Po Městě ztracených a Cestě lebek se trolobijce Gotrek Gurnisson a jeho lidský pamětník a básník Felix Jaeger vydávají do Jižních krajin hledat slovutnou trpaslíkovu smrt a tak trochu i zapomenutou legendární trpasličí pevnost. A nutno říci, že to sérii prospělo.
Gotreka s Felixem vymyslel William King a napsal o nich povídku, která se stala součástí knižní sbírky. Následovala trilogie, a další trilogie, a tak podobně. Když měl King pocit, že se musí posunout jinam (mimochodem bydlí v Praze), série a obou hrdinů se ujal Nathan Long. I přes veškerou jeho snahu kvalita zamířila směrem k jihu, přinejlepším k poledníku, a žezlo následně přebral Josh Reynolds svou Cestou lebek, kde si Gotreka s Felixem osahal nanečisto.
Stejně jako Cesta lebek, i Hadí královna je samostatným příběhem, který do kánonu Gotreka a Felixe patří v obecné rovině, na nic však jako pokračování nenavazuje. Až čas ukáže, zda tenhle nový styl samotných dobrodružství bude směrem, kterým se série bude ubírat a který čtenáři uvítají.
V Hadí královně Gotreka s Felixem potkáváme na cestě do Jižních zemí, samozřejmě při hledání vznešené smrti, kterou trolobijce už v šestnácti přeložených knihách houževnatě vyhledává. A taky je tu samozřejmě sláva, zlato a zapomenutá trpasličí pevnost/město.
Pokud jste již něco ze série četli, bude to pro vás nošení zlata do trpasličího dolu, ale pro nováčky – Gotrek Gurnisson je trolobijce, který spáchal strašlivé činy a byl díky tomu vykázán z široké trpasličí rodiny a nastoupil cestu trolobijce. Vykoupit se může pouze slavnou smrtí v bitvě. Felix Jaeger byl básník, syn movitého obchodníka toužící po dobrodružství, který se kdysi s trpaslíkem neuvážlivě opil a v alkoholovém pomatení Gotrekovi přísahal být jeho životopiscem a zaznamenat všechna trpaslíkova dobrodružství až do (ideálně včetně) jeho slavné smrti.
Gotrek s Felixem do Jižních zemí, domoviny Ještěřích lidí, plují na lodi a dovedete si představit, jak taková cesta probíhá, když máte na palubě nudícího se trpaslíka, kterého by průměrný doktor diagnostikoval jako maniakálního násilníka. Ano, správně, cesta je to zábavná. Gotrek s Felixem navíc zažijí námořní bitvu, setkají se s nemrtvými, zombiemi, přeměněnými upíry i upírským potěrem.
U Reynoldse je znát, že má o charakterech obou hrdinů jasnou představu a že je má rád jako vlastní. Nejen při plavbě na lodi, ale i v pozdějších scénách s potutelnou radostí sledujete vzájemné popichování obou hrdinů, jejich dialogy, Gotrekovo vražedné nadšení, Felixův cynismus a celkovou chemii, která jim funguje na jedničku. Pokud bych znovu použil lékařskou terminologii a srovnal tuhle část mezi Kingem a Reynoldsem, tak Gotrek s Felixem prošli určitým liftingem, který je mentálně dost omladil a vlil jim do žil novou energii.
Na pozadí poměrně pestré sbírky monster Reynolds dokázal vystavět i silné charaktery postav z “druhé strany”. Záhy se tak oba hrdinové dostávají na dvůr královny Chalidy z Lybarasu, mocné a kdysi půvabné vladařky toho času omotané v dost rolích obvazů, která vězí až po vyschlé kotníky v konfliktu s Nictoris, Hadí královnou. Té pomáhá a slouží (záleží z čí perspektivy ten vztah posuzujete) mocná nekromantka Octavia, jejíž bratry proměnila/zachránila Nictoris v upíry. Octavia je vrchní náhončí Nictoriiny armády, armády oživlých zombie, ghúlů, bánší, ještěrů, leopardů a všech monster, která dokázala Octavia a její otroci vyhrabat z bažin nebo vykopat z hrobek. Včetně obrovských věcí-netopýrů, na kterých se tu létá.
Královna Chalida podvodem naláká Gotreka s Felixem do svých služeb a požaduje od nich donesení prastarého meče, který drží momentálně ve vlastnictví Nictoris. Gotrekovou odměnou má být slavná smrt a trpaslík po chvíli vrčení, vyhrožování zabitím a poměřování se, zamrká nadšeně svým jediným okem a s nenadšeným Felixem se znovu vydávají na cestu.
Reynolds na celé ploše knihy střídá formáty cesty za přežitím, cesty za pokladem a cesty za slavnou smrtí v obrovské bitvě mezi dvěma armádami nemrtvých o město Lybaras. Atmosféra knihy je úžasná. Reynoldsovi se povedlo vtáhnout čtenáře do knihy tak, že na moři skoro cítí vůni mořské vody převalující se přes palubu lodi, v bažinách puch nejen zkaženého masa mrtvých, dvůr Chalidy není nepodobný egyptským faraónům a sídlo Nictoris připomíná mayské pyramidy a Jižní Ameriku.
Krom menších či větších bojůvek a bitev je zde prostoru na spoustu kvalitních dialogů, méně i více skrytého humoru – posedlost sečtělého upíra Felixem je velmi břitká, ale snadno ji přebíjí situace, kde účinkuje Chalidin dvorní kouzelník Djubtin a nebo Zabbai. Ô ano, Zabbai. První bojovnice a strážkyně královny Chalidy. Mezi ní a Felixem se rozvíjí zajímavá, až romantická, linka, kterou Reynolds umí napsat nekýčovitě a velmi svěže. A taky trochu dost s příchutí staletého prachu a zpuchřelých obvazů.
No a nakonec, ale ne poslední, je tu Antar z Mahraku, kníže Obsidiánového rozvodí, lev z údolí, mocný syn nebes atd. atd.
Hadí královnu prolétnete za den nebo dva. Nemá v podstatě žádná hluchá místa a jedná se o výbornou fantasy jízdu, kdy znovu dostanete chuť číst další dobrodružství Gotreka a Felixe bez znuděného očekávání, co Gotrek zabije tentokrát, zda draka, obra nebo zplozence chaosu. Na mém žebříčku oblíbenosti se příběh kolem Lybarasu umístil hned vedle setkání obou hrdinů s dalšími trpasličími trolobijci, i když tam šlo hlavně o tu smečku trpaslíků.
Ale abych jen nechválil. Trochu mě mrzel nevyužitý potenciál Octavie. Reynolds umí v příběhu pracovat s několika dějovými linkami a zvládne je nezamotat ani neztratit jejich konce. Tady byl větší prostor pro bratry i pro nekromantku samotnou, protože co u ní bylo naznačeno jen dokázalo vyvolat touhu po dalším poznání.
A potom je tu Felix jako takový. Pokud se nebojuje, je chytrý, vtipný, cynický, s ostrým jazykem. Jak však dojde na chřestění zbraní a tasení meče, Reynolds Felixe popisuje v podstatě jako nekňubu, který z každé větší bitky vyvázne se štěstím, a nebo protože ho někdo zachrání. většinou Gotrek nebo Zabbai. Jeden by si řekl, že když Felix putuje po boku Gotreka tolik let, zažil tolik dobrodružství, bitev, větších či menších šarvátek, že už by se mohl o sebe umět aspoň trochu postarat a trochu Karaghul ovládnout. Koneckonců v dřívějších knihách už to tak trochu bylo naznačeno. Ale Hadí královna nenavazuje na nic předchozího a tak místy máte dojem, že Felix je taková ukňučená trubka.
Pokud si chcete přečíst dobrou fantasy, která vás vtáhne do známého světa, ale zároveň s novou silou a nábojem, tak je Hadí královna to pravé pro vás. Zároveň nediskriminuje čtenáře, kteří se s Gotrekem a Felixem nikdy nesetkali, není zde ani tolik připomínání a opakování jako v knihách předchozích. A nakonec, pokud jste na Gotreka s Felixem po všech těch mrtvých lidech, orcích, elfech a šamanech, zanevřeli, vraťte se. Stojí to za to.
Josh Reynolds: Warhammer – Hadí královna
Obálka: Phroilan Gardner
Překlad: Leona Malčiková
Vydalo nakladatelství Polaris, Praha 2017
Počet stran: 344
Cena: 296 Kč
[review]
