předtucha, že vyprávění není takové, za jaké ho považuje, a že je za každou větou každého odstavce skryté něco navíc, co se možná odhalí dále v ději.
Velmi užitečným vypravěčským nástrojem byla přesunuta pozornost na úhel pohledu postavy, skrze kterou text vnímáme. O Lamorovi se tak čtenář dozvídá očima Zlodějáře, který jako zločinecký boss provozuje zlodějskou bandu tvořenou sirotky.
Jsou to pak reakce jeho i dalších postav, které dohromady skládají obraz malého Lamory doplněné o emocionálně zabarvené dojmy – a tudíž zákonitě přiživené samotným vyprávěním postav. Z Lamory se tak od prvních stran stává až nadpřirozená legenda.
K tomu se pak děj rozvětví na poměrně složité vyprávění přeskakující nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém čase a pokračující v rozvíjení Lockeho mozaiky. Narušení dějově linearity krásné udržovalo pozornost a zároveň čtenáři přinášela nejistotu ohledně pravdivosti vyprávěných událostí.
A všechny kousky skládačky držel Lynch pevné v rukou, až bylo s podivem, jak jistě u své prvotiny působil. Kromě toho na čtenáře dýchá dokonalá atmosféra města připomínající Benátky a Tortugu v jednom, kde zloději okrádají další zloděje. Kromě skvělých, atmosférických a také správně kousavých popisů představuje Lynch i prolezlou gangsterskou společnost, kde se každá slabost přísně trestá a nikde není prostor pro slabost.
V mixu naturalistické brutality pak působil Lynchův smysl pro humor jako vítané rozptýlení a skvěle tak dokončil smrtící koktejl návykové četby.
Výborně působící atmosféru knihy doplní i krásná obálka představující titulního hrdinu při pohledu na město Camorr.
Je ale pochopitelné, že může na první pohled vzbuzovat spíše dojem historického románu než zábavné gangsterky – v tomto ohledu by možná lépe fungovaly jiné zahraniční verze obálky, které lépe ilustrovaly, že má čtenář co dočinění s fantasy, jako například obálka brožovaného vydání nakladatelství Del Rey z roku 2013.
Přesto – nebo možná právě proto – dobře zvolený font titulku napoví, že se v knize skrývá i cosi pirátského, a tedy nad rámec dobového románu.
I když byl děj poutavý, stalo se, že občas přešlapoval na místě. Kniha je gangsterka (místo děje Camorr jasně odkazuje na italskou větev mafie Camorru, stejně jako je podobně hierarchicky uspořádané i knižní podsvětí v čele s jednotlivými capy zodpovídajícími se velkému šéfovi, dodržují se zásady gangů – určitá územní pravidla, platba desátků za provedený zločin, aby si šéf „smočil zobák“, užití argotu…) a žánrová schémata gangsterky se tu neopouští – naopak.
Kdo má načtené různé knihy o mafiánech, toho tu nepřekvapí vůbec nic, a dokonce je i jasné, kterým směrem by se děj měl ubírat (stavba děje popisující postup hlavního hrdiny na společenském žebříčku hierarchie podsvětí je typická, přesto dokáže překvapit odlišností klimaxu od žánrově příbuzných knih).
Ději také poměrně dlouho trvalo, než opustil bariéry prvního aktu a rozvinul se do něčeho zajímavějšího než konverzační lumpárny. Při přelomu do druhé poloviny se naštěstí objevilo tajemství okolo Šedého krále a konečně dostal děj tolik potřebné drama a pro Lockeho opravdovou výzvu.
Nemožný úkol spojený se setkáním dvou šéfů ve čtenáři vzbudí opravdový zájem a kniha se otočila k hezkému a pro gangsterku potřebnému spádu. I když se pak vyprávění drželo klasického schématu gangsterky (mafián má pomstu rád a ještě radši si na vendettu počká), přesto kniha těžila z předchozího představení Lockeho, aby mu čtenář mohl držet ty správně zaťaté pěsti, a Lynch se navíc nebojí děj na správných místech zrychlit oproti očekávání (plán Šedého krále).
Lži Lockeho Lamory jsou nakonec vynikající fantasy, která se nebojí zaplout do vod jiného žánru, a na prvotinu dokáže strhnout s nevídanou jistotou svého autora. Čtenář, který očekává tu správnou nálož nelítostného jednání, ale i výborných komediálních situací a toho správného humoru, tak bude naprosto spokojen stejně jako my, kteří jsme se s knihou už seznámili, netrpělivě vyhlížíme rozbouřené přístavní vody, až se v nich objeví další pokračování.
Scott Lynch: Lži Lockeho Lamory (2. vydání)
Vydal: Nakladatelství Laser, 2023
Obálka: Benjamin Carré
Překlad: Roman Tilcer
Počet stran: 608 / pevná vazba
Cena: 536 Kč
