Jak bude vypadat Praha za necelých 100 let? Popravdě… nijak zvlášť dobře. Tedy pokud byste měli věřit knize Underground, novince z pera populárního českého autora Františka Kotlety.
Řekněme si to otevřeně: recenzovat Kotletu je těžké. Existují totiž dva typy čtenářů. Ti první jeho styl milují, a jediné, co od recenze vyžadují, je potvrzení, že v případě recenzované novinky jde o přesně takovou kotletovskou nálož, jakou si od čehokoliv s podpisem „František Kotleta“ představují.
Pro tyto čtenáře mám jedinou a důležitou zprávu. Ano, Underground je přesně takový Kotleta, jak ho známe a máme rádi, a ano, nebudete zklamaní. Aneb hlášky, akce, „ratata“ a „prásk, prásk“ v jediném knižním balení, takže na nic nečekejte, vykašlete se na čtení recenzí a běžte si Underground rovnou koupit.
Následující recenze je určena druhému typu čtenářů – tedy všem, komu ujištění, že „jde přesně o takového Kotletu jako kdykoliv jindy“ nestačí. Pokud se totiž na Underground Františka Kotlety podíváme jako na běžnou, nekotletovskou knihu, objeví se v tomhle jinak dobře promazaném kotletovském stroji některé kazy.
Vítejte v Praze roku 2107
„Praha City je šťastné město,“ praví anotace na přebalu Undergroundu. A na první pohled to tak skutečně vypadá. Zatímco z Ostravy zbyly po válce s Polskem pouze ohořelé trosky, v Praze, kterou od chaosem zmítaného zbytku Evropy odděluje pevná zeď, žije deset milionů obyvatel v blahobytu.
Alespoň tedy někteří z nich. Zatímco ti nejbohatší si užívají luxusní život na vrcholcích mrakodrapů na úrovni N, ti nejchudší se mačkají ve špinavých tunelech metra, hluboko v podzemí na úrovni U. V tomhle hypertechnickém městě budoucnosti najdete všecho – desetileté prostitutky, devadesátkové bary, šťastné párky z lidského masa, digitální sex i bionické orgány.
Bývalého vojáka Petra Vachtena ale nic z toho nezajímá. Jako žoldák má jediný cíl: splnit úkol, za který dostal zaplaceno. Jeho nejnovější mise – ochránit digitální prostitutku, která zřejmě naštvala pár hodně mocných lidí – ale hrozí tím, že přeroste přes hlavu i jemu…
Originalita až na druhém místě
Nejprve to, co je už z ohlasů prvních čtenářů zjevné – jako kotletovka funguje Underground skvěle. Obsahuje přesně takový mix akce, nekomplikovaného příběhu a „chlapsky drsného“, brakového odéru, jaký si od Kotlety představujeme, a potud tedy všechno dobré. Bezradné drbání se na hlavě ale přichází ve chvíli, kdy od toho všeho vyžadujete alespoň malou špetku něčeho navíc.
Pokud už totiž za sebou totiž nějakou tu kotletovku máte, budete mít nad Undergroundem silný pocit déjà vu. Kotleta na scénu opět uvádí dalšího zástupce své osvědčené edice s pracovním názvem „Drsný muž s drsnými hláškami, drsným zevnějškem a překvapivě silným smyslem pro čest a lojalitu“ (takže ano, chápete správně, žádná velká psychologie se ani tentokrát nekoná, což nikomu nevadí, protože ruku na srdce, tohle nemá být Dostojevskij, ale čistokrevná zábava).
Ani samotný příběh ale nijak novátorský není a bohužel patří do kategorie „Četls jeden, znáš všechny“. Což mimo jiné vede k tomu, že coby čtenář Undergroundu odhalíte plánovaný „velký twist“ dávno před tím, než autor (zřejmě) zamýšlel. Škoda.
Bizarní kotletovské univerzum
Přesto je to celé vlastně docela zábava. I když v podivném, kotletovském stylu. Místo poctivého kyberpunku (který by nevinný čtenář, neznalý díla bruntálského mistra, na základě anotace mohl očekávat), totiž dostanete bizarní kotletovské univerzum, nad kterým se očividně baví především samotný autor a které na čtenáře laškovně pomrkává brakovou devadesátkovou estetikou.
Protože tahle budoucnost, to nejsou ani tak nemilosrdné korporace, vyspělé technologie a kyberhackeři (jak je známe ze všech těch Shadowrunů, Neuromancerů a podobně). Tenhle kyberpunk, to je mnohem víc striptýzový bar U vlhké Mindy, zadek herečky Emy Šourkové nebo Němky, které pro vás za 50 halířů udělají cokoliv.
Navzdory všem těm dronům, bionice a digitálnímu sexu tak Kotletova kyberpunková budoucnost působí místy až archaicky a trochu papundeklově. Jako když si koupíte lístky na Rolling Stones a na pódiu se místo nich objeví Doga. Jako… poslechnete si je. Ale minimálně vás to překvapí.
Václav Klaus a Pavel Novotný
I přesto je celkový worldbuilding tím, díky čemu Underground ze zástupu dalších kotletovek alespoň částečně vystupuje. A v dobrém. Koncept silně sociálně stratifikované společnosti žijící ve světě, pro který není globální oteplování pouze okrajovým tématem (zajímavým hlavně pro ekologické aktivisty a Václava Klause), ale každodenní realitou, je uvěřitelný a propracovaný přesně tak, jak jednoduchý příběh kotletovského střihu potřebuje.
A když už jsme u toho – i na samotného Václava Klause v v Undergroundu dojde. Hledejte klíčové slovo „divnej strejc v obrovských brýlích”. Nekecám. Svého camea se ale v nejnovější kotletovce dočká i Juraj Červenák, z čehož má určitě radost, Pavel Novotný nebo třeba jediný youtuber, kterého dnes lidé nad 30 znají (hádejte který).
Kromě toho ale oceňujeme i stále vypilovanější práci s citoslovci. V Undergroundu si tak místo osvědčeného, ale už trochu ohraného „Prásk!“ přečtete i originální „Vžvách!“, odvážné „Svržnk!“ nebo vysloveně experimentální „Trdššch!“
Ontologické bezpečí
Závěrem? Jako by František Kotleta psal hlavně proto, aby bavil sám sebe – a cokoliv jiného měl na salámu. Win-win situace nastává, když narazí na čtenáře, kteří se rádi baví stejným způsobem jako on. A že jsou všechny kotletovky ve výsledku vlastně téměř stejné? Jedni tomu říkají nuda. Druzí tomu říkají ontologické bezpečí. A je jen na vás, do které z těchto skupin chcete patřit.
František Kotleta: Underground
Vydal: Nakladatelství Epocha, 2020
Obálka: Lukáš Tuma, Adéla Miklíková
Počet stran: 316
Cena: 268 Kč
