James L. Cambias: Jejich moře cover
Autor: Tomáš Kučerovský

Jejich moře vydané nakladatelstvím Planeta9 je skvělou ukázkou originálního sci-fi, které čtenářům umožní poznávat mimozemskou civilizaci pěkně z blízka a zároveň si vychutnat dramatický a skvěle napsaný příběh.

James L. Cambias: Jejich moře obálka
Autor: Tomáš Kučerovský

Tomáš Kučerovský je génius. Jeho obálka nové knihy vydavatelství Planeta9 Jejich moře patří k tomu nejlepšímu, co na knižním trhu můžeme nalézt. Temná, rozostřená (jakoby šumící) ilustrace skvěle vystihuje atmosféru celého románu. Jo a taky v noci svítí.

Příběh románu Jamese L. Cambiase se odehrává na podmořské výzkumné stanici. Jenže to není všechno. Takhle podmořská stanice leží na mořském dně čtyři kilometry hluboko a nad ní se tyčí dvoukilometrová vrstva ledu. To znamená naprostou tmu a obrovský tlak.

Aby toto již velmi zajímavé prostředí bylo ještě atraktivnější, podmořská vědecká stanice Hitode se nachází na měsíci Ilmatar, který je od Země vzdálený řadu měsíců letu meziplanetárních lodí.

I když by se mohlo zdát, že dno v takovýchto podmínkách bude holé a bez života, opak je pravdou. Oceán se přímo hemží rozmanitou mimozemskou faunou a flórou, která si cizinců prakticky nevšímá a žije si svým vlastním mimozemským životem.

Vrcholem vývojového žebříčku v tomto prostředí jsou tvorové, které pozemšťané pro nedostatek jiných nápadů pojmenovali „Ilmatařané”. Autor knihy čtenáři nikdy neposkytne ucelený popis těchto tvorů v jednom odstavci, ale píše o nich tak často a tak vehementně, že dříve nebo později ve čtenářově fantazii vznikne obrázek humroidní bytosti s pevným krunýřem, ocasní ploutví, klepety a krmícími se chapadly.

Kdo bude stále tápat, Tomáš Kučerovský nabízí svoji vizi Ilmatařanů přímo na obálce.

Na dně je živo

Děj knihy se dělí na dvě části, z nich jedna je vyprávěná právě z úhlu pohledu Ilmatařana. Stáváme se svědky osudu Veleocasa 38. Pravda, to jméno v češtině nepůsobí úplně bezpečně, ale Cambias určil, že se všichni Ilmatařané budou zvát složeninami přídavného a podstatného jména jako Silnoklešť nebo Krátkonoh, které popisuje části jejich těl.

Už jen díky těmto tvorům patří Jejich moře k nadprůměrným sci-fi knihám, protože autor věnoval popisu mimozemské civilizace vskutku velikou péči. Ilmatařané nejsou jen kulisami či vedlejšími postavami, ale plnohodnotnými hrdiny.

Velmi připomínají zapomínaný román Isaaca Asimova Ani sami bohové, kde geniální literát také stvořil originální mimozemskou civilizaci, kterou ale nezaložil na alternaci humanoidů z planety země. Cambias i Asimov vymysleli opravdu unikátní živočišné druhy, které žijí v „mimozemských” civilizacích.

Díky tomu bude čtenář knihy Jejich moře s objevitelským nadšením hltat pasáže, které popisuji život Ilmatařanů, a s vděčností přijmou každou novou informaci.

Na Ilmataru by chtěl žít každý

Čtenáři, a posléze i výzkumníci na stanici Hitode, jejichž osudy představují druhou polovinu knihy, postupně poznají, že Ilmatařané jsou inteligentní a žijí v silně třídní společnosti, která velmi připomíná anglický venkov 19. století. Dno oceánu si rozdělili na malé usedlosti, které spravuje svrchovaný vlastník, jemuž slouží řada nádeníků a nájemníků. Statky ale nejsou rozmístěné na dně jen tak.

Tady vstupují do hry autorovy nastudované fyzikální poznatky. Oceán pod věčnou ledovou krustou je velice chladný, proto se veškerý život shromažďuje okolo sopečných komínů, ze kterých tryská teplá a na minerály bohatá voda.

V teple se daří bakteriím a řasám, jimi se živí menší tvorové a ty loví a pojídají Ilmatařané, kteří vodu rozvádějí v trubkách do širokého okolí, aby tak vytvářeli „políčka”.

Vůbec jídlo hraje v životě místních obyvatel hlavní roli, protože autor nikdy nezapomíná na extrémní podmínky, ve kterém žijí, takže jídlo znamená energii, energie znamená teplo, teplo znamená, že tvor může žít a existovat.

A to samé platí o tmě. Pod obří krustou ledu už prostě světlo nepronikne, takže vše žije v naprosté tmě. Když autor popisuje příhody lidí, ustavičně nedostatek světla zmiňuje, stejně jako používání baterek a světlometů.

Zato když se vyprávění přepne k Ilmatařanů, o světle nepadne ani zmínka. Proč? Protože domorodci nemají o světlu ani ponětí, nemají ani oči a veškeré jejich smyslové vnímání je založené na sluchu, chuti a hmatu.

Tyto jemné nuance dojdou čtenářovi až po chvíli, autor je nijak neexponuje, jen podrobně popisuje skvěle vymyšlený a důkladně promyšlený ekosystém, který čtenáři prezentuje jednoduchým jazykem.

Arogantní emzáci

Mimozemská civilizace, jakkoliv geniálně vymyšlená a zajímavá, by román nedokázala utáhnout sama. Dobře si toho byl vědom i James Cambias, protože kromě dějové linky Veleocasa 38 rozehrál pořádně hutný příběh i pro lidské výzkumníky.

Reklama

Autor nenechá čtenáře ani vydechnout po prvním překvapení a už servíruje další chod. K mimozemskému měsíci přilétnou další mimozemšťané. Ilmatařané jsou až druhá inteligentní mimozemská rasa, kterou pozemšťané poznali. Tou první jsou Šoleni, technologicky nadřazená rasa „humanoidů” se srstí a třemi končetinami.

Popisu jejich civilizace a druhu autor nevěnuje tolik prostoru, ale čtenáři to bohatě stačí. Oni totiž jednání Šolenů skvěle vystihuje jedna z hlavních postav v románu:

„Aha, už to chápu – když si dostatečně poserete vlastní planetu, dávám vám to právo chodit kolem a říkat jiným lidem, jak by měli žít.”

Tahle arogance a přezíravost začne nabírat na tempu, když autor konečně začne děj řádně vyhrocovat. Ono totiž zpočátku se román tváří, že to bude klasické podvodní survival sci-fi, kde lidé budou nuceni bojovat s nepřízní okolního prostředí. Pak přistanou na stanici Hitode Šoleni a události dostanou úplně nový, nečekaný spád.

Pokud použijeme méně expresivní popis situace, než je výše citovaná pasáž, tak na vědecké stanici hluboko pod hladinou moře dochází k urputnému konfliktu dvou (vlastně tří) civilizací a vzájemné boje začnou pěkně ostře eskalovat.

Cambias popisuje chování Šolenů tak, aby ve čtenáři vyvolávat velmi štědré porce nenávisti. Lidé tu jsou líčeni jako lidé. Nejsou to naprosto hodní svatouškové, kteří trpí pod jhem srstnatců se šesti končetinami, ale Terrané v roli slabšího a šikanovaného chudáka na sebe zákonitě strhávají sympatie.

A to, i když jsou jednotliví členové vědecké expedice cholerici a občas se chovají jak pitomci.

Výborné sci-fi, ale ta úprava!

James L. Cambias napsal vskutku originální román. Příběh není rychlý akčňák, kde budou blastery čeřit vodu a vesmírní mariňáci řvát rozkazy do vysílaček. Není to ani survival horor, kde se stěny ponorky mačkají nemilosrdným tlakem okolní vody. Není to ani komedie nebo vědecká exkurze do mimozemského fiktivního světa.

Je to kombinace všech těchto prvků. Děj se ubírá klidným, nevzrušeným tempem a postupně nechává čtenáře, aby si o celém životě a dění na dně oceánu udělal svůj vlastní, velmi plastický a na detaily nesmírně bohatý obrázek sám. Příběh je akční, kde akční být má, zpomalí, když je třeba vydechnout.

I když má knížka nádhernou obálku a listy z krásně bílého křídového papíru, je třeba jí vytknout naprosto tristní korekturu textu. Na knihu, za kterou chce vydavatel čtyři stovky, bych čekal alespoň text bez překlepů, jenže nemine stránka, aby tam redaktorovi neuteklo písmeno, mezera nebo dokonce celé slovo!

A to tuhle výtku píše člověk, který překlepy v knihách obecně nevnímá a promíjí! Navzdory chybám je text čitelný, porozumíte všemu, jen vás to občas hodně vyhodí z rytmu, jak jsou ty překlepy časté a očividné.

Jejich moře rozhodně patří mezi nadprůměrné sci-fi knihy, které u nás česky vyšly. Nabízejí čtenářům výlet na vskutku netradiční místo a příběh se ubírá po méně známých a hlavně nečekaných cestách.

James L. Cambias: Jejich moře

Vydal: Nakladatelství Planeta9, 2020

Obálka: Tomáš Kučerovský

Ilustrace: Tomáš Kučerovský

Počet stran: 326 / měkká vazba

Cena: 399 Kč

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
90 %
Zpracování a cena
90 %
Styl a překlad
90 %
Cíl knihy a splnění
90 %
Mám rád fantastiku všeho druhu, ale opravdu s gustem si vychutnám dobrý horor, kyberpunk nebo oddechové akční sci-fi. Jelikož mám rád i publicistiku, stále mě baví psát recenze, reportáže i rozhovory. Doufám, že to někoho baví i číst… Nicméně jednou jsem už byl dokonce citovaný v diplomové práci jako zdroj!