Z planety Země už mnoho let mizí malí chlapci v den svých osmých narozenin. Zůstávají jen postižení a autisté. Petrovi už osm dávno bylo, ale je světloplachý, musí nosit speciální brýle a možná právě proto zůstal. Ale jeho bráška je naprosto zdravý. Všichni úzkostlivě sledují, jak se nezadržitelně blíží jeho narozeninový den. A on přijde.
U autora Václava Dvořáka se můžete setkat s pojmem novodobý Foglar. Je to označení, které zavazuje a stanovuje hranice. Pravda je taková, že kvalitní literatura, zejména pro chlapce, představuje na tuzemském knižním trhu velkou díru. Já, Finis je dílo, které díru úspěšně zaplňuje. Příběh se přizpůsobil aktuálním zájmovým oblastem a po právu získal v roce 2021 Cenu čtenářů Magnesia Litera.
Stačí knihu otevřít, začíst se a zvědavost vám nedovolí přestat. Takový je Finis bez příkras. Hned první věta pokládá palčivou otázku, která se dá dost dobře přenést do současnosti. A přibližně v ní se celý příběh odehrává.
„Náš svět zaniká a nikdo, vůbec nikdo s tím nic nedělá! Jsou snad všichni se svým osudem smíření?“
Během několika prvních stránek se v krátkosti seznámíte s hlavním hrdinou Petrem a přiroste vám k srdci. O to těžší pak bude sžívání se s jeho obavami o osmiletého brášku Martina.
Z planety Země už mnoho let mizí malí chlapci v den svých osmých narozenin. Zůstávají jen postižení a autisté. Petrovi už osm dávno bylo, ale je světloplachý, musí nosit speciální brýle a možná právě proto zůstal. Ale jeho bráška je naprosto zdravý. Všichni úzkostlivě sledují, jak se nezadržitelně blíží jeho narozeninový den. A on přijde.
Petr uprostřed té noci spatří tajemné přízraky, jak unesou Martínka přímo z ložnice rodičů. Od té doby ho pronásleduje nejen smutek, ale i výčitky svědomí. Nikdo jiný totiž přízraky neviděl a on má pocit, že tomu mohl zabránit. Svou teorii si rozhodne ověřit, když stejný osud má potkat bratra jeho kamarádky. Pokusí se ho zachránit. Jenže místo toho zmizí on sám a ocitá se na cizím neznámém místě.
Zde příběh trochu ztratil tempo, a i když vzbudil další otázky, nedopřál zvědavému čtenáři žádné odpovědi. Vyprávění zde nabralo silnou depresivní atmosféru, kterou umocňovaly popisy míst i pocitů. Pokud by měl někdy mladý čtenář ztratit chuť ke čtení, bude to pravděpodobně v těchto místech.
Naštěstí to netrvá dlouho a Petr se po nějakém čase ocitá na dalším neznámém místě. Pořád tápe, stejně jako čtenář, kde se nachází a co jsou zač monstra, s nimiž musí svést boj o holý život. Potkává zde děsivá, hororová stvoření, ale zároveň i přátele. Chlapce, kteří se stejně jako on probrali někde jinde a přitom nezmizeli úplně.
Chlapci žijí v malé společenství, bojují proti vojákům Nepřítele a nepřestávají hledat cestu zpátky domů. Naději přiživují historkami o věštbách, ke kterým se zoufale upínají, což jim samozřejmě vyvrací zas jiní. Petr u nich získá zázemí a je pevně rozhodnut, že v cizím světě najde a zachrání brášku.
Postupně, tak aby se udrželo napětí, jsou zodpovídány všechny nastolené otázky, ale zároveň si autor nechává v rukávu spoustu dalších trumfů.
Děj umocňuje vyprávění v přítomném čase, které v nemilosrdném tempu uhání kupředu. Možná proto se zdánlivě táhly pasáže, které byly popisné a měly čtenáři dovolit vydechnout. Přítomný čas tlačil na pilu až příliš. Na druhou stranu byl v napínavých částech velmi dobrý služebník.
Příběh je kvalitně zpracován, dobře plyne kupředu, i když některé pasáže by mohly být kratší a samotný text třeba i opticky větší. Atmosféra je velice temná, depresivní a místy až hororová.
Může za to zdánlivě beznadějná situace, příšery a neustálá temnota, která všechny obklopuje a hlavně velmi působivé ilustrace v totožném duchu. Až se trochu se obávám, že pro někoho to bude příliš silné sousto.
Co na knize trochu vázne jsou popisy. Sice značně přispívají k temné atmosféře, zároveň jsou ale někdy neobratné a zbytečně tlumí představivost, protože se místy často opakují výrazy cosi a jakési. Za velmi nešťastné považuji: „…vypadá skoro jako úl, ale to je jen moje nedokonalé přirovnání, protože neumím popsat stavbu, ve které jsme se ocitli.“ Vzhledem k bujaré fantazii autora jsem si tady připadala ošizená.
Velmi působivé byly propracované a důvěryhodné charaktery, které se v knize objevovaly. Nikdo zde není navíc a každý má svou roli. I když se některé postavy se zdají být špatné, nebo není rozumět jejich motivaci, dojde na vysvětlení.
Jiní jsou zas symbolem naděje a pozitivní nálady, což vyvažuje depresivní náladu celého díla. Hlavní postava Petra působí skromně, ale zároveň i trochu roztržitě, protože Petr si občas musí připomenout, že to všechno dělá kvůli Martínkovi. Podobné ujišťování by bylo v pořádku v menší frekvenci, a kdyby k jeho zopakování nedocházelo na stejném principu.
Dialogy plynou velmi přirozeně a jsou stejně uvěřitelné jako jejich narátoři.
Místy docházelo k drobným nedostatkům, když Petr ztrácel a pouštěl kopí a v další scéně jej používal, bez toho, aby jej předtím zdvihl nebo našel. V závěru se ovšem jedná o takové detaily, které nemají zásadní vliv na dramatický konec.
Troufám si říci, že finální bitva může směle konkurovat lecjakému epickému závěru. Po smělém a hladkém začátku konce dochází k okamžikům, při kterých si chlapci budou muset sáhnout hluboko na dno svých sil.
Pokud nám některé věci dosud připadaly jako náhody, zjistíte, že si s vámi pan Dvořák mistrně pohrával. Dojde na vysvětlení všech záhad a vše do sebe až s ďábelskou přesností zapadne. Konec tedy uspokojí všechny zvědavce, ačkoliv úplný dojezd příběhu by mohl mít trochu pozvolnější dojezd.
Grafická stránka knihy je velmi zdařilá, od obálky, která slibuje tajemné, fantastické dobrodružství, přes předsádku s tajuplnou mapou světa, až po ilustrace protínající celý děj a zdatně sekundující neobratné cosi v popisech. Ilustrace jsou ve stejném duchu jako celá kniha, tedy temné až hororové.
V celku se jedná o velmi originální a zdařilé dílo. Příběhu ze základních stavebních kamenů nechybí vůbec nic. Možná láska? Ale kdepak, aspoň náznaku se dočkáte. Přece jen je to příběh spíš pro mladé kluky. Samozřejmě nikoliv bezvýhradně. I spoustu dívek vždy četlo Foglara a snilo o vymanění se ze stereotypu ženství, který jim byl vštěpován. Knize nechybí odvaha, motiv obětování se pro dobro věci, zrada, touha, přátelství a hlavně síla rodinného pouta.
Jsem nadšená, že toto dílo pochází z pera českého autora a ukazuje, že talentovaní spisovatelé, kteří umí děti přitáhnout k literatuře, jsou stále mezi námi.
Václav Dvořák: Já, Finis
Vydal: Václav Dvořák
Ilustrace: Jakub Cenkl
Počet stran: 290 / pevná vazba
Cena: 379 Kč
