Alice Prinová, ve své době známá především jako Kiki z Montparnassu, je ženou, o které najdete na internetu jen pár zmínek a spousty obrázků. Přesto se o ní José-Luis Bocquet rozhodl napsat comicsový životopis, který čítá přes 400 stran. Pojďme se ponořit do jejího života a zjistit, zda byla doopravdy něco víc, než jen obyčejná prostopášnice.

Vše začalo na prostém venkově

Všechno začíná na francouzském venkově na úplném začátku 20. století. Malá Alice se narodí a otec je nejistý, potažmo ostatními potomky popřený, matka je samozřejmě jistá, tu už jen tak neulžete. To, že Alice svou matku znala, respektive věděla kdo to byl, ovšem nezměnilo nic na tom, že byla vychovávána se svými hojnými příbuznými babičkou, protože Marie Prinová se vydala hledat štěstí do Paříže.

Tam jí Alice ve svých dvanácti letech následuje, to už je ovšem zocelená puberťačka, která pije a zpívá po hostincích nestydaté písničky. Zatímco matka by z Alice chtěla mít poslušné submisivní děvče s nějakou poctivou prací, aby se jakž takž uživila, Alice má vlastní hlavu. Marie Prinová se snaží hrát na Pařížskou moderní dámu venkovské způsoby se v ní nezapřou a mateřský cit v ní těžko pohledat, však už ve 14 letech posílá malou Alici do zaměstnání, ke kterému patří i vlastní pokoj.

Alice ovšem vždycky měla problém s autoritami a disciplínou a žádnou práci si dlouho neudržela, vždy snila o romantické lásce a hrdinství, což na pozadí první světové války nemůže mít nikdo dospívající dívce za zlé, ovšem díky tomu na sebe první erotické zkušenosti nedaly dlouho čekat.

Tedy zkušenosti, šlo spíš o poodhalení se kolegovi, ale když objevila svou probouzející se ženskou stránku, probudily se i hormony a konflikt v práci a vyhazov na sebe nedal dlouho čekat, tehdy poprvé se Alice rozhodla pózovat umělci nahá a vrhnout se do života odkázána jen sama na sebe.

Přes drogy, sex a alkohol v kabaretech, i jako placená společnice, se dostává do uměleckých kruhů, kde začíná její skutečný život. Zatímco světem cloumá avantgarda, Kiki se z neznámé venkovské dívky stává symbolem a múzou velkých uměleckých jmen, jako jsou Kisling, Fujita nebo Man Ray.

U posledního jmenovaného jde o dost pravděpodobně životní setkání jak Raye, tak Kiki, protože nejznámnější díla, které Ray vytvořil, ztvárňují právě Kiki, a to ať už  jde o slavný obraz rtů nebo fotografii Le Violon d’Ingres, jehož reprodukce je použita i na obálce knihy.  Ovšem Ray Man rozhodně nebyl jediný muž, který do Kikina života zasáhl, a do jehož života zasáhla ona. O tom koneckonců je tenhle komiks.

Přesto, že jde o komiks životopisný, nejde o klasický životopis popisují celý život. Zatímco postup Kikiiným životem sice zůstává chronologický, tak nám autorské duo servíruje pouze vybrané pasáže jejího života bez návazností mezi nimi. Některé z nich jsou delší jiné kratší a ke všem je na konci knihy menší vysvětlení a chronologické uspořádání hrdinčina života.

Bohužel ono přeskakování na pár kapitol působí dojmem, že se José-Luis příliš snažil ukázat, že se toho v jejím životě stalo hodně. S tím samozřejmě souhlasím, ale kontrast běžného života by setkáváním se s uměleckými velikány doby pařížské avantgardy určitě neuškodil, a když u tam takový moment je, tak dostane Kiki většinou pár facek. Což je samozřejmě strašné, ale správně to poukazuje na fakt, jak byl charakter, kterým byla právě Alice Prinová, vzácný, především pak pokud to byla žena.

Jen právě absence běžného života, nebo alespoň spojnice mezi jednotlivými kapitolami na mě působí dojmem, že se nám Kikiinu jedinečnost snaží autor skoro až vnutit násilím, kterým jí někdy její partner vnucuje svou vůli.

Kresba, lettering a zpracování

Celkem agresivní „střih“ skrze Kikiin život je doprovázen kresbou Cathelyn Mullerové pod pseudonymem Catel. Její kresba je čistá a jasná a klade velký důraz především na tvář, a to jak na výraz, tak na podobnost s reálnou předlohou. Nebojí se ovšem sáhnout k technikám cartooningu a někdy až karikatury, a to především pak u Kikina nosu, čímž dodává vizuálu knihy trochu lehkosti, stejně tak jako si tuto lehkost dopřávají postavy douškem vína.

Právě kresba je věc, která táhne scénář přes jeho chyby, které byly popsány výše. Jednoduchost a autentičnost je přesně to co u komiksových biografií hledám.

Reklama

Jak bylo řečeno, život Alice Prinové byl protknut nespočtem známých osob a význačných umělců tehdejší doby a jejich vizuální zpracování je velmi autentické. Nebudu ovšem předstírat, že všechna jména mi byla důvěrně známá, a tak jsme využil skvělého bonusu v podobě medailonků postav v knize vystupujících, který najdete v závěru knihy.

Tím se pomalu dostáváme k provedení této publikace. A s potěšením můžu říct, že tay není co vytknout. Přes 400 stran v pevné vazbě a ne přenaně velkém formátu Kiki velmi sluší. Zvlášť se mi líbila práce s letteringem, který je příjemný a věrný francouzskému originálu. 

Mohli bychom se ptát proč vůbec Bocquet tenhle comics napsal. Jde o příběh ženy, která se ve velmi nepříznivé době, uvědomme si, že její život prošel oběma světovými válkami, stala symbolem svobody a umění žít. Byla by chyba a až neúcta označit Kiki feministkou a bojovnicí za práva žen, a přitom právě ona možná mohla být vzorem pro ženy mnohem víc.

Její vzpoura proti osudu a původu je cestou odvahy a síly, a i přesto, že se stala jednou z ikon svojí doby, tak si své kořeny tak trochu nesla s sebou a nikdy se nestala, a ani nechtěla stát, „dámou ze společnosti“. Chtěla jen žít celý život plnými doušky, a to se jí nakonec i stalo osudným.

Kiki si určitě autorské duo nevybralo náhodou, protože i předchozí kniha stejného autorského dua se věnuje ikonické ženské postavě – Joséphine Bakerové.

Přesto, že je to vlastně „jenom“ další životopisný komiks, jedná se o dobře podané svěděctví nejen člověka, ale i doby pařížské avantagardy. Scénáristicky jde o průměrný životopis, který táhne zajímavá postava a velmi nadprůměrná kresba Cathelyn Mullerové. 

Catel Muller, José-Louis Bocquet: Kiki z Montparnassu

Vydal: Nakladatelství Argo, 2018

Překlad: Markéta Krušinová

Počet stran: 416

Cena: 358,-

Reklama

Jedu v komiksech. Ve velkým. Vlastně víc než ve velkým. Zaprodal jsem duši lidem v pláštích a škraboškách a chci vás všechny obrátit na tu správnou komiksovou víru. A nebo z vás udělat fanoušky Stephena Kinga.