Atticus Turner, mladý veterán z korejské války, se vydává hledat do Nové Anglie svého otce. Vodítkem mu jsou pouze podivné narážky na rodinnou historii a sdílenou zálibu v příbězích H. P. Lovecrafta. A ukáže se, že v Americe roku 1954 se skrývá nejeden démon – zvláště když máte špatnou barvu kůže
Předně si vyjasníme jednu věc. Hrdinové Lovecraftovy země jsou černí. A my tak o nich budeme psát. A to čistě proto, že ve světě tohohle románu je to označení nejvýstižnější. Každému je jedno, jestli jsou Atticusovi předci z Afriky, nikdo je nepovažuje za skutečné Američany, nikod se nestará, že pro Spojené státy sám Atticus nastavoval krk v daleké Asii. On a jeho blízcí jsou prostě černí. A být černý v téhle době, to opravdu není nic, o co byste stáli.
To si třeba jedete po silnici a najednou vás zastaví šerif. Jen tak, bez důvodu. A že prý, pokud do stmívání nezmizíte z jeho okresu, tak vás zastřelí jak prašivého psa. A vy víte, že to klidně může udělat a nikdo mu za to ani nevynadá. Takže šlapete na plyn, co to dá. A když okres opustíte, stejně po vás vystřelí, a rozhodně ne varovně. prostě jen tak, v dobré víře, že když se strefí, bude o jednou černou kůži míň a na světě, nebo aspoň v inkriminovaném okrese, zase o bělejší kousíček líp.
To není zrovna dobrý životní pocit, že? A teď si představte, že vy a vaše rodina najednou hrajete důležitou roli v plánech bílých chlápků, kteří o sobě mluví jako o „přírodních filozofech“, mají tajné lóže všude po Americe a nemůžete jim dát ani přes hubu, protože mají něco, čemu říkají „imunita“. A fakt nemyslí tu poslaneckou…
Z panských sídel do dalekých galaxií…
Matt Ruff stvořil povídkový cyklus, který nezapírá inspiraci jednak Akty X (relativně samostatné příběhy spojené motivem střetu hrdinů s nadpřirozenem zcela specifického druhu) a jednak starou dobrou fantastikou pulpu padesátých let. A Lovecraftem, pochopitelně.
Jednotlivé povídky jsou vždy uzavřené, ale postupně odvypráví příběh střetu rodiny Turnerů s Calebem Braithwaitem, dědicem nejmocnějšího přírodního filozofa vůbec, který hodlá vtáhnout magické společenství do světa vědy a pokroku. A na nějaké nevinné oběti se fakt ohlížet nehodlá.
Takže dostaneme historku o tom, jak Atticus dorazí na panské sídlo, kde se k němu všichni ti bílí rasisti chovají podezřele škrobeně zdvořile… a vše se pochopitelně zvrhne v ošklivý rituál.
Pak dostaneme historku o strašidelném domě, který si koupí černoška a zjistí, že naštvaný duch není ani zdaleka takové zlo jako naštvaní bílí sousedi… Černá nadšená amatérská astroložka se vydá do opuštěné observatoře a objeví bránu na jiné světy (a tam jednu stárnoucí dámu a pár pěkně nechutných stvoření, ze kterých by i facehuggeři hodili šavli).
Potom tu máme ještě oživlou panenku, tajemnou truhlu schovanou v tajném rozměru jistého muzea (ano, rozměru, nikoliv komnatě), ducha žijícího ve věčné smyčce okamžiku těsně před smrtí, nebo svéráznou variaci na jekyllovsko-hydeovské téma – v hlavní roli zrzka v kómatu, destilát z její krve a černošská uklízečka, která chce být někým jiným… zbytek si domyslete, je to paráda!
Občas jsou ty povídky lepší, občas horší – to především tehdy, když se soustředí vlastně jen na jednu scénu a nemají žádné větší pozadí. Takže pro spoustu čtenářů bude nejlepší hned první příběh, který dal jméno i celému souboru, protože tam prostě atmosféra a síla záletky vynikne nejlíp.
I když zase ze začátku si možná budete říkat, že těch příkladů, jak se černým Američanům žije špatně, je až moc (ale nebojte, ono si to sedne a bude to dávat perfektní smysl – Ruff moc dobře ví, že když má na začátku knihy pušku, musí z ní do poslední stránky vystřelit!).
Černý humor, temný děs
Skvělá věc na Ruffově knize je, že je… vtipná. Od čistého hororu dokáže přeskočit k poměrně dobré taškařici, aniž by nějak znevážila motivy děsu a toho, co se hrdinům děje. Ne nadarmo po Lovecraftově zemi sáhli lidé, kteří natočili skvělý horor Uteč – jednak s ním sdílí podobný námět (co černochům mohou udělat zvrhlí běloši) a jednak právě sklony k tomu nepokrytě se bavit hrozivě absurdními situacemi, ke kterým dochází.
Pokud jste se bavili ve scénách, kdy je filmový hrdina nucen čelit ostentativnímu liberalismus rodičů své vyvolené a přitom cítí, že kdesi pod povrchem je něco ošklivě, ale opravdu ošklivě špatně, tak tuhle knihu budete vyloženě milovat (a u závěrečné pointy se budete smíchy plácat do kolen, nebo si aspoň dovolíte popustit uzdu svému zlomyslnému já). Formát televizní minisérie by téhle látce rozhodně slušel.
Mimochodem, Matt Ruff je běloch. Těžko říct, nakolik jsou jeho postavy autentické, ale i po zběžném googlení je jasné, že události, citace z dobových dokumentů a segregačních předpisů a všechny ty rasistický kydy jsou autentické dost. Ale hlavně – i když se třeba český čtenář nebude ztotožňovat s černošskými postavami a jejich zkušeností, Atticus je krom jiného i fanda fantastiky. A to je zkušenost, která je obecně platná a rozhodně v ní Matt Ruff umí chodit.
A když si pak přečtete rozhovor, který s ním je v závěru knihy (která mimochodem potěší i řadou vysvětlivek k dobovým reáliím, které bysme jinak měli jen těžko šanci pochytit), dostane jiné grády nejen kniha… ale i případná nová čtení již několikrát zmíněného Lovecrafta. Konkrétně Stínu nad Insmouthem.
Jo, Amerika padesátých let fakt nebyla pro černý, ale tahle kniha je pro každého a rozhodně je to jeden z těch zajímavějších hororů, které poslední dobou vychází a který jen tak nezapadne.
Matt Ruff – Lovecraftova země
Vydalo: Nakladatelství Baronet, 2018
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 408
Cena: 349,-
