Neil Gaiman: Koralina
- Reklama -

Jsou knihy, které patří do dětské knihovničky jako základní díla pro rozvoj čtenářské dušičky. Pak jsou knihy, do kterých je potřeba vyrůst a dospět. Ovšem existují i knihy, které mají co říct čtenáři jakéhokoli věku: Malý princ, Hobit nebo právě Koralina.

Král vypravěčů

Neil Gaiman (o němž si můžete přečíst v tomto článku) je v prostředí fantastiky vyloženě proslavený. Jeho tvorba zasahuje širokou škálu médií, od klasických knih přes komiksy až k filmové produkci. Těžko říct, jestli existuje nějaký projekt, který by se mu nakonec nepovedl. Svým smyslem pro splétání příběhů, moderních mýtů a archetypálních obrazů dokázal zaujmout zejména dospělé čtenářstvo, pro které Koralina původně určená nebyla. Pokud se vám ale dostane do rukou, naleznete v ní něco víc než jen dětskou knihu, která vznikala přes deset let, začala jako “mile strašidelné“ vyprávění a skončila jako mezigenerační příběh s působivě hororovým přesahem.

Starý dům, malé děvčátko a spousta volného času. Co by se mohlo pokazit?

Neil Gaiman: Koralina Koralina je dívenka, která se spolu s rodiči přistěhovala do bytu ve velmi starém domě. Než jí začne škola, zbývá ještě několik dní, ale počasí je příšerné a Koralina se záhy začne nudit. Už se seznámila s podivnou dvojicí starších dam z přízemí, které dovedou věštit z čajových lístků, a také s bývalým artistou z podkroví, který cvičí myší cirkus. Spočítala i všech čtrnáct dveří v bytě. Jenže jedny vedou do cihlové zdi. A ta zeď tam není vždycky. Občas se po otočení starého a jediného klíče objeví temná chodba.

Koralina sama sebe vidí jako průzkumnici, tak jí nedělá problém projít skrz ono tajemství až do druhého bytu – docela stejného, jako byl ten její. A tady je druhá matka, jen má místo očí dva tvrdé a blýskavé knoflíky. A otec a sousedé také. Všechno je skoro stejné, jen o něco zvláštnější a zábavnější (pokud jste dítě) nebo výhružnější (pokud jste dospělák). Koralina ví, že něco není tak úplně v pořádku, a nechce tam zůstat. Ale když se vrátí k sobě domů, zjistí, že její rodiče jsou pryč. Musí se k té zlověstné druhé matce vrátit a přijít na to, jak od ní osvobodit své rodiče.

A jak záhy zjistí, oni nejsou jedinými zajatci. Jejím spojencem v nejtěžších chvílích bude černá kočka, která dokáže procházet mezi světy (jak to tak kočky běžně dělají) a jejíž vyhraněný charakter vytváří zajímavé pnutí, takže stejně nikdy nevíme, jestli bude vůbec k čemu užitečná (jak se tak u koček běžně neví).

Jistě se zase brzy setkáme. Až se sem vrátíš. A pak budeme všichni pohromadě jako jedna velká šťastná rodina. Na věky věků.

Příběh není nijak složitý ani originální, i když během čtení neustále trneme, čemu všemu bude muset hrdinka čelit. Za ony dveře se podíváme dvakrát. Poprvé je Koralina zvědavá, podruhé už ví, že musí zachránit své rodiče a přelstít tu bytost, která se snaží vypadat mile, ale milá není ani trochu. Jenže obelhat ji je obtížné a nebezpečné a příběh nekončí zběsilým útěkem do naší reality.

Druhá matka totiž doslova natáhne své prsty až sem a Koralina zjišťuje, že její bezpečný a samozřejmý svět je stále ohrožován oním nepojmenovaným zlem. V knize se tak dočkáme dvou rozuzlení: první je dramatický únik od druhé matky, druhý je pak zničení jejího vlivu v tomto světě. Na hodnotě mu přidává, že řešení není pohádkové a snadné, ale naopak drásavě napínavé až do posledního písmenka.

Alenka v říši divů po gaimanovsku

Neil Gaiman: Koralina Koralina otevřela leknutím ústa a uskočila ke stěně, když ta věc cupitavě pelášila kolem ní ven z domu, bokem jako krab, na svých pěti klapajících, ťukajících, šoupajících nohách. Pět nohou s rudými nehty, bledých jako kost. Pravá ruka druhé matky.

Ani prostředí není tolik objevné: strašidelných domů tu už bylo. V něco výjimčného z takové návštěvy ale činí styl vyprávění a detaily. Dívka se nachází v ne docela domácím domě, který je prodchnut odcizeností umocněnou oním druhým paralelním “vesmírem“. Způsob, jakým se Koralina dívá na svět, je předáván jednoduchými sevřenými větami, které se ale zároveň hemží přirovnáními, vizualizacemi a hrozbou nevyřečného. Gaiman je známý pro svoji širou imaginaci a ochotu nabízet mnoho barvitých střípků organicky náležejících do jednoho vyprávění, i když bychom to nečekali.

V jeho podání jsou také tyto pozoruhodnosti smysluplné a budí pocit, že i když vidíme jen záblesky, ono velké Pozadí všeho existuje. Gaiman ho nikdy neodhalí a nechává nevysloveného docela dost. Ale třeba právě v Koralině je to otevřeně přiznané tajemství, které všemu bizarnímu dodává na důvěryhodnosti a hloubce.

 “Chce něco, co by mohla milovat, aspoň myslím. Něco, co není ona. Taky by mohla chtít něco k snědku. U takových, jako je ona, nikdy nevíš.”

Mnoho popisovaných scén, které ve strohosti vyprávění působí mrazivě a nechávají až příliš mnoho prostoru pro vlastní nemilosrdnou představivost, naštěstí vyznívají díky Koralině coby průvodci překonatelně a dobrodružně. Gaiman pracuje s fungujícími schématy a archetypálními obrazy, které zároveň zlehka posouvá a proměňuje v něco nečekaného. Dveře vedoucí do cihlové zdi a měnící se v chodbu – chřtán čehosi prastarého jako průchod do Jiného světa (u Gaimana nijak ojedinělý koncept).

Neil Gaiman: Koralina Vládkyně svého malého univerza v barvě tvrdě černé a barvě kosti, která je i není asociována s matkami a pavouky jako jakési chtonické božstvo chaosu. Jeho stínová zlá existence, mateřství a stvoření však jen napodobuje a tato nápodoba je lajdácká, takže svět bez trvalé pozornosti ztrácí na své stabilitě a pevnosti. I detaily jako rozhovory s ostatními stvořeními ze světa druhé matky dodávají celku na plastičnosti a zasévají neklid a potřebu neustále se ohlížet, jestli z některého kouta neprosakuje do našeho světa něco nepatřičného.

Autor si pohrává se všemi smysly. Hlas, který vnucuje představu obrovského mrtvého hmyzu. Klíč, který je po vydávení z hrdla ještě trochu vlhký. Cukající se pavoučí vak na vajíčka přisátý na stěnu jako obrovský slimák. Svět za okny ponořený do primordiální mlhy neexistence.

A do toho Koralinino šepotavé odhodlání (Nebojím se, nebojím se), kterému je tak zatěžko uvěřit, ale které jí nebrání v činech. Prach, pavučiny, krysy, neforemné bytosti, hmyz, příliš mnoho končetin a daší atributy nevlídné, prašivě děsivé odvrácené strany světa a jeho zapomnění, kterému hlavní hrdinka čelí svou dětskou upřímností a schopností nerozporovat pokřivené zákonitosti, ale akceptovat je, naučit se je využívat ve svůj prospěch a nakonec je uzamknout tam, kam patří.

Gaiman je také zručný vypravěč a v tomto nedlouhém příběhu všechno má své místo. Hrdinka se svou odvahou sice dobrovolně dostane do osidel druhé matky, ale pak se také vlastními silami (a pomocí kočky) dokáže ze svízelné situace vymotat a zároveň zachránit i ostatní. Její přímočaré jednání i repliky jsou sympatické a vůbec není zatěžko jí fandit. Sama prochází vývojem od trochu nafrněné holčičky, která si vymýšlí, po soběstačnou a odvážnou hrdinku, která si uvědomuje, že všechno má svoji cenu.

 Čtení na dobrou noc, nebo nejhorší noční můra?

Neil Gaiman: Koralina “Utíkej, dítě. Uteč odsud. Ona chce, abych ti ublížil, abych tě tu držel nadosmrti, abys nemohla dokončit vaši hru a ona vyhrála. Strašně mě nutí, abych ti ublížil. Nemám sílu se jí vzpírat.”

„Máš,“ řekla Koralina. „Buď statečný.“

„Bohužel,“ vzdychlo to, „nemůžu.“ A vrhlo se to se široce otevřenými ústy bez zubů směrem k ní.

Koralina je knihou, která dokáže oslovit jak děti, tak dospělé – a to díky zajímavému způsobu psaní. Pro děti je to dobrodružné a trochu strašidelné čtení, z něhož však dospělý dokáže vytěžit obrazotvornost přímo příšernou a určitě by ji neměl své ratolesti předčítat v mlhavé podzimní večery. Hrozí pak následný nedostatek vlastního  klidného spánku. Je tu hrdinství a boj o život. Je tu důraz na rodinu a její důležitost. Je tu množství materiálu rozvíjejícího fantazii nevídaným způsobem.

Kniha je také doprovázená sugestivními ilustracemi Davea McKeana, které pozvedají kvalitu díla ještě o další stupeň nahoru. Kromě původního vydání s tvrdými deskami jsme se u nás dočkali i verze s filmovou obálkou. Ano, existuje film Koralina. Jeho vizualita nahrává spíše Timu Burtonovi (režíroval však Henry Selick) a uchovává si hravost, i když v některých věcech jde do právě tak temného detailu, jak kniha nabízí. Ovšem filmový scénář s knihou souvisí jen volně.

Knihu je možné si přečíst i jako komiks. Úpravu a kresbu má na kontě P. Craig Russell a vyšel i v češtině pod záštitou Comics Centra a v novém (podle kritiků lepším) překladu Jana Kantůrka. A v neposlední řadě je tu i audiozpracování čtené Kristýnou Podzimkovou. Je tedy na vás, jaké úpravě dáte přednost, pokaždé dostanete sytý příběh.

Neil Gaiman: Koralina

Vydal: Nakladatelství Polaris, 2007

Překlad: Ladislava Vojtková

Ilustrátor: Dave McKean

Počet stran: 160

Cena: 251 Kč

- Reklama -