- Reklama -

Paříž se zotavuje z Velké války Řádů. Rozpoutali ji Padlí andělé, kteří kdysi nádhernému městu uštědřili mnoho ran. Ulice lemují strašidelné ruiny, z katedrály Notre-Dame zbyly jen ohořelé zdi a Seina zčernala popelem a sutí. Neblahý vliv Padlých andělů zasahuje hluboko pod povrch a zoufalé gangy bojují v ulicích o přežití, zatímco se Řády nepřestávají přetahovat o moc.

Když se vzbouří anděl na nebesích, čeká ho strastiplný pád. Jeho Otec mu zlomí křídla a sebere všechny vzpomínky na království nebeské i vlastní provinění. Nově zrozeného Padlého tak čeká nový život na Zemi. Zbavením křídel i všech vzpomínek je z něj jen čistý nepopsaný list, směs naivity a záludnosti. Přesto vyčnívá svou andělskou magií, která z těla postupně polehoučku vyprchává… A tato magie pak proudí celým tělem Padlého a pro lidské narkomany je skutečně nebeskou manou. Andělská esence je natolik vyhledávaná droga, že pokud novorozeného Padlého nenajdou Řády včas, překupníci si ho rozřežou a rozeberou, aby zažili alespoň krátký dotyk magie. 

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A padlých andělech

Příběh Řádu zlomených křídel začíná právě nalezením jedné novorozené Padlé. Než ji ale představená Řádu Stříbrostínu najde, stihnou jí už překupníci uřezat dva prsty a ochutnat její krev. Takové zranění se už ale nikdy nezahojí a nová Padlá tak bude do konce svého druhého života mrzák. S ní pak poputuje do Stříbrostínu i jeden z provinilců, Annamita Philippe. Ovládá záhadnou magii, která s magií Padlých nemá vůbec nic společného, a ukrývá se v něm daleko víc, než by se mohlo zdát.

Postupem času se spřátelí s novorozenou padlou Isabelle, jejíž krev ochutnal krátce po jejím pádu a přivede na Stříbrostín hrozbu, jaké žádný z Řádu nemusel čelit celá desetiletí. Zdá se to jako krátký čas, ale nezapomínejme, že Paříž se stále nestihla vzpamatovat z Velké války. Někdy prostě katastrofy přicházejí příliš rychle za sebou.

Řády se navíc navzájem nenávidí a Trnikeř s Lazarem velice rádi využijí příležitosti, aby se zbavili konkurenta. Obzvláště, když si za neštěstí a prokletí může vlastně sám.

Když se tedy začnou objevovat mrtvoly informátorů Stříbrostínu, nebo dokonce samotných Padlých andělů, přispěchají ostatní Řády s nabídkou pomoci, která ale rozklad jedině uspíší.

Jak na stokrát zrecyklované téma trochu jinak

Autorce se musí uznat, že ukázala Padlé anděly v úplně novém světle. Přestože děj zasadila do Města lásky (jak se Paříži často říká) a za hlavní hrdiny vybrala chlapce a dívku s pohnutou minulostí, romantiku byste v této knize hledali marně. Jistěže tam nějaké city jsou, dokonce celkem hluboké, ale hlavním tématem je skutečně krutost a záludnost Padlých, kteří nepřestávají bojovat o vládu nad městem ani ve chvíli, kdy už z Paříže mnoho nezbylo.

Jejich Otec měl k vyhoštění z nebes očividně dobré důvody, protože i když se i mezi Padlými najdou bytosti s dobrým a laskavým srdcem, vládci Řádů musí být striktní a nemilosrdní. Stříbrostín dokonce založil samotný Jitřenec, jehož známe z mytologie, Knihy knih i žánrovek velice dobře. Nemůžete přece napsat knihu o Padlých andělech a nezmínit Lucifera. Tohle je však první titul za dlouhou dobu, který od začátku počítá s možností, že je první z Padlých možná přeci jen mrtvý.

Jinak by se už dávno vrátil, nebo ne? Místo něj proto stojí v čele řádu jeho učednice Selene, která si ale až příliš dobře uvědomuje, že svému mistrovi nesahá ani po kotníky.

Jen originalita ale všechno nezachrání

Když jsem ale napsala, o čem knížka je (a že má potenciál ohromný), musím také popsat, jak je vyprávěná. Ačkoliv si autorka vcelku vyhrála s charaktery a dokonce zapojila vietnamskou mytologii a draky (DRAKY!!!), příběh sám o sobě spíš jen tak líně plyne, právě jako zaneřáděná a močálovitá Seina, na níž se projevil rozklad města nejvíce.

Aliette de Bodard plánovala napsat thriller z prostředí Padlých andělů, ale nějaké budování napětí se prakticky nekoná. Závěrečná bojová scéna ve zdevastovaném chrámu Notre Dame je sice epická, ale mám takovou obavu, že se k ní spousta čtenářů ani nedostane, protože je umlátí bezúčelné pobíhání postav sem a tam ve snaze objevit viníka několika vražd. Nějaké emoce se vykrystalizují teprve ve chvíli, kdy zahyne Padlý na špatné straně barikády (a navíc milenec představeného Trnikeře).

A třebaže je atmosféra po celou dobu knihy správně ponurá, jak se na gotickou fantasy sluší, měla jsem velké problémy si představit celé kulisy, protože spousta popisů se beznadějně opakuje a jiné tam chybí.

Zoufale seškrtané příběhy postav

Velmi málo prostoru dostala i osobní historie hlavního hrdiny. Annamita Philippe pochází totiž až z Indočíny. Autorka se ostatně netají, že Annam je v podstatě přepsaný Vietnam. O jeho životě se dozvíme něco málo (byl smrtelný, pak prošel v podstatě osvícením a byl nesmrtelný, teď je zase smrtelný, nebo něco na ten způsob), ale nic zásadního. Prošel si válkou, za kterou mohli Padlí andělé, a proto je teď tak nesnáší, ale stejně je ochoten jim pomoct a napravit vlastní chyby. Setkával se s bohy, jedna nižší bohyně by si ho dokonce byla ochotná vzít i teď, protože podlehla zákonům své vlastní mytologie.

Jak se na to dívám, jen jeho příběh by podle mě vydal na samostatnou novelu, nebo celou knihu. Nemůžete nastínit takhle zajímavý životní příběh, a pak z něj v zásadě nic neříct. A vzhledem k tomu, že je Philippe nejzajímavější postavou celé knihy, zamrzí, jak málo se z jeho bohaté historie vlastně dozvíte. Tohle tedy platí i o ostatních, protože za každou postavou je očividně příběh, ale vy z něj uvidíte jenom střípky. Jakoby se autorka zoufale bála, že když své postavy rozepíše, zaškatulkují ji čtenáři do červené knihovny.

Netvrdím, že by se to u příběhu Madeleine a Elphona nemohlo stát, ale právě tahle dvojice je ukázkou promrhaného potenciálu (Alchymistka zahlédla svého milovaného, dávno mrtvého manžela v zástupu Padlých andělů, on ji nepoznává… A u toho zůstane až do konce knihy, bim bam). Přitom právě tyhle vykreslené vedlejší linky by mohly dodat celému světu více uvěřitelnosti. 

Zase bude líp… možná?

Výsledek je (zdá se mi) takový mírně rozpačitý. Na druhou stranu se jedná o první díl do série Dominium padlých andělů a tak se může jednat jen o jakýsi rozjezd a úvod do děje. První díly bývají obvykle dvojího typu. Buď jsou tak skvělé, že si z nich sednete na zadek a netrpělivě obepisujete nakladatelství, kdy vyjde další díl (případně spamujete přímo autora), a nebo se jedná o pozvolný rozjezd, který má za úkol spíše představit svět a postavy, se kterými se nadále budeme setkávat.

Tempem knihy to vypadá na ten druhý případ, ale popisy prostředí mě skutečně nevytrhly. Těžko říct, jestli se povedlo nalákat dostatek čtenářů. Nápad by si to zasloužil, ale někdy to nestačí. A nádherná obálka a zpracování knihy už to nezachrání.

Aliette de Bodardová: Řád zlomených křídel

Vydal: Nakladatelství Host 2017

Překlad: Vojtěch Ettler

Počet stran: 424

Cena: 329,-

- Reklama -
Číst jsem se naučila v knihkupectví a tam mě nejspíš jednou i najdou pohřbenou pod knížkama a mangou. Věčný optimismus mi hatí pouze skutečnost, že do konce života pravděpodobně nestihnu přečíst všechno, co bych chtěla.