Mýtus vytvořený H. P. Lovecraftem hluboce ovlivnil celý hororový žánr. Myšlenky plíživé hrůzy, šílenství a beznadějnosti zániku u něj získaly (beztvarý) tvar a prosákly do popkultury nejčastěji zobrazovaným Prastarým Cthulhu, o jehož výslovnosti se stále vedou spory. S určitostí se naopak dá říct, že představit Lovecraftovy myšlenky srozumitelnou formou dětem je oříšek. Ve čtyřdílné sérii Horror School se to docela povedlo.
Lovecraft pro děti?
Nečekejte knihy jako podle H. P. Lovecrafta, ale stravitelnější představení zásadních motivů pro mladší publikum, které při neznalosti mýtu netrpí, ale pro fajnšmekry je tam řada potěšujících narážek.
Ocitáme se v Dunwichi v čerstvě vystavěné Lovecraftově střední škole, z níž na náš svět prosakují nepěkné věci oblečené v lidských kůžích snažící se o ovládnutí okolí pod taktovkou svého Pána. Nesetkáme se sice se jmény existujících postav lovecraftovského univerza (bazén pojmenovaný po Whateleym je výjimkou), nejspíš i protože se autor nesnaží o nějakou retrospektivu z 20. let minulého století.
„Lovecraftka“ je současná a velice moderní včetně počítačů, mobilních telefonů a elektronických zámků na šatních skříňkách, a tím je pro dnešního čtenáře ještě reálnější.
Ale chodit tam, to chce kuráž. Nescházejí chapadla, Prastaří, nevyslovitelná řeč, hlídač majáku, odkaz na Miskatonickou univerzitu, zakázané knihy a kultistické gobelíny. Zdařile a uvědoměle použité reálie hororového univerza, díky kterým se každé tmavé zákoutí stává strašidelným, kontakt s dalšími lidmi riskantním a odporné slizké nechutnosti jsou neustále na dosah.
Jak se tohle dá předložit dětem, aniž by z toho okamžitě měly noční můry? Předně se použije trocha nadsázky a uleví se hluboké psychologii postav. Hrdinové jsou pragmatičtí a sympatičtí, ale neprojdou kdovíjakým vývojem a nejde se u nich na dřeň. Knihy jsou poměrně krátké a nabité akcí, která poskytne víc pevné půdy pod nohama před všudypřítomnou bobtnající hrůzou. A taky jsou tu sem tam použité triky, které milosrdně odvádějí pozornost jinam.
Tahle škola je past vedle pasti
Série začíná knihou Šílený profesor. Robert Arthur je sedmák, který kvůli přerozdělení městských okrsků musel začít chodit do jiné školy, čerstvě postavené a plné neznámých lidí. Cítí se v ní nesvůj a osamělý, situaci zhoršuje přítomnost jediného dalšího spolužáka, Glenna Torkellse, který se v předchozích letech vyžíval v Robertově šikanování.
Když se ve školních skříňkách objeví krysy a Robert zjistí, že jeho nová kamarádka Karina je duch, začnou se dít další podivné věci, které naleznou ohnisko v učiteli biologie. Profesor (Garfield) Goyle (slyšíte to tam?) totiž není doopravdy člověk.
Situaci trochu odlehčí nález dvouhlavé a nadmíru přátelské krysy a také dorozumění se s Glenem: společný zážitek s chapadly obtočenými kolem těla utužuje vztahy.
Jenže bude nutné postavit se GarGoylovi a všemu co představuje. Není to pro povahy, které nemají rády potkany, pavouky, démony a násilí na křečcích.
Na povrch postupně vyplouvá skutečnost, že Lovecraftova škola byla z velké části postavena ze zdiva vyhořelého zámečku Crawforda Tillinghasta, který zkoumal alternativní dimenze a zašel příliš daleko. Nehodu v jeho laboratoři před třiceti lety prý nikdo to nepřežil, alespoň ne v této rovině reality. Zámeček však existuje dál v jiném světě a je nyní spojen se školou skrze různě stabilní portály.
Tillinghast je velice chytrý a výzkumem naprosto pohlcený vědec, ale až do konce nerozkryje, o co se doopravdy pokouší; navíc se nabízí otázka, jestli je to ještě vůbec on. Dokáže totiž těm, kdo mu padnou do rukou, vyrvat duši a uzavřít ji v nádobě, zatímco fyzické tělo obléknou nejrůznější bytosti a chodí po tomto světě v přestrojení.
Ty se snaží získat nad ostatními lidmi moc a všelijak jim škodit, pokud je rovnou nesežerou. Nevyhýbá se to ani dětem, ani dospělým.
Je jasné, že chození do takové školy znamená každý den procházku minovým polem, která je o to horší, že o tom hrdinové vědí. Mohlo by se zdát, že jejich snažení kazit Tillinghastovi plány je poněkud sebevražedné, ovšem opak je pravdou: jen díky němu zůstávají všichni naživu a příčetní.
Plynule přecházíme do druhého dílu jménem Podivné sestry. Na škole se ztratila dvojčata a když se znovu objevila, nic si nepamatovala. Vzápětí jedna ze sester kandiduje na předsedkyni školní rady a našim přátelům dochází, že s nimi není něco v pořádku.
Dívky, nebo spíše hadí stvoření, která obsadila jejich těla, se touto cestou pokoušejí zvětšit vliv svého Pána a neváhají sáhnout i po ošklivém vydírání.
Robert s Glenem a Karinou mají co dělat, aby ochránili sebe, Robertovu maminku a školu od nepěkného osudu. Kniha je poutavá i netriviálním rozuzlením.
Třetí díl, Podezřelý šprt, začíná přívalem hmyzu do všech školních zákoutí. Ovládá je tvor v podobě Howarda Merglera, toho času předsedy školní rady a oblíbence všech učitelů. Přátelé se musejí pokusit odhalit, o co mu jde, a zastavit to. Obnáší to hodně bzučení, žihadel a štípanců, křupání krovek a larvího hemžení, které není pro slabé žaludky. I tentokrát společnými silami, osobní odvahou a odhodláním dokáží odvrátit hrozící katastrofu – už třetí, a to ještě neskončil podzim.
Ovšem zima na sebe nenechá dlouho čekat. Její sugestivní a mrazivý příchod popisuje poslední díl jménem Příšerná učitelka, ve kterém lokální bouře zasype Dunwich závějemi a uvězní několik posledních lidí ve škole. Tentokrát si s většinou potíží musí poradit sám Robert, který chytře uniká tvorovi vypadajícímu jako knihovnice Carcassová a čelí dokonce samotnému Tillinghastovi, ačkoli překazit jeho plány se mu tentokrát tak docela nepodaří.
Víc, než se do knih vešlo
Knížky mají celou řadu předností. Začínají svižně, nebojí se nás hodit doprostřed akce a zpětně retrospektivou vysvětlit, co předcházelo. Každý díl v textu vždy opakuje základní skutečnosti předchozího děje, takže je teoreticky možné číst kterýkoli díl a neztratit se v souvislostech.
Kniha vždy končí vyřešením stěžejního problému a zároveň nás napíná novým a lákavým cliffhangerem a to svým způsobem platí i pro poslední díl.
Je zde vidět promyšlená příběhová výstavba bez pomocných berliček náhod, která eskaluje nebezpečí a hrozby uvěřitelným způsobem a budí dojem, že nerozvinuté nápady nebo naznačené odbočky byly přehlédnuty schválně.
Nebo aspoň většinou. Autor si připravil mnohem širší pole světa, než nakonec využil; napovídá tomu nejen otevřený závěr, ale také náznaky z průběhu četby: nestvůrou je i otec dvojčat a dobře ví, co se děje, ačkoli nevíme, kdy se nestvůrou stal. Hlídač majáku Warren loví “chlúlhlúly“, kteří se maskují za kraby a žáci je v podob zárodků vynášejí ze školy na podrážkách.
Postupně dorůstají nespecifikovaných (ale velkých) rozměrů. Úplně nejasná je epizoda související s Glennovou rodinou ve třetím díle (odvádí pozornost a není uspokojivě vysvětlena). Není zcela zřejmé, co je zač Píp a Kvík, protože ten si s příšerami někdy dovede překvapivě poradit. A tak podobně.
Pokud mluvíme o postavách, každý z hlavních charakterů je výrazně jiný: Robert coby vypravěč je tuctový sedmák, ale sympaťák se všemi svými běžnými problémy včetně Glenna, který ho už několik let šikanuje. Glenn projde v knize největší proměnou, kdy se s Robertem po společné hrůzné zkušenosti spřátelí, i když jeho role v příběhu je slabší.
Karina je významná pomocnice obou chlapců a zároveň duch z Tillinghastova zámečku, který touží po úniku, jenže také jednoznačně hraje druhé housle a zdaleka nevyčerpává svůj příběhový potenciál.
A už zmíněný domácí mazlík, dvouhlavá krysa Píp a Kvík, několikrát pomohl přátelům ze šlamastyky a jeho inteligence a schopnosti překračují parametry běžných hlodavců.
Je také dobré podotknout, že hrdinové jsou většinu času v defenzívě: problémy přicházejí za nimi, nebo jsou odhalovány díky všímavosti. Nenajdete tu myšlenku postavit se Tillinghastovi čelem a jeho nekalé rejdy prostě vyřešit. Ostatně logiku to má, protože nelze čekat něco tak hrdinského od dvanáctiletých dětí, které se taktak vyhrabou z každé zlé pasti.
Důvěryhodnost zvyšuje i fakt, že tito nejsou jediní, kdo ví, co se tu děje. Čas od času v knihách narazíme na další postavy, které stojí na jedné či druhé straně barikády a mají k celému sporu co říct nebo udělat.
Bát se či nebát?
Jestli je vám mezi 10 a 13 lety, knihy budou pravděpodobně úspěch už od prvního pohledu. Obálky mají lentikulární 3D obrázky s působivými přeměnami postav: věci jsou jiné, než se na první pohled zdají. A jak víme, lákavá obálka pro dnešního čtenáře znamená půl úspěchu.
Pokud toužíte po hororu, tyto knihy ho nabízejí vrchovatě a rozmanitě, ale ne zcela prvoplánově. Velký ústupek je učiněn ve prospěch dobrodružné akce: mladí čtenáři ocení stručnost a rychlý spád děje dávkovaný do přehledných kapitol. Čtení je usnadněno několikero ilustracemi v každém díle. Velká škoda je toho občasného rozmachu, který celek drolí, a stejně tak neuzavřeného konce.
Ale výsledný dojem je pozitivní a Lovecraftka se může vydatně zasloužit o zájem o klasická hororová díla, na kterých postavila své základy.
A co vy, tušíte, z čeho je postavená vaše škola?
Charles Gilman: série Horror School. Šílený učitel, Podivné sestry, Podezřelý šprt, Příšerná učitelka
Překlad: Drahomír Michnová
Vydal: Fragment
Počet stran: cca 120 (dle jednotlivého dílu)
Cena: cca 250 Kč (dle jednotlivého dílu)
