Honza Hlávka je mladý český autor, který za sebou má pár povídek, knihy v známé sérii JFK, ale hlavně v tandemu s Janou Vybíralovou nejdříve stvořili Dračici a následně trilogii (zatím) Algor, která je dle mého mínění doslova úkazem na poli české sci-fi a fantasy literatury. Troufnu si říct, že se Algor kvalitativně rovná jakékoliv zahraniční space opeře, kterou byste našli. Ba co více, překonává ji. Tak se usaďte a vychutnejte si druhou část rozhovoru, který jsme kvůli jeho délce (i po úpravách a krácení) museli rozdělit na dva díly. PS: Recenzi Algoru přineseme brzy) A první díl najdete zde.

Algor

Nemáš rád n-dílné série, ale Algor bude docela dlouhý vlak v knihovně. Kovářova kobyla chodí bosa?

To bych neřekl. Jsem fanouškem třeba právě Malazu, a to je série, která má už teď přes deset tisíc stran. Co do složitosti je proti ní Algor jako slabikář proti učebnici vysokoškolské matematiky. Stejně tak literární Star Trek rozhodně není zrovna krátký. Co nemám rád jsou n-dílné série, na kterých je příliš vidět, že původní nápad se dávno vyčerpal a pokračuje se již jen ze zvyku nebo z komerčních důvodů, případně z kombinace obojího. Bují to hlavně ve fantasy, ale i v SF bych pár příkladů našel. U série je podle mě pro autora jedna z nejdůležitějších věcí právě vědět, kdy včas skončit.

Už víš, co bude po Algoru? Mám na mysli jaký další literární projekt?

V Algoru je aktuálně rozepsaný čtvrtý díl. Je prakticky jisté, že nad ním s Janou strávíme většinu, ne-li celý rok 2018. A pak tu bude zakončení, které už z podstaty věci bude ještě náročnější. To znamená i v nejideálnějším případě ještě tři, ale možná i čtyři nebo víc let práce jenom na Algoru. Plánovat cokoliv po tak dlouhé době, je podle mě nesmyslné. Jakékoliv další projekty probíhající paralelně budou vůči Algoru sekundární, a tedy budou postupovat mnohem pomaleji. Ne, že žádné nejsou, průběžně pracuji třeba na své sbírce povídek, ale rozhodně to není nic, u čeho bych mohl říct „tohle je plán, tak to bude!“

Co „půjčit“ svět Algoru dalším spisovatelům a umožnit mu tak žít svým životem?

Vzhledem k tomu, že jsme s Janou oba fanfikci psali, a já je píšu občas i teď, bylo by pokrytecké zakazovat totéž jiným u Algoru. Přesto, aspoň „oficiálně“ si nad jeho světem chceme ponechat kontrolu, dokud nebude cyklus dokončen. Pak se třeba uvidí.

Znamená to, že čtvrtý Algor bude na pultech knihkupectví k zakoupení v roce 2019? Bude to jedna kniha, nebo bude rozdělena do dvou svazku, což jsem někde zaznamenal, ale nejsem si jistý věrohodností zdroje.

Žádné rozdělování dílů Algoru do dvou svazků nechystáme. Chlad Chiméry rozhodně chceme v letošním roce dopsat. Jestli se podaří ho i vydat, je jiná otázka – už se ani nesnažíme předstírat, že ta kniha bude mít méně jak 650 stran, a redakce takového špalku prostě trvá. Ale dvou nebo dokonce víceleté odklady, jaké předcházely Pomníkům zimy, se už opakovat nebudou.

Styl psaní

Ben Aaronovitch popisuje, jak brzy vstává, ale celé dopoledne se tak nějak pronudí a profláká a pak začne postupně a s přestávkami až do večerních hodin psát. Jakým způsobem píšeš ty? Jak vypadá tvůj typický den spisovatele?

Vzhledem k tomu, že jsem povahou spíše bordelář a chaotik se sklony k lenosti, ne. Ne každý den mi to myslí stejně, anebo mám stejně času. Snažím se psát nebo aspoň upravovat již napsané denně, nevypadnout z rytmu, ale nic víc se říct nedá. Obdivuji a závidím každému autorovi, který dokáže psát stylem denně osm hodin.

Nemáš pravidlo – napíšu aspoň 50 stran denně?

Ne, ani to. Ostatně, kdybych někdy napsal 50 stran denně, byly by nejspíš poslední v mém životě, protože po dokončení poslední bych padl mrtev vyčerpáním pod stůl.

Jsi hodně pečlivý v přípravě – děláš si profily postav, průzkum reálií, technické funkcionality vozidel, zbraní apod.?

Velmi zřídka, spíš vůbec. Souvisí to s bodem výše, moje psaní je většinou improvizace. Třeba Algor nemá ani osnovy, jen seznam postav doplňovaný průběžně, abychom nezapomínali, kdo měl jakou barvu očí nebo vlasů, a pak cosi jako dějové schéma usnadňující přehled. Ale to všechno se buduje až při psaní samotném, ne předem. Opět – obdivuji a závidím autorům, kteří si dokáží detailní osnovy a podobné věci předem dělat, i se jich následně držet. Určitě to hodně usnadňuje práci, ale já tímto způsobem psát nedokážu.

Stává se tedy třeba i to, že na začátku knihy máš nějakou mlhavou představu o dějové lince postavy, ale ke konci knihy ta postava dopadla diametrálně jinak?

Jistě, to je skoro pravidlem. Málokdy předem vím, jak rozepsaná kniha nebo povídka skončí, anebo ten předpokládaný konec dokážu dodržet. Často ještě v polovině netuším, jak věc dopadne, a to se týká i Algoru. Momentálně ani my s Janou nevíme, jak se uzavře.

Někteří spisovatelé tvrdí, že nejobtížnější část knihy jsou pro ně dialogy. Napsat je tak, aby nepůsobily strojeně, ale přirozeně. Jak jsi na tom s dialogy ty?

Dialogy takový problém nejsou, zejména ne, pokud je s Janou můžeme „sehrát“ tak, že každý píše odpovědi za svoji postavu do textu v reálném čase. Pak plynou samy, koneckonců drtivá většina naší první knihy, Dračice, je vystavěna prakticky výhradně okolo společně sehraných dialogů. Horší je to u mě s obyčejnými popisy. Mám vcelku mizernou vizuální představivost, a vytvořit dobře popsané libovolné prostředí, natož pak v nějaké „lyričtější“ formě znamená občas úmorné, nekonečné přepisování. Příklad: Vzhled stanice Archangelsk v Pomnících zimy se během psaní změnil snad pět nebo šestkrát.

Čili máte s Janou rozděleny postavy? Císař je tvůj a císařovna pro příklad Jany?

Podobné rozdělení existuje, ale nedodržuje se striktně. Občas některý z nás napíše i kousek postavy, kterou častěji píše ten druhý, útržky textů si různě přehazujeme. Nedokázal bych dnes už jednoznačně říct u nějakého konkrétního úseku nebo nápadu, kdo ho napsal – prostě my.

Jak se ti daří plnit termíny v psaní?

Já a termíny, to je také často katastrofa. Upřímně, kdyby nebyl Robert Pilch opravdu velmi tolerantní k tomu, co předvádím, nevím, jak by to dopadlo. To rovněž beru jako jedno z hlavních varování pro začínající autory: V psaní nic nejde tak rychle, jak se zkraje zdá, a čím víc se snažíte spěchat, tím pomaleji nakonec postupujete, nebo tím horší je výsledek. Každý odhad, co v duchu máte, raději rovnou zdvojnásobte, než ho vyslovíte nahlas jako slib – a počítejte s tím, že ani to možná nebude stačit.

Mluvíš jako autor třeba i do úpravy nebo obálky knihy? Je pro tebe vizuál a formát knihy důležitý?

Pro mě až tak ne, já jsem minimalista a klidně by mi stačila černá obálka s hezky napsaným názvem. Janě ale na obálkách dost záleží a cvičí mne v tom směru nemilosrdně. 🙂 Takže ano, nad výběrem těch „správných“ ilustrací zejména u Algoru trávíme nakonec docela dost času.

Máš nějaký svůj pracovní stůl nebo kout nebo píšeš kde jen se ti to hodí a je to možné?

Svoje pevné pracovní stanoviště samozřejmě mám, ale jinak mi na tom příliš nesejde. Poměrně dlouho jsem používal pouze psací stroj – skoro všechny mé povídky v Ikarii, i větší část prvního JFK románu vznikla na něm – a kdyby bylo třeba, dokázal bych se k němu vrátit. Oproti počítači má některé výhody. Stejně tak bych dokázal psát i rukou, kdybych musel. Jiná věc je, že na to potřebuji jistý klid, takže věci jako psaní v dopravních prostředcích a podobně, mi zrovna nejdou.

Takže nenosíš žádný notýsek a psaní poznámek třeba v tramvaji?

Vím, že někteří autoři to dělají a mnohé literární kurzy doporučují, ale osobně jsem v tom nikdy užitek neviděl. Pokud nápad zapomenu dřív, než dojdu od autobusové zastávky domů, pak nejspíš nebyl dost dobrý, aby stál za zapsání. A pokud ho nezapomenu, nepotřebuji ho zapisovat. Nesnažím se dělat z psaní větší „vědu“ než je nutné, abych neskončil jako ta stonožka, které se zeptali, jak dokáže ovládat tolik nohou současně, takže nad tím začala přemýšlet a neudělala už ani krok.

Máš nějaký konkrétní software nebo programy, které ti při psaní pomáhají? A internet explorer teď nemyslím 

Jeden čas jsem experimentoval s všemožnými editory a podobnými věcmi, ale nakonec vždy skončil u obyčejného Wordu. Prakticky celý Bůh strachu třeba ale vznikl v Dark Roomu, což je naprosto jednoduchý editor na úrovni Poznámkového bloku. V současnosti jediný specializovanější program, který u Algoru používám, je yEd na tvorbu schémat, která jsem zmínil, a pak Dropbox, protože je to nejsnazší způsob, jak s Janou sdílet soubory a koordinovat psaní. Opět – žádný zázračný software z vás Stephena Kinga neudělá.

Ostatní

V roce 2016 jsi obdržel ocenění Evropské Asociace Science Fiction „pro odvážné nováčky“ Encouragement Award. Jak se díváš na toto ocenění?

Především je třeba uvážit, že Encouragement Award je hlavně „motivační“ ocenění mající povzbudit začínající autory k další tvorbě. Což pochopitelně neznamená, že si ho s Janou – dostali jsme ho společně oba, ne jenom já – nevážíme. Osobně chápu ceny právě jen jako motivaci, ale jinak nic. Většina zahraničních povídek poctěných i prestižními trofejemi jako Hugo nebo Nebula, mne příliš neoslovila, takže je neberu jako automatickou záruku kvality. A obě mé ceny Ikaros jsou v krabici kdesi na dně skříně.

Co říkáš na české literární ceny? Lze je srovnávat se zahraničními? Účastní se i zahraniční spisovatelé českých soutěží?

Nevím o žádném zahraničním autorovi (nepočítaje tedy autory slovenské), který by se účastnil české literární soutěže, a osobně dost pochybuji, že o nich vůbec něco vědí. K jakémukoliv srovnávání bych si musel přečíst všechny příspěvky v obou srovnávaných soutěžích, nejen ty úspěšné, což samozřejmě není možné, takže nemohu vynášet žádné soudy. Také se mi zdá, že zejména prestižnější žánrová ocenění v USA začínají být až moc zatížena politikařením, případně pochybnými „truc-iniciativami“ typu Sad/Rabid Puppies. Doufám, že aspoň tato móda k nám přes oceán nedorazí. Jinak se necítím kvalifikován navrhovat žádné změny.

Chybí nám v Čechách něco jako Kniha roku ve scifi a fantasy?

Ta otázka podle mě stojí jinak: Kde seženeme porotu? I v dobře zavedených cenách jako Akademie je jeden z hlavních problémů fakt, že prostě knih, natož pak povídek každoročně vychází tolik, že nikdo nedokáže přečíst vše. Navíc český rybník je malý. Většina „odborné veřejnosti“ se navzájem osobně dobře zná, takže se mohou rozjet příležitostné spekulace o podjatosti nebo „korupci“ končící jen hádkami a zlou krví. A co se týče ryze čtenářských anket, pokus jménem Einsteinův mozek ukázal, že je prakticky nemožné udělat je tak, aby byly bezpečné proti podvodům nebo manipulacím. Možná, že spíš, než dostávat další ceny by autoři měli chtít prostě psát dobře bez ambicí po nich…

Jak je vlastně dle tebe vnímám žánr scifi a fantasy v Česku? Dříve to pro spousty lidí bylo na úrovni harlekýnek, jak jsme na tom dnes?

Není to lepší. Asi před dvěma roky jsem náhodou zavítal do velkého knihkupectví a dal se do řeči s jednou z prodavaček. Byla to velmi sečtělá, inteligentní žena orientující se dobře ve světové fantastické literatuře, přesto o české SF nevěděla nic. Tím myslím nejen, že ji nečetla – prostě netušila, že existuje, že čeští autoři SF publikují, nebo že tu jsou dokonce žánroví nakladatelé. Pokud ani lidé jinak SF čtoucí české autory neznají, jak na tom musí být ti, kteří fantastiku nečtou vůbec? Náš pohled je zkreslený, protože za zdmi našeho ghetta vidíme jen další spřízněné duše, ale tam „venku“ neznamenáme nic. Jen zřídkakdy, pokud vůbec někdy, se někomu podaří zdi toho ghetta prorazit. Myslím, že bychom tohle měli vidět realisticky a nepropadat iluzím o vlastní důležitosti.

Docela sleduješ dění kolem kryptoměn a Bitcoinu. Myslíš, že je to budoucnost a zároveň začátek standardních měn?

Obchodování či spekulování s kryptoměnami vyžaduje pevné nervy a hodně hotovosti. Nemám ani jedno. Pokud někdo vezme Bitcoin jako zázračný prostředek zbohatnutí, do něhož vloží veškerý majetek, je na nejlepší cestě skončit jako bezdomovec. A pokud mu někdo jiný podobnou věc radí, je tento rádce hlupák nebo podvodník. Pozor, tím nechci říct, že Bitcoin samotný je podvod, nebo že nemá budoucnost! Pouze, že tu budoucnost dnes prostě nikdo nezná, ani nemůže byť jen odhadnout. Je to terra inkognita, nová země, cesta, která může vést kamkoliv – do slepé uličky a pádu, i k obrovským změnám v ekonomice světa. Už pouhý fakt, že nikdo neví, kdo Bitcoin vytvořil, je jako vystřižený ze SF. Jsem jeho fanouškem, na webu mám i „donate tlačítko“, kde mi mohou návštěvníci nějaké zlomky bitcoinu zaslat, ale víc než zisk mne motivuje zvědavost. Chuť být u toho a vidět, jak tato cesta skončí. Anebo, kam vůbec povede, protože zatím jsou kryptoměny stále na úplném začátku.

Funguje ti to tlačítko? Příspívají návštěvníci webu?

Tlačítko funguje a za dobu, co ho tam mám, což je necelý rok, přispěli čtyři lidé. Což neberu jako zklamání, spíše naopak.

Jako fanda moderních technologií sleduješ třeba Muska a jeho Teslu nebo posuny na poli umělé inteligence nebo zdravotnictví?

Teslu příliš ne, ale pokroky SpaceX sleduji dosti pozorně. Elon Musk zde dokázal a věřím, že ještě dokáže úžasné věci. Třeba se díky němu opravdu dožiji i přistání člověka na Marsu, což bych před takovými pěti lety rozhodně neřekl. Také umělou inteligenci zběžně sleduji, byť tato problematika je už hodně složitá. Nepochybně nás i v tom směru čekají zajímavé věci. Ačkoliv možná ne vždy dobré, a tím nemyslím nějaké katastrofické „terminánátorské“ vize.

Jak se ti jako fanouškovi Star Treku líbil poslední počin Netflixu? A co říkáš na zprávu, že by další filmový Star Trek měl režírovat Tarantino?

Nezastírám, že Discovery pro mne byla zklamáním. Vesmír Star Treku s ní definitivně ztratil jakoukoliv vnitřní soudržnost, ale hlavně se posunul někam, kam se podle mě nikdy dostat neměl. Jedním z hlavních poselství Star Treku bylo, že lidstvo překoná své chyby, morálně vyspěje a stane se lepším. Co ale přinesla k této vizi Discovery? Psychopatického, všeho schopného kapitána, týrání vnímající bytosti pro válečný výzkum, připevňování bomb k padlým nepřátelským důstojníkům před jejich vyzvednutím k pohřbu. K tomu ignorování i elementárních vědeckých faktů jako rychlost světla.

Discovery může být snad ucházející „temný“ SF seriál, ale se Star Trekem, jak by měl vypadat, nemá společného zhola nic. Naopak, Quentin Tarantino coby režisér dalšího filmu ve mne neprobouzí žádné pohoršení, pouze zvědavost. Nepochybně je talentovaný tvůrce s výjimečným rukopisem, navíc fanoušek – vzpomeňme na citát v úvodu Kill Billa. Pokud vážně dojde k tomu, že bude nový Star Trek režírovat (zatím to, pokud vím, není jisté), rozhodně ho předem nezatracuji. Podstatně větší obavy u mě vzbuzuje spíš J.J. Abrams jako potenciální scénárista. Jeho filmy dle mého názoru započaly právě tu dekonstrukci, která postupně vedla až k Discovery, takže toho raději znovu ne.

Co vlastně děláš, když nepíšeš, nesleduješ bitcoin scénu nebo star trek? Jak trávíš volný čas?

Když odmyslíme tohle všechno, tak toho volného času zas tolik nezbývá. Snažím se alespoň číst, pochopitelně, a příležitostně modelařit.

UložitUložit

UložitUložit

Reklama

Reklama