Romulanské přísloví říká, že když kolem vás všechno leží v prachu a rozvalinách, měli byste vinit sami sebe, nebo hledat hady. O ty rozhodně nebude nouze – v éře zatracených si totiž dříve či později ruce ušpiní úplně každý.
Kdo, kdy a kde
S románem „Hadi v rozvalinách“ zkušeného startrekového autora Davida R. George III. se k českým čtenářům dostává opět něco nového: První román, jehož hrdinové se – vyjma úvodních pár minut filmu „Star Trek: Generace“ (Generations) – nikdy neobjevili na televizní obrazovce nebo stříbrném plátně, tedy posádky U.S.S. Enterprise-B kapitána Johna Harrimana.
Časově je kniha zasazena do „prázdného místa“ mezi film Star Trek VI: Neobjevená země a začátek Nové generace. Kapitán James T. Kirk je tedy považován za mrtvého, posádka staré Enterprise v podstatě rozpuštěna a my sledujeme události, které vyvrcholily Tomedským incidentem.
Po něm se Romulané zcela stáhli z galaktické scény a mezi Impériem a Federací propukla přes padesát let trvající studená válka, která prakticky skončila až během seriálu DS9.
Na jazyku mír, v srdci válka
Poměrně brzy pochopíme, že situace, ve které se na počátku románu všichni nachází, má navzdory zdánlivému klidu k idylce daleko.
Federace, Romulanské impérium a Klingonská říše spolu sice vedou diplomatická jednání, jenže navzdory hezkým proklamacím o míru už všichni víceméně počítají s tím, že válka je nevyhnutelná.
Impérium začalo násilně zabírat planety u hranice Neutrální zóny, a to včetně obydlených.
Zejména romulanský admirál Aventeer Vokar, který z osobních důvodů lidi hluboce nenávidí, nijak nezastírá, že se války nemůže dočkat.
A Klingoni jsou sice stále vůči Zemi spojenci, jenže toto spojenectví prakticky udržuje jen kancléřka Azetbur, stojící v opozici proti mocným členům Vysoké rady. Ti jsou toho názoru, že s Romulany by si Klingoni vlastně rozuměli lépe – anebo, že stačí počkat, až se Federace s Impériem navzájem vyčerpá a pak dorazit obě strany.
Za této situace stačí k výbuchu sudu s prachem jediná jiskra. Tu dodá sama Federace projektem transwarpového pohonu slibujícího mnohonásobné zrychlení vesmírných cest.
První let experimentální lodi ovšem končí katastrofou a Romulané si celý incident vyloží jako test zbraně hromadného ničení. Admirál Vokar má záminku, po které toužil, a odpočet zkázy se rozbíhá. John Harriman v odpověď zahajuje přísně tajnou akci, která je možná poslední šancí, jak konflikt odvrátit – ovšem cena bude vysoká.
Stíny, kouř a zrcadla
David R. George III. postavil svůj román tentokrát na prvku stupňujícího se napětí a pozvolného odkrývání toho, co má skutečně Harriman v plánu. Podřídil tomu celou strukturu textu počínaje sestupným číslováním kapitol a konče nelineárním vyprávěním, kdy v odbočkách zjišťujeme, jaké že nevyřízené staré účty mezi sebou Harriman s Vokarem mají.
Nutno také podotknout, že díky tomuto pojetí kniha místy logicky drhne a nad některými věcmi či konáním aktérů budete při bližším zamyšlení kroutit hlavou.
Jistým neokázalým způsobem autor ale exceluje, a to hlavně v postavách. Pokud si z úvodu filmu Generace pamatujete Johna Harrimana jako poněkud neschopně vyhlížejícího troubu, ten dojem vás při čtení Hadů v rozvalinách rychle přejde.
Georgův Harriman je tvrdý, chytrý, občas až zákeřný velitel s praxí v tajných operacích i značně černého odstínu – a zároveň muž, který se nikdy nedokázal zbavit vzpomínek na minulost nebo dojít smíření s otcem, pro kterého zůstává jen slabochem a celoživotním zklamáním.
Z kapitánů, jaké jsme měli u různých autorů v posledních Star Trek knihách možnost poznat, je John Harriman asi nejzajímavější i nejkomplexnější osobností.
Podobně precizně jsou nahozeny i charaktery dalších postav, počínaje Demorou Sulu a konče kupříkladu romulanskou velvyslankyní Kamemor, která jako jedna z mála opravdu upřímně touží po míru a nejspíše díky tomu po skončení knihy nedopadne dobře.
Dočkáme se i velmi povedené narážky v postavě budoucího senátora Vreenaka, podle mnohých názorů (k nimž se připojuji) toho nejlépe zahraného Romulana v celém Star Treku, i s jeho nejslavnější hláškou. Obávám se však, že tohle velikonoční vajíčko rozbalí a ocení asi jen nemnozí.
Knize se nevyhnuly ani nedostatky. Asi hlavní už byl zmíněn: Protože je děj stavěn na skrývaní skutečného plánu tak dlouho, jak to jenom jde, autor tu a tam ohne logiku.
Rozhodně to není „eldorádo“, jaké předvádí třeba Kirsten Beyer a bez nepřijatelných spoilerů ani nemohu zmínit konkrétní příklady, ale několika problematických míst si patrně všimnete.
Také Harrimanův milostný vztah s Aminou Sasinovou působí, že byl do knihy vecpán poněkud na sílu snad proto, že samotnému autorovi přišla temná až moc.
Český překlad Jiřího Janáka pak hlavně v první polovině knihy drhne a z vět občas vystrčí nos anglický slovosled.
Opět – nejde o nic velkého, ale jsou to věci, kterých si při čtení prostě všimnete.
Bez rozhřešení
Pokud jste si u Star Treku zvykli na jasně narýsované hranice dobra či zla, v této knize takové nečekejte. A nečekejte ani jakékoli jednoznačné rozhřešení, snad kromě jedné trpké milosrdné lži.
Jean-Luc Picard by Harrimanovu akci nejspíše ostře odsoudil, James T. Kirk právě naopak, ale morální zhodnocení je tentokrát ponecháno jen na čtenáři.
Autor evidentně chtěl, abyste si po dočtení kladli otázky: Lišil se vůbec v něčem zásadním John Harriman od Aventeera Vokara, vyjma opačných stran konfliktu? Jaké činy jsou ještě morálně ospravedlnitelné k odvrácení války? A byla vůbec válka skutečně odvrácena nebo jen odložena či přesunuta na jiná bojiště?
Co zůstalo navždy skryto ještě hlouběji ve stínech, kupříkladu kolem Harrimanova otce nebo transwarpového projektu?
Dovedu si představit, že pro některé Star Trek fanoušky budou „Hadi v rozvalinách“ za hranicemi přijatelného a uvidí je jako popření ducha Star Treku.
Stejně tak si dovedu představit, že pro jiné budou ze stejného důvodu vrcholem.
Rozhodně jsou knihou, která stojí za přečtení.
David R. George III: Hadi v rozvalinách
Vydal: Nakladatelství Brokilon, 2018
Překlad: Jiří Janák
Obálka: Jakub Schejbal
Počet stran: 364 / měkká vazba
Cena: 286 Kč
