Vítejte ve světech, kde je něco jinak. Kde je něco hodně, brutálně jinak. Vítejte ve světech, které jsou noční můrou… zní samotný popis knihy a já s ním musím plně souhlasit.
Jizvák Jim a další noční můry jsou sbírkou povídek autora Dalibora Váchy. Ten je, jak mnozí z vás asi ví, relativně známýmm autorem několika válečných románů v čele s oceňovaným „Červenobílá“ z roku 2014. Že stále nevíte, o koho jde? No to jsem donedávna pořádně nevěděl ani já. Doteď jsem totiž o jeho knihy neprojevil žádný zájem. A když nad tím tak uvažuji, tak to možná byla chyba.
Příběh jako žádný jiný…
Sbírka povídek Jizvák Jim je totiž něco, co mi na českém trhu relativně dost chybělo. Skrývá v sobě osm naprosto rozdílných a zároveň podobných povídek ze světů plných magie, děsu a hrůz, které se prolínají s naší vlastní realitou.
Představte si náš vlastní svět a přidejte k němu magii a jiná zvěrstva, o kterých byste si neměli raději ani nechat zdát. Najdete tu prakticky vše. Emzáky, zombie, ale i výtvory z nočních můr vytvořené zvrácenou lidskou myslí bažící po moci. Že je to něco, co vás láka? Pak tedy jste na správném místě!
Jizvák Jim nebo další noční můry?
Hned první příběh vás zavede přímo k Jizvákovi Jimovi. Jeho děj se odehrává v období 1. světové války. Pilot aetherové stíhačky havaruje v území nikoho a je přinucen stát se jedním z „věrných“ Jizváka Jima. Legendárního renegáta oplývajícího nezměrnou magickou silou, bojujícího proti všemu a všem.
A i přesto, že je to jeden z nosných příběhů této sbírky, zaujal mě ze všech povídek asi nejméně. Možná to bylo nedostatkem slíbených hororových prvků, možná až přílišným military zasazením, čert ví. Neznamená to ale, že je vše úplně špatně. Právě naopak. Jizvák mě nahlodal svým unikátním pojetím světa a donutil k tomu, abych se vrhnul na další příběh.
Byla vlastně jen taková upoutávka. Lákadlo, teaser, který vám naznačí co čekat dále, ale zároveň vás nepřipraví o žádné překvapení. Každá další povídka je totiž úplně jiná, temnější, zvrácenější a drsnější než ta předchozí. Vraždí se tu děti nezávisle na věku, umírají tu hrdinové i padouši a vše je tak nějak jiné.
[miptheme_quote author=“Jizvák Jim“ style=“text-left“]„Nikdo z nich nesmí opustit údolí živý, ani jeden. Každý z přeměněných v sobě nese zkázu. Znáš legendy o upírech, vlkodlacích a podobných věcech? To jsou potomci přeměněných z dávných dob. Tohle není první pokus o otevření brány.“[/miptheme_quote]
O to zvláštnější je, že to skvěle funguje. Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem četl povídku, knihu či příběh, v kterém třeba umřel hlavní hrdina a já si to pochvaloval. Nemám rád špatné konce, ale tady je i na špatném konci stále něco dobrého a pozitivního. A ne nebojte se, tohle není spoiler, protože špatný konec je něco, co v této sbírce znamená pro každého něco jiného.
Noční můra jedna za druhou…
Jizvák Jim, Na hloubkách, Zatraceně moc sněhu, Sprint bez cíle, Cesta na jih, Poslední sázka, Bažiny, Vítejte v Šedivákově, to všechno jsou názvy, které vám moc neřeknou. Měli byste ale vědět, že se v nich skrývá samotná podstata každého jednotlivého příběhu a překvapí vás to, jak moc do hloubky jdou.
Jen pro příklad, Sprint bez cíle je povídkou o světě zamořeném zombie nákazou. O člověku, který celý život utíká před vším, co se mu postavilo do cesty. A nepřestane utíkat ani poté, co tato apokalypsa vypukne. Jenže teď už neutíká jen tak, utíká, aby přežil. Je to vlastně jeden z příběhů, které mě zaujaly nejvíce. Spolu se Zatraceně moc sněhu, Bažiny a Vítejte v Šedivákově, jde o to nejlepší, co sbírka nabízí.
Postavy jedna jako druhá?
Ani zdaleka. V každém příběhu vás čeká jiný hrdina, jiná hlavní postava a jiný děj. Jednou je to bojový pilot, který padne do pasti, podruhé učitel bojující o životy svých žáků a jindy zas jedenáctiletý klučina. Ne, to není vše. Hrdinů je tu samozřejmě více. A kdyby mi někdo předtím řekl, že budu fandit každému z nich, asi bych mu řekl, že se zbláznil. Jenže Vácha moc dobře ví, jak pracovat s postavami.
Donutí vás soucítit s hlavní postavou. Donutí vás litovat ty vedlejší i nenávidět padouchy. A to je něco, co každému autorovi nejde.
[miptheme_quote author=“Jizvák Jim“ style=“text-left“]„Řidič se proměnil v bizarní učebnici anatomie. Skrze prasklinu ve stropu ho zasáhla „tekutina“ – jak to nazývat? Stekla po pravé polovině těla. Odpařila ochranný oblek i uniformu a spodní prádlo pod ním. Rozežrala větší část pokožky. Pronikla do svalů, někde hlouběji někde mělce. Na hrudníku rozežrala žebra a vzniklým otvorem byly vidět vnitřní orgány.“[/miptheme_quote]
Celkově vzato…
Celá tahle sbírka mi vlastně tak trochu něco připomíná. Vzdáleně mi připomíná příběhy, které jsem četl ještě jako dítě. Stopy Hrůzy. Série tenkých knih plných podobně strašidelných příběhů plných duchů, monster a jiné verbeže. Ty knihy jsem miloval i přesto, že je někdo považoval za brak.
Při čtení Váchových příběhů, mám podobné pocity, jako když jsem četl právě Stopy Hrůzy. Akorát obohacené o zajímavější postavy a prostředí z našich vlastních luhů a hájů. A i za to má autor u mě plus.
Sbírka Jizvák Jim a další noční můry je tak trošku závanem starých časů, ale i příjemným odklonem od postapokalyptické tématiky, které je v poslední době přehršel. Pokud se tedy chcete odreagovat u zábavné, čtivé a nenáročné záležitosti, neváhejte a knížku si pořiďte.
Čeká vás osm unikátních lehce hororových příběhů rozprostírajících se na 320 stránách a já se nenudil u ani jedné z nich. Teď už jen doufat, že se autor rozhodne některé z příběhů rozšířit do samostatných knih!
Dalibor Vácha: Jizvák Jim a další noční můry
Vydalo: Nakladatelství Epocha, v Praze, 2018
Počet stran: 320
Obálka: Žaneta Kortusová
Cena: 279,- Kč
[review]
